Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi

05.07.2019 4:43

Z BRITÁNIE DO BOHEMIE Lékař Vladislav Rogozov je vděčný osudu, že ho obdaroval hned dvěma domovy. Prvním je Česko a druhým Anglie. Mít dva domovy považuje za velmi dobrou příležitost vnímat každou zemi zblízka, a přitom s určitým nadhledem a perspektivou země druhé. Je optimistou a věří, že Česká republika má stále jedinečnou příležitost. Příležitost vyvarovat se negativních jevů, které dnes můžeme vidět v jiných vyspělých zemích. Také věří, že důležitým krokem k tomuto cíli je šíření povědomí o současném dění mimo Českou republiku. Právě to bude hlavní náplní této informační rubriky.

Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi
Foto: Archiv VR
Popisek: MUDr. Vladislav Rogozov

Při pohledu z České republiky se zdá, že Británie, váš druhý domov, žije hlavně rýsujícím se odchodem z Evropské unie. Opravdu je tomu tak?  

Máte pravdu, že brexit je jedno z hlavních témat od „pubu po parlament“, současná Británie však musí řešit i mnoho dalších naléhavých problémů. Jedním z nich je nebývalý nárůst násilné kriminality spojené s použitím bodných a řezných zbraní. Mezi poslední otřesné případy patří ubodání mladé ženy v osmém měsíci těhotenství. K případu došlo v sobotu v Londýně.

Ještě nenarozené dítě se díky včasném zásahu podařilo jako zázrakem zachránit, předevčírem však i ono bohužel v nemocnici zemřelo.

Některá česká média si této tragédie všimla, o skutečném rozsahu problému se však v Česku z nějakého důvodu moc nedozvídáme.

Jaký je to tedy rozsah?

Počet útoků nožem v Anglii a Walesu v posledních letech prudce narůstá a jde o epidemii dosud nevídaných rozměrů. V roce 2018 bylo zaznamenáno více než čtyřicet tisíc takových útoků, tisíce lidí musely být ošetřeny v nemocnici, 252 lidí útok nožem nepřežilo. Přičemž ve statistikách nejsou započítány oběti teroristických útoků a údaje z Manchesteru.

Anketa

Chcete předčasné volby?

17%
83%
hlasovalo: 10675 lidí


Ty údaje lze přiblížit i tak, že každý týden je ve Spojeném království zabito pět lidí po útoku nožem?

Ano. V průměru je každý týden nožem napadeno mnoho set lidí a mnoho desítek je se zraněními převezeno do nemocnice. Tato čísla skutečně představují historické maximum. Útoků nožem bylo v loňském roce v Anglii a Walesu nejvíce od roku 1946, tedy od roku, kdy se tato statistika začala zaznamenávat.

Jaké jsou reakce na tak děsivá čísla?

Bez nadsázky jde o národní problém historických rozměrů. O vážnosti situace svědčí i reakce nejvyšších představitelů státu. Předsedkyně Národní rady policejních ředitelů Sara Thornton například prohlásila, že nárůst útoků nožem v Anglii představuje národní krizi, a volá po svolání národní bezpečnostní rady COBR.

Mluvčí Národní rady policejních ředitelů Jackie Sebire uvedla, že takovou vlnu násilí neviděla za celou svou šestadvacetiletou kariéru a že situace připomíná scény z Divokého západu.

I sám londýnský starosta Sadiq Khan napsal premiérce dopis, v němž ji vyzývá, aby kvůli vážnosti situace zasedání bezpečnostní rady svolala. Přitom ale sám primátor Khan čelí velmi ostré kritice. Za tři roky jeho pobytu v úřadu kriminalita v hlavním městě nebývale narostla: útoky nožem o 52 procent, vloupání o 17 procent, krádeže o 59 procent a vraždy o 24 procent.

Londýnský starosta tedy přehodil horký brambor na politické špičky v zemi. Jak ty si s ním poradily?

Premiérka Theresa Mayová uspořádala k tématu útoků nožem mimořádné zasedání v Downing Street. Přes sto pozvaných činitelů a expertů diskutovalo, jak hluboce zakořeněnému problému s „knife crime“ čelit. Premiérka představila kromě jiných opatření i připravovaný návrh, aby učitelé, zdravotníci a policisté nesli právní odpovědnost, pokud by podezření na kriminální použití nože včas nenahlásili.

