Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Já jsem v měsíci listopadu interpeloval pana premiéra, aby mi poskytl některé údaje, týkající se kauzy mostecká.

A ty údaje se netýkají záležitosti privatizace, ale týkají se výhradně toho, jak postupovala česká vláda od června roku 2010, kdy nastoupila vláda Petra Nečase.

Já se domnívám, že tady není třeba nějakým způsobem s ohledem na publicitu, které se dostává díky projednávání kauzy mostecká u švýcarského federálního soudu v Bellinzoně, nějakých detailů, ale víceméně zopakoval bych, že Mostecká uhelná využila v první etapě privatizace tří a půl miliard korun k tomu, aby vyhrála první etapu, a posléze z Mostecké uhelné do švýcarských bank přes celou řadu takzvaných bank, pro které nic neplatí, zůstalo na kontech švýcarských bank 15 miliard korun.

Je třeba říci, že švýcarský ústavní soud rozhodnutím z 20. 11. loňského roku rozhodl o zablokování této sumy, a jak všichni víte, nastává v současné době proces, kdy pět obviněných z kauzy Mostecká uhelná se nějakým způsobem prezentuje u federálního trestního soudu v Bellinzoně, pochopitelně ne všichni přišli a pochopitelně ten rozhodující, to je pan Antonín Koláček, ten k soudnímu rozhodnutí nepřišel.

Oč se jednalo v mé interpelaci, na kterou odpověděl pan premiér? Situace byla taková, že od roku 2010, a to v červnu, kdy nastoupila nová vláda, tady na Českou republiku došlo. Celá řada diplomatických nót, a když diplomatické nóty nefungovaly, tak dokonce švýcarský velvyslanec pan Regli navštěvoval ministry vlády pana Nečase, abych byl konkrétní, navštívil pana Pospíšila a navštívil pana Kalouska, s poníženou žádostí, aby se Česká republika připojila k trestnímu řízení v kauze mostecká. Situace ale byla taková, že uvedení páni ministři a všichni ti, kteří obdrželi nótu Švýcarské federální republiky, na to nějakým způsobem nereagovali. Takže federální soud Švýcarska 20. listopadu rozhodl o soudním projednávání této kauzy a České republice bylo oznámeno, že tato instituce dospěla k závěru. A to, co teď přečtu, nebývá obvyklé v diplomatických zprávách, že české úřady po vyzvání švýcarskou stranou, aby se připojily k trestnímu řízení, budily dojem naprosté neochoty, a v některých případech i snahy zamlčovat a blokovat některé skutečnosti. Bylo oznámeno, že česká strana se nemůže připojit k trestnímu řízení, a má možnost podat pouze civilní obžalobu, takže její možnost získat zpět část prostředků je prakticky nulová. V nótách švýcarské strany se hovořilo o tom, že pokud česká strana se připojí k trestnímu stíhání, tak v každém případě by mohla dostat tři a půl miliardy, které vrcholoví manažeři mostecké společnosti využili z takzvaného fondu škod a náhrad, který měl být v mostecké společnosti použit pro odstraňování následků důlní činnosti, a že za ty tři a půl miliony (správně miliardy?) obratnými způsoby si zajistila privatizaci v takzvané první vlně, kde se jí podařilo privatizovat 49,5 % mostecké společnosti.