Než přišlo ochlazení, teploty lámaly rekordy. V uplynulém týdnu vylákaly mnoho Pražanů do ulic, parků či na náplavku. Část z nich však porušovala vládní opatření týkající se shlukování, nošení roušek či pití alkoholu na veřejnosti. Primátor Hřib si myslí, že důvodem je zákaz cestování mezi okresy. Starosta Řeporyjí Pavel Novotný měl ovšem jiný názor. Policie se prý s lidmi moc maže. „Mlátit celou náplavku pendrekem! Vrazi,“ napsal na twitteru.
„Nejen aprílové počasí je proměnlivé. Také názory politiků nepostrádají nápaditosti a rychlých změn v situacích, které by za jiných okolností vyžadovaly, aby se o nich také uvažovalo. Jinak je to tak trochu legrace a je jen pozoruhodné, že ji dělají dva tolik oblíbení a vážení starostové z Prahy a jejího okolí,“ říká politolog Zdeněk Zbořil.
Novotný poukazoval na bezohlednost těch, kteří se na náplavce shlukovali. „Viděl jsem jen jeden záběr od reportéra/reportérky PL a nezdálo se mi, že by na tom pražském, trochu přeceňovaném korzu, byla hlava na hlavě. Třeba to ale jindy bylo jinak a neumím to tak dobře posoudit jako pan starosta a primátor hl. m. Prahy,“ podotýká Zbořil.
„V poslední době to podle přemedializovaných informací vypadá, že ne všude se lidé chovají rozumně. Ale přece jenom bychom jim měli nechat na vůli, zda situaci berou vážně nebo nevážně. Stejně jako těm, kteří s nimi souhlasí nebo nesouhlasí a také se mohou chovat podle svého uvážení. A nezapomínali na to, že mají chránit nejen sebe, ale chovat se ohleduplně také ke svému okolí. Pak by byli méně závislí na receptech státních nebo místních vašnostů,“ dodává.
Společnost se dostává do stavu stranického boje
Čelíme militantní ideologii, která útočí na stát, rodinu i na člověka. Během kázání ve svatovítské katedrále to ve čtvrtek řekl kardinál Dominik Duka. Šéf českých katolíků se zamýšlel nad současností. Kritizoval udavačství, které podle jeho slov v současné době tolik roste. „Máme média, která lze nazývat média nenávisti a udávání,“ řekl Duka a vyzval k národ k odvaze.
„Je rozdíl mezi udáváním a ohlášením bezohledného chování vůči druhým. Vážnější mi připadá to, co pan kardinál pojmenovává jako militantní. Toto někdy nadužívané slovo znamená bojovný – a zejména někteří reprezentanti malých a menších politických stran se chovají, zřejmě aniž si to uvědomují, bojechtivě. Tím jenom mobilizují své politické konkurenty, a celá společnost se dostává do stavu stranického nebo dokonce třídního boje, po kterém mohou zůstat jenom ruiny morální i materiální. Dokonce i o svátcích Velikonočních.
Media nenávisti je přesné pojmenování, k tomu není třeba nic dodávat,“ komentuje politolog.
Hnutí Lidé PRO, jehož vznik v prosinci oznámil bývalý předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář a s nímž chtěl kandidovat do sněmovních voleb, kvůli nedostatečné podpoře ze strany veřejnosti v březnu na Minářovo přání skončilo. Za dobu své existence ale vybralo nemalou částku 5,8 milionu korun, po které se zaprášilo.
„Snad každý ví, jak snadno se dnes peníze utrácejí. Myslím, že kdo sledoval produkci velkých manifestací a demonstrací, také ví, že Miliony chvilek nepodporovali jen jejich příznivci a lidumilové. Jistě měli za zády sponzory (kteří se v poslední době od nich odvracejí). Kdo umí sčítat a odčítat, ví také, že 5,6 mil. není astronomická suma. Kdyby od počátku organizátoři různých akcí netvrdili, že vše se dělá z lásky k Milionu chvilek, bylo by jasné, že potřebovali platit za nejrůznější služby,“ říká Zbořil.
„Kdo ví, jak se půjčuje a staví scéna, kolik stojí její ozvučení, nasvícení, kolik se musí investovat do propagace, dopravy účastníků na místo z různých koutů republiky, ví také, že uvedená částka je skoro minimální. A to předpokládám, že vystupující celebrity se těchto akcí účastnily bez nároku na honoráře,“ dodal.
Minář se rozhodl projekt Lidé PRO ukončit, protože se mu nepodařilo splnit vytyčený cíl pro kandidaturu do říjnových sněmovních voleb, a sice nasbírat půl milionu podpisů. „Nebudeme tříštit politické spektrum další malou stranou. Odstupujeme a podpoříme opoziční demokratické strany,“ prohlásil Minář.
