„Problém úspěšné prevence spočívá ve faktu, že díky malým následkům se její metody vždy zdají přehnané.“
Pavel Sántay
„Doufejme v nejlepší, ale připravme se na nejhorší.“
Jack Reacher. Lee Child, One Shot.
„Jenom se možná ta populace ve věku 40 a míň potřebuje vožrat na jedný hromadě, aby se zimunizovala, já nevím.“
Prof. Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky
Celostátní mejdan z ukončení koronavirové karantény nastal včera trochu předčasně, i když vedoucí představitelé EU schválili záchranný plán ve výši 540 miliard eur. Předčasně se radují i ti, kteří sledují čísla koronavirem infikovaných. V Číně, kterou teď nikdo nesleduje, nastala druhá vlna epidemie. Pro vjezd i výjezd se na 28 dní uzavírá město Charbin, ležící na severovýchodě Číny u ruských hranic, a to jen proto, že v úterý bylo ve městě zjištěno sedm nových infekcí – tři z nich se vrátily z Ruska. Několik dalších koronavirem nakažených Číňanů překročilo hranice z Ruska do provincie Heilongjiang ilegálně, vláda na jejich dopadení vypsala vysokou odměnu. V samotném městě žijí tři miliony lidí, v bezprostřední blízkosti města dalších 9,5 milionu. To je ukázka čínské cesty, která doposud dokázala omezit v miliardové zemi počet nakažených i ztráty na životech.
Uzavřené hranice, zákaz cestování, vývozní omezení a blokovaná doprava. A frustrovaná mládež, které se zakázalo pařit. Frustrované ženušky, kterým se zakázalo chodit po nákupech. To byla česká cesta. Frustrovaní mužíčci, kterým se zakázalo chodit si kupovat šroubky do OBI. Koronavirus čilý společenský život i ekonomickou globalizaci zcela spolehlivě během několika týdnů ochromil. Ale nezabil. Poukázal nicméně na naprostou, zejména psychologickou nepřipravenost „západního“ „demokratického“ „vyspělého“ světa na nepředvídatelné události katastrofického charakteru, vyžadující sociální disciplínu. Příliš jsme uvěřili individualismu, dlouhým desetiletím života bez nebezpečí, příliš jsme uvěřili své technologické převaze... příliš jsme se spolehli na sílu a beztrestnost kapitalismu. Převahu peněz, propojenosti lidí, idejí, kapitálu, schopností a výrob.
A proto všechny (neo)liberální tlampače naprosto vyděsil cynismus a otevřenost profesora zdravotnické statistiky Duška, který poslancům zdravotního výboru na neveřejném jednání Sněmovny řekl na rovinu, jak jsme na tom.
Vládní statistik Dušek před poslanci: Koronavirus změní rovnováhu, mám z toho strašný strach. Více ZDE.
„Je pravda, že se máme bát toho, co zůstalo v lese. A je pravda, že před tím nemáme kam zdrhnout. A je pravda, že nemůžeme žít ve vězení deset let. A je pravda, že nemůžeme zemi poslat do pravěku ekonomicky. A je pravda, že čím rychleji vymře deset procent Němců a Rakušanů, tak tím víc nás budou ekonomicky tlačit, protože budou imunní. Ten tlak ale bude ještě úplně jiný. Země, které projdou rychle tou vlnou, tak projdou jakousi darwinistickou selekcí. Změní to rovnováhu. Jako kdyby to tady už někdy bylo historicky. A já z toho mám strašný strach.“
O den později už Dušek poslušně papouškoval, co mu bylo nařízeno.
Uvolňovat karanténu hned poté, co na několik dnů poklesl počet nakažených, je krajně nezodpovědné, i když sluníčko svítí a na evropském nebi ani mráček. Stále neznáme mechanismus, podle kterého virulence viru a počet nakažených prudce klesá. Ano, podle posledních údajů nejspíš nedošlo ke zvýšení počtu nakažených uvolněním během Velikonoc. To je jediné, co můžeme říci. Nevíme proč.
