Po letošních krajských volbách je premiér Andrej Babiš označován jako „smutný vítěz“. Hnutí ANO vyhrálo v celkem deseti z třinácti krajů, ale vypadá to, že možná ve většině z nich jej dohoda ostatních odsune do opozice. Mnozí jeho odpůrci vyjadřují naději, že takový scénář se bude opakovat i za rok u voleb sněmovních. Myslíte si, že se skutečně můžeme dočkat koalice „všichni proti Babišovi“?
Pokud bychom vycházeli z posledních průzkumů veřejného mínění, zdá se, že taková antibabišovská vládní koalice prozatím není možná ani počtem mandátů. Navzdory tomu, že ANO podle agentury STEM ztratilo od května do září téměř 5 %, musíme vzít v úvahu, že konečný výsledek přepočítaný na mandáty vzniká až celkovým součtem krajských mandátů prostřednictvím d’Hondtovy metodiky, a prostý výsledek v procentech je tak korigován ve prospěch úspěšnějších – jinak řečeno: ANO by podle průzkumu získalo 78 mandátů, ČSSD 14 a KSČM 15 mandátů. Pokud by tedy volby proběhly podle zářijového průzkumu STEM a zachoval se současný půdorys koalice, získala by 107 mandátů. Pokud by chtěly vytvořit koalici všechny zbývající strany (s výjimkou SPD), získala by pouze 75 mandátů.
Červnový průzkum agentury Phoenix Research je ovšem odlišný a některým stranám koalice i opozice přisuzuje roli outsiderů, kteří patrně nedosáhnou na magickou hranici 5 %.
Do tohoto vývoje mohou zasáhnout sjezdy ČSSD a KSČM, které mohou personálně i programově korigovat současnou pozici. V krajním případě může současná vláda ztratit ve Sněmovně PČR většinu, pokud by se některá z uvedených stran rozhodla emancipovat. To by koalice „všichni proti Babišovi“ mohla sice využít k hlasování o důvěře, ale v době covidové krize by to pro zmíněnou „koalici“ mohlo mít v příštích volbách neblahé následky.
Když sledujete strany, které by do této „protibabišovské koalice“ přicházely v úvahu – myslíte si, že by jim společná vláda fungovala a že by v ní dokázaly něco prosadit?
I kdyby se vývoj preferencí do parlamentních voleb posunul tak, že by vámi uváděná „koalice“ získala v součtu dostatečný počet mandátů, bylo by obtížné, ne-li nemožné, aby strany, které by ji potenciálně vytvořily, nalezly nosný programový průsečík (kupř. Piráti a ODS – první běhají s protektorátními denunciacemi do Bruselu; druzí chtějí EU, eufemisticky řečeno, reformovat). To by bylo možné pouze za předpokladu opuštění priorit, jimiž se strany vůči veřejnosti definují. Fakticky je ovšem složité mluvit o „koalici“ s ohledem na potřebné kvórum. Šlo by spíše o deklaraci nějakých obecných cílů spolupráce.
Mnozí v této souvislosti připomínají jako důvod odmítání ANO chování Andreje Babiše. Padala (třeba i v souvislosti s nedávnou demisí ministra Vojtěcha) slova jako „hulvát“, nebo dokonce slova o psychickém teroru. Není to také chyba Andreje Babiše, že od sebe svým chováním tolik lidí odpuzuje?
Premiér Babiš je tahounem ANO i vládní koalice. Je osobností s určitou vizí, ze které nerad slevuje. Do komunikace v médiích často neumí přenést lehkost a uvolněnost nedělních promluv na Facebooku. Nezvykl si na a priori arogantní chování některých novinářů, s nímž se neumí vyrovnat nadhledem a přezíravým vtipem. Mediální debatu bere příliš vážně, jako by si neuvědomoval, že není „nic staršího“ než to, co bylo včera napsáno v novinách a vysíláno v televizi. V dnešní době mediálního přehlcení platí toto pravidlo více než kdy jindy.
