Vaše kniha Tři sociální světy je dost temným sociologickým rozborem současnosti. Způsobil jste mi těžkou depresi kvůli obavám o mé blízké. Jak moc jsou ty obavy oprávněné?

Cílem téhle mé knížky rozhodně není někoho strašit. Prostě jsem se v ní pokusil popsat sociální strukturu a rozložení moci v zemích, které nazýváme ekonomicky vyspělými demokraciemi. Hlavní myšlenka je jednoduchá: V každé společnosti vždy existovaly různé formy nerovnosti. Charakteristickým rysem dnešní situace ovšem je, že obyčejná nerovnost se změnila v něco odlišného – v naprostou nesouměřitelnost.

Poměrně malé skupinky nejbohatších rodin mají majetky mnohonásobně větší než jaký je ekonomický výkon celých národních států. Podobná nesouměřitelnost se rozevírá také v rovině příjmů. Ti nejlépe odměňovaní získávají stonásobky příjmů průměrných. Aby bylo jasno, nikomu to nezávidím a nevolám po rovnostářství. Pouze se snažím analyzovat důsledky tohoto stavu věcí.

Obrovské majetky se dědí po generace a spojují se díky promyšlené sňatkové politice podobně jako tomu bylo kdysi ve feudalismu. Horní vrstvy, které si takto počínají, nazývám diskrétní elitou. Se členy diskrétní elity se nikdy nesetkáme v práci, při nakupování a už vůbec ne na dovolené. Žijí ve svém světě, do kterého by cizího nepustili, ani kdyby vyhrál první cenu ve sportce.