Problém s útoky noži na svém zasedání už řešila i Dolní komora britského Parlamentu a minulý týden dokonce i samotná Sněmovna lordů.

Britský ministr vnitra Sajid Javid navrhuje řadu různých opatření. Celou situaci však zatím příliš neuklidnil, když veřejně prohlásil, že se kvůli nárůstu počtu útoků nožem obává o bezpečnost svých vlastních dětí.

Nepokusila se vahou své autority vložit do kritické situace i královská rodina?

Pokud jde o příslušníky britské královské rodiny, ti nemají žádnou výkonnou ani zákonodárnou moc a tradičně se zcela zdržují politických komentářů. O to závažněji pak působí, když následník trůnu princ Charles v souvislosti s „knife crime“ veřejně vyzývá k ukončení „všudypřítomného teroru“ s útoky noži.

Jaké dopady mají ve veřejnosti ty rostoucí počty útoků i zabití nožem?

Dopadů je mnoho a řada z nich je i poměrně překvapivá. Jako například nedávné zjištění, že stovky londýnských rodičů afrického původu začaly posílat své děti z Londýna zpět do Afriky. Snaží se je tak ochránit před nebezpečím, které na ně čeká v londýnských ulicích. V oblíbeném publicistickém pořadu BBC Victorie Derbyshire(ové), situaci komentuje například Yusuf, který odešel z Londýna do Nairobi a cítí se tam teď daleko bezpečněji. Somálka Amina zase poslala svého patnáctiletého syna zpět do Somálska. Po té, co byl v Londýně pobodán tvrdí, že „Somálsko je o sto procent bezpečnější než Londýn“. A není sama. Starostka londýnské části Islington Rakhia Ismail(ová) odhaduje, že z obavy před ubodáním bere své děti z Londýna zpět do Somálska 40 procent somálských rodin. Starostka Ismail(ová) vysvětluje: „Bude rodič čekat, až jeho dítě zabijí? Nebo udělá dramatické rozhodnutí a vezme dítě zpět tam, odkud pochází?“

Ve světle těchto informací není tedy asi příliš překvapivé, že v rámci hodnocení zemí dle bezpečnosti (Global Peace Index 2019) se Velká Británie dělí o 45 místo s Laosem, ohraničená shora Ghanou a zespodu Panamou.

Zatím jsme mluvili jen o multikulturním centru Spojeného království. Týká se ten hrozivý vývoj kromě Londýna i jiných měst?

S epidemií bodných zranění se nepotýká jen Londýn. Jedná je již o problém celonárodní. Stačí si stručně prolistovat denní tisk. Nárůst počtu útoků nožem hlásí i další britská města – Birmingham, Manchester, Liverpool, Nottingham, Blackpool, Newcastle, Leeds, Sheffield, Leicester, Bradford, Bolton, Derby, Stoke, Oxford, Coventry, Cambridge, Middlesbrough, Chester,  Halifax, Burnley, Canterbury, Portsmouth, Preston, Newcastle, Rugby, Hastings, Poole, Salford, Reading, Southampton, Durham, Bath, York, Norwich, Luton, Milton Keynes, Bournemouth, Wakefield, Watford, Cleveland, Wolverhampton a … mnoho dalších. Statistiky z Manchesteru pak tvoří zcela specifickou kapitolu. Zjistilo se, že údaje byly dlouhodobě podhodnocovány a do roku 2017 proto ani nejsou započítány do celonárodní statistiky. Wasim Chaudry, vysoký představitel Policie pro Grater Manchester, uvedl: „Bohužel, z důvodu technických problémů police nezapočítávala správně počty útoků nožem a předpokládáme, že data, která byla zveřejněna, nebyla správná a zjistili jsme tak, že jsme tento problém podcenili“.

Wasim Chaudry má úplnou pravdu. Po odstranění technických problémů s počítáním teď aktuální policejní statistiky ukazují, že Manchester na tom v kriminalitě s použitím nožů není o nic lépe než Londýn.

Takže právě tato dvě města Londýn a Manchester jsou na tom s kriminalitou za použití nožů nejhůře?