Odchod ministra Vojtěcha mne mrzí. V mých očích byl rozšířením diapazonu představitelů vlády. Pan Prymula není můj šálek čaje a odborníků jeho kvalifikace vybavených přijatelnějším způsobem komunikace s veřejností by se našlo jistě víc.
Jiří Pehe po volbách vyjádřil naději, že by se ČSSD, pro kterou volby nedopadly dobře, mohla „vzpamatovat“ a odejít z Babišova kabinetu. Očekáváte, i s vědomím zkušenosti, co se mezi ČSSD a ANO odehrávalo v posledním roce minulého volebního období, že k něčemu takovému dojde?
Dojít může k mnohému. Opustit současnou vládní koalici, v níž ČSSD představovala často významný pozitivní korektiv, by bylo krokem pro pana Peheho jistě velmi příjemným. Že by se pak stal nadšeným propagátorem ČSSD, o tom dost pochybuji. Nadace Open Society Fund, založená finančním spekulantem Sorosem, v jejíž správní radě pan Pehe působil, má oficiálně mnoho ušlechtilých záměrů, podpora nezávislosti a svéprávnosti České republiky mezi priority Sorose rozhodně nepatří.
Vraťme se ke krajským volbám. Kdo v nich podle vás uspěl?
Počtem mandátů 178 ANO. Rozhodně ale neméně Piráti s 91 mandáty.
Naopak za hlavního „poraženého“ jsou většinou označováni komunisté, kde už vedení strany vyvodilo zodpovědnost a dalo své funkce k dispozici. Za několik týdnů stranu čeká asi klíčový sjezd. Z vašeho pohledu bývalého předsedy KSČM – je na tom strana tak špatně, jak je vykreslováno?
Mezi poražené patří rozhodně také ČSSD (ztráta 97 mandátů) i ODS (ztráta 23 mandátů).
Pokud jde o KSČM, pokles volebních preferencí je zřejmý již z několika posledních voleb. Strana tedy očividně ztrácí voliče, kteří by ji považovali za schopnou hájit a vyjadřovat jejich zájmy. Vliv má tentokrát patrně také pandemie covidu, která odradila starší občany, kteří tvoří jádro struktury členů a sympatizantů, od cesty k volebním urnám.
Jakou cestou by se podle vás měla KSČM vydat, aby byla atraktivní i do budoucna a nebyla vnímána pouze jako strana odcházejících generací?
V odpovědi se budu již opakovat. Dvě století „velkých ideologií“ jsou nenávratně minulostí. Masy továrních dělníků, sjednocených sociální deprivací a zájmy, v současné struktuře společnosti nenajdeme. „Zlého“ továrníka nahradila nadnárodní korporace, zastoupená manažery. Kvalifikovaní a nekvalifikovaní zaměstnanci nemají společné sociální zájmy. Odvětvové odborové centrály (s výjimkou železnic) existují na papíře. Odbory vyjednávají s manažery v rámci diverzitní podnikové sféry. Většina střední vrstvy prožívá období dostatku, jaký byl před třiceti lety nepředstavitelný. Lidé, u nichž si podávají dveře exekutoři, mají elementární materiální starosti a horizonty zářivých zítřků pro všechny je nezajímají. Stejné problémy jako KSČM mají i sociální demokraté, z nichž někteří se vzhlížejí z nedostatku jiných témat ve všeobjímajícím liberalismu. Solidarita vyplývala z osvícenského humanismu, což jsou v současném světě slova bez obsahu. Lidovou kulturu, posilující sociální kohezi, vytěsnila masová média a tzv. pop kultura, či průmyslová kultura, jak tento fenomén výstižně pojmenoval T. W. Adorno. Jakou cestou se ubírá politika, formovaná masovými médii a marketingovými specialisty?
Zkuste si pak na svou otázku odpovědět.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
