Paradox letošní kampaně: Senior Babiš působí živěji, než mladík Bartoš

Znamená to, že se můžeme těšit na velmi vyhrocenou volební kampaň, jejíž výsledek nebudeme znát až do posledního okamžiku. Pravděpodobně se skutečně rozhodne až v cílové rovince, ale toho jsme ostatně bývali svědky i několikrát v minulosti, že volby nakonec dopadly jinak, než jak měsíc před nimi avizovaly průzkumy veřejného mínění. Ale jinak mne ten trend sbližování výsledků nebo síly Pirátů se Starosty, koalice SPOLU a hnutí ANO nijak zvlášť nepřekvapuje.

Hnutí ANO chvíli ztrácelo podporu a nyní se znovu vrátilo do přední pozice. Čemu za to vděčí?

Andrej Babiš umí dělat volební kampaně. On ví, že voliči dají mnohem více než na složité přednášky a vysvětlování na gesta, na emoce a on emoce dokáže vyvolávat. Stejně tak je nesmírně pracovitý při vedení volebních kampaní, je vidět, že když chce, může být téměř prakticky několikrát na jednom místě, ještě k tomu působit živě a odpočatě.

Třetí věc, Andrej Babiš umí správně odhadnout, jaká témata veřejnost zajímají, takže není náhodou, že jeden z průzkumů veřejného mínění zjistil, že voliče nejvíc nezajímá zdravotnictví a za druhé bezpečnost v nejrůznějších podobách včetně bezpečnosti vnější, to znamená migrace. A to jsou věci, se kterými Andrej Babiš opět pracuje. Soustředí se na zdravotnictví, kde říká: Neptejte se mě na nejvyššího státního zástupce, protože nyní řeším covid, neptejte se mě na sestavování kandidátek, protože řeším covid. Stejně tak dokáže do hry vtáhnout i jiná zdravotnická témata, jako je například vybudování národního onkologického centra, a s takovou migrací vlastně pracuje po celou dobu svého působení ve vrcholné politice. Na každém kroku nám připomíná, jak se postavil proti povinným kvótám, a je v tom velmi neústupný. Umí velmi dobře vychytat témata, kterými se dají voliči oslovit.

Na druhou stranu, byl to právě Andrej Babiš, kdo před lety tvrdil, že migranti jsou dobrá pracovní síla. Ten výrok je mu nyní také připomínán…

Ano, je to tak. Politici často mívají tendenci říkat, co se zrovna hodí do krámu jim nebo skupinám, dejme tomu, byznysovým, které stojí za nimi. Na to už jsme zvyklí, a tak časem mění své názory i Andrej Babiš podle toho, koho chce zrovna reprezentovat a koho chce oslovovat. Politik, který je tímto nachytán na hruškách, jen opráší heslo pana prezidenta, že jenom blbec nemění své názory.

Od dubna naopak ztrácejí Piráti společně se Starosty a nezávislými. Je to také dobře odvedenou kampaní Andreje Babiše?

Nemyslím, že by ztráceli proto, že by jim Andrej Babiš hlasy ubíral nebo že by vysloveně odrazoval jejich voliče, i když se o to snaží. Je vidět, že od prvního okamžiku si dal za hlavní cíl znemožnit a zdiskreditovat Piráty jako svého hlavního vyzyvatele. Ale Piráti se Starosty ztrácejí především proto, že je nevýrazná a nepřesvědčivá volební kampaň, které chybí jedno výrazné, silné téma, které by bylo přitažlivé a rezonovalo ve veřejném prostoru.

Piráti se často pohybují ve dvou extrémech. Buď přijdou s něčím hodně kontroverzním, jako byla nyní prezentace piráta Michálka na sociálních sítích při takzvaném krocení korupce lasem, na druhou stranu má Ivan Bartoš v posledních měsících tendenci vystupovat velmi opatrně, velmi státotvorně, to znamená neudělat žádnou chybu, nezavdat žádný podnět k tomu, aby někdo mluvil o Pirátech jako o pankáčích, jako o revolucionářích, to potom může činit kampaň Pirátů poměrně nevýraznou. Jiná věc je, že v některých průzkumech sílí Starostové a nezávislí, protože těm nijak zvlášť kampaň neškodí ani nepomáhá, protože se opírají skutečně především o svoji značku a komunální politiky napříč politikou a v jejich případě se jakékoliv volby dělají o to jednodušeji.

Právě Piráti vstupovali do politiky s ráznými hesly, jako „Pusťte nás na ně“ a podobně. Chybí jim to?

Nejde o to, že by měli používat nějaká silná hesla, ne vždy se hodí a rozumím, že když chtějí postavit příštího premiéra, raději dvakrát měří, než jednou říznou, a že se třeba nehlásí ke kontroverzním tématům. Proto by to měli vyplnit něčím jiným, viditelným, což se jim úplně nedaří, takže se snaží stočit pozornost ke starým výrokům, článkům nebo názorům Pirátů.

Ve skutečnosti si myslím, že pokud chtějí Piráti působit autenticky, neměli by zbytečně taktizovat, měli by se snažit být takoví, jací jsou, spoléhat více na trochu živější aktivismus, protože pak působí dost divně, když Andrej Babiš, který sám sebe prezentuje jako aktivního seniora, dělá živější kampaň než o generaci mladší Ivan Bartoš.

Co na druhou stranu kampaň koalice SPOLU, kde sledujeme zhoupnutí na houpačce, lidovost na návštěvě farmy… jsou to kroky, které koalici SPOLU pomáhají?

Je to taková omáčka, která se musí servírovat voličům zvlášť v letních měsících, aby byli politici občas vidět i v nějakých méně zvyklých situacích, aby voliči byli připraveni na žhavou část kampaně, kdy politici začnou vysílat nějaká svá zásadní ideová a programová poselství. To, co předvádí koalice SPOLU, je teprve zahřívací kampaň, nemyslím, že by udělali zásadní chybu, i když také nejsou dvakrát vidět s politickým poselstvím.

Ale zdá se, že to jejich voličům celkem nechybí, protože koalice SPOLU bude možná těžit z toho, že jako jedna z mála kandidujících stran říká, že nechce sahat na daně a nechce nic zásadního měnit v neprospěch finanční situace občanů. A na to asi pravicový konzervativní voliči docela slyší. Mě samotného třeba překvapilo, že s preferencemi TOP 09 nepohnula aféra Dominika Feriho, že vlastně i toto bylo té straně prominuto. Zdá se, že voliči konzervativní koalice SPOLU jsou poměrně, nechci říci, nenároční, ale dokážou ledacos svým stranám odpustit a že se především spoléhají, že strany zůstanou věrné dosavadnímu programu a postupu.

Podle agentury Median mělo hnutí Přísaha Roberta Šlachty kolem šesti procent. CVVM dva týdny předtím ukázalo, že má 2,5 procenta. I to je značný rozdíl. Těží nyní u lidí Šlachta bojem proti korupci, se kterým šly do voleb Věci Veřejné, Babiš, Piráti a další?

Určitě. Voliči rádi slyší na heslo: udělám pořádek. S tím heslem vždy někdo ve volební kampani přijde a zaujme. V tuto chvíli takové heslo nemůže použít Andrej Babiš, který je už druhé volební období součástí vlád. Těžko se bude používat Pirátům, kteří už mají postavení v Poslanecké sněmovně, tak s ním nyní přichází Robert Šlachta a voliče, kteří na to slyší, ani nezajímá, jakým způsobem se pořádek bude dělat, co to vlastně znamená, jaký program a jaké další osobnosti se za tím skrývají.

Myslím, že vzestup hnutí Přísaha souvisí s mediální pozorností, která se poutala hned na rozjezd jejich kampaně. Na začátku o Robertu Šlachtovi a o jeho kandidatuře nikdo nevěděl, ale velmi rychle se rozkřiklo, že kampaň dělá, že objíždí republiku, že se setkává s lidmi – a nemusejí mluvit ani o politice, stačí, když ho lidé vidí a slyší příběh třicet let sloužícího policisty.

Mě nepřekvapuje, že tady to zabírá, zabírá to už poněkolikáté. Druhá věc je, zda by hnutí Přísaha nenapáchalo více škody než užitku, když pořádně nevíme, jak by se stavělo k jednotlivým bodům v oblasti ekonomiky, sociální politiky, zahraniční politiky. To jsou často věci, které zůstávají voličům utajeny a vlastně se ozřejmí až v okamžiku, kdy politici skutečně zasednou do poslaneckých lavic.

Jakou šanci dáváte komunistům a sociálním demokratům? A nakolik jim mohla uškodit spolupráce ve vládě s Andrejem Babišem?

Obě levicové strany to budou mít velmi těžké. V tuto chvíli to vypadá, že o trošku lepší vyhlídky mají komunisté, ale ve skutečnosti budou obě strany bojovat o přežití v Poslanecké sněmovně. A nikde není napsáno, že ten boj vyhrají právě proto, že si nechali voliče ukrást Andrejem Babišem. Kdyby Andrej Babiš o minulých volbách vládl s pravicí, jak se pokoušel o námluvy s ODS, tak by se těm stranám poměrně snadno kritizovalo zleva.

V okamžiku, kdy mu sociální demokraté dodali program vládnutí a on ho realizuje, řada voličů získala pocit, že hnutí ANO je mnohem akceschopnější a dokáže mnohem lépe hájit jejich sociální zájmy než ČSSD. V takové situaci to bude mít sociální demokracie i komunistická strana nesmírně těžké, aby ukázali, že jsou vlastně levicovější než hnutí ANO, že má význam je volit, a naopak že v případě hnutí ANO existuje hrozba, že příště bude svoji politiku realizovat s politickou pravicí.

Prezident Miloš Zeman se vždy dokáže postarat o velký rozruch, ať už jde o vyjádření kolem Vrbětic, prohlášení o transgenderových lidech, o kterých uvedl, že jsou mu odporní, a nyní oznámil po telefonátu s čínským prezidentem, že tam příští rok pojede na návštěvu. Nakolik jde podle vás o provokaci a nakolik doopravdy věří tomu, co říká, případně dělá?

To bychom museli jednotlivé kroky rozdělit. U Miloše Zemana se to prolíná, protože v případě Číny víme, že je mu celkem blízký, řekněme, východní autokratický způsob vládnutí, ať už v Číně nebo v postsovětských republikách, a že je to u něj velmi autentický postoj. Nejde jen o snahu poštvat proti sobě své oponenty. Ale zároveň je pravda, že Miloš Zeman rád provokuje, s Čínou to může být jako určitá provokace na závěr jeho prezidentského mandátu, stejně jako když řekne v televizním rozhovoru: dnes jsem ještě nikoho neurazil, tak to doženu. Je vidět, že často mu jde spíše o skandál než o to, s kým si vyřizuje účty.

Ale ze všech jeho aktivit považuji za nejnebezpečnější riziko, že by po volbách obešel vůli Poslanecké sněmovny a dokázal, jak dlouho bude chtít, držet u moci vládu, která by nezískala důvěru poslanců, která by vládla v demisi a která by mohla vládnout až do konce jeho prezidentského mandátu. To mi ze všech posledních kroků a výroků Miloše Zemana přijde jako nejnebezpečnější.

Máte na mysli jeho výrok, že svěří sestavení vlády do rukou nejsilnější politické strany, nikoliv koalici?

Ano, to je věc, kterou prezident může udělat. Může jmenovat premiérem, koho chce, a premiér má se svojí vládou do třiceti dnů od jmenování přijít do Sněmovny a říci si o důvěru. Za normálních okolností vláda, která důvěru nezíská, končí a přichází návrh na dalšího premiéra. Z výroků Miloše Zemana vyplývá, že může klidně protahovat vládnutí v demisi vlády, která by nezískala důvěru na měsíce, ne-li roky. A to je vlastně nejnebezpečnější, co nás může potkat. Ani ne tak politický systém, jako spíše ten ústavní, kdyby tady zůstala zákonodárná moc obejita a vládlo se jen na základě dohody prezidenta a předsedy vlády.

I když Zeman jako prezident už tolik pravomocí nemá, snaží se stejně do české politiky zasahovat? Třeba takovými rozhodnutími?

On se snaží napínat ústavu, jak jenom to lze, využít každou její skulinku. V menší míře je to něco podobného, co třeba předvádí poslanec Lubomír Volný ve vztahu k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny. Jen s tím rozdílem, že Miloš Zeman je prezident republiky a jeho možnosti a dopady kroků jsou přece jen mnohem větší a mnohem vážnější.