Pane doktore, na Blízkém východě se to zvrhlo v horkou válku, byť tedy „jen vzdušnou“. Věříte Izraeli, že v dohledné době by Írán mohl mít až devět jaderných zbraní, a proto bylo nutné zahájit útok na jeho vojenskou infrastrukturu?

Jako okolo každé strategické operace, preventivní války, policejní akce nebo speciální vojenské operace se vypráví mnoho příběhů. O jejich věrohodnosti můžeme právem pochybovat. Obvykle je publikum těchto teatrálně organizovaných akcí zahlceno informacemi. Ale to neznamená, že je máme ignorovat, i když víme, že jsou autorizované jen jednou z angažovaných stran – útočníkem nebo obětí. Často jde, jak by řekl teatrolog a divadelní režisér Jaroslav Vostrý, o scénování reality, ale ani to neznamená, že je můžeme blazeovaně přehlédnout. Jestliže třeba jen srovnáme stylistiku, formu prezentace takových nepravd a sdělení, dovídáme se často mnohem víc z těchto účelových zlomků, než od zuřivých reportérů, kteří dnes už dávno nemusejí být svědky probíhajících dějů.

Jednoduše, až školometsky řečeno, měli bychom posuzovat kvantitu a kvalitu prezentovaných informací, kdy vznikly a kdo je jejich autorem, kdy a kde jsou předkládány veřejnosti nebo i odborné veřejnosti jako realita nebo jako faktum. Každý, i ten nedostatečně vzdělaný historik, ví, že historický fakt vzniká usilovnou prací jeho tvůrců, že musí být zveřejněn, pokud je to možné v dramatickém kontextu a i když se toto vše podaří, je třeba jej dále udržovat na horizontu pozornosti.