Advokátka: Znám Zemana od revoluce. Rád rozbouří davy. Něco řekne a druhý den hltá noviny, co se o tom napsalo

„Střet zájmů trestný není, ale fakta jsou buď pravdivá, či lživá. Nic mezi tím,“ prohlásila jste minule k dění kolem premiéra Andreje Babiše. Už roky se zabýváte obhajobou obcí, které udělaly chybu při žádosti o dotace. Jak se nyní díváte na kauzu Čapí hnízdo?

Osobně jsem to už nějakou dobu čekala a divím se, že to trvalo tak dlouho, z jednoho prostého důvodu. Já kauzu Čapí hnízdo považuji za vysoce nemorální, protože skutečně všichni, kdo jsme se o ni trochu zajímali, víme, že byl vyveden majetek a účelově vznikla malá firma, na niž měl Babiš vliv přes své blízké. Ale z hlediska práva byla firma založena jinými lidmi a byla malou firmou a splňovala podmínky pro čerpání dotací. V jiné zemi by neobstála morální rovina, u nás mám pocit, že už obstojí téměř všechno, takže to říkám se smutným úsměvem. Zastavení trestního stíhání mě tedy nepřekvapilo. Musel by být prokázán úmysl, který byl neprokazatelný. Povšimněte si, že jiní právníci komentovali věc velmi opatrně.

Úmysl prokázán byl, ale samotný čin – tedy vyvedení firmy a potom navrácení zpět – není považováno za trestný čin…

Ano, pro laika je to složité. Skutek se stal, skutečně vznikla firma, na kterou premiér měl vliv přes své blízké. Podobně, jako bych si založila firmu a posadila tam své dcery, když zastupuji obce – a tvrdila, že s tím nemám nic společného. Za prvé by mi to žádný nevěřil, a za druhé bych to neudělala, protože by mi to přišlo nemorální a svým způsobem i trapné, abych se takto stavěla před okolí, pokud zastupuji obce a jsem veřejně známá.

A přišlo mi trapné, když Andrej Babiš řekl, že s tím nemá nic společného – všichni jsme věděli, jak to je. Pak existuje právní rovina, že skutek, který byl právně identifikován, nenaplňuje známky trestného činu. Čekala jsem rozhodnutí, říkala jsem si, že trvá tak dlouho kvůli strachu trestní stíhání zastavit, protože celý národ bude nadávat. A pak se tedy zamysleme nad zákony. Nemůžeme nadávat na státní zástupce, že stíhání zastavili. Vyjadřovala jsem se tehdy, že přesně chápu, proč tak státní zástupce učinil a poslal rozhodnutí výše, aby měl posvěcení shora. Veřejný lynč není nic příjemného. Kauzu Čapí hnízdo odsuzuji v její podstatě jako nemorální záležitost. Ale z hlediska práva, když se oprostíme od politiky, tak musím konstatovat, že státní zástupci mají pravděpodobně pravdu.

Nechala jste se slyšet už minule, že jednání premiéra ničí morálku ve společnosti dvojím metrem a vzbuzuje nedůvěru ve spravedlnost. Domníváte se tedy, že tento případ potvrzuje vaše slova?

Přesně tak, potvrzuje. I prezident Miloš Zeman prohlášením, že by premiérovi udělil milost – tedy abolici. Napadlo mě, že mu pošlu seznam pěti, šesti starostů, kteří jsou stíháni za banální a neuvěřitelné věci. Momentálně mám stíhanou starostku, protože způsobila své obci prospěch, a to nelžu. Prezidentovi bych měla zaslat seznam lidí, kteří by si zasloužili stejnou velkorysost, aby zde netrpěli trestním stíháním, které stejně skončí zproštěním. Nicméně je tady obrovský nepoměr pojmu spravedlnost, protože lidé to nikdy nepochopí, a já se jim nedivím.

Jako člověk bych to viděla stejně: jak to, že neexistuje trest? Ale jako právník vím, že ten závěr je – bohužel – patrně správný – kvůli našim zákonům. Klaďme si pak otázku, proč stíháme starosty za takové banality, za jejich dobrou vůli spravovat obce, dokonce bychom měli být velkorysí, když už udělají nějakou chybu, ale samotné srovnání je neuvěřitelné. Napsala jsem tedy některým starostům, že bychom požádali prezidenta o abolici.

