„Je to správné rozhodnutí pro naše lidi, pro naše statečné vojáky a pro Ameriku,“ obhajoval stažení amerických sil z Afghánistánu v pondělním projevu prezident Joe Biden. Jak toto rozhodnutí USA hodnotíte?
Podle mého názoru měla být intervence v Afghánistánu ukončena mnohem dříve. Původním impulzem, proč byla operace USA Enduring Freedom zahájena, byl přece útok z 11. září 2001 a terorismus Al-Káidy. Na základě žádosti USA 2. října 2001 NATO poprvé v historii aktivovalo článek 5 Washingtonské smlouvy se souhlasem spojenců.
20. prosince téhož roku přijala rada bezpečnosti OSN rezoluci 1386, která dala mandát k vytvoření NATO vedené operace International Security Assistance Force (ISAF).
Až potud tedy dobře.
Ale bin Ládinovou smrtí 2. května 2011 a v podstatě vytlačením a zničením Al-Káidy v Afghánistánu měly být základní cíle splněny. Politické rozhovory s Tálibánem mohly probíhat i dříve. Původním cílem operací přece byla Al-Káida, a ne Tálibán.
Takže myslím, že rozhodnutí Bidena, a před tím Trumpa, bylo sice opožděné, ale správné. Co ovšem zdaleka správné nebylo, byl způsob provedení stažení, který byl tak uspěchaný a chaotický, že se mi nechce věřit, že by byl plánován vojáky. Nebo to byl účel a pak je zde řada otázek, čemu měl sloužit. Každopádně vyvolal nebezpečný chaos v této části světa, což pocítí zejména státy v oblasti, ale, bohužel, i Evropa včetně České republiky.
Šéf Bílého domu rovněž prohlásil, že to, co se aktuálně odehrává v Afghánistánu, by se tam stejně dobře mohlo stát před pěti lety nebo za 15 let a nemá proto cenu prodlužovat konflikt, který není v zájmu USA. Kdy ten konflikt přestal být v zájmu Spojených států, pokud vůbec někdy byl?
Zájmem zpočátku jistě byl, ať již mělo jít o odvetu za 11. září, boj proti terorismu ohrožujícího USA, nebo snad i o jiné geopolitické cíle. Drahá, dvacetiletá válka, devastující nejen vojenské síly především Spojených států, přinášející tisíce mrtvých, bez výhledu vítězného konce už ale určitě v zájmu USA nemohla být. Navíc před Spojenými státy stojí jiné výzvy, které ve spojení s vnitropolitickou situací vyžadují reakci. Mělo by to ale být opět poučení o jejich schopnosti a důvěryhodnosti. Je to čirý příklad platnosti věty „Státy nemají stálé přátele ani nepřátele, mají jen své zájmy“.
Cílem americké přítomnosti v Afghánistánu prý nikdy nebylo vybudování národa, ale potlačení terorismu. Tohoto cíle USA dosáhly, terorismus je potlačen?
Bohužel, není. Opět se ukázalo, že vývoz západní demokracie do podobných států, jako je Afghánistán, kde historická zkušenost a klanové zvyklosti prostě formují jiný způsob života, je nesmyslný. A právě tím, že cílem nebylo pochopení mentality obyvatel, naopak byla hrubě podceněna, došlo v podstatě k porážce i k oslabení boje proti terorismu.
Psali jsme:
Celý svět včetně americké administrativy překvapilo, jak snadno tamní režim udržovaný u moci Američany padl. Početnější a lépe vyzbrojená armáda se místo boje jen vzdávala. Jak si vysvětlujete tu naprostou rezignaci na udržení dosavadního stavu v zemi?
Zřejmě byl režim udržován u moci jen vojenskou silou a penězi. A to penězi nejen pro vrcholné představitele, ale i pro příslušníky ozbrojených sil. Není dobře podceňovat zpravodajské služby, které, jak doufám, přinášely informace o skutečném stavu morálky místních vojáků a policistů a o smýšlení valné části obyvatel. Prostě nedokázali jsme získat srdce lidí a v podstatě jsme opakovali chyby Peršanů, Britů, Sovětů. Vsadili jsme na peníze a sílu a zapomněli na mentalitu obyvatel. Na druhou stranu, nevěřím, že by se nám to s naším smýšlením podařilo. Asi to skutečně byla zbytečně dlouhá a následně předem prohraná válka.
