Boris Johnson, vítěz voleb. Něco mi říká, že ta část vaší duše, která nepřeje nic dobrého mediálnímu mainstreamu, se tetelí blahem. Co reálně tato volba bude znamenat pro Británii a pro Evropu? Je „demokracie v ohrožení“, protože vyhrál „populistický lhář“, kterým se budou inspirovat i další?

Británie není mou srdeční záležitostí, a tak jsem tamní volby až tak neprožívala. Vlastně vůbec. A je zcela jisté, že svou roli v tom sehrála i jistá uondanost z celého toho roky trvajícího brexitového chaosu. Teď mám někde ve skrytu duše nejspíš jen jakousi radost, že se „to celé, zaplať pánbů, konečně někam pohnulo“, aniž bych ale věděla kam. Bylo to klasické čekání na Godota.

Johnson slibuje, že se s EU dohodne do roka, americký JP Morgan sází na to, že Británie nakonec žádné dohody s EU spíš nedosáhne a odejde bez ní. Nevím, bude to vše ještě dlouhé, nepřehledné, a hlavně utopené v technikáliích, takže i adekvátně nudné. A někde na konci celého procesu, a kdo ví, za jak to bude dlouho, se může teprve začít mluvit o tom, jestli se Británie opravdu stane pro nějaké další státy inspirací, nebo naopak odstrašujícím příkladem. Brusel se bez boje nevzdává a má spoustu klacků, které může brexitu naházet pod nohy. Osobně si přitom pořád myslím, že nějakou formu integrace Evropa potřebuje, ale připadá mi čím dál jasnější, že současná forma „Bruselu“ tím ideálem už rozhodně není. Takže jsem lehce rozpolcená i v této otázce, a tak se z vyhlídky na brexit ani nijak zásadně neraduju.