Pane doktore, prezident Emmanuel Macron se choval v Moskvě velmi umírněně. Nebo ne? Sice odmítl, že by měl Západ akceptovat, že některé země nesmí vstoupit do NATO, ale uznal, že by bylo správné některé z bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, mu poskytnout. Jak to chápat?

Prezident Macron se choval v Moskvě umírněně. K takovému chování ho přinutilo několik důvodů. Za prvé: Trvalo to 40 minut, než se objevil u dveří po přistání letadla. Za druhé: Po vystoupení z letadla prezidenta neočekávala limuzína a musel jít pěšky do VIP haly. Za třetí: Nevím, kdo z ruské strany prezidenta vítal na letišti, nevím, jaká byla domluva protokolu a zda zpožděný odlet prezidenta z Paříže měl vliv na to, co jsem viděl. Vím ale ze zkušenosti, že to, co jsem viděl, nepatří ke standardu vítání prezidenta, má zcela určitě význam a vybízí k umírněnosti ve vedení rozhovoru a očekávání výsledků z něho.

To i proto, že odmítnutí jednoho ze tří požadavků prezidenta Putina představuje pro Západ, který prezident Macron představuje, co nejrychleji přiznat barvu. Neochota zamyslet se nad interpretací vedení NATO, politiků a novinářů co se týče článku 10 smlouvy NATO, to není příznak lenosti, ale pokrytectví. Obsah článku 10 v češtině (neoficiálně) znamená: Každý takto vyzvaný stát se může stát smluvní stranou Smlouvy uložením listiny o přístupu u vlády Spojených států amerických. Vláda Spojených států amerických bude informovat každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení. Jinými slovy: NATO nemá žádnou povinnost přijímat nové členy nebo akceptovat žádosti jakéhokoliv státu a rozhodující hlas mají USA. Proto Kremlu nedává smysl jednat s NATO a jeho šéfem v odcházení do banky.