Pane doktore, jak se vám poslouchají nářky odpůrců Petera Pellegriniho po prezidentských volbách? Mnozí Slováci vyhrožují emigrací. Není to trochu inflace emocí? Copak těm lidem někdo něco bere nebo je někam zavírá?
Myslím, že tyto nápady a další jim podobné mají souvislost se slovenským maloměstským prostředím, které tak dobře známe i u nás. A nejen z poslední doby. Je to zvláštní hybrid „Hulvátova a Kocourkova“, jak tyto „dvě obce“ nazýval TGM a považoval je za téměř smrtelné nebezpečí rodící se demokracie v mladém Československu. A jak známe z textů jiných, také dobře známých zahraničních autorů, „zběsilý maloměšťák“ je vývojovým typem občanské společnosti od prvních dnů Velké francouzské revoluce. Objevuje se v dobách, kdy občané vyvržení do jim neznámého veřejného prostoru nedokážou rozlišovat mezi zlem a dobrem. Respektive je jim obsah těchto slov neznámý, neporovnatelný a emocionálně se rozhodují jen pro jedno z nich. Typickým průvodním jevem tohoto sebepoznávání je pak nenávist a nekritická zamilovanost k čemukoliv a komukoliv. Je to divadelní fraška nebo tragédie, ve které vystupují stále stejné postavy jako v commedii dell’ arte.
Tato nemoc politického převtělování je, málo platné, historicky se opakujícím projevem občanské nedovzdělanosti, kvůli které nemusíme navštěvovat jenom Bratislavu. Všude tam, kde je zavedena přímá volba a uplatněn většinový volební systém, se během volební kampaně rozdělí voliči do dvou nesmiřitelných skupin. Vítěz voleb, který bere vše, pak neodolá a ve svém prvním projevu upozorní na to, že chce být „prezidentem všech“. Obvykle už neprozradí, jak toho chce dosáhnout a jak ti na sebe zběsile útočící voliči jednoho nebo druhého kandidáta to společně s ním dokážou. V letošním slovenském modelu to pan kandidát Korčok řekl alespoň jasně – bude všechny spojovat, ale na všechny si bude všechno pamatovat. Teď jen by bylo dobré, aby i on věděl, co bude dělat, až mu ti druzí také nic nezapomenou. A nemusejí to být jen roduvěrní Slováci, ale třeba i někdo jiný odjinud.
Psali jsme:
Není to trochu až přepjatý fatalismus? Když má vyhrát někdo, kdo nechce vystupovat z EU a z NATO, akorát si myslí něco jiného než já o nějaké jednotlivosti… Tak vyhrožuji emigrací?
Možná že to část slovenské politické třídy jako fatální opravdu cítí. Přiznává tím, že měli nekritickou víru ve vlastní bezvýznamnost a že by měli více zpytovat své svědomí než hledat vinu někoho jiného. Nechci je podezírat, že naslouchali svým známým a různým mentorům v zahraničí, kteří, protože si to mohou díky deficitu své zodpovědnosti dovolit, hráli svou kartu, kterou jen položili na stůl v „nedobrý čas“. Ale ten nápad s emigrací by neměl být přehlédnut. Jistě to nebude na bitevních polích vítězných, alespoň podle jim sympatické mediální magie na Ukrajině nebo v Gruzii. Asijské země, které by je mohly lákat svým rostoucím bohatstvím, to také nebudou. Přece jen se tam domluvit je pro našince dost obtížné. A tak zbývá jen ta dnes stále nešťastnější Evropa a její „struktury“, u kterých se ale na příležitost už dnes čeká v dlouhých frontách. Třeba žádost doporučená jim do EU panem Robertem Ficem a Peterem Pellegrinim bude mít v „evropském Lebensraumu“ větší váhu.
Fotogalerie: - Volebný vlak
Pokud jde o Ivana Korčoka, jako by se vytvořil takový standardizovaný typ „prozápadního politika“: Slušně vypadající člověk s bohatou kariérou, horlící za „příslušnost k Západu“. Nevzbuzující u svých příznivců vášně a zaujetí, ale spíš pocit, že musí vyhrát, jinak zvítězí „ti druzí“: Barbaři, lůza, ruská pátá kolona. Co značí, když střední třída volí jen podle toho, aby nevyhráli „ti druzí“? Volí Drahoše, Pavla, Fialu, Korčoka…
Ano, máte pravdu, nejedná se jen o pana Korčoka. Nejen on, ale i jeho generační a funkční vrstevníci jsou si podobní. Někdo jim říkal kravaťáci a bylo jedno, zda to jsou muži, nebo ženy. Jejich CV musí být několikanásobně „prověřené“ až provařené a musí být bez vůně a bez zápachu. Přitom na nich musí být vidět, že už si něco „odpracovali“. Můžou být třeba prezidentem v Kazachstánu nebo předsedat Evropské komisi a podepisovat tam smlouvy s astronomickými částkami. Jsou použitelní pro jakoukoliv funkci, která režimu zajistí vládu „sekretariátu nad proletariátem“. Mohou pocházet z maloburžoazního prostředí nebo být piráty a studentskými revolucionáři z univerzitních převýchovných domů v Evropě stejně jako ve Spojených státech. Hlavně ale být ochotni každým a ničím a umět na vše, hlavně na svou minulost, rychle zapomínat. A nemysleme si, že jsou to konstrukty ďábelské moci v tajemném zázemí. Naopak, jsou žádaným zbožím do výkladních skříní veřejného prostoru. Někdy se jim to sice nepovede, ale většinou jsou prodejní, až na výjimky, na celém světě. Asi proto je tak uráží humor, ale i gesta a chování Donalda Trumpa a jsou ochotní nebo ochotné vystupovat v roli televizní nány nebo přitroublého hlupáčka. Protože vědí, že si to jejich potenciální voliči přejí a že jim nevadí, ani když na sebe navléknou, jak říkali naši předkové, ornáty a komže.