Otázkou také zůstává, proč jsou vypisovány dotace pro malé a střední firmy, když jakýkoliv konglomerát vybavený byrokratickým aparátem při žádostech o dotace je v mnohem větší výhodě peníze získat, než malá firma...

Vaši otázku bych zdokonalila. Já si myslím, že úředník, který tu dotaci tehdy Čapímu hnízdu přidělil, úředník s rozumem průměrného člověka – což je termín občanského zákoníku, který říká, že každý z nás by měl mít rozum průměrného člověka, což s mírným úsměvem používám – tak už úředník měl rozpoznat, že se jedná o určitou účelovost a dotaci neměl přiznat kvůli jmennému propojení. Vím, jak obce bojují o dotace a mají to těžké. Když už se stala chyba na počátku, nemůžeme se divit, že státní zástupci dojdou k závěru, že případ je sice volající do nebe, ale nemohou s ním nic dělat.

Minule jsme se spolu bavili o prezidentovi Miloši Zemanovi. Řekla jste, že druhé volební období být prezidentem neměl, protože funkci už nezvládá zdravotně, což negativně ovlivňuje jeho chování. Jak vnímáte jeho výrok o abolici, i vzhledem k tomu, že se delší dobu hovoří o spolupráci či politickém spojení prezidenta s premiérem?

Já si myslím, že už nejde o propojení prezidenta a premiéra. Prezident ví, že je ve druhém období, je v pozici síly, to znamená jako nejvyšší soudce u nás, a on si hraje. Miloš Zeman byl vždy tím, kdo si s okolím hraje – byl na to inteligentní, měl i odvahu. Zeman rozhodně není tím, kdo by šel ve své funkci po penězích. On si ji opravdu užívá a v uvozovkách si hraje s tím, jak se o něm píše, že rozbouří davy. On si to poslední období chce užít a líbí se mu to.

Mám pocit, že si pohrává i s premiérem. Nesmírně mu komplikoval život jmenováním nejmenováním ministra kultury, což se premiérovi nemohlo líbit. A přesně to dělal, protože ho funkce baví a baví ho si hrát s lidmi. Nemyslím, že je to důstojné prezidenta, nemělo by být, ale je to typický projev Miloše Zemana, jak ho znám od revoluce. On je hráč, on rád hraje prim, má rád hlavní slovo a podle mne – když si vzpomenete, jak dříve mluvil o Babišovi i o milosti – nemá problém prohlásit, že se změnila situace, něco řekne a druhý den hltá noviny, co se o tom píše.

Zdá se, že ani 17. listopadu nebude mít prezident chuť si hrát, protože se opět nezúčastní veřejných oslav. Odkázal na to, že loni květiny skončily v koši…

Když opominu, že se jedná o Zemana a obecně se domnívám, že by prezident měl uctít 17. listopad z mnoha důvodů, tak se mu nedivím. Situace ve společnosti je taková, že už si nikdy nikdo neváží ničeho. Jako aktérka ve svém regionu na konci komunismu si budu připomínat revoluci s vlastními fotkami, ve vzpomínkách. Prostě tak, abych si nenarušila významnou vzpomínku, protože výročí vnímám pozitivně pro naši zemi, revoluce umožnila svobodná práva a nechci si to nechat zkazit okolím, kdy po sobě budou řvát nějaké skupiny. Oslavy nebudou důstojné, i kdybychom se stavěli na hlavu, takže se mu nedivím, protože by byl opět stíhán výkřiky a nějakými projevy, což mezi námi – oslavit důstojně 17. listopad bychom měli nechat i prezidenta republiky, i když s ním nesouhlasíme.

Je pravda, že poslední léta se tyto svátky v České republice stávají centrem politických střetů.

Ano, a 17. listopad si to nezaslouží.

