V pondělí na jednání zastupitelstva jste si odmítl nasadit roušku. Co vás k tomu přimělo?
Kdo víc přispěl ke zvládnutí koronakrize?Anketa
Týden před tím jsem si pečlivě studoval různé odkazy na internetových stránkách od předních advokátů, kteří vyhodnocovali situaci, která nastala úderem půlnoci z neděle na pondělí. V nich bylo jasně řečeno, že s koncem nouzového stavu nastává řádný právní pořádek. Zasahování do základních práv a svobod je možné pouze s řádným odůvodněním opět na základě zákona. My se dnes v povinnosti nosit roušky řídíme pouze podle nařízení ministerstva. Odhodlal jsem se k tomu, abych demonstroval nesmyslný právní chaos.
Starosta pak vyhlásil patnáctiminutovou přestávku a do sálu za vámi přišli dva policisté, kteří vás požádali o vysvětlení. Co tomu předcházelo a jak vše vlastně proběhlo?
Starosta zahájil schůzi, všiml si, že nemám nasazenou roušku, tak mě k tomu vyzval. Odmítl jsem. Ozvali se pak dva zastupitelé, že se cítí ohrožení, a těm jsem vysvětlil, že epidemiologická situace je zvlášť v současné chvíli v okrese Znojmo mizivá, nikam necestuji a rozhodně nikoho nenakazím. Roušku si odmítám nasadit z právních důvodů. Mimochodem, mám k tomu i osobní důvody, pod rouškou se cítím strašně, špatně se mi dýchá, hůř se soustředím, což pro výkon zastupitelského postu… v roušce bych byl otrávený, začala by mě bolet hlava a já bych nemohl plně vykonávat svoji práci.
Starosta to pak utnul, řekl, že jde z mé strany o divadlo. Po asi dvaceti minutách vstoupili do sálu policisté, starosta vyhlásil přestávku, ale o tom jste už mluvila.
Psali jsme:
Tušíte, kdo vás tak rychle práskl?
Starosta na svém Facebooku to přímo přiznal. Řekl, že v sále je vždy přítomna městská policie a ta, když viděla můj přestupek, nahlásila ho na Policii České republiky, která přijela.
Líbí se vám zatím kanál CNN Prima News?Anketa
Jaký vás čeká postih? A můžete popsat, jak s vámi policie jednala?
Byl jsem legitimován a vyveden ven. Na Blesku se objevilo, že jsem byl odveden na služebnu. Ne. Byl jsem pouze vyveden mimo sál před budovu. Venku na lavičce probíhalo podání vysvětlení podle policejních postupů. Oni musejí udělat svou práci a já jsem s tím počítal. Popsal jsem jim rozpor s Listinou základních práv a svobod a že detailní vysvětlení podám v rámci správního řízení, které se mnou bude zahájeno. Policisté mi oznámili, že se mnou bude zahájeno správní řízení na základě podezření z přestupku nedodržení nařízení Ministerstva zdravotnictví. Chtěl jsem se vrátit do sálu, ale řekli mi, že jedině když si nasadím roušku. To nebylo možné, protože bych tím vše popřel. Chtěl jsem odejít domů, ale ani to mi neumožnili bez roušky. Prý že by to bylo opakování přestupku. Chtěli mě zadržet na 24 hodin, ale nakonec jsem vyhodnotil, že takový geroj nejsem, abych strávil 24 hodin v cele. Dal jsem si papírový kapesník přes ústa. Na postup policie si nestěžuji, byli solidní, chápu jejich práci. Spíš půjde o správní řízení. Celou dobu byl můj záměr ukázat před občany minimálně našeho města, že nejsme všichni ustrašení a že chceme, aby toto bezpráví někdo prověřil. A jak jinak než ve formě správního řízení, popřípadě soudní žaloby.
Psali jsme:
Jak reagovali ostatní kolegové? Byli všichni proti, nebo se našli takoví, kteří by vás i rádi podpořili, ale neměli třeba tolik odvahy?
U nás na zastupitelstvu nebyla nikdy dobrá atmosféra. Znojmo je město vysídlené, kde žije řada potomků vojenských důstojníků, pohraniční stráže atd. Ve městě se s atmosférou pozůstatků totalitního komunistického myšlení pořád potkávám a pořád s ní bojujeme. Atmosféra se dala krájet. Jak jsem byl vyveden ze sálu, tak už nevím, co se dělo. Kolegyně se pak také omluvila ze zastupitelstva.
Co říkáte reakcím ve smyslu, že u vás zvítězila touha po zviditelnění před slušnosti?
