Ivan Trojan nás v sobotu oblažil projevem při přebírání medailí od předsedy Senátu. Jednak kritizoval „normalizaci na Slovensku“, pak vyhození Nory Fridrichové a skončil konfliktem na Ukrajině, kde chválil vládní postoje. „Nejsme a nebudeme dokonalá společnost, ale můžeme udělat maximum pro to, aby byla otevřená a demokratická. A svou roli v tom hraje každý jeden z nás,“ řekl závěrem. Co vám takový projev připomíná?

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A klasicky slovní průjmy, mlácení prázdné slámy a spousta bezvýznamných frází, které jsme slyšeli už bezpočetněkrát. Nicméně efekt podobný asi jako když si budete pořád dokola mazat lejno kolem huby a přesvědčovat se, že jde o čokoládu nebo extrakt z lanýže. Bohužel řada umělců bude v každé době pochlebovat danému režimu – ať už z blbosti, z prospěchu nebo z důvodu klidného pracovního zařazení. Zažil jsem spoustu bublin, spoustu kolektivů, nicméně z toho všeho zdaleka nejhůř vycházejí umělci – zejména herci – kteří nezřídka vykazují takřka sektářské chování.

A ještě jednou k Ivanu Trojanovi. Který mluvil i o Miloši Vystrčilovi, který jim medaile předával. „Zastupuje instituci, která hraje důležitou roli v naší společnosti, protože je to pojistka proti účelovým změnám zákonů a ústavy. Slovensko a Maďarsko senát nemají a vidíme, kam to vedlo,“ řekl. Jsou poměry v sousedních zemích jiné, protože mají Senát?

Opět se budu opakovat, ale koho medaili přebíráš, tomu pozadím prolízáš. A o intelektu tchajwanského krysínka asi taky netřeba hovořit úplně do hloubky. Neb tam je pouze mělčina. Bohužel pan Trojan zřejmě nepatří k nejbystřejším politickým myslitelům, neb kdyby se skutečně zamyslel, tak by zřejmě i on vykoumal, že Senát je naprosto zbytečná instituce kumulující politický odpad – čest výjimkám, která navíc nemá opravdu žádný ale žádný reálný vliv na to, co se v naší soudobé totalitě děje. Včera zrušit bylo pozdě. A pokud pan Trojan považuje za pojistku demokracie současný Senát, který je pod stejným patronátem jako prezidentská funkce, vláda, média hlavního proudu v čele s takzvanými veřejnoprávními i Ústavní soud, tak zřejmě ještě nevystřízlivěl z role z Příběhů obyčejného šílenství či Samotářů.