Jak po půl roce od voleb hodnotíte působení KDU- ČSL?Anketa
„Lidovci dosud byli ve vládě skoro neviditelní, veškerá pozornost je soustředěna na dvě větší strany, na trochu osobní souboj mezi pány Babišem a Sobotkou, a jako by se vytratilo povědomí, že jsou také ve vládě. To není úplně vhodné,“ soudí Just. Měli by se víc zaměřovat na témata, kde pracují jejich ministři, tedy na zemědělstlví a otázky výzkumu a vědy, kde podle něj zatím příliš viditelně nepůsobí.
Měli by být aktivnější, budou troje volby
Jsou lidovci ve vládě opravdu tou klidnou silou? „Mně přijde šéf lidovců Pavel Bělobrádek jako moc klidná síla. Myslím, že KDU byla sice hodně aktivní ve snaze se nevytratit z povědomí lidí, když byla mimo Parlament, její představitelé o sobě dávali hodně vědět, vyjadřovali se k tehdejší vládní politice jako mimoparlamentní strana. I Bělobrádek byl hodně mediálně aktivní, ale mám dojem, že nástupem do úřadu se jeho aktivita směrem k veřejnosti trochu oslabila,“ vnímá Petr Just. I když chápe, že agenda související s výkonem jeho vládní funkce dostala přednost před výkonem stranické funkce, teď by měl využít doby před volbami do Evropského parlamentu, kdy se nabízí, aby se i politici, kteří jsou se stranou spojeni, i když sami nekandidují, víc prezentovali.
„Navíc nás čekají na podzim i komunální a senátní volby, takže strana by měla dávat o sobě vědět v průběhu celého roku, je to v jejím zájmu, aby nespadla do zapomnění a nestala se obětí dominance dvou velkých stran, které budou strhávat veškerou pozornost na sebe,“ radí politolog, že trochu víc aktivity a trochu víc mediállního vystupování by této straně v roce, kdy Česko čekají troje volby, neuškodilo.
Nejviditelnější je vicepremiér Pavel Bělobrádek
Podle politologa Ladislava Mrklase je nejviditelnějším místopředsedou vlády Pavel Bělobrádek. „Myslím, že se profiluje opravdu jako jediný viditelný místopředseda, že si našel parketu – oblast vzdělávání a vědy - a snaží se působit navenek jako někdo, kdo se o tuto oblast skutečně stará,“ řekl ParlamentnímListům.cz. Pokud jde o další lidovecké ministry, prvních sto dní pro ně prý znamenalo hlavně seznamování s resorty, které řídí. „K nějakým vážnějším iniciativám zatím nedošlo, poměrně viditelný je ještě ministr kultury, ale to je spíš dané tím, že resort má za sebou řadu viditelných problémů,“ soudí politolog, že na aktivity ministrů, ale nejen lidoveckých, spíš čekáme.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Mrklas však ocenil, že se KDU-ČSL podařilo zviditelnit, když docela dobře zareagovala na situaci, kdy se jí ANO a ČSSD pokusily vyšachovat na počátku vyjednávání o vládě z diskuse o důležitých bodech. „Přinejmenším navenek se jim podařilo dát najevo, že jsou třetím koaličním partnerem,“ poznamenal. Není prý úplně jisté, jestli to mělo a bude mít do budoucna nějaký vliv na to, že v koalici budou KDU brát více vážně. „Protože koalice pořád ještě ta pravidla a principy svého fungování zažívá, což je dáno tím, že je v ní řada lidí, která nemá s politikou žádnou zkušenost, takže koalliční vyjednávání je jim hodně vzdálené.“
Církevní restituce jsou pro KDU principiální otázkou
Politolog Ladislav Mrklas upozorňuje, že KDU-ČSL zůstává jednou z mála stran, která je jednoznačná charakterem svého elektorátu. „Jako tradiční strana má svou stabilní členskou základnu, má několik témat, která budou vždy oslovovat jejich voličskou základnu, témata, která, zdá se, budou třeba díky restitucím stále živá,“ prohlásil. Nemůže ale právě postoj k církevním restitucím, které většina společnosti nevnímá pozitivně, uškodit politické straně, jež je spojována s katolickou církví? „KDU to může ovlivnit jen pozitivně, je to téma, kdy se z klidné síly může stát někým, kdo bouchne do stolu, že přes otázku narovnání vztahu státu s církvemi nejede vlak. Že jsou prostě věci, pro které ve vládě jsou, a pokud nebude po jejich, tak z té vlády odejdou. To je postoj, který se od nich v určité chvíli očekává,“ je přesvědčen politolog.