V říjnu 2018 řekl Lubomír Zaorálek, že český kontingent by se měl z Afghánistánu postupně stáhnout a že by stahování měla zvažovat i aliance, aby probíhalo společně. „Nevede to ke konsolidaci situace, nejsme schopni vybudovat afghánské síly, jak jsme si představovali. Stojí nás to obrovské množství peněz. Byla chyba do Afghánistánu jít, byla to chyba stejně jako válka v Iráku. Důsledky jsou pro nás vesměs negativní,“ prohlásil. Čím to, že český politik to takto viděl už před třemi lety, zatímco Američané si to byli ochotni přiznat mnohem později?
Nemyslím si, že by o tom Američané nevěděli. Jenže přiznat porážku by pro ně bylo ostudné. Bohužel, ale stejně se to stalo a zřejmě s daleko horšími dopady nejen na veřejné mínění. Ani deset Bidenových proslovů už tu hořkost nezmírní.
„Stydím se, stydím se, stydím se! Je mi smutno, chce se mi brečet, je mi zle, chce se mi zvracet, a mám vztek. Taková nuznost, ubohost, nízkost... to se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana ČR,“ zareagoval tehdy na Zaorálkova slova generál Karel Řehka. Vzpomněl jste si na to v souvislosti s nynějším úprkem z Afghánistánu? Není děsivé, že tehdejší zástupce velitele Mnohonárodní divize severovýchod v rámci sil NATO hodnotí věci s klapkami na očích a ostře napadne tehdy řadového poslance Zaorálka za postoj, kterým se se zpožděním pár let řídí Spojené státy, nejmocnější člen NATO, u něhož si brigádní generál vydělával na živobytí?
Vypůjčím si slova generála Andora Šándora, která napsal na facebooku. Myslím, že vystihují i důvod inkriminovaných slov. „Události v Afghánistánu budou ještě dlouho diskutovány, budeme hledat pozitiva a chyby, kterých jsme se dopustili za dvacet let vojenského a rekonstrukčního angažmá. Pokud se již konečně nevzdáme pokrytectví a přehnané politické korektnosti, která nám brání věci nazývat správným názvem, mnozí tvrzenému zřejmě i uvěří, pak jsme nepoučitelní.“
A doplním, že u vojáků, zpravodajských služeb a diplomatů je to ještě nebezpečnější.
Zastánci okupace Afghánistánu a pobytu českého kontingentu tvrdili, že v Afghánistánu se bojuje za Prahu. S Řehkovým vyjádřením proto souzněly armádní špičky, ale i hodně politiků, vybavuji si například lidoveckého expředsedu Pavla Bělobrádka. Kdokoli měl jiný názor, byl vlastizrádce. Boj o Prahu jsme tedy prohráli. Jaký dopad to bude mít na Českou republiku?
Myslím, že předchozí citát situaci plně vystihuje. Zkrátka neumíme najít českou cestu. Historicky jsme zřejmě odsouzení k přiklánění se k mocnostem. Jednou na Východ, poté na Západ. Snad se to podaří v budoucnu měnit. Možná že by k tomu mohla přispět i ta prohra v Afghánistánu.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Bude třeba, aby Evropská unie zabránila vlně uprchlíků z Afghánistánu poté, co islamistické hnutí Tálibán ovládlo zemi, jak vyzývá francouzský prezident Emmanuel Macron? Jak reálná je tato hrozba a jak by EU v případě jejího propuknutí mohla migrační vlně čelit? A nepředstavuje pro Evropu zárodek rizika už to, že nezajistí budoucnost svých bývalých afghánských spolupracovníků mimo kontinent, ale jednotlivé státy jim nabídnou pobyt na svém území?
Osobně považuji za nezbytné bránit nelegálním migrantům v přístupu do České republiky. Evropská unie by měla bránit své hranice, a pokud to nedokáže, pak je třeba hledat podobně smýšlející státy a své hranice bránit sami, bez ohledu na Brusel.
Věřím, že v případě afghánských spolupracovníků nepůjde o stovky osob, že naše zpravodajské služby a bezpečnostní orgány zvládnou tyto osoby řádně prověřit a že nedojde k masivnímu „slučování rodin“.
Pokud jsem sledoval záběry z kábulského letiště, kde se stovky převážně mladých mužů určitě schopných nosit zbraň, věší na letadla, pak myslím, že na emigraci nemají nárok. Pochybuji, že jde o nějaké spolupracovníky.
Faktem ale je, že v některých členských zemích EU situace přerostla už nyní únosnou míru a naše bezpečnostní situace tím může být ovlivněna. A faktem je, že i v těchto státech se lidé potýkají s přehnanou politickou korektností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
