Evropský zákazník není v současnosti zrovna v lehké situaci. Pod vlivem novodobého kulinářského nacionalismu se v supermarketech a stále více i na různých trzích horečně shání po „místních potravinách“ či „produktech od domácího výrobce“. A věří, že takové výrobky jsou zdravější a kvalitnější, že podporuje místní výrobu a chrání životní prostředí.

Producenti a obchodníci jim vycházejí vstříc a nabízejí téměř vše v „místní“, „regionální“ nebo „domácí“ kvalitě. Na evropském trhu totiž neexistuje žádná záruka, že „domácí“ je skutečně domácí. To, co je zákazníkem považováno za místní nebo regionální pochutinu, tak může mít svůj původ až stovky kilometrů daleko. Definice toho, co je místní potravina na úrovni EU zatím chybí.

Také globální výrobci se snaží vycházet vstříc „místním chuťovým preferencím“. Ve skutečnosti však mnohdy nabízejí své "globalizované potraviny" ve stejném obalu, pouze s upraveným obsahem, leckdy méně kvalitním. K tomu, aby nabízeli spotřebiteli stejnou kvalitu, je nikdo netlačí.