Proti tomu bych se chtěl vymezit. Jsem člověk, který byl slušně vychovaný. Respekt vůči bližnímu svému je mi vrozen. V případě, kdy poznám, že se respekt a ohleduplnost zneužívá pod záminkou boje proti epidemii, která už dávno epidemií není… z chaosu vydávání vládních nařízení cítím tendence, že se tu směřuje k polototalitě. Viz procesy v Polsku, v Maďarsku. U nás to může být v podobném gardu. Může být, jsou to náznaky. Jsem vystudovaný historik a moc dobře vím, že se v minulosti žádné převraty k totalitám neděly rychlou cestou. Vždycky to byly postupné krůčky. Vždycky když režimy zjistily, že jsou občané dost zpacifikováni, přitvrdily nejvíc. My tak daleko nejsme, nechci strašit, ale považoval jsem za občanskou povinnost s tímto vystoupit. Nejsem žádný šoumen, člověk, který by si přál být vidět, ale když vidím tu odevzdanost okolí. Lidé brblají na Facebooku, nebo teď u piva na zahrádkách. Nešlo o zviditelnění, chtěl jsem ukázat lidem, že si to nesmíme nechat líbit. Byl bych rád, kdybych nezůstal sám a našly se další případy, které by na to upozornily.
Právní výklady mohou být různé. Ponechme legislativu teď stranou. Epidemie sice ustupuje, ale rizika jsou stále. Vy si nemyslíte, že roušky chrání před nákazou? Že ještě stojí za to je nosit? Pro jistotu…
Ne. I poté, co jsem si přečetl studie ze zahraničí a bavil jsem se i s našimi lékaři… jistě, názory se liší, pravda je někde uprostřed. V současné chvíli je ale potřeba chránit ohroženou skupinu obyvatel. A já se ptám vlády, co udělala vláda České republiky pro to, aby ochránila ty nejohroženější, kterých se to opravdu týká? Já se viru nebojím. Opravdu se toho nebojím. Vím, že se jedná o těžký chřipkový virus. Takových jsem si za život už zažil mnoho. O imunitu se dobře starám. To je také důležité poselství, aby se lidé starali o svou imunitu. To znamená, aby vedli zdravý životní styl, aby se otužovali, sportovali atd. To je nejlepší lék k vítězství nad viry. Ne rouška. Já se pod rouškou cítím velmi špatně. Pak psychický stres z nošení roušky. Když se nad tím zamýšlím, ten věčný strach, ve kterém žijeme… to bude spouštěč takové spousty problémů! To je daleko horší než jakýkoli koronavirus. Musíme se otřepat a jít dál. A to neznamená, že budeme pořád nosit roušky bez vize zlepšení. To by byl život nanic. Chci vidět lidem do tváře, vidět, jak se usmívají. To vše přispívá k psychické pohodě člověka. To je nám dnes upíráno. Proto hovořím o zásahu do základních lidských práv a svobod.
Psali jsme:
Ať si to ujasním. Vám vadily roušky už od začátku, nebo až teď, po ukončení nouzového stavu?
To je nutné zdůraznit. Pokud byl vyhlášen krizový stav, a pakliže se tak dělo paralelně s opatřeními v geografickém rámci, kam patříme, chápal jsem to jako nutnost, akceptoval jsem to, naprosto jsem se tomu podrobil a respektoval nařízení. V momentě, kdy nařízení v sousedních státech opadala, i doporučení, a naše vláda na tom stále trvala, začal jsem si zjišťovat informace, studovat, číst. Od začátku května jsem nebyl v pohodě, byl jsem čím dál více zarmoucenější. Po třech týdnech jsem dospěl k tomuto postupu.
Mimochodem, máte negativní test na koronavirus?
Ne, nebylo potřeba. Ještě zdůrazním, že mám čisté svědomí v tom, že opravdu od dob vyhlášení nouzového stavu jsem nebyl v žádné rizikové situaci. Jen pendluji mezi prací a domovem, občas jdu nakoupit. O imunitu se starám dobře. Na mou vlastní zodpovědnost, vím, že jsem zdravý. I kdybych se s virem v průběhu roku setkal, tak si ho odstůňu doma a nebudu zatěžovat zdravotnický systém.
Na Facebooku jste psal, že se rouška teď stala svým způsobem „symbolem poddanství, mlčení a podřízenosti občanů vůči státní moci“. Ale rouška byla a pro řadu lidí stále je jiným symbolem, symbolem spojenectví, že „to společně zvládneme“. Vzpomeňte si, jak Andrej Babiš vyzýval Trumpa, aby bojoval s koronavirem „českou cestou“, naše video o nošení roušek obletělo svět. Co tento přístup?
Já to ostatním lidem neupírám. Pokud potřebují nějaký jednoticí symbol, komunitní odznáček, jdeme do toho, zvládneme to. Je to také způsob, jak zlepšit náladu. V pořádku. Ale aby mě bylo nošení roušky státem nařizováno v době, kdy z hlediska empirického, vědy, odborného pohledu ztrácí smysl… opravdu žádný odborník mě žádnou studií nepřesvědčil, že nošení roušek je účinným bojem, tak v této fázi… proč vláda zrušila nouzový stav? Pokud by situace byla vážná, nechala by ho běžet dál. Sama naznala, že se situace naprosto uklidnila, že už nouzový stav dál trvat nemá. Shodou okolností se konalo zastupitelstvo, tak jsem na to poukázal. Respektuji polovinu populace České republiky, která se opravdu teď bojí a bude dál roušky nosit, tak jim říkám: ano, noste je dál, noste pokud možno i respirátory, protože to vás ochrání. Na druhou stranu říkám: umožněte nám, zdravé populaci, která si chce tím virem projít, je nenosit. Virus tady s námi zůstane a budeme se muset umět promořit, jinak než vlastními protilátkami se ho nezbavíme.
