Tak máme za sebou oslavy listopadu 1989. Provládní síly manifestovaly, jak je důležitá „svoboda a demokracie“ dnes, když ji ohrožuje Putin. Protivládní síly pod vedením Ladislava Vrabela táhly na Českou televizi. Jak se vám líbily oba druhy akcí? Zaznamenal Vrabel úspěch? Nic se tam nerozbilo, navzdory obavám.
Všechny události z Prahy jsem zhlédl až ze záznamu, tedy nedostatečně. Naštěstí máme investigativní žurnalisty, kteří všechny manifestace bedlivě sledovali, a tak jsem se dozvěděl, že se Vrabelovy protivládní síly dopustily strašlivého zločinu, protože jedna samoživitelka měla čepici v národních barvách, které byly (ó hrůzo) špatně uspořádány. Tento jasný důkaz proruské orientace všech pětatřiceti tisíc demonstrantů převzala snad všechna veřejnoprávní mééédia a já jsem hned pochopil, že tito demonstranti jsou strašně nebezpeční, i když nic nerozbili a nikomu neublížili. Konečně jsem pochopil, proč tolik podprůměrných politiků a aktivistů požadovalo, aby se proti Vrabelovi zasáhlo se vší rozhodností. Ty čepice rozhodně nelze jen tak přejít.
Pak mě ještě zaujalo pódium, na kterém se za ryčné hudby odvázaly jakési zdivočelé ženštiny, dostávaly se stále více do varu povzbuzovány diváky a... Další pokračování mi Česká televize ustřihla. Redaktoři zcela správně usoudili, že na takovou manifestaci evropských hodnot ještě nejsem připraven.
Naštěstí existují henty dezinformační weby, kde jsem mohl zhlédnout všechny kopulační pohyby aktérek a naučit se spoustu nových sprostých slov. Ty první hned z názvu skupiny.
Mimochodem, to bude zřejmě ten důvod, proč tolik lidí na ty dezinformační weby chodí. Asi nemají rádi, když jim pravda a láska vystřihne ze záznamu to nejzajímavější.
Do konce roku bude ještě demonstrace sil, které koordinuje Jiří Havel. Nicméně na nějaký politický zvrat to nevypadá. Jak si poslední půlrok protestů proti vládě vyhodnotit a co by jejich organizátoři měli dělat příští rok jinak?
Především se ukazuje, že v naší malé zemičce máme malá protestní hnutí a tříštit je na neshodách mezi lídry je sebevražedné. Doufám, že to v příštích týdnech všem dojde a s pokorou se vrátí k poslední funkční verzi systému, což byla první demonstrace.
Byl bych rád, kdyby se všichni, ale opravdu všichni sešli na společném pódiu někdy koncem ledna či začátkem února. Aby tam méně mluvili, ale o to více demonstrovali vzájemnou jednotu a aby pohrozili reálnými nátlakovými akcemi. Zároveň jejich posluchači už budou vědět, jestli je v září jen strašili, anebo měli pravdu. Jirkovi Havlovi přeji teď v sobotu hojnou účast, aby všichni viděli, že se prostě potřebujeme navzájem.
Minulý týden se nám společně podařilo vzbudit značnou pozornost uvedením příkladu, jak obchodní řetězce vydělávají na úkor zemědělců. Pojďme se podívat dnes na rostlinnou výrobu: obilí, brambory apod. V jaké situaci jsou naši zemědělci? Co a kdo jim škodí?
Našim zemědělcům nejvíc škodí, že v Německu či Rakousku jsou celkové dotace na hektar či dobytčí jednotku o dost vyšší než u nás. Dále jim škodí, že polský zemědělec nemusí svým námezdným silám platit zdravotní pojištění. Zcela logicky pak českým zemědělcům škodí mantra volného trhu, protože jak chcete na jednotném trhu konkurovat bratrům Němcům, Rakušanům a Polákům, když mají výhody, které vy nemáte, že?
