Co si myslíte o tom, že vláda připravovala konsolidační balíček v utajení a partneři z tripartity se o jeho obsahu dozvěděli stejným způsobem jako veřejnost, když už bylo vše upečeno?
Dva sociální partneři v tripartitě už k tomu řekli vše a nezdá se, že by to padlo na úrodou půdu. Naopak se zdá, že třetí sociální partner, tedy vláda, plně nepochopila význam sociálního partnerství a jeho základního nástroje, sociálního dialogu. Pro potvrzení, že tomu tak je, namátkou uvedu úsměvný signál, vypuštěný premiérem Fialou, že přece vláda tripartitě představila tzv. „ozdravný balíček“, a bezelstně dodal, že jen s třídenním zpožděním, tedy v době, kdy už bylo toto veledílo pětikolky představené veřejnosti, a snad prý ministr financi to ještě vylepšil informací z kuchyně 108, že by byl problém, k jednání přizvat ještě dva sociální partnery, když bylo složité se na finální podobě dohodnout v koalici. Jak by řekla moje babička: I takové má pánbůh rád.
Ale když má vláda plán, u něhož očekává nesouhlas sociálních partnerů, není nakonec jedno, že se s nimi nebaví a nepřizve je k jednání?
Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Proto jsme hned v lednu a únoru 1990 vedli na MPSV místy vášnivé diskuse nad platformou pro vyjednávání s odbory, abychom předcházeli stávkám a demonstracím, jaké organizovali v jiných postkomunistických zemích proti novým vládám a jejich nekomunistickým politikám. Předně bylo potřeba vytvořit jakousi platformu, která by projednávala návrhy reforem, jež budou mít dopady na životní úroveň lidí. Bylo zřejmé, že to nemůže být jiná platforma než tripartitní a dosažená formou konsensu a v rámci regulí Mezinárodní organizace práce. Po prostudování jejích dokumentů jsme zvolili cestu vytvoření Rady sociální dohody, založenou politickou dohodou mezi zainteresovanými stranami podle dánského modelu.
Nabízí se však otázka, zda má teď tripartita smysl, když Fialův kabinet dal partnerům najevo, že je k ničemu nepotřebuje a že mu na nich nezáleží. K čemu tedy ještě je?
Tato vláda není vládou „na věky“, a pokud si bude počínat tak, jako dosud, nemusí se dožít konce svého mandátu. Každá vláda je „dočasná“, a pokud si říká demokratická, kde by mělo převládat aspoň zdání, že rozhodujícím je lid, tak je jejím základním úkolem pečovat a rozvíjet sociální dialog, protože jen tak si může zajistit podporu zejména pro někdy potřebné nepopulární kroky a vlastně také pro svou další existenci.
Psali jsme:
Ale třeba spoléhá, že i příště na voliče zafunguje strašení Andrejem Babišem a pětikoalice znovu posbírá většinu hlasů. Je ještě jiný důvod, proč by se Fialův kabinet měl chovat jinak, než se chová?
Jeho postup je navíc v rozporu s tím, pro co vláda v EU hlasuje, a jak si pak má logicky uvažující občan schizofrenní chování vlády vysvětlit. Cituji z nedávné tiskové zprávy: „Evropská komise ve středu 25. ledna 2023 představila balíček k posílení sociálního dialogu. Balíček se skládá ze sdělení a návrhu doporučení Rady. Sociální dialog a zapojení zaměstnanců jsou klíčovou zásadou Evropského pilíře sociálních práv a nedílnou součástí Portského sociálního závazku z roku 2021. Hlavním cílem návrhu doporučení je podpořit členské státy při prosazování sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na vnitrostátní úrovni za současného respektování specifik jednotlivých států a rozdílů mezi nimi. Komise tuto iniciativu připravila v úzké spolupráci se sociálními partnery. Evropský sociální dialog zahrnuje diskuse, konzultace, vyjednávání a společné akce organizací zastupujících zaměstnavatele a zaměstnance. Má dvě hlavní formy: tripartitní dialog, do něhož jsou zapojeny veřejné orgány, a bipartitní dialog mezi evropskými zaměstnavateli a odborovými organizacemi. Ten probíhá na meziodvětvové úrovni a v rámci výborů pro sociální dialog v jednotlivých odvětvích“.
Zřejmě si vláda Petra Fialy z usnesení zapamatovala jen tu část, kde se mluví o respektování specifik jednotlivých států, a zřejmě to, že nejprve něco přijme a ex post to projedná na tripartitě s dodatkem, že není připravena na žádné ústupky, patří mezi „její“ specifika.
Vy jste se nedávno v Bratislavě zúčastnil schůzky coby „otec zakladatel tripartity“ a člen přípravného výboru mezinárodní konference k tripartitě. Co zajímavého jste se tam dozvěděl?
Především to, že stejná situace jako u nás je i na Slovensku. Cílem připravované mezinárodní konference je nastavit současnému pojetí tripartity stávajícím vládám zrcadlo, jak to před více než 30 lety fungovalo. Bývalo pravidlem, že návrhy legislativních opatření ještě ve stádiu návrhu byly předkládány sociálním partnerům. Motorem bylo federální ministerstvo práce a sociálních věcí, které tak dopředu spolu se sociálními partnery připravovalo půdu pro finální jednání o konkrétním legislativním opatření. Jednou jsem se vyjádřil, že mi ministr Jurečka připadá jako kostelník ze zapadlého venkovského kostelíka. Jednak svým vzezřením, sepjatýma rukama na břiše a převážně tragickým výrazem, ale dosud jsem nezaznamenal, že by jako ministr, odpovědný za sociální problematiku bouchl do stolu. Místo toho jen recituje básničky k větší slávě slátané vlády na téma, že co dělá, dobře dělá.
Odborové svazy v reakci na vládní konsolidační balíček vyhlásily s okamžitou platností stávkovou pohotovost. Později zřídily celostátní stávkový výbor s tím, že od 26. do 30. června mohou svazy vést své protesty. Co od toho lze reálně očekávat? Je to jen gesto, kterého se vláda stejně nezalekne, nebo věříte, že by odbory byly schopny vyhlásit i generální stávku?
Prosím vás, dejte pokoj s generální stávkou. Možná tak na papíře. Opět se vrátím do roku 1989. Generální stávka. Že bude, jsem vyhlásil na Letné v přítomnosti premiéra Adamce. Co pohádek se o tom napsalo, co odborových předáků se „ex post“ ve svých vzpomínkách postavilo do čela.
Pondělí – 27. 11. 1989 – Generální stávka – byla, nebo nebyla?
Prognostický ústav – Generální stávky se podle průzkumu zúčastnilo 75% obyvatel. Mnoho závodů ale mělo ke stávce rozporuplný postoj.
Ústav pro výzkum veřejného mínění – podle průzkumu se stávky zúčastnilo 75% občanů.
Jenomže opak byl totiž pravdou, jak lze vyčíst z autentické mapky, která graficky znázorňuje účast v celé republice na oslavované stávce. Když jsme hodnotili výsledky stávky z hlediska účasti, bylo to zklamání, které jsme sice čekali, ale přece jenom jsme doufali v lepší výsledek.
Tady se hodí Napoleonovo „Historie je fáma, které uvěří mnozí“. Ta slavná „Generální stávka“ o ničem nerozhodla a ve skutečnosti žádnou stávkou nebyla.
Co z toho plyne pro možné vyhlášení generální stávky jako reakce na schválení konsolidačního balíčku?
V tom, co jsem uvedl, je skrytá zásadní informace pro organizátory jakékoliv stávky, tedy i té avizované, která spočívá v odpovědi na otázku, proč byla účast na dvou „prvomájových listopadových průvodech“ ČKD a na Letné tak mohutná a spontánní a proč se to neopakovalo o pár dnů později účastí na generální stávce. Pohled dnešníma očima nabízí, že to byl výjimečný moment naší historie, hojně používaný generací, které v té době ještě teklo mléko po bradě, ale to nevysvětluje, proč ten propadák ve stávce.
Myslím, že vysvětlení není tak složité. Pokud jsou lidé součástí davu, který může dávat pocit síly, je každý více méně anonymní, ale stávka je jiná situace. Musíte na pracovišti položit kladivo a přestat pracovat, nejste anonymní všichni vás znají, jdete se svou kůží na trh. Pak je tady další otázka, na kterou není jednoduché odpovědět. Kdo na stávce prodělá? Vláda, kterou chceme potrestat? Tak ta to asi nebude. Takže kdo zbývá? Zaměstnavatel a stávkující. Situace se změnila, tady mají šanci jen ta odvětví v rukou státu. Odborům nezávidím.