Pan starosta byl zřejmě na vás pěkně naštvaný. „Prostě zbytečný trapas pro všechny místo práce pro občany,“ rozčiloval se na sociální síti Jan Grois. Zmiňuje aspekt, že jste se nevěnoval práci pro občany…
Pan Jan Grois je zástupce ČSSD, donedávna spolupracoval s komunisty a je to člověk přesně znojemského novoosidleneckého střihu, který říká: nemluvte nám do práce, my teď tady máme Národní frontu, spolupracujeme všichni. Mám za sebou osmiletou opoziční práci, to už je na nervy. On je deset let u moci a cítí se jako king. Je velmi jednoduché z pozice moci říct: Kacetl není normální, on se zbláznil. Ne. Bylo to z mé pozice malinko rebelské, ale politika o tom je. Politika je o tom, upozorňovat na nešvary, na nesoulad, který nastává. My jsme s panem Groisem zkušení protivníci, nikdy jsme spolu nenašli společnou řeč. Já na něj vím spoustu věcí a on je nerad, že je vím. Zatím jsem se nenechal jejich politikou zlomit. Výtky z jeho strany beru jako tradiční opoziční rétoriku.
A co když přijde druhá vlna. Takto dáváte lidem příklad, že lze v podstatě porušit vládní nařízení. Co když pak nebudou chtít nařízení respektovat i v době, kdy to nutné bude? Může to stát životy…
Ne, doufám, že takto má vyjádření nevyzněla. Říkal jsem, že když byl vyhlášen nouzový stav, tak jsem to respektoval. Pak, když začali u sousedů v Rakousku opatření rušit, začal jsem být ostražitý. V momentě, kdy přijde druhá vlna, bude znovu zabíjet, bude to znovu růst a ostatní státy budou znovu přiškrcovat, opět určitě budu respektovat nouzový stav. Od toho krizový zákon je. Pokud vláda vyhlásí krizový zákon, s posvěcením Parlamentu, pak žijeme v demokratickém státě a já se zákonu musím podřídit. Ale dnes už nouzový stav není.
Téměř na závěr, zkuste shrnout, čeho jste chtěl dosáhnout? Jaký byl cíl?
Cílem je určitě přezkum nařízení. Události se teď vyvíjejí překotně, velmi rychle. I toto řízení asi nebude moct reagovat na vývoj. Třeba na konci řízení už bude bezrouškový stav a já se pořád budu přít se správními orgány o to, co jsem udělal 18. května. Cílem je projít správním řízením, poukázat solidní právní argumentací na to, co se stalo, a v případě, že mě správní orgán odsoudí k pokutě, pak ji předložit k žalobě soudu, aby to rozhodl soud. Protože jedině soud může rozhodnout o platnosti či neplatnosti zákonných nařízení.
Hlavní vzkaz je, že si nesmíme jako sebevědomí občané nechat líbit všechno, co nám vláda naservíruje. Buďme ostražití, kritičtí k tomu, co vláda dělá, protože je to jenom na nás, jestli si ponecháme svobodu, nebo ne. Jde žít i v polodemokracii, někomu to vyhovuje. Někdo potřebuje mít silného vůdce. Ale já zrovna mezi tuto skupinu nepatřím. Opravdu jsem zastáncem svobody. Základní práva a svobody jsou nezcizitelná. Měla by být omezována jen ve zvlášť odůvodněných případech. A to teď nenastalo.
Komu z vlády vyčítáte tuto situaci nejvíc? Je někdo konkrétní, nebo všem?
Je to kolektivní zodpovědnost vlády jako celku. V každém demokratickém státě se moc dělí na tři složky: exekutiva, legislativa, judikatura. Balón celou dobu je na straně exekutivy, vlády České republiky jako kolektivního celku.
Ještě mě napadá. Byla to jednorázová záležitost na zastupitelstvu, nebo prostě roušku už nenosíte vůbec?
(Smích). Pochopitelně když jsem sám v kanceláři, tak ji mít nemusím. A jinak se přidávám k velké skupině lidí, kteří také veřejně deklarují, že je to v těchto teplých květnových dnech naprostý opruz. Dokonce bych řekl, že i ze zdravotních důvodů jde o hazard. Lidi se v tom dusí. Konám to, co mé tělo zvládá. Pohyb ve slunečném počasí venku rozhodně bez roušky.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