Každopádně jsme celou tuto kauzu měli trestně stíhaného premiéra, navíc vedeného ve svazcích StB. Domníváte se, že jsme tímhle překročili určitou hranici, kdy dříve nepřijatelné dnes přijatelné je?

Tohle je ta třešinka na dortu. Nepochybně nás vše posunulo k tomu, že přijímáme jako normální věci, které bychom jinak nepřijímali. Těch věcí je mnohem více, konání politiků – pokud se tančí ve Sněmovně na stole, nepřispívá to politické kultuře, vulgární výrazy ve Sněmovně, poslanci dříve občas absentovali ve Sněmovně, nyní začali na docházku kašlat.

Když se podívám na starostu Řeporyjí Pavla Novotného, jak se jako starosta prezentuje, to je tragédie. Laťka šla velmi dolů a je to proto, že některé lidi volíme. Ale já si kladu otázku, zda to není tím, že politiku dělají lidé. Takže jen osoba premiéra za to nemůže, mohou za to desítky, možná stovky dalších lidí proto, že dnes solidní člověk používající slušný slovník, mající za sebou odbornou kariéru, nikdy by se nesnížil k vulgaritám, nemá v politice prakticky šanci a také do ní nejde. Nechce vstoupit do prostředí urážek, sprostých slov, demagogických výroků a tak podobně. Takže kdo normální by dnes do té politiky šel? Buď ještě naivní člověk, který věří, že něco změní, anebo člověk, který se v podstatě jinde neuplatní. Ale samozřejmě jsou výjimky a politici, o nichž to neplatí.

„Ukradli jste mi dětství a mé sny. Jsme na počátku velkého vyhlazení a vy o tom nechcete mluvit. Jestli s tím nic neuděláte, nikdy vám to neodpustíme,“ hřímala za pultem klimatického summitu v New Yorku švédská aktivistka Greta Thunbergová, která s nečekaně ostrou dikcí zaútočila na světové politiky. Jaký je váš názor na její proslov, a co říci k zapojení 16leté dívky do světových záležitostí?

To, že se vyjadřují mladí a říkají své názory, nevadí. Ba naopak. Oni ještě nemají autocenzuru, oni mluví, jak jim pusa narostla, naopak si myslím, že mladí by se o politiku zajímat měli. Když se podívám na Gretu, tu z toho těžce vyjímám. Mně je té holky líto, protože ji považuji za zneužitého mladého člověka, úplně nechápu rodiče, že tohle připustí. Jde o nešťastné děvče – zajímala jsem se o její diagnózy. Její projev musel všechny probudit, protože byl naprosto šílený. To byla hysterie nešťastného člověka na pokraji sebevraždy. Planetu je potřeba chránit, to víme. Ale člověk je její součástí, nemůžeme se vrátit do jeskyní. A je na odbornících, aby řekli, co se má sázet a co pěstovat. Zaujal mne i komentář: chovejme zvířata tam, kde jsou, ať je nemusíme stovky kilometrů vozit. Možná jsme si centralizací a Evropskou unií moc nepomohli v zemědělské výrobě.

To, že se Greta stala symbolem, považuji za tragický obraz doby. Tohle přeci nemůže být symbol. To byla hysterie, herecký výkon – vlastně ani bych neřekla herecký, ona to možná skutečně prožívá a neskončí dobře, pokud se nedostane do rukou odborníků. Pokud jí tleskají a dávají ceny, tak mám pocit, že jsme na pokraji... chtělo by to více normálnosti do úvahy. Tím nepopíráme nutnost dělat něco s tím, o čem mluví. Evropa je civilizovaná a dělá, co může. Tuny odpadků se válejí v Asii v moři, Afrika na přírodu kašle, ta vymlátí buš a podobně. Nevím, proč je problém zneužíván v Evropě, když ten hlavní tkví v jiných částech zeměkoule. Dívám se na to jako máma. Je mi Grety líto a mělo by se honem něco stát.

Zadruhé kroutím hlavou. Chce to odborníky a hlavní ekologický problém není rozhodně v Evropě. Nechápu, proč lidi šokujeme podobnými projevy. Problém je třeba řešit, ale ne tímto způsobem.