Ing. Marian Jurečka
Předáci odborů nesouhlasí se změnami DPH, snížením sumy na platy či obnovením nemocenského pojištění pro zaměstnance. Navrhují svých 12 kroků k ozdravení rozpočtu. Mezi nimi je zrušení daňových změn z posledních let či obnovení EET. Přísluší jim se k těmto věcem – především k DPH – vyjadřovat? Co si myslíte o vyjádření ministra práce Mariana Jurečky, že nevidí racionální důvody pro generální stávku, ale s odboráři je připraven diskutovat během prázdnin o případných drobných změnách pro druhé čtení konsolidačního balíčku v Poslanecké sněmovně? Šel byste na to stejně jako on?
O kostelníkovi Jurečkovi nemám valné mínění. Je nadán být ministrem čehokoliv a vždy připraven plnit jakékoliv zadání, jak je nepochybně historicky souzeno všem lidovcům. Že nevidí racionální důvody pro generální stávku, to jaksi patří k výbavě každého ministra. Ovšem to, že je ochoten v době prázdnin diskutovat o drobných změnách před druhým čtením, tak to je velké gesto, hodné velkého ministra. Co je drobná změna? Jistě to není obnovení EET ani DPH, ani obnovení nemocenského pojištění pro zaměstnance a o platech státních zaměstnanců nemluvě. Tedy již dopředu Jurečka stanoví mantinely případné diskuse.
Premiér Fiala sebevědomě prohlásil, že vláda není připravena k ústupkům. Tedy o čem diskuse a vůbec proč? 108 protlačí všechno. S ANO to nebylo jiné, několikrát jsem to zažil na příslušných výborech při projednávání odpadových zákonů. A že se do toho snaží odbory mluvit, to jaksi patří k jejich práci. Je otázkou, jak to dokážou odborně vyargumentovat, a jak jsem mohl sledovat, mají na to. Objektivně je třeba vidět, že dnes odbornost nestačí a, bohužel, začíná převažovat politické zadání, někdy dokonce silně ovlivněné zájmy mimo naši republiku, kdy měníme přátele za nepřátele a naopak. Že tím dostává i tripartita na frak, o tom není třeba pochybovat.
Jaká je vůbec momentální společenská váha odborů? Nesnížila ji zrušená prezidentská kandidatura Josefa Středuly? Nejsou už zcela pryč časy, kdy odborový předák Jaroslav Zavadil zaplnil při demonstraci proti Nečasově vládě pražský Václavák sto tisíci lidmi?
Jarda Zavadil byl klasický typ odborového předáka, jiný, než byl Milan Štěch, za kterého se vytvářely dodatečně odborářské dějiny, se kterým jsem byl pro tuto činnost „na kordy“ a který se usadil díky socdemákům na dlouhou dobu v čele Senátu, a také určitě zcela jiný než „táta pracujících“ Falbr. Já jsem se s ním střetával už nikoliv jako ministr. Jeho vystupování a způsob vyjadřování byl odrazem tehdejšího pojetí odborové práce. Jarda opravdu dokázal naplnit demonstrací Václavák, ale to bylo v roce 2012, v době, kdy ještě doznívalo „bojové odhodlání“ z devadesátých let. Také se tehdy hrozilo generální stávkou a buďme rádi, že zůstalo jen u silných slov. Ví bůh, jak by dopadla.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Mohou tedy odbory v budoucnu ještě něčeho dosáhnout, když to „bojové odhodlání“ zřejmě už doznělo?
Faktem je, že rozpadem velkých státních podniků, pro které byly odbory samozřejmostí, došlo k úbytku členské základny, kterou snad ještě držel zákon o kolektivním vyjednávání, minimální mzdě a podobně. Přes všechna negativa však zůstává odborové hnutí silným obhájcem lidí práce. Josef Středula je předsedou ČMKOS nového typu a od Zavadila se liší nejen oblékáním, kdy spíše připomíná koženého řečníka na funuse, ale už je to odborně připravený odborový předák, schopný oponovat vládě kvalitní argumentací. Ten exces Středuly s kandidaturou na prezidenta nepochybně zanechal nejen v členské základně ČMKOS zklamání a já se přiznám, že jsem si myslel, že zejména tím teatrálním koncem se z odborového hnutí definitivně odepsal.
Zatím se tak nestalo, ale v rámci ČMKOS je sdruženo 33 nezávislých odborových svazů, které jsou nezávislé, finančně autonomní a svobodné. Ústředí ČMKOS je tak spíše jen servisním útvarem. Takže kdo ví, co se okolo dalšího bytí či nebytí Josefa Středuly v čele ČMKOS ještě odehraje.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
