Andreje Babiše už sice prezident Miloš Zeman jmenoval premiérem podruhé, ale na vládu s důvěrou čeká národ osm měsíců. Bude premiér při druhém pokusu úspěšný, nebo se v tomto státě máme připravit na předčasné volby, nejspíše v květnu současně s volbami do Evropského parlamentu?

Kolem Andreje Babiše je systematicky rozšiřována aura schopného lídra a manažera. Že se nakonec ukázal jako absolutně neschopný sestavit vládu s důvěrou, a to i přes poměrně velký volební zisk, překvapilo nejen mě. Naštěstí ekonomika funguje i navzdory Babišovým zoufalým snahám o funkční vládu. Dokonce mám pocit, že i on sám na tyto snahy už rezignoval. Udělal nějaké personální čistky a jede kampaň po krajích, kde každému slibuje kdeco. Teď, po referendu ČSSD, kdy už to vypadalo, že vláda vznikne, vyvstal další problém s panem Pochem.

Samotný Poche není žádná kladná postava, je to součást pražské kliky ČSSD a má na svém kontě několik škraloupů, na které poukazovali i Piráti, nicméně v téhle situaci je to jen zástupný problém. Pravděpodobně je hlavním důvodem jeho nepřijatelnosti pro prezidenta Pocheho podpora Zemanovu protikandidátovi v prezidentské volbě. A to mi jako relevantní důvod pro udržování politické a vládní krize nepřijde. Zeman sám tvrdí, že předčasné volby by bral jako selhání, ale faktem je, že s nimi musíme počítat. Piráti se jich nijak nebojí. Zadlužení nejsme a podpora u voličů nám stoupá. Jenom by byla škoda těch vyhozených peněz.

Jaký je náš vztah k právu? Zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory jeho trestnímu stíhání. Je to známka toho, že Babiš oslovil voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Přestali Češi věřit v právo i morálku?

To je těžké, Babiš tvrdí, že kdyby nešel do politiky, tak by se na podvody s dotacemi na Čapím hnízdě nikdy nepřišlo. A to je asi pravda, ale přesto jeho údajné podvody nejdou zamáznout tím, že je to „kampaň a účelovka“. Ideálem jsou nezávislá policie a spravedlivé a rychlé soudy. A i lidi vidí, že současná realita je tomu velmi vzdálená.

Viktor Kožený, Radovan Krejčíř, František Mrázek, Tomáš Pitr, Zdeněk Bakala. Jména, která jsou považována za symboly velké ekonomické kriminality v ČR. Co tato jména značí? Dávají důvody k pochybám o tom, že jsme právním státem?

To souvisí s předchozí otázkou. Lidé už si zvykli nevěřit, že by někoho policie mohla dostihnout a soudy odsoudit. Vlastně se to zatím podařilo jen s Davidem Rathem a i tam to celkem skřípe. A teď, když ze všech těchto šíbrů popotahují jenom Babiše, může se jim to zdát nespravedlivé. Jsem rád, že Piráti nenaskočili na jednoduchý antibabišismus a iniciovali třeba vytvoření parlamentní vyšetřovací komise k OKD. My měříme všem stejným metrem, Krejčířovi, Bakalovi i Babišovi. A dokud se vedení tohoto státu neodřízne od vlivu těchto devadesátkových kmotrů, překabátěných komunistů a estébáků, kteří tady už od Klausovy a Zemanovy divoké privatizace rozkrádají tento stát a ožebračují jeho lidi, tak bohužel „líp nebude“.

Podle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, ty jižanské, Praha je jeden z nejbohatších regionů EU. Ale řada lidí nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Jak se vlastně máme?

Makroekonomická čísla neříkají mnoho o kvalitě života lidí. Člověk, který si pěstuje zeleninu na své zahrádce a čas věnuje péči o svou rodinu nebo svým koníčkům, tak se do HDP moc nepromítne, a přitom může žít spokojený a naplněný život. Naopak když si někdo půjčí u lichváře nějakou rychlopůjčku a roztočí ji hned někde na automatech a z toho člověka pak ještě komerční exekutor sedře kůži, tak ekonomická čísla se tváří, že se kola ekonomiky vesele točí, ale fakticky je ten člověk úplně na dně. Na jednu stranu můžeme říct, že si za to ten člověk může sám, na druhou stranu, pokud je tady v exekuci takřka milion lidí, už je to symptomatické pro celou společnost.

Nyní máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, ale platy se zvedají jen velmi pomalu. Dvě třetiny lidí mají nižší než průměrnou mzdu. Babiš si raději doveze do svých drůbežáren Mongoly, než aby zaplatil slušnou mzdu Čechům. Pak se divíme, že mladí utíkají z vesnic do měst a z Česka na Západ. Pak sháníme lékaře a sestry z Ukrajiny. Nic z toho by se nemuselo dít, kdybychom se i my stali tím kýženým „Západem“, jak nám bylo slibováno. Ale při jakémkoli posílení koruny začne ČNB panikařit, hlavně abychom nedej bože nezbohatli. Jsme přece daleko vyspělejší než třeba Chorvatsko, tak jak to že je tam pro nás pořád dráž než tady? Jsme uměle udržováni v chudobě – prý abychom si udrželi konkurenční výhodu. Mně to jako výhoda nepřipadá. Ale abych zase nebyl tak negativistický, věřím, že současnou situaci využijeme správně a průmysl se bude modernizovat, robotizovat a zefektivňovat. Nebudeme stále vyvážet jen suroviny a nebudeme jen montovat díly. Klíčem je vzdělání, a to by měla být naše hlavní priorita pro budoucnost.

Dokáže se náš stát dostatečně starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?

Myslím, že náš sociální systém celkem funguje. Je sice často kritizován, že je přebujelý, nepřehledný a že dávky jsou mnohdy tak vysoké, že nemotivují k práci, ale na druhou stranu, lidé tu nežijí hromadně v přívěsech, maringotkách nebo nedej bože v nějakých slumech. V podstatě každému, kdo o pomoc požádá, je pomoženo. Se zaujetím sleduji současné debaty o nepodmíněném základním příjmu, jenž by každému zajišťoval aspoň nějaký základní důstojný život. A ti, kdo pracují, by svou mzdu měli k tomuto základnímu příjmu navíc, takže by nebyli znevýhodněni oproti „pobíračům dávek“ jako dnes. V souvislosti s tím vnímám nesmyslnost zdanění lidské práce, jako by to bylo něco nežádoucího a škodlivého. Takový robot žádnou daň z práce neplatí. Ale to jsou všechno debaty na delší časový horizont. Každopádně jsem rád, že se vedou. Nová doba si žádá nové přístupy, měli bychom být připraveni.