Zato mají neovladatelnou touhu vládnout lidem. Je to pro ně něco jako droga. Jsou schopni udělat cokoli a spojit se s kýmkoli, aby se dostali opět k moci, alespoň v Ústeckém kraji. Abstinenční příznaky jsou vždy stejné – osočování politických soupeřů, snaha po jejich kriminalizování bez jakýchkoli důkazů, lži, manipulace s lidmi apod. Nebojí se použít ničeho, aby se dostali ke své lysohlávce. A až jí dostanou, bude to ještě horší.

Sami přitom dluží alespoň trochu uvěřitelné odpovědi na některé aktivity ze své minulosti i současnosti. Například, jak je možné rychle a nečekaně zbohatnout na knižním braku, jak to bylo s financemi na nový dům v Řecku, anebo jak je to doopravdy se sponzory nové politické strany. Je jen potřeba předvést to správné divadlo zájmu o lidi v Ústeckém kraji a jejich problémy.

Připomeňme si jeden z legendárních výroků: „Potěšilo by mě, kdyby při mém odchodu z politiky lidé plakali." Myslím, že většina by spíše tleskala.