Situace může být i horší. V řadě míst v Británii totiž tato kriminalita akceleruje mnohem rychleji než v Londýně. Například v takovém Birminghamu přibývá útoků nožem dokonce čtyřikrát rychleji než v hlavním městě. Obzvláště varující je pak nárůst kriminality mezi mladistvými. Jen vloni bylo v Birminghamu, West Midlands, pobodáno téměř sedm set školou povinných dětí ve věku 10 až 16 let. Britský poslanec Dolní Sněmovny zvolený za Birmingham, pan Khaled Mahmood, prohlásil: „Stala se z toho epidemie. Dokonce i děti ze základních škol cítí, že s sebou musí nosit nůž, aby se ochránily. Je to proto, že tam není policie, která by je ochránila“. Poslanec Khaled Mahmood apeluje na vládu, aby uvolnila prostředky, které by místním komunitám pomohly problém řešit. Policejní ředitel pro West Midlands, Dave Thomson, vyhlásil kvůli kriminalitě s noži krizový stav a posílil pravomoci policie na ulicích.

Problémem však není jen absolutní počet útoků, narůstá i jejich brutalita. Více než polovina pobodaných dnes nemá jednotlivé zranění, ale zranění mnohočetná. Tento trend se za posledních 30 let zhoršil více než dvojnásobně. Dalším problémem je neustále se snižující věk útočníků i jejich obětí. Nože u sebe nosí už desetiletí. „Před dvaceti lety jsme viděli nejmladšího pobodaného ve věku sedmnáct let, dnes jsou to i dvanácti až třináctileté děti,“ uvádí profesor Brohi, ředitel státního londýnského trauma systému.

Je naděje, že se nynější stav se smutnými rekordy počtu zraněných a zabitých nožem začne zlepšovat? Co se proti tomu dá vlastně dělat?

To vše záleží na kvalitě analýzy příčin tohoto problému a na nalezení jejich možných řešení. Žádné rychlé a snadné řešení však na obzoru není.

Z možných příčin se nejčastěji uvádějí obchod s drogami, boje uličních gangů, chudoba a sociální vyloučenost určitých komunit, umocňujícím faktorem pak pokles počtu policistů v posledních letech.

Výše citovaný profesor Brohi však například zdůrazňuje, že mnoho obětí nemá s kulturou gangů vůbec nic do činění. „Je to jen násilnická kultura  deprivovaných oblastí, ve kterých vyrůstají . Čím více se to děje, tím více to odráží společnost, ve které žijeme“.

Profesorovi dávají za pravdu i údaje Metropolitní policie v Londýně, které ukazují, že gangy stojí jen za „relativně malým množstvím“ závažné násilné kriminality mladých – hrají roli pouze v méně než 5 procentech případů.  

Přes veškerou horečnou snahu problém uchopit je však často cítit i jistou bezradnost.

Například jeden z nejvýše postavených policejních důstojníků v Británii, šéfka Metropolitní policie v Londýně, paní Cressida Dick(ová) prohlásila, že za nárůstem útoků s noži stojí též sociální média jako YouTube, Snapchat nebo Instagram. Již však neobjasnila, proč v jiných zemích, kde jsou tato média také užívána, ke stejnému efektu nedochází. Šéfka londýnské police kritizovala v souvislosti k útoky noži i vliv určitých druhů hudby.

Zajímavá je analýza dat z londýnských trauma center.  Poukázala na fakt, že k prudkému nárůstu bodných zranění dochází při velké koncentraci dětí v ulicích, tedy v době po skončení vyučování. Jedním z navrhovaných řešení tohoto závažného problému proto je, aby školy v určitých oblastech nekončily vyučování ve stejný čas tak, aby se počet školáků v ulicích naředil.

Komisařka pro ochranu práv dětí v Anglii, paní Anne Longfield(ová) pak přišla s poněkud odlišným řešením. Navrhuje naopak, aby školy zůstaly pro děti otevřeny až do nočních hodin a také o víkendech.

Londýnská farářka Rosemarie Mallet(ová) pak zase apeluje na anglikánskou církev, aby otevřela brány svých kostelů, v nichž by děti vracející se ze školy mohly hledat bezpečná útočiště. Svoji 12 letou službu v londýnském Angell Town farářka popisuje: „Můj čas tady byl poznamenán příliš mnoha úmrtími příliš mnoha mladých lidí. Byla jsem u příliš mnoha pohřbů“.

Je tedy jedním z možných řešením navýšení počtu policistů na ulicích?

