„Snad jim teď dojde, jak je sedlák důležitý.“ Zemědělec o levném dovozu, supermarketech, dotacích a neviditelné ruce trhu. Podrobně a z praxe

17.05.2020 8:13

POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT Koronavirus ovládl média. Na nic jiného není místo. Konstatuje to i Jaroslav Kopista, soukromý zemědělec a předseda Agrární komory Chrudim. „Je k němu přistupováno různě podle toho, jaký pošetilý hrdina nebo odvážlivec bez pudu sebezáchovy zrovna stojí v čele toho kterého státu,“ říká Kopista. Koronavirus jsme v našem rozhovoru ale úplně vynechali. Věnovali jsme se minimálně stejně závažnému problému současnosti, a to naší potravinové soběstačnosti.

„Snad jim teď dojde, jak je sedlák důležitý.“ Zemědělec o levném dovozu, supermarketech, dotacích a neviditelné ruce trhu. Podrobně a z praxe
Foto: pixabay.com
Popisek: Zemědělství - ilustrační foto

Pandemie koronaviru otevřela celému světu i jiné než zdravotní otázky. Jak je vidí soukromý zemědělec?

Všechny vládní skupiny krajně zneklidňují ekonomické dopady boje s koronavirem a jejich vliv na HDP příslušných států. V podmínkách globalizovaného světa se tento problém zdá být obzvláště pikantní. Rýsuje se z toho všeho docela slušné celosvětové ekonomické domino. Důsledky ukáže až čas a nemusí to být zrovna zábavná podívaná. Ke všem těm trablům se poslední dobou ještě ukazuje docela výrazně sucho v části Evropy, nebo tornáda a sucho v některých státech USA. Stačí se podívat na příslušné klimatické servery a nebudeme mít klidné spaní. Jsme upozorněni na to, že tohle současné sucho je největší minimálně za pět set let. Zemědělci toto vnímají velmi přesně, jsou totiž na počasí totálně závislí.

Anketa

Byl by šéf ODS Petr Fiala dobrým premiérem?

3%
97%
hlasovalo: 33473 lidí

Co vás v této situaci nejvíce zneklidňuje?

Snad už konečně aspoň někomu z příslušných institucí doteče, jakou funkci a význam má sedlák pro naši společnost. Po roce 1989 u nás zvítězila teorie neviditelné ruky volného trhu. Zemědělství a zemědělci se stali něčím docela zbytečným a nesporně postradatelným. Jistý velmi vysoce postavený politik a po něm mnoho dalších přitakávačů tvrdilo: „NEVYRÁBĚT, LEVNĚ DOVÉZT!!“. Výsledky této „geniální“ strategie se dostavily a potýkáme se s nimi dodnes a bolí to čím dál víc.

Jsou to opravdu znepokojivá čísla, o kterých se ale moc nemluví. Napravme to nyní a zveřejněme je.

Od roku 1994 je výše našeho agrárního zahraničního obchodu vždy záporná. Za rok 1994 to bylo mínus 11,47 miliard korun a předběžný výsledek za minulý rok 2019 hovoří o zatím nejhlubším záporném výsledku, a to gigantických mínus 47,20 miliard korun. Pro zajímavost je dobré vyčíslit záporné saldo agrárního obchodu i za celé období 1994 až 2019, a to je mínus 671,714 miliard korun. Tato čísla ukazují, jak hluboce je celý náš národ závislý na milodarech ze zahraničí, zejména na přebytcích z EU. I u nezasvěceného člověka musí vzniknout dojem, že to naše zemědělství bylo v přípravách na převrat 1989 prokšeftováno s tehdy karty rozdávajícím Západem.

Proč si to myslíte?

Tak například po roce 1989 nebyla umožněná restituce hospodářských družstev a akciových společností (v mnoha z nich měli velmi podstatný podíl sedláci – např. cukrovary), zato sem byly naprosto volně vpuštěny supermarkety. Pro zajímavost – dnes máme nejhustší síť v EU a je nám systematicky vysvětlováno, že se vše dělá pro to, aby bylo maximálně vyhověno našim odlišným chuťovým vjemům.

Fungující koordinovaný tlak z venku bez naší účinné obrany nemá jiný výsledek než zmenšující se hospodářský prostor naše zemědělství. Je málo platné, že jsme na šestém místě na světě v dojivosti (9.040 kilogramu mléka na krávu za rok. Pro zajímavost – Izrael 13.182, USA 10.457, Jižní Korea 10.033, Dánsko 9.749, Estonsko 9.176 kilogramů mléka na krávu za rok), když počet dojných krav stále klesá. Jsme na úrovni 29 procent stavu roku 1989. Podobně je to i se stavy ostatních hospodářských zvířat. Prasata jsou na 39 procentech, drůbež na 66 procentech, ovce na 54 procentech stavu roku 1989. To má pak dopad na nízkou soběstačnost ve vepřovém mase (36 až 38 procent potřeby), drůbežím mase (57 až 60 procent potřeby), vejcích (57 až 62 procent). Jakási rovnováha je jen u hovězího masa, ale to jen kvůli tomu, že původní spotřeba 26,5 kilogramů na obyvatele klesla na 7,8 kilogramů.