Jedna věc jsou podle něj nutné kompromisy a jedna věc jsou principiální záležitosti. „A pro KDU bude vždycky otázka vyrovnání státu s církvemi principiální záležitostí, tam se naopak musí chovat velmi transparentně směrem k voličům,“ vysvětlil Ladislav Mrklas ParlamentnímListům.cz. Je to podle něj důležité směrem k jejich voličům, protože jinak by strana ohrozila svůj tradiční elektorát, což se jí prý podařilo pod vedením Cyrila Svobody. „To je důvod, proč v minulém volebním období strana neuspěla, začala být totiž nečitelná i pro část svých voličů,“ dodal politolog.
Politici řeší vyrovnání státu s církevemi víc než veřejnost
Petr Just se domnívá, že téma církevních restitucí možná, na rozdíl od politiků, kteří toto téma k jeho překvapení až příliš řeší, není nic, co by nějak výrazně ovlivnilo politické preference nebo veřejné mínění. „Samozřejmě, když lidé dostanou otázku v průzkumu veřejného mínění, tak se k tomu vyjádří a můžeme z toho vyvodit nějakou sílu podpory, nebo nepodpory pro restituce, ale na druhou stranu by bylo zajímavější zjišťovat, co lidé považují za klíčové téma,“ uvádí Just. Politici toto téma podle jeho názoru přeceňují víc, než jaký má skutečně vliv na veřejné mínění. Proto si nemyslí, že je to otázka, která může lidovcům výrazně pomoci nebo výrazně uškodit.
Přečtěte si více o církevních restitucích:
„Je řada i nelidoveckých zastánců církevních restitucí, kteří by ve vyplacení finančního odškodnění církvi viděli možnost, jak by mohla být třeba řada památek lépe spravována, berou to spíš z kulturně-historického hlediska než z toho náboženského nebo politického, nebo věří, že by církve mohly peníze využít ve prospěch sociálních nebo zdravotních služeb,“ dodal další důvod, proč si nemyslí, že by církevní restituce byly tématem, které by českou společnost natolik rozdělovalo, aby z toho strany mohly těžit nebo že by tím byly bity.
Některá témata rezonují v části společnosti víc než v západních zemích
Experti na politiku podotýkají, že KDU-ČSL se liší od jiných křesťansko-demokratických stran západní Evropy, které oslovují velkou část společnosti, jako v Německu strana CDU, která nemá na pravici žádnou konkurenci. „Je to dáno tím, že v německé společnosti se víc lidí hlásí k religiozitě, ale pro KDU je na jednu stranu potenciál, že může oslovit určitou část společnosti, protože existují konfliktní linie v otázkách státu a církve, v otázkách hodnotových, jako je eutanazie, interrupce, registrované partnerství nebo adopce homosexuálními páry, to jsou témata, která v určité části společnosti rezonují možná víc než v jiných západních zemích. A tady se pro lidovce otevírá možnost být malou stranou s relativně stabilním elektorátem,“ konstatuje politolog Ladislav Mrklas.
V určité chvíli musí být lidovci radikální
Lidovci se zdají být v koaliční vládě tou klidnou silou, jež se ve sporu mezi silnějšími vládními partnery, kteří spolu bojují o větší podíl moci, nestaví ani na jednu stranu. „Ono to asi celkově souvisí s pozicí lidovců v české společnosti a české politice. KDU je dlouhou dobu ohrožena navzájem dvěma silami nebo tendencemi,“ vysvětluje Mrklas. První síla je podle něj v tom, že se jedná ve skutečnosti o stranu náboženské menšiny, která má svůj elektorát nějakým způsobem poměrně výrazně ohraničený, ale pokouší se oslovovat i další voliče.
„Tyto tendence jdou někdy proti sobě, protože strana nemůže úplně upustit od svých základních programových východisek, to se projevuje konkrétně v tom, že se bude stavět v otázkách církevních restitucí a otázkách narovnání vztahu s církvemi a státu jednoznačně na jednu stranu. V okamžiku, kdy to bude velkým bodem vládní agendy, ona tam jako klidná síla působit nebude, pak musí působit velmi radikálně. A bude. Nic jiného jí ani nezbývá,“ prohlásil.