„Zdánlivě je to neúspěch, když uvážíme, že milion chvilek měl ambice spojit antibabišovskou opozici a vyzýval ji k akční jednotě. Příčiny tohoto neúspěchu jsou různé, ale já bych si dovolil tvrdit, že součástí tohoto neúspěchu byl i politický idealismus a víra, že když se se svými partnery, navíc vystupujícími pod názvy politických stran, někdo na něčem domluví, že daná slova budou dodržena. Zřejmě pan Minář a jeho kolegové nevěřili, že politické strany, věnující mu přízeň od samého počátku (stejně jako jejich sponzoři) měli jediný zájem. Totiž využít mobilizace 250 tis., a možná i více, potenciálních příznivců jeho hnutí ve svůj prospěch. Je to jistě zklamání, ale na druhé straně alespoň pochopil, jak se u nás dělá politika a hlavně jací lidé ji dělají,“ komentuje politolog.
Pomlouvání bohatých a úspěšných je obvyklé
Tragická smrt miliardáře Petra Kellnera nevyvolá jen lítost a vyjádření soustrasti. Jedním z lidí, kdo na Kellnera nevzpomíná v dobrém, je novinář a ekologický aktivista Jakub Patočka, který zesnulého, úspěšného podnikatele a filantropa označuje za „nepřítele demokracie,“ „sociopata“ a „parazita.“ Sociopaté jsou podle Patočky „až na výjimky“ všichni miliardáři. Konec s tím však podle něj udělá revoluce. Bude se prý zestátňovat, načež si podle aktivisty budeme všichni rovni a „budeme solidární.“ Vyjádřil se takto ve svém komentáři pro server Deník Referendum.
„Trochu mi to připomíná román komunistického novináře T. Svatopluka Turka, který ve svém románu Botostroj odsoudil s revolučním patosem Tomáše Baťu a jeho pokračovatele. Kdo si vzpomene na likvidaci Slušovic a dokonce věznění Františka Čuby, ví, že v kapitalismu i v socialismu, a nejen u nás doma, ale často v okolním světě je pomlouvání bohatých a úspěšných obvyklé. Pan Patočka svou kritikou pana Kellnera sice míří také proti jeho osobě, ale odsuzuje v něm symbol kapitalismu a kapitalismus jako takový. Jeho proroctvím, že s tím vším udělá konec ‚revoluce‘, zřejmě světová, je víra hodná zakladatelů Komunistické internacionály v roce 1919,“ podotýká Zbořil.
„Ale alespoň se přiznává k tomu, jaká ideologie je mu blízká a neschovává se za nactiutrhačné osočování jednoho, málo platné, z nejvýznamnějších představitelů ekonomické transformace z let devadesátých a jejího pokračování v současnosti,“ dodal.
Po smrti Kellnera bylo možné se dočíst ledacos. Rozruch vyvolal i článek redaktorky kulturní rubriky Lidových novin Jany Machalické. V textu autorka hovoří o zemřelém na úrovni „zlodějské eskapády,“ „móresy high society,“ a vše rámuje poznámkou, že miliardové jmění se téměř nedá obstarat s čistým štítem.
„To jsou slova nejen vypůjčená, ale dokonce převzatá z veršů Františka Gellnera a českých anebo evropských anarchistů první poloviny 20. stol. Snažil jsem se už dávno dozvědět se něco bližšího o podnikání a organizování impéria PPF, ale nenašel jsem žádné ‚zlodějské eskapády‘ anebo to, co by se vymykalo běžným standardům současného kapitalismu – nejen toho ‚západního‘, ale o ‚východního‘,“ uvedl Zbořil.
„Navíc, ono je to všechno relativní. Někdo dělá eskapády a má moresy pražské kavárny, někdo Monaka nebo Monte Carla, jiný to hraje tak trochu ‚při zdi‘ na Floridě. A ti ještě menší ve Špindlu nebo v Chorvatsku. Konečně si myslet můžeme i to, že ‚miliardových podnikatelů‘ je jen v ČR, pokud se nemýlím, nejméně třicet. A není třeba mimořádně velké odvahy k otázkám, jak ke svému jmění přišli. Když už máme na stole několik let výzvu Poslanecké sněmovny, aby se zkoumaly nepravosti, nebo dokonce ‚zločiny‘ velké i malé transformace posledních třiceti let. Hic Rhodus, Jana, hic salta!“ dodal.