Psali jsme:
Ještě víc nezodpovědné je poskytnutí státních záruk za 150 miliard korun prostřednictvím státem vlastněné Českomoravské záruční a rozvojové banky komerčním bankám na podnikatelské úvěry. Zisk z úvěrů by měl mít stát jako investor, ne komerční banky. Měli bychom omezit přístup ke státním penězům těm firmám, které nezveřejňují skutečné vlastníky a skrývají jejich totožnost za anonymní zahraniční subjekty, optimalizují daňové povinnosti, řádně nedaní v České republice, využívají daňových rájů, přelévají zisky ke křížovému financování do zahraničí, vykupují zpětně vlastní akcie či vyplácejí nadměrné odměny managementu. Pro veřejný sektor existují dvě rozumné cesty: odkup akcií či podílů ve firmách v ceně pomoci, anebo dokonce spojené s přímým vstupem do managementu postižených firem k zabránění jejich účelového vytunelování. Do klíčových firem by vstoupil stát, do středních kraje a do malých obce. Tím by se firmy zachránily a veřejnému sektoru by se vložené prostředky vrátily prostřednictvím zpětného odkupu vlastníky (těm by už půjčily banky) nebo by se hojil na konkurzní podstatě. Jděme cestou státních investic, ne zvyšování státního dluhu. Stát je to jediné, co máme.
Jakmile jednotlivé státy začaly přeplácet zakázky ochranných prostředků v Číně, zhroutil se systém cenového vydírání do té doby standardních smluvních vztahů i diktát „just-in-time“ výrob. Jakmile jednotlivé státy uzavřely hranice, vyhlásily stav nouze, přijaly drakonické zákony omezující svobodný trh a začaly na svém území zabavovat zásilky zdravotních prostředků, zhroutily se jistoty kapitalismu. Princip „urvi, co můžeš a co máš, nepouštěj“ ukázal namísto měkké moci globálního kapitalismu nutnost použít tvrdou moc národních států včetně policie či armády a vliv silných oligarchických skupin.
Odpověď na rizika pandemie našel onen dosud otloukaný a vysmívaný národní stát. Ne globální korporace, ne byrokracie EU, ale stát, lidi. Pandemie koronaviru ale vyostřila problémy v mezinárodních vztazích. A ještě vyostří. Možná až na hranu války. Protože každý otevře a zavře hranice, kdy se mu zlíbí, takže i když můžete vyjet, nemusíte mít kam. V každé zemi platí jiná pravidla.
Spojené státy se díky investicím do biomedicínského výzkumu staly světovým lídrem v objevování léčiv, ale 72 procent zařízení vyrábějících farmaceutické ingredience pro americkou spotřebu je umístěno v zahraničí.13 procent je v Číně. Podíl antibiotik je údajně až 97 procent. V srpnu 2019 bylo pouze 28 procent výrobních zařízení vyrábějících aktivní farmaceutické složky pro zásobování amerického trhu v USA. Čína má nižší náklady na elektřinu, uhlí a vodu, nižší přepravní a transakční náklady na suroviny, čelí slabším ekologickým omezením při nákupu, manipulaci a likvidaci toxických chemikálií. Jak Čína, tak Indie mají stále výhodu nízkých nákladů na pracovní sílu.
Psali jsme:
Pro všechna regulovaná léčiva má Čína 230 (13 procent) výrobních zařízení účinných látek, zatímco Spojené státy mají 510 (28 procent) a zbytek světa má 1 048 (59 procent). Seznam základních léků WHO obsahuje 461 léčiv pro uspokojení nejdůležitějších potřeb zdravotnického systému. Údaje FDA ukazují, že na celém světě existuje celkem 1 089 zařízení, která vyrábějí 370 léků, na seznamu WHO, které jsou uváděny na trh v USA. Z nich je 166 (15 %) v Číně, 221 (21 %) ve Spojených státech a 687 (64 %) je ve zbytku světa. FDA konstatoval, že existují tři základní léky WHO, jejichž výrobci účinných látek mají sídlo pouze v Číně – kapreomycin, streptomycin k léčbě tuberkulózy a sulfadiazin k léčbě toxoplasmózy. Obdobná situace je u účinných látek na biologické hrozby jako léčba antraxu a moru, chemické hrozby, chřipka a radiační hrozby. Ještě horší je situace v Evropě. Pokus USA o koupi německého výrobce vakcín je ukázkou metod, k nimž stát sáhne v nejvyšší úzkosti. Reakce maďarské vlády, která obsadila některé strategické výroby a přikázala jim, co budou vyrábět a komu to budou dodávat, je stejného charakteru. Ukázalo se, že vlády většinou nevládnou, a pokud vládnout chtějí, kapitalismus se cítí uražen a ponížen.
