Velkým tématem posledních dnů se staly rychle rostoucí ceny benzínu. Vláda reagovala tak, že zrušila povinné přimíchávání biopaliv a zrušila silniční daň. Bylo to podle vás dostačující opatření? Co byste vládě doporučil vy?
Vede si Petr Fiala ve funkci premiéra dobře?Anketa
Vláda zároveň „obvinila“ prodejce pohonných hmot a nařídila kontroly jejich marží. Ministr financí Zbyněk Stanjura mluvil o tom, že za obvyklou marži by považoval jednu korunu. Jak hodnotíte tento krok vlády?
Ne, že bych se chtěl zastávat prodejců pohonných hmot, kteří s největší pravděpodobností „pružně“ zareagovali a využili, možná někteří zneužili, nepřehledné situace. Postup navrhovaný panem ministrem Stanjurou však velmi připomíná stanovování cen za období budování komunismu. Měli jsme tu tzv. cenové úřady, které rozhodovaly o cenách zboží a služeb administrativně, bez toho, aniž by braly v potaz vztah nabídky a poptávky. Cena benzínu a nafty by se tak stala jednou z dalších položek cen administrativně určovaných, případně tzv. „věcně usměrňovaných“. A když by to prošlo u benzínu a nafty, proč by to nemohlo projít následně u potravin, nájemného, a dalších položek spotřebního koše. V konečném důsledku by to po určité době vedlo k vytváření nedostatkové ekonomiky a k dalšímu snižování konkurenceschopnosti.
Vysoké ceny pohonných hmot se dřív nebo později promítnou do cen zboží a služeb, tedy dojde k dalšímu tlaku na růst inflace. Jak se zdá, vláda však s nějakými konkrétními protiinflačními opatřeními nespěchá. Má stát vlastně nějaké skutečně funkční nástroje, jak inflaci čelit?
Vysoké ceny pohonných hmot a energií se již teď bezprostředně promítají jak do spotřebitelských cen, tak do cen průmyslových výrobců, cen stavebních prací a dalších cenových okruhů. Stát má funkční nástroje, ale bojí se je použít, protože naši politikové jsou poplatní, až zavázaní „zločineckým strukturám“ eurokratické byrokracie Evropské unie. Jinak by již dávno požádali o vystoupení z vnitřního trhu s energiemi EU, odmítli by vyděračské spekulativní praktiky, spojené s emisními povolenkami, nedopustili by pokračování fantasmagorických sociálně-inženýrských doktrín tzv. Green Dealu, a chránili by vlastní občany před ideologickými nesmysly proudícími k nám z Německa, mnohdy prostřednictvím Bruselu. Naše země je zatím ve výrobě elektrické energie soběstačná. Je schopna vyrábět mnohem levněji, než za kolik pak elektrickou energii nakupuje na nám vnucovaném energetickém vnitřním trhu EU.
Vysoké ceny budou mít rychlý dopad na rodinné rozpočty. Co byste domácnostem teď poradil? Šetřit a rozbít prasátko s úsporami, pokud nějaké je?
Dalším velkým problémem jsou vysoké ceny energií, které dopadají nejen na domácnosti, ale také podnikatele a které mnozí přisuzují dopadům příliš zelené politiky Evropské unie. Jste stejného názoru?
Jeden z důvodů vysokých cen energií je nesmyslný program Green Deal. Dalšími faktory jsou externí šoky, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů v souvislosti s Covidismem a v poslední době s vojenským konfliktem na Ukrajině.
Válka na Ukrajině vzedmula diskusi také o energetické soběstačnosti Evropské unie a odstřižení naší závislosti na ruském plynu. Je to podle vás vůbec možné? Jakou cestou bychom se podle vás měli vydat?
Především bychom se měli snažit hledat mírové řešení a nepodněcovat prodlužování vojenského konfliktu na Ukrajině, například dodáváním zbraní, které se navíc mohou dostat do rukou bůhví koho. Snad už i ministryně obrany ví, že vedle řádné ukrajinské armády působí na Ukrajině velký počet ozbrojenců organizovaných v militantních bojůvkách, na které státní moc nemá prakticky žádné páky a žádný vliv. Aby se pak naše zbraně neobrátily proti našim občanům, když je budou používat různá individua operující teď v těchto polovojenských jednotkách.
Bývalý vládní zmocněnec Jaroslav Míl upozornil na to, že v českých jaderných elektrárnách jsme schopni vyrábět elektřinu za desetkrát nižší částky, než za které pak tu samou energii nakupujeme na burze. V čem je podle vás problém a jak byste navrhoval, aby ho vláda řešila?
Opakuji, že koncepční řešení je opustit otrokářský systém Evropského energetického trhu, zrušit emisní povolenky a opustit i obchodování s energiemi na centralizovaném eurounijním spekulačním trhu.
Z posledního setkání ministrů životního prostředí EU vyplynulo, že tzv. Green Deal není mrtvý, ale naopak se stává cestou, jak dosáhnout „derusifikace“ evropské energetiky. Co vy na to?
Jsou to naivní představy kašparů a eurohujerů z lobbistických skupin eurounijních byrokratů. „Derusifikace“ nelze dosáhnout během několika dnů, týdnů, měsíců, ani jednotlivých let. Je to běh na dlouhou, až maratonskou, vzdálenost. Prosazovatelé Green Dealu jsou bezprostředně napojeni na lobbistické skupiny, které chtějí prostřednictvím nesmyslných programů přerozdělovat prostředky, jak z unijního rozpočtu, tak z rozpočtu jednotlivých členských států EU.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný