Pane doktore, na Blízkém východě se to zvrhlo v horkou válku, byť tedy „jen vzdušnou“. Věříte Izraeli, že v dohledné době by Írán mohl mít až devět jaderných zbraní, a proto bylo nutné zahájit útok na jeho vojenskou infrastrukturu?
Jako okolo každé strategické operace, preventivní války, policejní akce nebo speciální vojenské operace se vypráví mnoho příběhů. O jejich věrohodnosti můžeme právem pochybovat. Obvykle je publikum těchto teatrálně organizovaných akcí zahlceno informacemi. Ale to neznamená, že je máme ignorovat, i když víme, že jsou autorizované jen jednou z angažovaných stran – útočníkem nebo obětí. Často jde, jak by řekl teatrolog a divadelní režisér Jaroslav Vostrý, o scénování reality, ale ani to neznamená, že je můžeme blazeovaně přehlédnout. Jestliže třeba jen srovnáme stylistiku, formu prezentace takových nepravd a sdělení, dovídáme se často mnohem víc z těchto účelových zlomků, než od zuřivých reportérů, kteří dnes už dávno nemusejí být svědky probíhajících dějů.
Měl Izrael právo udeřit na Írán?Anketa
Jednoduše, až školometsky řečeno, měli bychom posuzovat kvantitu a kvalitu prezentovaných informací, kdy vznikly a kdo je jejich autorem, kdy a kde jsou předkládány veřejnosti nebo i odborné veřejnosti jako realita nebo jako faktum. Každý, i ten nedostatečně vzdělaný historik, ví, že historický fakt vzniká usilovnou prací jeho tvůrců, že musí být zveřejněn, pokud je to možné v dramatickém kontextu a i když se toto vše podaří, je třeba jej dále udržovat na horizontu pozornosti.
Přidanou hodnotou tohoto stavu je lež nebo vědomá nepravda, vědomá nepravda prezentovaná s úmyslem škodit někomu jinému. Někdy se tomu říká diplomatická nebo válečná lest a její odhalování patří k tomu zábavnějšímu, co třeba mezinárodní politika nabízí k pozornosti. Čínský Mistr Sun to věděl už před tisíci lety a my víme, že je to nejen zábava, ale i umění. Tu pravdu nikdo nezmění, lhát to je umění!
V situaci, kterou zde připomínáme, máme jistotu, že držitelem nukleárních zbraní je dnes zatím jenom Stát Izrael, že možnost jejich nekontrolovatelné výroby je sporná. Ale kdyby došlo ke konfliktu, který nebude inspirován jen zájmem Benjamina Netanjahu udržet u moci svou vládu, jistě v zájmu Státu Izrael, můžeme se oprávněně domnívat, že Islámská republika Irán může získat nejen nové nepřátelé, ale i spojence.
Fotogalerie: - Motocykly pro policii
Mezi mými přáteli zaznívá, že Izrael se v minulých měsících dopouštěl válečných zločinů na civilistech v Gaze a Írán jen využívá jádro pro civilní účely. Oponuji jim, že nechuť vůči západní politice na Ukrajině nesmí zastřít povahu íránského režimu. Jak tento faktor vnímáte vy?
Používání nepřiměřené obrany v Gaze se diskutuje dnes po celém světě. U nás se o tom krátce zmínil dokonce i Tomáš Halík a po jeho slovech následovala jeho kritika ze strany příznivců Státu Izrael, mezi nimi i takových, u kterých jsem takový zájem, vzhledem k jejich minulosti, neočekával. Asi víte, že jsem v dávné i nedávné minulosti měl možnost pracovat ve prospěch slavné slávy Persie, perské a tádžické literatury, a měl možnost skromně přihlížet velikosti pana profesora Felixe Taura, jeho žáků Jiřího Bečky, Věry Kubíčkové a Jana Marka. A kamarádit se s Jirkou Osvaldem, autorem Teheránské hovorové perštiny. Ten po roce 1990 byl velvyslancem v Íránské islámské republice a byl nám zdrojem informací o tam probíhajících změnách politického režimu. Dovolím si proto tvrdit, že dokážu mít kritický vztah k současné teokratické vládě v Íránu, že pro mne není Šáhjád jen nepřehlédnutelnou turistickou atrakcí, a že se obávám o osud této země v blízké budoucnosti.
Obrovské zásoby kvalitní ropy přitahovaly hladové britské monopoly a zdá se, že i dnes je tato země cílem těch, kteří začínali vyhlašování arabského jara a dnes končí u trestné výpravy proti šíitskému islámu a jeho velké minulosti. Císařovna matka Farah Diba, při své zřejmě poslední návštěvě Prahy v devadesátých letech, řekla v kruhu svých známých, že v Persii se vždy politické děje odehrávaly velmi pomalu. Ale to, co zrodily, bylo vždy kruté a brutální. Jednou prý na to doplatí generace imámů a ajatolláhů. Nejsem si jistý, zda velikost perské kultury a její dědictví ještě něco naší době říká, ale to neumím svým současníkům a možná ani sám sobě vysvětlit.
Fotogalerie: - No Trump day
Réza Páhlaví, syn posledního íránského šáha, žije v západním exilu, je mu 64 let a zdatně agituje proti režimu ajatolláhů. Tvrdí, že v Íránu lze pomocí svobodných voleb ustavit demokracii. Že režim vzešlý z revoluce roku 1979 lze odstranit. Jenže takové úvahy jsme slyšeli i za G. W. Bushe o Iráku. Co si o tom myslet?
Dokonce to říkal i Jimmy Cater a stálo ho to druhý prezidentský termín. Osudy dětí posledního íránského šáha nebyly radostné. Krásná a talentovaná dcera Leila, skočila v Paříži z okna, její bratr Alí Réza Páhlaví se v roce 2011 zastřelil, nebo byl zastřelen v soukromí ve Spojených státech. Vámi vzpomínaný starší syn Réza (správně Rissa) Páhlaví byl ve Spojených státech vychováván jako možný restaurátor režimu, ale byl, podle mého názoru, jen politicky zneužíván k politikaření velmocí a na úkor přírodního bohatství Íránu. O odstranění teokratického režimu nejčastěji mluví jeho bratranci, synové princezny Ašraf, sestry Muhammada Rézy. Jejich názory jsou velmi radikální, ale pokud diskutují o restauraci demokracie v zemi, kde s ní byla jen velmi omezená zkušenost, není to rozumné. A domnívám se, že je to účelové a ovlivněné jejich pobytem a kontakty v zahraničí. Mám zde jejich poslední interview, ale nechci tím obtěžovat, možná to bude aktuální až současný íránsko-izraelský konflikt skončí. Jsou to nápady sice radikální a až revoluční, ale určitě dnešní realitě neodpovídající.
Ve Spojených státech úřaduje americký „Milion chvilek proti demokracii“, komentuje Jan Zahradil demonstrace proti Donaldu Trumpovi. Ty začaly poté, co americké úřady potřely proimigrační bouře v Los Angeles. Je Zahradilovo srovnání na místě?
Předpokládám, že toto tvrzení pana Zahradila je metaforou, kterou média v předvolebním shonu používají dvojím způsobem. Jednak, aby dokázala, že exposlanec EP současné americké politice nerozumí, jednak, aby si ulehčili práci s hledáním pravých důvodů těchto nepokojů. Dnes se dokonce objevila informace, že za nepokoji v Los Angeles je ukrytý ďábel nad ďábly – Georg Soros. Nevím, jak tento nápad pojmenovat. Asi se tím nemyslí americký Majdan, i když dnes je v Evropě, pokud jde o nápady, možné skoro všechno. Ještě by to některý z nástupců GS mohl zaplatit v bitcoinech na nějakém temném trhu v Břeclavi. To bychom měli předčasné Vánoce.
Fotogalerie: - Lidovci vládu neshodí
Je pravda, že na západním pobřeží, zejména na univerzitách (kdo si ještě vzpomene na vzpouru potlačenou Národní gardou z rozhodnutí Ronalda Reagana na Kalifornské univerzitě v Berkeley) je hodně studentů a ti se rádi shlukují do nám až neuvěřitelně motivovaných bizarních společenství. Ale Los Angeles je často také uváděno mezi pěti nejnebezpečnějšími metropolemi světa. Komu se někdy stalo, že musel přespávat v motelu na předměstí, jistě ví, o čem mluvím.
Páně Zahradilovu poznámku proto beru jako nadsázku, metaforu, kterou se snaží upozornit, že v této vzdálené zemi existují skupiny osob, které jeden z profesorů v těchto krajích, Herbert Marcuse, nazýval jednorozměrným člověkem, jednoduchými lidmi. A my bychom si tento jeho nápad mohli připomenout. Už jednou zvedl ze židle celou Paříž a kus Berlína.
Český zpravodajec Jan Paďourek vzbudil pozornost tvrzením, že Rusové začali používat v ČR „agenty na jedno použití“ a že dotyční o tom ani nemusí vědět. Jde o inkarnaci strážmistra Flanderky ze Švejka, nebo názorům podobných odborníků máme věřit?
Podle Jana Wericha by se dalo říct – to je blbý, to se bude líbit. Ta vaše vzpomínka na četnického strážmistra z Putimi, není ale zas tak nemístná. Předpokládám, že pan Paďourek (doufám, že to není krycí jméno jiného ruského jedno-agenta) má o něčem podobném ověřené informace a nešíří poplašné zprávy, které by už zapomenutý státní zástupce Stříž uměl ocenit hned několika lety natvrdo. V každém případě by bylo dobré vědět, jak se s agenty na jedno použití vyrovnali jeho nadřízení, zda dostal nějakou finanční odměnu nebo vyznamenání, anebo to jen potichu se svými přáteli zapili kontušovkou. Anebo, dokonce, zda to nejdříve oslavili a teprve pak pustili do světa.
Jinak je ten nápad ale geniální. Podle něj jsme vlastně všichni jednou použitelní agenti a měli bychom začít hledat ty dvou- nebo dokonce tří-použitelné. Dokonce by se snadno dalo odhadnout, kde s tím začít a koho s tím pan Paďourek mohl dát na stůl, hned vedle vládních zbraní a peněz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Vidíte dnešní situaci stejně jako Zdeněk Zbořil?
autor: Jaroslav Polanský
anaboca