Nyní se ví, co lidé doopravdy potřebují (a nemají to nebo mají nedostatek) a které výroby a služby jsou zbytné, či dokonce naprosto zbytečné. Představa psích kadeřníků, že jim stát nahradí výpadek příjmů, je naprosto směšná a ukazuje na naprosté nepochopení toho, co znamená celostátní stav nouze a nařízená karanténa.
Mnoho věcí nepotřebujeme. Nepotřebujeme americké bitevní vrtulníky. Nepotřebujeme stovky obrněných transportérů. Nepotřebujeme módní zboží s krátkou životností. Šminky pod rouškami jsou zbytečné. Ale bez jiných věcí se nechceme obejít. Bez výpočetní techniky a mobilních telekomunikací, i když se vyrábějí v Asii a jejich křemíkové čipy pouze ve dvou korejských továrnách. Nechceme se obejít bez léků, i když většina se lisuje v Indii. Rádi bychom nebyli na Číně či Indii závislí, ale jsme. Stejně jako jsme závislí na Rusku, jeho plynu a jeho ropě. Jen na Spojených státech závislí nejsme v ničem. Nemají už dlouho, co by kromě vojáků nabídli.
Informace z USA, kterým v nemocnicích schází dostatek dialyzačních zařízení, protože u tisíců pacientů s koronaviry se vyvinou problémy s ledvinami, signalizuje strukturální problém konkurenčního a na zisk orientovaného prostředí amerického zdravotnictví. Kolik v USA stojí lidský život? Nebylo by problém vyrobit a dodat, nikdo se ale neměl k tomu objednat a zaplatit. Komerčním pojišťovnám i vládcům USA jejich spoluobčané nestáli za ty výdaje. Zisk především, Ne Amerika. 20 procent pacientů s intenzivní péčí COVID-19 potřebuje léčbu ledvin. Nedostatek dialyzačních zařízení a tekutin není technologický problém, ale ekonomický a etický problém amerického zdravotního systému. Současně vyšlo najevo, že jen málo amerických nemocnic má k dispozici vyškolený ošetřovatelský personál pro provádění dialýzy… nejde mít levný stát, chlubit se nízkými daněmi, limitovanou zdravotní péčí a v případě potřeby očekávat dokonalé veřejné služby. Více ZDE.
„Západní“ rozprostřenost výrob součástek „just-in-time“ výroby automobilů mezi několik států včetně Asie znamená, že takovéto globální montovny nebudou schopny vyrábět hodně dlouho, pokud rovnou nezkrachují. A padl i odbyt jejich produkce, protože všichni příslušníci střední třídy při současné cenové nabídce přehodnocují priority – důležitější je mít rezervu pro případ roku nezaměstnanosti než nové auto. Pokud ještě existuje alespoň částečně tržní vztah mezi poptávkou, nabídkou a cenou, budou letos nové automobily prodatelné jen za nákladové ceny. Pokud nedojde k přehodnocení výrobních politik koncernů, propouštění a omezování výrob se dá očekávat. Stejně se očekává krach konceptu elektromobility jako krajně nespolehlivého a na vnější infrastruktuře závislého způsobu dopravy.
Green Deal neřešíme. Řešíme survival
Ve chvíli, kdy je potřeba sezónních dělníků na sklizeň exportně naddimenzovaných polí se zeleninou a sadů s ovocem, zjistí všichni zemědělští „podnikatelé“, že budou muset drasticky připlatit, aby přilákali dělníky na plantáže. A my za exotické pochutiny i obyčejné ovoce zaplatit. V opačném případě nebude, kdo by sklidil a kdo by dodal na trh. Superlevný „chřest pro všechny“ či banány levnější než jablka ze zahrady od souseda jsou nyní minulostí na hodně dlouho. Naučíme se (samo)zásobit v alejích podél silnic a v osiřelých sadech otrhat, co zvládneme. Naučíme se zavařovat. Stovky herců nenajdou už otevřená svá divadla a budou muset na pole. Shakespeare počká.
Návrat ke způsobu života před koronavirem není ani podle francouzského ministra zdravotnictví možný, tvrdí Le Monde. Má pravdu. Ekonomiky Itálie, Španělska, Francie a Německa „vykazují vážné kontrakce“, praví Financial Times. Porod ale následovat nebude. Sektory služeb, volného času a cestování se v celé Evropě zhroutily, protože vše bylo dimenzováno na stále intenzivnější turismus. A s tím je teď na dlouho konec. Španělsko požaduje, aby fond EU na obnovu 1,5 milionu eur sloužil k „ochraně vnitřního trhu“. Podobné požadavky k „ochraně vnitřního trhu“ mají i ostatní. Italové je provázejí pálením vlajky EU.
Integrace a spolupráce funguje pouze v době míru
Když je vzájemně výhodná. V případě ohrožení, uzavřených hranic a omezených zdrojů ne. Koronavirus ukazuje, že situace podobná biologické válce může vypuknout náhle, nevyhlášeně, nosičem nebezpečného agens může být kterýkoliv jedinec, prvotní obrana je při otevřených hranicích a globálním pohybu osob praktiky nemožná a v následných situacích plošného ohrožení žádná země neprojevuje zbytečnou solidaritu. Krize v roce 2008 ukázala snahu nadnárodních kapitálových uskupení po soustředění hospodářské moci skupováním krachujících nebo oslabených podniků. Těmto snahám může odolat pouze stát.
Konkurenční prostředí není použitelné v jakémkoliv nouzovém stavu
Kapitalismus se nezabývá tím, co nyní je nebo jednoho dne bude potřeba, ale tím, co nese největší zisk. Neplní veřejnou službu. Současný nouzový stav, respektive omezení cestovního ruchu a rekreační mobility, může trvat i několik let, stejně jako válka. Žádný evropský stát nemá po sedmdesáti letech míru zárodky válečné ekonomiky integrované do civilních průmyslových ani zemědělských procesů.
V případě ohrožení země faraón vykoupil zemědělskou produkci a uložil ji v sýpkách, jak nás učí příběh odhalující skryté z roku 2230 od stvoření světa o patriarchu Jusufovi, sedmi tučných a sedmi hubených kravách (Gen 41 nebo Závěť dvanácti patriarchů). Kdyby nyní vláda prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu zaplatila zemědělcům budoucí úrodu, předešla by mnoha bankrotům drobných zemědělců a podpořila princip potravinové soběstačnosti země, což bude v následujících letech zásadní. Je paradoxní, že stát zemědělcům proplácí kdeco, ale neurčuje jim povinnost určitého množství dodávek za státní výkupní ceny do státních sýpek. Neurčuje, že tyto zásoby smějí být zpracovány a spotřebovány pouze na území státu.
Mnoho otázek je neřešených a zanedbaných
Dnes například není klíčovou otázkou výroba motorů tanků, hlavní děl či trysek raket jako před druhou světovou válkou, ale výroba širokého spektra dekontaminačních ochranných pomůcek – masek, respirátorů, filtrů a přetlakových oděvů, filtroventilačních aparátů a těsnění. Pro rutinní déletrvající používání nelze mít pouze jednorázové respirátory či oděvy. Ty jsou pouze pro průmyslové havárie omezeného rozsahu, ne pro plošné užití polovinou populace, která je nutná k udržení společnosti v chodu. Dekontaminace a filtrace v masovém měřítku není představitelná proti jakémukoliv agens… proti antraxu, SARS nebo moru budeme potřebovat něco jiného než proti radioaktivnímu prachu či parám průmyslových jedů.
V případě dlouhotrvajícího úporného 50stupňového mrazu s dvoumetrovými sněhovými závějemi bude otázkou strategickou, kolik máme nemrznoucí nafty, full off road nákladních automobilů pro zásobování a zda automobily dokážou vyjet z garáží a dojet až na místo určení s nákladem chleba a masa. Jinak chcípneme hlady. Bude otázkou strategickou, kolik máme přídavných sněhových pluhů a fréz. Proti čemu všemu se máme bránit preventivně a v jakém případě odsoudit jaké množství lidí k odepření ochrany jen proto, že nikdy nebude všeho dost pro všechny? Co padesátistupňové vedro a nedostatek vody? Čističky nepoběží a městská kanalizace se velmi rychle zanese...
Čína proti viru zasáhla na začátku nesmírně tvrdě, epidemii přestála, mrtvé pohřbila, svůj týl za nesmírného úsilí zásadně reorganizovala a vyrábí. Prozatím zdravotní pomůcky pro celý svět. Přestože Evropa měla o tři měsíce víc než Čína na přípravu, než epidemie přišla, nepochopila nic. Evropský průmysl je ochromen doteď. Země Evropy reagovaly rozdílně. Některé projektivně, jiné zvolily tzv. oxfordský model státní imunity. Uvidí se na konci, která země na tom bude lépe. Nicméně nakonec mobilizovaly veškeré zdroje k udržení snesitelné podoby stavu nouze. USA jsou a dlouho budou ochromeny. Pro své občany toho ale neudělaly mnoho. Jaké poučení z toho vychází?
Zachránilo nás štěstí a několik málo odborníků. Měli jsme víc štěstí než rozumu
Zanedbali jsme přitom znalosti, postupy i vybavení pro civilní obranu
Nemáme ani zakonzervované kapacity, ani zásoby surovin pro operativní výrobu. Neumíme ani říct, co potřebovat budeme. Ukazuje se, že výroba většiny roušek i léčiv v levné Číně a ještě levnější Indii je trestuhodným selháním západních nadnárodních korporací, ovládajících náš trh a vnucujících nám pod taktovkou Bruselu svá pravidla. Co by se stalo, kdyby Tvrdík neměl v Číně kamarády anebo kdyby došlo k „uzemnění“ všech dopravních letadel?
Nemáme pro případy mimořádného stavu vytvořené dostatečně jednoznačné pravomoci orgánů veřejné moci, které by stály nad politickými a právnickými tlaky a dávaly exekutivě jednoznačně hierarchizovanou moc bez nesmyslných právnických výkladů a ohánění se zákony pro dobu míru. Státní banka není stát, a to je chyba.
Ukazuje se několik zásad, které předjímají vývoj
Stát jsme my. Ne někdo jiný, ale my a naše rodiny. My v něm rozhodujeme. O všem. I o tom, koho přijmeme na návštěvu a koho ne. Chovejme se ke státu tak. Nejsou to kanceláře cizích firem, ty jsou zde na návštěvě, a pokud se nebudou odpovídajícím způsobem chovat, půjdou. Nejsou to montovny jiných firem. Pokud se nebudou odpovídajícím způsobem chovat, půjdou. Je to náš stát, naše země, naše řeky, rybníky a přehrady, naše spoluvlastnictví, náš majetek. Smysl hranic i jurisdikce pak bude zřejmější.
Podnikání není lidské právo, ale výsada. Udělovaná státem. Námi. Podmínky určuje stát a ne advokáti. Ne Brusel. Pokud stát umožňuje někomu podnikat, musí mít pravomoc ho donutit platit v místě daně a jinak tuto možnost odebrat. Dočasně či trvale. Neplatí jen pro Airbnb, ale i Facebook či Google.
Kooperace je efektivnější než konkurence
Naučme se koordinovat, naučme se plánovat. Nejen dovolenou, ale i budoucnost své země. Budujme dialog tripartity – státu, zaměstnavatelů i zaměstnanců. Budujme novou kulturu firem, které chtějí participovat na pobídkách státu. Chce firma od vás/nás/státu pomoci? Ano, ale ne zdarma, ale za podíl z budoucího zisku. Jedna forma je směnka splatná v určitý čas za určitých podmínek, druhá forma je podíl státu ve firmě – podíl na budoucích ziscích a povinnost zbývajících akcionářů je tomuto akcionáři vyplatit. I stát/vy/my musí být dobrý hospodář. Ne rozdávající hlupák. Ulejvá (optimalizuje) firma daně nebo je platí v daňových rájích? Taková firma nemá mít nárok na pomoc.
Soběstačnost je základem státu. I rodiny
Soběstační musíme být v zemědělství i v některých oblastech průmyslu. Abychom se nemuseli ptát v cizině, jak vyrobit pluh. Musíme být soběstační v chemii hnojiv i výbušnin. Protože kdykoliv budou potřebovat všichni totéž, dovoz nebude fungovat a soupeření může přerůst v konflikt. To je smysl faraónových plných sýpek v době tahu kobylek i státních hmotných rezerv v době povodňové a koronavirové.
Globální ekonomika končí
Končí. KONČÍ. I hra na globální hráče a silové vynucování sankcí končí. Protože současná krize ukázala Spojeným státům a jejich administrativě, že bakteriologickou válku ještě dlouho nepůjde vyhrát a ekonomickou válku také ne. Ukázala i Bruselu, že jeho doporučení či příkazy nikdo nehodlá respektovat. Zatímco Čína zůstane v kladných číslech růstu, i když menších, než čekala, západní svět v čele s USA, Británií, Německem a Francií se řítí do multisektorové krize. Jakmile přesáhnou problémy mez společného prospěchu, začnou se jednotlivé země odpojovat a používat individuální strategii.
