Slavíme 25 let od 17. listopadu 1989. Vy  jste prožil revoluční dny jako důstojník československé armády. Jak na ně vzpomínáte? Provokativně položeno, považoval jste protestující jako správný voják za nepřátele socialismu?

Já osobně jsem nepatřil k nomenklaturním kádrům, spíš naopak. Koncem osmdesátých let jsem pracoval s informacemi zahraničního původu na Ústředním vědecko-informačním středisku tehdejší ČSLA, tedy jakémsi armádním prognostickém ústavu. Tam působila řada politicky nespolehlivých špičkových odborníků a analytiků s ne vždy konformními názory. Vzhledem k nadstandardním informacím jsem si uvědomoval, že došlo k zastavení sociální mobility ve společnosti s ekonomickými a politickými dopady a změny jsou potřebné. Proto jsem se byl 16. a 17. listopadu podívat v centru a do demonstrace jsem se na jejím počátku připletl částečně ze zvědavosti. Málem jsem dostal obuškem, ale včas zmizel, než byl prostor zcela uzavřen. Bylo evidentní, že se bude jednat o jednostrannou záležitost, takže čekat na výprask mi připadalo zbytečné. Vzhledem k tomu, že policejní zásah jsem považoval za nesmyslný, protože demonstranti nic neničili, kritizoval jsem ho na pracovišti, čímž jsem si moc nepolepšil.

ParlamentníListy.cz exkluzivně: Ruský disident a nepřítel Vladimira Putina Grigorij Pasko komentuje pozvání ruského prezidenta do Prahy. Čtěte ZDE