Kolem Pirátů se toho v posledních týdnech semlelo až až. Neúspěch v evropských volbách, debakl v krajských volbách, problémy jejich předsedy Ivana Bartoše s digitalizací stavebního řízení, jeho vyhazov z vlády, odchod strany z Fialova kabinetu. Co k těm všem potížím ambiciózní strany, která si před minulými volbami dokonce brousila zuby na premiérský post pro Ivana Bartoše, říkáte?

Ivan Bartoš, který se svými směšnými dredy pobíhal po Bruselu a snad si skutečně myslel, že se může stát předsedou vlády, svým chováním jen potvrzuje naprostou nesoudnost o vlastních možnostech a schopnostech.

Klasická poučka o politických stranách nám říká, že je to organizace složená ze skupiny lidí, která prosazuje určitou ideologii nebo je vytvořena za účelem řešení nějakého problému. Pirátská strana je ukázkou nových politických poměrů, které se rozvinuly ve druhé polovině 20. století a jejichž vznik není vázán na nějaký skutečný politický nebo sociální problém. Ale jedná se o účelově založenou jakoby politickou organizaci mafiózního stylu, jejímž hlavním cílem je nepokrytě touha získat nějaká vlivná místa. Tím i moc a peníze. Tyto strany už nejsou jako „staré demokratické strany“ a neslibují žádný sociální pokrok ani vybudování lepších zítřků. Pirátská strana vznikla na základě myšlenky, že je potřeba legálně prosadit okradení všech tvůrčích duchů ve společnosti tím, že nebude uznávat žádná vlastnická práva k duševnímu dílům. A nabídla svým členům a sympatizantům představu společnosti, která pomocí IT bude „spravedlivě vládnout“ podle hesla „Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“. Oproti ideologii komunistické strany, která chtěla okrást všechny občany o jejich majetek, Piráti nabízejí společnost, která bude žít z toho, že okrade všechny ostatní o duševní vlastnictví.