Česká republika už zvažuje koupi podílu v ČSA nebo Smartwings
Nejpostiženější je ropný a plynařský sektor, neboť poprvé je cena americké ropy záporná… za odebrání ropy platí těžař. To znamená bankrot těžby ropných písků a tvrdý dopad na celý kartel OPEC+. Jen Rusko, kryté zlatými rezervami a úsporami 7,3% HDP (123,4 mld. USD) v suverénním státním Fondu národního blahobytu , prý vydrží cenový tlak i dva roky. Prakticky ochromený je po potížích Boeing 737 MAX západní letecký průmysl a po uzavření hranic států letecká doprava, následovat je bude mezinárodní lodní doprava a automobilový průmysl. Sektor ubytování, stravování a turistických služeb projde nejspíš hlubokou restrukturalizací, bankroty a racionalizací. Řada zbytných aktivit například v médiích či lokální kultuře skončí.
Lokální či národní ekonomiky ovšem svou roli úplné náhrady globalizovné ekonomiky prozatím neplní. Potřebují masivní restrukturalizaci a „deglobalizaci“. Potřebují racionální a nikoliv ideologickou integraci. S tím souvisí strategické plánování v každé zemi, ale i závazné scénáře mezinárodní spolupráce.
Je nás deset milionů. Pouze
To je jedno čínské krajské město. Bez předměstí. To jen abychom si uvědomili naše vyjednávací síly nejen při sjednávání ceny roušek a pochopili potřebu někam patřit. I kdyby to měla být jen československá unie bez pomlčky, případně Rakousko-Uhersko jako V4+. Ekonomicky jsme a nejspíš i zůstaneme z 80 % napojeni na Německo. Polemizovat s tím můžeme, dělat s tím prozatím nic nezmůžeme. Pravdou je, že Evropská unie v současné krizi zklamala. Měly a mohly to být Spojené státy evropské. Mohly být i socialistické. Nechali jsme si je ukrást povýšenými bruselskými byrokraty, velmocemi a nadnárodními korporacemi. Spolupracovat s ostatními musíme. Ale mělo by to být vždy výhodné i pro nás. A měli bychom my rozhodnout, zda a kdy spolupracovat chceme. Česká republika leží v Evropě a ne v Americe. Zájmy Ameriky a naše či zájmy jednotlivých zemí Evropy nemusejí být totožné. To když říká Trump, že America first, nemyslí tím nás. A když chce Tante Angela svalnaté černé pomocníky do německého domova důchodců, myslí na své stáří a ne na naše.
Budoucnost není jistá, je v našich rukou
Teď víc než kdy jindy záleží na nás, jaká bude. Jeden ekonomický systém pomalu odeznívá jako nefunkční a pod tlakem neviditelného viru se mění. Nevidím možnost, aby se změnila nerovnost v rovnost. Máme každý příliš co ztratit. A snad je součástí lidství majetková nerovnost a zásluhovost požitků jako výsledek inteligence, vzdělání, píle a vytrvalosti. Nevidím cestu pro rovnostářský socialismus, protože ho prozatím nikdo nechce. Vidím ale cestu pro nekonkurenční tripartitní korporativistický národní kapitalismus spolu s politikou evropského sociálního státu. Vytváření protekcionistických obchodních i produkčních zájmových skupin a holdingů se státem za účelem stanovení a koordinace střednědobé hospodářské politiky, sociálního partnerství mezi zájmy kapitálu a pracovních sil.. Majitelé firem se musejí naučit být pokornějšími, protože v dobách koronavirových jim trh bez přívlastku nepomůže. Stát reprezentovaný jejich zaměstnanci, zákazníky i konkurenty jim pomoci může. Zaměstnanci se musejí naučit být loajálnější – k zaměstnavatelům i ke státu. Jsou jeho součástí. Pečující, státem/lidmi/námi korigovaný a regulovaný kapitalismus už nesmí být provázen ani třídním konfliktem, ani křiklavostí sociální bídy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Předpokládané složení nové vlády:
předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).
autor: Štěpán Kotrba