Do jisté míry ano, neřeší to však příčinu. Zajímavým faktem je, že tyto problémy se týkají především měst, tedy míst, kde v posledních letech dochází k dalekosáhlým společenským změnám doprovázeným zásadní změnou složení obyvatel. Když například herec John Cleese (z Monty Python) prohlásil, že Londýn už není anglické město, měl svým způsobem pravdu. V Londýně už jsou totiž Angličani v menšině. John Cleese se také již z Londýna odstěhoval.

Na anglickém venkově a v malých sídlech, kde stále převažuje tradiční anglická společnost, taková krize s útoky noži není.

Souvisí tedy tyto problémy s přeměnou země v multikulturní společnost?

Británie prochází naprosto zásadní historickou kulturní změnou. Pokud se jedná o námi diskutované problémy, existuje zde nepopiratelná časová a místní koincidence. Pokud existuje příčinný vztah, tak na to musí odpovědět politici a odborníci. Nemyslím si však, že najdou odvahu si takovou otázku vůbec položit.

Teď už jen čekám, že mi řeknete, že se pozornost místo k pachatelům útoků obrací k jejich zbraním. Pletu se?

Opravdu ne. Na národní krizi začaly reagovat i velké obchodní řetězce.  Například v obchodech Asda, Co-op nebo Poundland zcela přestali prodávat kuchyňské nože.

V řetězcích Tesco, Argos nebo objednávkách Amazonu nedávno BBC prokázala velké nedostatky v prodeji nožů mladistvým a situace se bude dále řešit.

Pokud se tedy zatím nerýsuje jednoznačné řešení, existují i nějaká další preventivní opatření než například navrhované otevírání kostelů?

Tak například žáci v anglických školách začaly být plošně vyučováni o nebezpečích a prevenci kriminality s použitím nožů. Ministerstvo vnitra pak na letošek připravilo další zintenzívnění této výuky před letošními letními prázdninami.

Žáci z oblastí, kde jsou útoky nožem běžné, navíc začali být ve školách vyučováni, jak poskytovat první pomoc při pobodání – jak zastavit život ohrožující krvácení a jak aktivovat složky bezpečnostního systému.

Tak ve školách se na útoky nožem připravují, jak se ochrání dospělá populace?

V Birminghamu šli v opatřeních reagujících na kriminalitu s noži ještě z jiné strany a začali tam na veřejná místa rozmísťovat balíčky první pomoci při pobodání. Obsahují tlakový a krycí obvazový materiál, škrtidla a tepelnou fólii. Jde o umožnění rychlé laické pomoci pobodanému, aby nevykrvácel ještě před příjezdem zdravotníků. Principiálně jde tedy o podobné opatření jako v případě na veřejnosti rozmístěných defibrilátorů.

O rozmístění podobných balíčků první pomoci při pobodaní, tzv. „stab packs“, na veřejná místa už projevili zájem například i v jihoanglickém Bristolu a budou zřejmě následovat i další města.

Jenom se chci ujistit, mluvíme spolu opravdu o tom, jak dnes vypadá život ve „staré dobré Anglii“?

Pokud u někoho předchozí řádky vyvolaly dojem čtení úryvku z nějakého laciného sci-fi románu o postupném zániku „staré dobré Anglie“, tak si teď může zhluboka vydechnout. Žádný takový strašidelný román není.

Vše výše uvedené je, bohužel, realita moderní multikulturní Velké Británie.

Tradiční kultura „staré dobrá Anglie“, tak jak jsme jí dosud znali, samozřejmě stále ještě na mnoha místech existuje, nikdo však nedokáže říct, jak dlouho to ještě bude trvat. Proces přeměny Británie v novou společnost je již nezvratný.

Na samý závěr bych pak sám položil dvě otázky. Za prvé, jestli chceme podobný vývoj zažívat i v České republice a za druhé, proč o skutečném rozsahu tohoto dění v Anglii neinformují i česká média.

Pozn. V rozhovoru zveřejněné informace nereprezentují názory, postupy nebo hodnoty žádného ze zaměstnavatelů MUDr. Vladislava Rogozova.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vražda? Šílená teorie kolem Mináře a Milionu chvilek. Kuciak dvě? Petr Hampl nastínil hrozné věci

18:11 Vražda? Šílená teorie kolem Mináře a Milionu chvilek. Kuciak dvě? Petr Hampl nastínil hrozné věci

ROZHOVOR „Pokaždé, když na něco nebudou peníze ve státním rozpočtu, můžete na ty lidi ukázat a po pr…