Jak k tomu vlastně přišel ten Pellegrini, který působí jako „slušňák“, nemá za sebou vyložený průšvih a nejsilnější, co řekl, bylo, že „je pro mírové řešení“. A stejně se na něj dívají jako na vraha?
Kdo byl vaším favoritem ve druhém kole slovenských prezidentských voleb?Anketa
Horší ale je, že ani ona, ani některé její družky nevědí, že války se dnes sice už nevyhlašují, ale stále ještě vedou a že se domníváme, že se v nich musejí dodržovat nějaká pravidla. Dbá na to Organizace spojených národů už od roku 1945, které si u nás moc nevážíme. MO (Černochová, pozn. red.) by z ní chtěla nejraději vystoupit. Pan MZV (Lipavský, pozn. red.) zesměšňuje jejich výzvy k jednání. Snad to bylo i proto, že fotka pana prezidenta, který vystoupil v debatě na posledním VS OSN v roce 2023 nevypadala, že by o jeho projev byl velký zájem. Nedivme se, že se vysmíváme projevu papeže Františka, když náhodou pronese slova, která se u nás někomu nelíbí. Ale hlavně že jedním z nepsaných, ale o to důležitějších pravidel vedení válek je, že se v nich neválčí až k úplnému zničení nepřítele, ale že se vedou jednání o zastavení palby, třeba jen několikadenního, o sjednání příměří, třeba měsíčního, ale i několikaletého, a konečně k jednání o míru, který může být mnohaletý. „Mírové řešení“ je slovní spojení v diplomacii běžné a čeští válkychtiví muži v zeleném i v civilním s ním umějí zacházet. Útoky na slovenského prezidenta jsou trochu neopatrné, třeba o pozadí probíhajících událostí na Ukrajině je lépe informovaný než oni anebo má své informace z více než jednoho zdroje.
Psali jsme:
Abychom nechali Slovensko Slovenskem, mezinárodní tisk začal popisovat už natvrdo nepěkné vyhlídky Ukrajiny. Rusové si prý mohou vybrat jakýkoliv úsek fronty a tam prostě prorazit a zastaví se na Dněpru. Čekáte, že i u nás se někdo zamyslí, nebo uslyšíme, že je třeba ještě víc zbraní?
Reprezentanti ČR, kteří jsou tak aktivní v nákupu a prodeji zbraní na Ukrajinu a okolo ní, a dokonce podnikají své „spanilé jízdy“ po Evropě, Asii a Africe, jsou tajemní jak mlčící egyptská sfinga. Vysvětlují to tím, že je to všechno tak tajné, že se o tom nesmí mluvit dřív, než „tuhle válku vyhrajeme“. Ještě že víme, že se to kupuje všechno na tajemné úvěry rozeseté zatím snad jen po Evropě. Ale pak se musíme ptát, jak důvěryhodné osoby se tím zabývají a zda pánové Stanjura a Síkela jsou garanty, že to nedojde podobně jako za jejich předchůdců k hořkým koncům. Na Slovensku se ukázalo, že některým mladým lidem se do války moc nechce, a nevím, zda v ČR je to lepší. Podle agenturních dat to tak nevypadá, ale neberme je jinak než za upravená pro ty, které nevolené elity odsoudily už nejméně před osmi lety nevědět všechny informace. O tom, že je třeba víc zbraní, ale uslyšíme ještě mnohokrát. Když už naše ekonomika je podle pana předsedy vlády ve „válečném modu“, kdo by se chtěl toho zlatého rohu, ze kterého padá tolika bohatým ještě větší bohatství, vzdát.
Fotogalerie: - Ceny svobody projevu
Ursula von der Leyenová bude vyšetřována evropskými orgány za komunikaci s šéfem Pfizeru ohledně nákupu covidových vakcín. Má vyšetřování postupu během pandemie v Evropě a v USA možnost něčím otřást, nebo už je každý rád, že je to za námi, a „nebudeme se v tom hrabat“?
Nepochybuji, že i tato událost bude řádně šetřena a možná neřádně nevyšetřena. A uložena do archivu. Příležitost, jak dostat před soud nějakého prezidenta, ministerské předsedy a hned několik ministrů, je i v Evropě „obstarávána“ velmi pečlivě. Která nevolená elita by se takové příležitosti vzdala? Okolo Pfizeru šlo o tak velké peníze, že se to ale nemůžeme ani dozvědět. Když bude třeba, skončí to jako ve třicátých letech za prohibice. Dokonce ale někdo bude odsouzen. Spíše ale že „mazal“ telefony, a nikoliv že by posílal někam miliardy eur. A když bude nejhůř, tak někdo zemře. Jak říkal velký Don Corleone, „nesmíme to brát osobně, je to jen byznys“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
IjonT