Dále pak našim zemědělcům škodí náš ministr zemědělství jako žádný jiný politik před ním... A že to mnohdy byli neuvěřitelní šašci. Chce to jistě velký kus politického umu přesměrovat dotace tak, aby ti, co se pokoušejí produkovat levné jídlo, měli méně, a ti, kteří prodávají exkluzivní maso s příběhem za tisíc korun kilo, měli více. Ale vlastně by mě to nemělo překvapovat. Matně si pamatuju, že stejně funguje i ten evropský grýndýl. Tam se také dávají dotace bohatým, aby si koupili drahé elektrické auto, a peníze se na to berou obíráním chudých, kteří si pak nemohou dovolit ani levné auto.
Ale vidím z toho poměrně snadnou cestu. Poslat pana ministra Nekulu, aby škodil pro změnu třeba na Ministerstvu průmyslu, tam po Síkelovi už není co zkazit, a pak buď zrušit henten volný trh se zemědělskými produkty, anebo zrušit v celé Evropě nerovnoměrné zemědělské dotace. Ale určitě jsem zase řekl něco totalitního, komunistického a nehodného evropského občana, takže vše zůstane při starém. Český zemědělec bude přemýšlet, jak na tom skvělém, jednotném a spravedlivém trhu uspět i s menší podporou a ultraneschopným ministrem.
Fotogalerie: - Prezidentští kandidáti na Národní
Jinak, s jedním bramborářem jsme se bavili o tom, že jako „české“ potraviny bývají označovány ty, které české vůbec nejsou. Je to podle vás častý jev, zejména u výrobků, které procházejí průmyslovým zpracováním?
Národní potraviny v době globalizace, to je sám o sobě protimluv. Víte, když se o tom mluví, tak si lidi představují, že tam v Kosteleckých uzeninách sedí nějaký zlotřilý manažer s čertími rohy, který má instrukce přímo od Babiše, aby nebohému českému človíčkovi prodal to nejhorší zboží pod záminkou nízké ceny...
Ale tak to není. Všude sedí úplně normální nákupčí a prodejci, kteří v jednom kuse porovnávají ceny všech potřebných surovin v celé Evropě. Cena dopravy v tom hraje jen malou roli, protože když něco děláte ve velkém, jsou přepravní náklady směšně nízké. Kdyby nebyly, tak nejsou všechny továrny v Číně...
A tak je běžné, že v párku vyrobeném v Kosteleckých uzeninách je drůbeží separát z jatek v Itálii, kuřata vyrostla v Chorvatsku a jejich líheň byla v Rakousku.
Vepřové pro výrobu Vysočiny je z nizozemských selat vykrmených v Polsku a rozbouraných někde u Ostravy. Hovězí je ze Španělska, kde to vyrostlo, krávu rozbourali ve Francii, a protože skončila turistická sezóna, tak měli nadbytek a prodali to se slevou k nám.
Ve stejném čase ale zase nějaký německý masokombinát koupil vepřové bůčky z plzeňského Schneidera (protože jich tam měli nadbytek a nebyli schopni to prodat) a udělali z toho schwarzwaldskou šunku pro Lidl. To vepřové třeba vyrostlo v Rakousku a selata pocházejí opět z Nizozemska, protože tam produkují nejkvalitnější vepřové hybridy v Evropě.
Ano, někdy se i v Kostelci sejde české vepřové s českým hovězím a vznikne skutečně český salám. Ale především se tam v masokombinátu musejí starat o to, aby levně koupili a vešli se do malých marží, k čemuž si musejí pomáhat levnými pracovními silami z Mongolska a velmi kvalitním řízením nákupů a prodejů, což je manažerská vyšší dívčí.
Obdobně to funguje i u zeleniny. Takový pěstitel brokolice přijde na své pole, usoudí, že čas nastal, pustí se do sklizně a začne obvolávat zákazníky, že má krásnou zeleninu za deset korun kus. A oni mu řeknou: „Jé, to je hezké, ale my teď máme skvělou nabídku na brokolici z Polska za pět korun kus... Když nám to prodáte za stejnou cenu, tak vezmeme od vás, když ne, tak si s tím dělejte, co chcete.“ A pěstitel ví, že prodat musí, protože jinak to za týden shnije a nebude mít co prodávat...
Když je levná doprava, tak jsou české potraviny vyrobeny ze surovin pocházejících z půlky světa a české jsou proto, že je smíchali a dotvořili na našem území. Někdy ani to ne.
Zkrátka zemědělství není o šťastných jehňátkách k zulíbání, která se pasou na šťavnatých pastvinách, ale je to tvrdý globální byznys. Henten volný trh je deformovaný dotacemi a pobídkami, kterých se západní země kvůli nějakým východňárům nevzdají, tlak obchodních řetězců je neúprosný a uspět se dá jen tehdy, pokud to člověk dělá opravdu ve velkém. Ne v milionech, ale v miliardách.
Budoucnost zeleniny je ve sklenících. Bude levná, bude takřka bez chemie, protože se tam dá udržet karanténa, ale její výrobu bude mít v rukou nějaká nadnárodní korporace, která bude schopná do takového skleníku a la automobilka investovat miliardu peněz. To fakt žádné místní sdružení farmářů nezaplatí.
Čtenáři častokrát píší, že se vracejí k drobnému farmaření. Nebo že od něj nikdy neustoupili. Vy jste také zastáncem drobného farmaření až v „mikro“ měřítku, tedy samozásobitelství. V jaké situaci je nyní občan, který by si tím dokonce chtěl přivydělat?
I ve šťastnějších dobách jsem tvrdil, že pokud chce mít člověk na zahrádce opravdu pěkný anglický trávník, tak na něj potřebuje víc strojů a dá do toho víc práce, než když trávník rozorá a něco tam zasadí. Pokud si člověk může koupit traktůrek za sto tisíc, aby s tím sekal trávu, tak si za stejné peníze může koupit vše potřebné, aby si pro svoji potřebu vypěstoval dostatek zeleniny na celý rok.
Tady na Parlamentních listech jsem četl, že cena brambor letos může vystoupat až k třiceti korunám za kilo... Považuji to za docela reálné číslo. To by znamenalo, že jsem pro naši rodinu nemusel utratit deset tisíc korun a místo toho jsem koupil tři litry benzínu do malotraktoru a jeden pytel sadby. Nemluvě o tom, že ještě navíc máme plnou spíž sklenic se zavařenými okurkami, marmeládou a červenou řepou. Nic z toho jsem nemusel koupit, za řídítky traktoru jsem se přiměřeně nadřel, takže jsem nepotřeboval permanentku do fitness centra, aktivně jsem strávil čas na čerstvém vzduchu a večer jsem si s chutí nalil své vlastní víno.
Ano, když o tom přemýšlím, rozhodně jsem neprohloupil, zároveň jsem ušetřil docela dost peněz a jediným škodným je stát, který za všechnu tu zeleninu, co jsem nekoupil, nedostal DPH a daň ze zisku. Možná proto pořád dokolečka melou o výhodách tržní ekonomiky.
Českému občanovi bych doporučil, aby se do samozásobitelství pustil. Stačí si na mém blogu www.vidlakovykydy.cz přečíst všechny články se zemědělskou tematikou a bude dokonale připraven. Ale na přivydělávání pozor. Pokud by třeba začal dělat dobrou marmeládu a usoudil, že by chutnala i jeho sousedům, kteří by ji dokonce byli ochotni zaplatit, tak na to jsou u nás dost vysoké pokuty.
Matka samoživitelka u nás samozřejmě může trhat meruňky, dělat z nich marmeládu a tou krmit své děti, ale běda, kdyby chtěla toutéž marmeládou krmit i nějaké cizí děti zaměstnaných matek, které by si rády tuto dobrou marmeládu koupily. Stačí jeden inzerát na fejsbůku a sen o přivýdělku v oboru džemů se rychle rozplyne na první kontrole z hygieny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
