Pane doktore, zdá se, že když se o něčem týdny píše v novinách s tím, že se to nakonec stane, stane se to. Hlavně, když je to tisk „spřátelený“. Sdělovací prostředky v USA, které jsou tradičně blízké demokratům, psaly už dlouho, že Joe Biden položí kandidaturu. A on ji včera opravdu položil. Co na to říci?
Nechce se mi věřit, že by americký mediální prostor byl tak snadno manipulovatelný jako v České republice, kde stratégové komunikace dokážou během jednoho dvou dnů změnit černé za bílé nebo naopak. A když je třeba, přidat ještě trochu červené. To, že je americký prezident tvrdohlavý stařec, řekl o sobě sám Joe Biden, když vzpomínal, že to byl on, kdo v roce 1999 přesvědčil amerického prezidenta, že je třeba bombardovat tehdejší Jugoslávii a dát do pohybu se svými spojenci vojenskou akci, o které se někteří středoevropští politici domnívali, že důvody k ní jsou „humanitární“. Ale je také pravda, že někdy jsou lidé i ve Spojených státech přesvědčováni, že někdo je sice nemohoucí, mluví z cesty a vypadá jako mumie, ale je to jeden z nás nejlepší, nejmoudřejší a může velet armádám na moři, na zemi a ve vzduchu. Navíc ví, že Amerika musí být first!, Fight! také nejmocnější. I když si celý svět myslí, že je to jinak, umíme mu to vysvětlit buď silou zbraní, nebo mocí peněz.
V této souvislosti nejmenuji ani demokrata, ani republikána, protože je to jedno, jak dokonce vidíme v dnešních dnech. Kdo byl republikánem, může být demokratem a na republikána dokonce umí střílet. Pokud těch střílejících bylo na střeše v Burtonu víc, dokonce bych se nedivil, kdyby byli „z celého politického spektra“.
Včera tedy pan prezident „položil“ svou kandidaturu, ale zůstal ve funkci, i když jej vysoký představitel Kongresu upozornil, že když nemůže kandidovat, nemůže ani být prezidentem, i kdyby se jednalo jen o půl roku. Podle vysílání americké CNN jsou Spojené státy otřeseny, „v šoku“ a málokdy jsem slyšel z této strany tak burcující slova. Předpokládám, že na věci „šokující“ se musíme teprve připravit, protože nás čekají věci mnohem nebezpečnější, než byl tvrdohlavý stařec, který s pomocí své rodiny chtěl být vzorem vládnutí celému světu. Zdá se, že opakování pravého amerického „vrtěti psem“ není příběh, který odešel do dějin.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský