Lidem se v obchodech až protáčejí panenky z toho, jak rychle stoupají ceny potravin. O tom, co je příčinou, panují dohady. Jeden z názorů přednesl ministr zemědělství Zdeněk Nekula, když řekl: „Někteří hráči na trhu s potravinami se snaží zneužívat spotřebitele a šponují ceny, a to ve snaze maximalizovat své zisky.“ Je to nejvýstižnější vysvětlení drahoty potravin, nebo to vidíte jinak?
Primárně má pan ministr Zdeněk Nekula – předesílám můj bývalý výborný kolega ještě v dozorčí radě pojišťovny EGAP, kterého si velice vážím, ale i jeho úsudku a korektního vyjadřování – svatou pravdu. Ale co mu mám trošku za zlé a není to poprvé, je – řekl bych – ostych využívat všech nástrojů, které mu dává zákon č. 526/1990 Sb., o cenách a cenové regulaci, o zbytečném otálení, razantnějším postupu vůči všem projevům kartelových dohod, byť se to nemusí přímo právně prokázat. Ale to není ani tak výtka panu ministru Nekulovi, jako spíš jeho stranickému šéfovi panu ministru Jurečkovi, ale zejména ministru financí, panu Stanjurovi. Protože pan Stanjura má pod sebou cenový úsek, a tedy cenovou kontrolu. Pravda, ten úsek je v dezolátním stavu. Za posledních deset let byl mimořádně oslaben a není už schopen fungovat v takových dimenzích, jako fungoval před nějakými patnácti, dvaceti lety, kdy z cenových kontrol měli oprávněný vítr všichni prodejci a všichni, kteří se pohybovali na trhu. To je, bohužel, hudba minulosti. Nicméně je možné ten úsek rychle personálně dovybavit, posílit jeho kompetence a poslat ty lidi do terénu.
Jaroslav Šulc
Co by ale měl v této věci podniknout rezort zemědělství?
Samozřejmě pan ministr Nekula dobře ví, jak je trh s potravinářským zbožím dnes rozparcelován, kdo tam hraje první, druhé, třetí, čtvrté housle, v jaké desynchronii se vzájemně nacházejí, a měl už dávno zakročit. Ale rozumím tomu, že si to nikdo nechce rozházet s takovými silnými partnery, jako jsou Lidl, Kaufland, Tesco nebo Globus. Ano, jsou to obrovské nadnárodní firmy, jejichž politická moc je téměř bezbřehá. Chápu tedy, že se čeští ministerští úředníci oprávněně bojí, i když to „bojí“ je možná slabý výraz, prostě nemají potřebu ráznějšího zásahu. Bohužel, kdo tím trpí, jsou nejenom čeští spotřebitelé, kteří platí ukrutně vysoké ceny, ale také čeští subdodavatelé, potravinářský průmysl dodávající na tenhle velmi selektivně obsazený trh. Takže ty škody jsou dvojí. Nejenom u běžného spotřebitele, ale také u běžného producenta zemědělských komodit.
Psali jsme:
Ministr Nekula sice hovořil o tom, že zvýšení obchodních přirážek bylo u některých komodit extrémní a u některých subjektů neodpovídá skutečnému růstu nákladů, a to i s přihlédnutím k tomu mít přiměřený zisk. Ale není to tak, že se s touhle – zřejmě obvyklou – praxí nedá nic dělat?
Ale dá. A to je to, proč mluvím o obavách. Jak mám pana ministra osobně ve velké úctě a máme velmi přátelské vztahy, tak mu musím velmi nemilosrdně připomenout, že on není zaměstnancem nadnárodních koncernů, ale je zaměstnancem státu. A stát ho platí za to, aby hájil zájmy českých občanů a českých producentů a nikoho jiného. A já Zdeňka znám jako člověka odvážného, tak mu přeju trošku kuráže. On dobře zná můj osud. Já jsem se proti mezinárodním koncernům postavil a důsledkem toho byl můj vyhazov. Ale když si jednou sednete do mančaftu, v němž máte na triku nápis Česká republika, tak musíte hájit zájmy toho mančaftu, jehož dres oblékáte. Marná sláva.
Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
Ministru Nekulovi oponoval prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, který tvrdil, že za zdražováním potravin v Česku obchodní řetězce nestojí, neboť žádný z nich na trhu nemá dominantní postavení. A dodal, že pokud chce vláda snížit ceny potravin, musí navrhnout snížení DPH a prověřit tržní sílu dodavatelských řetězců. Co na tu jeho obhajobu obchodních řetězců říkáte?
Tomáš Prouza si sedl na židli náměstka ministra financí hned po mně. A platí pro něj přesně to samé, co jsem řekl o tom triku před chvílí na adresu pana ministra Nekuly. Tomáš dnes nosí na triku prezident Svazu obchodu, takže hájí zájmy těchto lidí. Já s tím nemám problém, ale to ho ještě nezbavuje odpovědnosti za tenhle stát i v této velmi rezortní a lobbisticky jasně vyprofilované funkci. Přál bych mu, ať se pochlapí tak, jak se pochlapil minulý týden, když mluvil o riziku z hrozící dohody ohledně uzavření možnosti prodávat auta na jiné než elektrické pohony po roce 2035. Tam už prozřel a teď bych mu přál, aby prozřel, i pokud jde o potravinářský trh.
A za jak dobrý nápad považujete návrh na snížení DPH u potravin?
To je ten starý vtip, že v globálu je všechno. Kde je ten globál? To je dotaz toho vesničana, který přijede do Prahy na nákupy a shání se po obchodním domě Globál. Když se mu dostane odpovědi, že žádný takový není, tak se brání: „Vždyť soudruh Husák v televizním projevu říkal, že v Globále je všechno.“ Takže v globále má Tomáš Prouza pravdu, ale v detailu bych si musel vzít položku po položce. Úplně jiné jsou výkupní ceny u masa, u másla, u mléka, u zeleniny. Jsou tam úplně jiné marže, je tam úplně jiná politika, a tak dál. Ale od toho tady cenová kontrola je, aby si vybrala položky ve spotřebním koši, aby se podívala, jak se s cenami dnes manipuluje, a aby podle toho vymáhala pokuty. Já si myslím, že tady je bezedný rezervoár miliardových příjmů státního rozpočtu z pokut obchodním řetězcům, ale muselo by se chtít.
Fotogalerie: - České a německé ceny potravin
Na jednu stranu vypráví Tomáš Prouza, že jsou v Česku u řady potravin jeden či dva dodavatelé, kteří ovládají třetinu trhu a diktují si ceny, takže když nemají obchodníci možnost vybrat si mezi pěti, šesti dodavateli, tak ti velcí dodavatelé toho zneužívají. Na druhou stranu ukazuje Agrární komora ČR prstem na obchodní řetězce jako viníky drahých potravin s tím, že zemědělci rozhodně nejsou ti, kteří si mastí kapsy. Upozorňuje přitom na podnákladové výkupní ceny, za něž nakupují supermarkety, přičemž ty jsou pro dodavatele u některých komodit likvidační. Tak kde je pravda?
Nepochybně u každé jednotlivé komodity je kus pravdy na jedné i na druhé straně. Nemůžu mít žádnou generální odpověď na tuhle otázku, protože od toho tu jsou cenové kontroly, aby to vzaly položku po položce a rozklíčovaly, kdo si mastí kapsu. Když budete mluvit s panem inženýrem Jandejskem nebo s Martinem Pýchou, předsedou Zemědělského svazu, tak vám jistě řeknou spoustu příkladů, které svědčí o tom, že to nejsou zemědělci, kteří si mastí kapsu. Když budete mluvit s Tomášem Prouzou a jinými agenty obchodních řetězců, tak budou mluvit zase úplně opačně. Nelze být soudce, když nemáte po ruce velmi seriózní data o vývoji u každého z klíčových produktů. To by byla střelba naslepo a jenom výkřik do tmy. Nerad bych se do této pozice dostal.
Fotogalerie: - Česká cesta z covidu
Agrární komora poukázala na to, že ve Španělsku zvažují zavedení 33% daně z mimořádných zisků velkých supermarketů. Očekává se, že opatření bude mít „odstrašující účinek“ a pomůže omezit růst cen a inflaci. Podle tamních statistik totiž v mnoha případech zvýšení cen nesouvisí přímo s náklady, ale jde o tučné přirážky obchodních řetězců. Podobná dodatečná daň pro velké řetězce supermarketů funguje už také v Portugalsku. Co byste řekl jejímu zavedení v Česku?
To by Fialova vláda musela vylézt z neoliberální ulity, že stát nemá moc co do trhu zasahovat, že tomu má nechat volný průběh, ať si tržní síly hrají na tom písečku, jak uznají za vhodné, a že zasáhne akorát v případě, že už je veliký průšvih. No, asi jsou Španělé méně dogmatičtí, méně neoliberální, než je naše vláda, a proto jsou ochotni do toho říznout. Ale to je důsledek voleb v jednotlivých zemích, a to už je vysloveně mocensko-politické rozhodnutí. A jak se někdy vulgárně říká, buď ti ministři mají koule, nebo nemají. Neplatí to samozřejmě pro dámy, které jsou ve vládě.
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula podal kvůli výraznému zdražení cukru v obchodech podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Chce, aby prověřil jeho výrazné zdražení na podzim loňského roku. Kvůli slevovým akcím při prodeji cukru se obrátil na Českou obchodní inspekci kvůli možnému klamání spotřebitele. Mohou tyto jeho kroky něco změnit, když současně přiznává, že rozhodně nechce regulovat ceny potravin, přičemž poukázal na negativní zkušenost ze zahraničí?
Vzpomínáte si na tu pohádku o Chytré horákyni? Tak to je ono. Musí si vybrat. Ano, ano, ne, ne. Buď chce být tvrdý a znepřátelit si mocné tržní síly a vysloužit si pochvalné mručení českých domácností, což je naprosto anonymní pojem, anebo ne. To si holt musí vybrat. V tomhle směru mu nemůžu dokonce ani radit. On ty moje rady zná, ale nechci mu vtlouct do hlavy, že by je měl poslechnout. To ani náhodou. Je to zkušený člověk a asi dobře ví, co říká, a podle toho se také chová.
Chystáte se ke koupi elektromobilu?Anketa
Dá se nějak zabránit likvidaci sadů, když se sadařům už nevyplácí pěstování jablek, protože je supermarkety nutí dodávat jablka za natolik nízké ceny, které ani nepokryjí jejich výrobní náklady? Tradiční české jablko se na pultech obchodů pomalu stává vzácností, namísto toho tam najdeme jen „naleštěná chemická jablka z dovozu“, jak je na svém facebooku označuje Agrární komora ČR. Co s tím?
Ještě musí dodat z polského dovozu, to se ostýchali uvést. Já mám naše kluky zahrádkáře ve velké úctě a rozhodně si nemyslím, že by byli idioti, že by snad byli altruisté, že by byli ochotni ze svých nevelkých úspor dotovat své produkty na českém trhu. To znamená, že když vezmou všechny náklady na ošetření sadů, na postřiky, na sklizeň, na dopravu, a tak dále, a když jim výkupní ceny nepokryjí náklady, tak proč by to, proboha, měli dotovat ze svého? Oni nevidí důvod dělat na podzim předčasně Mikuláše. Takže za takových okolností ten sad vykácí. Tohle riziko je nejenom akutní, ale ono nabíhá. A ještě, bohužel, jsme na začátku března, máme tři týdny do konce období vegetačního klidu, takže v těch třech týdnech mohou, když se jim to nevyplácí a nechtějí dál finančně krvácet, ty sady vykácet.
Jen ostýchavě jsme mluvili o tom, že embargo je dobré, ale… Ale tak se zeptejme, kam vede politika embarga, pokud jde o potraviny, pokud jde o ovoce v rámci Evropské unie a vůči Rusku. Ti Poláci se chovají naprosto pragmaticky. Když to nemůžou vyvézt do Ruska, tak to vyvezou k nám. A samozřejmě už se nemluví o tom, že polský sadař má úplně jiné podmínky ke své činnosti, než má český. Polák má mnohem větší dotace, přímé i nepřímé. To znamená, jaké platí odvody, jaké daně. Pak jsou naše jablka na trhu takto pokřiveném neprodejná nebo prodejná se ztrátou. A proč by to ti naši pěstitelé ovoce měli dělat? Už jsem řekl, že nejsou idioti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Dagobert