A poukazuje na to, že existuje ještě druhá tendence otevírání se novým voličům, kdy má KDU šanci oslovovat svým apelem na nekonfliktnost a určitou zdrženlivost, což jí sice nepřinese velké body, ale pro KDU každý volič získaný mimo jejich klasickou strukturu elektorátu představuje velký úspěch. Proto si myslí, že KDU se chová, jak se od ní očekávalo. „Možná ještě pozitivněji, a to je vidět na jejích volebních preferencích. Ty se stabilizovaly. Myslím, že KDU není ohrožena pětiprocentní hranicí vstupu do Poslanecké sněmovny, což je pro ni dobré, umožňuje jí to se trochu nadechnout jinak než v minulosti,“ shrnul Mrklas.
Straně dělá problém oslovovat nové voliče
Političtí analytici vidí výhodu lidovců v tom, že mají jistou část voličů, pokud se nezačnou chovat nesmyslně. Ale na druhou stranu jim podle nich dělá velký problém oslovovat nové voliče, takže se nikdy nestanou tak velkou stranou, jakou je CDU. „Ale jim prostě sedm, v lepším výsledku devět procent podpory ve volbách může stačit k tomu, aby se na politické scéně dlouhodobě udrželi a etablovali. A možná v tomto směru budou mít menší problémy než taková ODS. Pozice ODS je tak znejistělá, že není úplně vyloučen ani její pád pod pět procent,“ srovnává Ladislav Mrklas KDU s ODS, která se během pár let propadla z třicetiprocentní podpory na úroveň lidovců.
Disciplinovaná voličská základna je slušný základ
Také Petr Just vidí jako výhodu KDU, že mají pevnou disciplinovanou voličskou základnu, která sice sama o sobě nestačí na překročení pětiprocentní hranice, ale je to aspoň slušný základ, a pak jen stačí získat několik hlasů navíc, aby se dostala do sněmovny. „A to je pro lidovce důležité ve srovnání s ostatními podobně velkými stranami, které nemají pevnou základnu a musí být atraktivní pro mnohem víc voličů nad rámec své členské a stranické základny. A to je mnohem obtížnější. Když to srovnáme s jinými stranami, které také ze sněmovny vypadly, jako byli zelení nebo Věci veřejné, tak lidovci mají na rozdíl od nich podstatnou výhodu ve své členské a voličské základně a také v organizační struktuře,“ poukázal Petr Just na to, že lidovci jsou zastoupeni v malých městech napříč celou republikou.
Mají velké množství komunálních a regionálních zastupitelů a nikdy nevypadli ani z celostátní politiky, protože zůstali aspoň v Senátu, i když byli jedno funkční období mimo Poslaneckou sněmovnu. „Takže kombinace, že mají pevné disciplinované voličské jádro, teritoriálně rozšířenou strukturu a možnost dávat o sobě vědět i na jiných úrovních vládnutí a jiných institucích, je udržuje ve výhodnější pozici, protože i když občas odněkud vypadnou, mohou být pořád na očích a pořád mohou prezentovat svou politiku,“ vysvětlil politolog, že díky tomu mají lidovci vždycky větší šance a těžili z této skutečnosti i při svém návratu do sněmovny v podzimních volbách.
Standardní strana, která nehraje na nízké pudy jako populistické partaje
Politolog Petr Just z mnoha důvodů považuje za pozitivní, že se lidovci vrátili do vysoké politiky. „Vzhledem k tomu, že společnost, nejen česká, je zasažena celkovou nedůvěrou vůči politickým stranám, a to se odráží v tom, že jsou do Parlamentu voleny různé populistické skupiny, jejichž politika může být v konečném důsledku i nebezpečná, je podle mne dobře, když se podaří do sněmovny dostat stranám, které lze označit za tradiční, standardní, které sice reprezentují nějaký odlišný názor a můžou reprezentovat nějaký protest, ale jsou více čitelné a nehrají na nízké pudy, na které hrají například strany populistické,“ konstatoval Just.
Proto má podle něj KDU-ČSL jako tradiční strana své místo v Poslanecké sněmovně a v české politice. Je navíc součástí i širšího nadnárodního evropského stranického celku, Evropské lidové strany, což dává do určité míry garanci, že není strana extremisticko-populistická, která by se vozila jen na nějakých momentálních náladách společnosti, ale reprezentuje širší společenský rozměr.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
