Pane poslanče, vy jste zásadně podpořil návrh ústavního zákona o zakotvení označení manželství jako svazku muže a ženy do našeho ústavního pořádku. Vysvětlil jste na sociální síti, že pro vás jde primárně o reakci na snahu zavést do našeho zákonodárství tzv. manželství pro všechny. Bylo nutné předkládat ústavní změnu? Myslíte si, že bylo nedostačující zamítavé stanovisko k manželství pro všechny?

Na začátku volebního období jsem si myslel, že není nutné takový návrh podávat. Ale změnili jsme s některými kolegy názor právě jako reakci na snahu zavést tzv. manželství pro všechny. Už jenom proto, aby ve veřejném prostoru neustále nerezonovaly jenom tzv. progresívní názory, ale aby se lidé mohli ztotožnit i s názory opačnými.

Piráti, kteří přišli s návrhem manželství pro všechny, argumentují hlavně rovnými právy. Registrovaná partnerství totiž neumožňují stejná práva, jako mají lidé v manželském svazku. Diskutující na sociálních sítích vám vyčítají, že dělíte zbytečně lidi na různé kategorie na základě sexuální orientace. Co vy na to? 

Vyjadřuji se pouze k této argumentaci, a ta je chybná. Je to typický neomarximus, přiznat všem stejná práva, všechno unifikovat, sjednotit, potlačit rozdíly. Pak dospějete k pro mne absurdním postojům, že všichni mají právo používat pojem, který je určený historicky jenom pro institucionální vztah mezi mužem a ženou.

Zdůrazňujete, že rodina je nenahraditelná. Zajišťuje funkci „reprodukční, socializační i sociálně ekonomickou“. Jenže polovina tradičních manželství se rozpadá. Opakuje se tak stále otázka, proč nepodpořit jiné formy soužití? Možná kacířský dotaz, ale co když o „posvátný právní svazek“ ve formě muž, žena a děti už vlastně ani lidé nestojí?