Celý rok nás provázely demonstrace Milionu chvilek. Lidé tvrdí, že chtějí žít v lepší zemi, k tomu má pomoci odstoupení premiéra. Andrej Babiš si naopak pochvaluje, že byl letošní rok „skvělý“ a že se nám daří stále lépe a lépe. To si možná myslí i ti, kteří na náměstí nechodí. S jakým dojmem sledujete vystupování premiéra a odpor proti němu?

Andrej Babiš má v tomto svém tvrzení pravdu, ale jen napůl. Ekonomické výsledky země rozhodně špatné nebyly, ale to proto, že se vezeme na vlně konjunktury. Nevím o žádném opatření, které by se udělalo pro to, abychom se nepropadli, až se přestane dařit Německu a třeba automobilovému průmyslu. Pokud přijde další bankovní krize, odneseme to znova bez ohledu na to, kdo bude zrovna stát v čele vlády. Je ovšem pravda, že když se zrovna daří, Babiš si špatně nepočíná. Mohl bych jmenovat politiky, kteří by nás vedli mizerně, i pokud by se všem kolem dařilo. Ale jejich jména si nechám pro sebe. Stejně jste se mne na Miroslava Kalouska ani na Petra Fialu neptala. 

Hnutí Milion chvilek nelze brát vážně. Pokud by mysleli vážně svůj boj proti oligarchizaci, museli by vystupovat nikoliv proti jediné osobě, ale proti systému, který moc oligarchům dává. A na to chlapci nemají. Pokud z vrcholné politiky zmizí jeden bohatý člověk, začnou za drátky tahat jiní bohatí lidé, a to buď sami, anebo přes nastrčené osoby. Dodnes nevím, proč Babiš do politiky šel. Normálně se to totiž dělá tak, že zájmy diskrétní elity stojící v pozadí vykonávají příslušníci pomocné elity, tedy politici, umělci, občanští aktivisté a podobně. Pro skutečnou mocenskou elitu je to ztráta času.

Milion chvilek je populární i na půdě Evropského parlamentu. Někteří prý nosí jejich placky. Zaslouží si takovou pozornost?

Klidně ať si europoslanci jejich placky nosí. Je to praktické, signalizuje to míru jejich vkusu a možná i výši inteligence. Těm normálním to šetří čas. Člověk jen mrkne na klopu a hned ví, s kým má tu čest.