Anketa

Která TV teď přináší nejlepší zpravodajství? (Ptáme se od 12.5.2020)

9%
67%
14%
hlasovalo: 13633 lidí

Rostlinná produkce na tom podle všeho není lépe.

Rostlinná produkce byla vždy postavena na vyváženém osevním postupu, kdy se pravidelně střídaly jednoděložné (zhoršující, tj. obiloviny) rostliny s rostlinami dvouděložnými (zlepšujícími, např. okopaniny – cukrovka, brambory, dále olejniny – řepka, hořčice nebo luštěniny – hrách, a pícniny – vojtěška, jetel atd.). Pravidelné střídání plodin eliminuje výskyt chorob a škůdců preferujících určitou plodinu. Proto musí být v osevním postupu dodržena určitá časová prodleva mezi touž plodinou na stejném pozemku (u cukrovky je to např. min. 4 roky, u řepky je to min. 6 let). Bývalo zvykem, že se stavěly osevní postupy se skladbou cca 50 procent zrnin (obiloviny, luštěniny), 25 procent pícnin a 25 procent technických plodin (okopaniny, olejniny). Tento ustálený model byl ale po roce 1989 rozbourán a v mnoha případech nahrazen strukturou plodin, která odpovídala na poptávku – tedy na princip „vítězného volného trhu“.

Vše bylo doraženo programovou likvidací živočišné výroby, kdy se staly pícniny v osevním postupu téměř zbytečnými. K tomu se ještě přidala redukce ploch cukrovky na 51 procent, brambor na 20 procent a zeleniny na 36 procent oproti roku 1989. Vše završila úplná likvidace ploch přadného lnu a výsledek je nasnadě. Musela se najít plodina, která tento propad ploch nahradí. Jedním z možných řešení se ukázala ozimá řepka. Tedy ta řepka, která na mnohé citlivé duše funguje jako politické afrodiziakum, touha plodit myšlenky je u nich nezměrná. Různí zasvěcenci se předhánějí v tom, jak velký nesmysl o řepce napíší. Nesporně pak mají dobrý pocit z odhalení velké pravdy a záchrany nic netušícího spotřebitele, daňového poplatníka, voliče (to vše dříve lidu). Ze zemědělců dělají společenské škůdce a nesmírné hlupáky.

Na internetu se pak můžeme dočíst sdělení na téma „žluté peklo“, anebo že se „řepka pěstuje v podstatě chemickým způsobem, tedy hnojí se postřikem přímo na rostlinu“. Mám docela vážné obavy o psychický stav autorů.  U mnohých je vzbuzen pocit odbornosti tím, že mají denně třikrát jídlo na talíři, tedy jsou se zemědělstvím v intimním poměru a beze zbytku mu rozumějí.

Tato doslova destrukce našeho zemědělství se navíc děje od roku 1990 s tichým souhlasem střídajících se vlád a politiků

Nezájem o rozumnou stabilizaci zemědělství, která se neobešla a neobejde bez politické podpory v každém státě, se projevil v katastrofální deformaci celé zemědělské soustavy. Co je nám platné, že máme velmi přijatelnou dojivost nebo hektarové výnosy, když celkový rozměr zemědělské produkce se zmenšuje a nedosahuje ani roku 1936. To můžeme vyčíst z následující tabulky. Produkce je vyjádřena ve stálých cenách roku 1989 v milionech Kč (zdroj ČSÚ):

Z tabulky je patrná téměř pětinová redukce rostlinné výroby a téměř poloviční redukce živočišné výroby. Komu asi tento stav prospívá? Když k tomu přičteme neustálý úbytek orné půdy, pak je situace alarmující. V roce 2017 byla výměra orné půdy 2.958.603 hektarů, což je o 273.397 hektarů méně proti roku 1989 (3.232.000 hektarů). Průměrně ročně ubylo 9.764 hektarů. Bývá dobrým zvykem zabírat kvalitní ornou půdu v rovinách, kde jsou náklady na stavby logistických center a jiných důležitých nezbytností nesporně menší. Ruku v ruce s tím pak postupuje zabetonování a zaasfaltování stále většího území s rychlým odvodem dešťové vody a velkou kumulací tepla ve slunných dnech.

Těchto několik vět velmi hrubě popisuje současný stav našeho zemědělství. Není to nic zábavného, zároveň to je východisko k nutným krokům, které musí náš stát s přispěním nás všech učinit, abychom my a naši potomci měli šanci i nadále žít v té naší české kotlině, moravských úvalech a na slezských kopečcích, co jsme podědili po nesčetných generacích našich předků. Příroda nás začíná odměňovat za náš zběsilý kořistnický styl života a ukazuje nám na suchu a třeba i na koronaviru své možnosti, jak nás umravnit.

Potravinová soběstačnost by měla být důležitou politickou odpovědností a součástí suverénního státu. Proč to u nás zatím moc nefunguje?