Psali jsme:
Bývalý prezident Václav Klaus poskytnul rozhovor Parlamentním Listům. V něm hovořil také o dodržování opatření. Podle něj nejde „o nedisciplinovanost občanů, ale o jejich ‚disciplinovanou‘ reakci na chování státu.“ „Nebylo by rozumnější, kdyby právě teď stát – a zejména ministři Blatný, Havlíček a Hamáček – ubral? Co kdyby se radši pokusili lidi potěšit? Oni nás systematicky klamou svým PSEM. Už více než týden je na třetím stupni, ale oni zarputile prosazují opatření z pátého stupně. Není to od nich schválnost a provokace? A absolutní pohrdání svým vlastním systémem, který jsme nicméně od počátku mnozí kritizovali jako nesmyslnou konstrukci? Já na pražskou náplavku nechodím, ale nedivím se těm, kteří tam chodí.“
„Je to zajímavý názor pana exprezidenta. A jistě nejen jeho. Existují názory podobné, ale i jiné. Začalo to v Techtle-Mechtlích, pokračovalo piknikem na Karlově mostě a spoustou dalších ‚radostí‘, kterým ani vláda, ani místní samospráva nedokázaly zabránit. Jednou z největších současných radostí je sledovat jednání Poslanecké sněmovny a Senátu. Ale jen někdy. Občas je to spíše takové krasosmutnění. Takže on ten systém není ‚jejich‘, jak říká Václav Klaus, ale tím, že se o něm muselo hlasovat a byl přijat, už je také ‚náš‘, i když se tomu někdy divíme,“ komentuje Zbořil.
Každý dostane podle zásluh nebo podle toho, co potřebuje?
V rámci postcovidové ekonomické obnovy se hovoří o možných nových řešeních. Hlasitá diskuse se vede na téma univerzálního nepodmíněného příjmu.
„To je takový drobný nápad z arzenálu politicko-ekonomických utopií. Nevím, zda by se to týkalo také těch, kteří právě někde hrají golf nebo jsou na Maledivách či pobývají v zemi, kam občany ČR dosud pouštějí. Nevím, kdo s tímto nápadem přišel, ale připomíná mi to debaty o tom, zda má každý dostat podle zásluh, nebo podle toho, co potřebuje. Nebo dokonce rozdat všem stejně. Pokud vím, o něčem podobném se jednalo ve Finsku.
Konečně peníze jsou jen papírové placky a tisknout se dají donekonečna,“ glosuje Zbořil.
A vyšší zdanění miliardářů? I na tuto debatu dojde. „Nepochybuji o tom, že bude, ale jde o to s kým a kde. Už dnes si dovedu představit, jak na ni odpoví, kromě filantropů, ostatní milionáři. Od Bohumila Hrabala dávno víme, jak snadno se z milionářů stanou milicionáři, a že tomu může být i naopak,“ komentuje politolog.
Cestování do budoucna usnadní covid pas, který by měl být připraven do konce června. Jenže bývá kritizován jako předvoj dalšího sledování a omezování práv občanů a jako nakročení k systémům, které fungují v Číně.
„Pokud vím, tak v Číně něco podobného nejméně dvacet let neexistuje. V Ruské federaci to bylo jedno z dědictví válečného komunismu a socialismu a u nás to kdysi doporučoval zavést Vasil Bilak. Nazýval to „snížení pohybu obyvatelstva,“ ale ani tehdy (po roce 1974) se to nepodařilo zavést. Důvody byly tehdy jiné. Snad by se to tentokrát mohlo podařit. Ale tehdy, až nastane ‚válečný stav‘ a dohodnou se na tom alespoň některé země EU. Podle odevzdanosti některých našich politických stran nápadům z EU by se to podařit mohlo,“ říká politolog.
Kanadská vědkyně Corinne Le Quéré ve své studii navrhuje, že svět by potřeboval jakýsi neustálý lockdown, abychom odvrátili klimatickou krizi. Přesněji řečeno, stačilo by jednou za dva roky.
„Vypadá to na nějakou úzkou spolupráci paní Corinny s Gretou Thunbergovou. Pustit něco jen tak do větru se dá leccos, ale snad by se mohlo začít od největších odpíračů rozhodných kroků proti devastaci životního prostředí. Z Kanady do Spojených států není daleko, a tak by mohla paní Corinna začít hned u sousedů,“ říká Zbořil.
Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu se hovořilo o „nutných“ proměnách kapitalismu. Měl by být zodpovědnější, ekologičtější, prostě měl by projít jakýmsi restartem.
„Jako kdyby tam tentokrát byl čestným hostem Karel Marx. Ale proč ne, změn je třeba, ale aby to neskončilo jako v Paříži v roce 1968 – taková to mohla být krásná revoluce, kdybychom ji nedělali my! Proto pozor na ‚nový restart‘. Je to jen nové slovo pro starý trik, možná že dokonce ten nejstarší,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