Měli bychom opustit představy, že nám někdo něco výhodně k snědku dodá a bude toho vždy dost. Počasí v Evropě i ve světě začíná ukazovat, že roky hojnosti a dobrých sklizní mohou být minulostí. Pokud k tomu dojde, již nikdy levně nedovezeme, natož v dobré kvalitě a potřebném množství. Státy budou odkázány na svoje zdroje, na to, co vyprodukují jejich sedláci pro své lidi u nich doma. Mám pocit, že by měli čeští, moravští a slezští sedláci živit lidi v Čechách, Moravě a Slezsku. To snad není názor zločince, xenofoba nebo rasisty, jak s těmito slovy rádi šermují různí aktivisté a jiné existence.

Vidíte budoucnost našeho zemědělství přesto pozitivně?

Mnoho napoví, jak bude dořešena novela zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (potravinový zákon), která spočívá v tomto: V roce 2021 bude 55 procent českých potravin v maloobchodní síti, v dalších letech se pak vždy ročně toto procento zvýší o dalších 5 procent, a to až do roku 2027 včetně. To by oživilo zájem o zemědělské suroviny z české produkce a zároveň by byla šance obnovit normální fungování českého zemědělství. Dostatek potravin v požadovaném složení, množství a kvalitě, zajistí jen vyvážená a funkční zemědělská soustava.

Měli bychom se vrátit na odpovídající stavy hospodářských zvířat tak, jak tomu má být, abychom v těchto masných, mléčných a vaječných komoditách byli soběstační. Pak by automaticky došlo k narovnání i osevních postupů, s příznivým vlivem na krajinu (pestrost polních plodin), včetně zvýšení schopnosti zadržovat vodu v krajině (např. příznivý vliv víceletých pícnin na půdní strukturu a tím i zvýšení retenční schopnosti orné půdy a zároveň ochrana proti erozi atd.).

Pokud se u nás občas píše o zemědělcích, tak je to většinou v souvislosti s přemírou řepky na polích, to jste ale už vysvětlil, anebo s velkým množstvím používaných umělých hnojiv. Je to problém? Patříme v EU opravdu k chemickým šílencům?

Měnící se klima vytváří na veškerou vegetaci tlak omezující její výkonnost. To platí ve zvýšené míře zejména na kulturní plodiny. Je požadována ekonomická efektivita při jejich pěstování, tzn. vysoký kvalitní výnos požadovaného produktu za vynaložení přijatelných nákladů. Výnosy ovlivňují zejména choroby a škůdci, kterými je rostlina oslabena a mezi jiným se i zmenší její schopnost vzdorovat zvyšujícímu se suchu.

Pokud dojde na zákazy používání účinných pesticidů (požadavky zelených aktivistů) nelze očekávat za souběhu všech negativních faktorů rozumnou produkci. Nemocný člověk je léčen léky a žádný aktivista proti tomu nevystupuje – pokud se léčí rostliny, jsou tito aktivisté nepříčetní a požadují zavádění sebevražedných hospodářských praktik. Žádný rozumný sedlák nehájí používání pesticidů, které není v souladu s platnými regulemi. Žádný rozumný sedlák neužívá pesticidy zbytečně, nemůže si to z ekonomických důvodů dovolit.

Pro informaci dodávám, že máme spotřebu 1,978 kilogramů účinných látek v pesticidech na hektar, naproti tomu Belgie má 8,088 kilogramů na hektar, Itálie 7,780 kilogramů na hektar, Španělsko 5,616 kilogramů na hektar, Francie 3,892 kilogramů na hektar nebo například Německo 3,432 kilogramů na hektar. Nepatříme tedy v EU k žádným chemickým šílencům, jak je snaha naše zemědělství vnímat některými zasvěcenými „znalci“.

Jakmile se sejdou dohromady na velké ploše všechny uvedené problémy, tj. sucho, škůdci, choroby a nemožnost použití účinných pesticidů, a k tomu nebude dořešena stabilizace naší zemědělské soustavy, nečeká nás nic dobrého. Nebude dostatečná produkce zemědělských komodit, to bude mít dopady na potravinovou soběstačnost.

Jiné státy budou mít podobné problémy. Hrozí, že nebudou možné dovozy za přijatelných podmínek. Pak je reálné, že tu vzniknou nezvladatelné sociální nepokoje a snad by mohla být ohrožena i sama existence státu. Dostatek vody a zároveň dostatek potravin z vlastní produkce bude v blízké době plošným kardinálním problémem.

Materiál je publikován pod patronací prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Josef Richter

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vakcíny? Jako když vaří žábu. Rakoviny, autoimunitní nemoci? Doktor Zlínský varuje, o tomto se zatím nemluví

11:14 Vakcíny? Jako když vaří žábu. Rakoviny, autoimunitní nemoci? Doktor Zlínský varuje, o tomto se zatím nemluví

„Myslel jsem si, že nám povinné očkování napaří dřív.“ Lékař Vladimír Zlínský a lídr kandidátky SPD …