ČT se brání změnám. Stačily by dva kanály, ČT3 je trapas. Muž z branže řekl i další věci, které mu zavřou nejedny dveře

01.04.2020 20:56

ROZHOVOR Generálnímu řediteli České televize Petru Dvořákovi spadla v podobě stavu nouze do klína událost, kterou se pokouší obhájit existenci a důležitost ČT, a ještě si vymoci zvýšení koncesionářského poplatku. Producent Ivan Štefka sice chápe, že být na místě šéfa instituce se stále se zhoršující pověstí, zkusil by to leckdo, ale v počínání veřejnoprávního média nevidí ani nyní nic výjimečného. Za naprosto zbytečný luxus považuje současný počet programů, neboť by bohatě stačily dva. Je přesvědčen, že je třeba začít uvažovat o tom, kdy Česká televize prodá své hradní sídlo na Kavčích horách a postaví moderní malou budovu odpovídající účelu.

ČT se brání změnám. Stačily by dva kanály, ČT3 je trapas. Muž z branže řekl i další věci, které mu zavřou nejedny dveře
Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize, hlavní vchod
reklama

Generální ředitel České televize Petr Dvořák přišel s tvrzením nepodloženým žádnými konkrétními čísly, že ČT24 je dnes druhý a občas i první nejsledovanější kanál. A spojil to s tím, že České televizi docházejí peníze a že buď se budou muset zvýšit koncesionářské poplatky, nebo televize omezí to, co dělá. Jak jeho nátlak v této mimořádné situaci vnímáte i s ohledem na to, jak byla Česká televize dlouhodobě kritizována za nehospodárnost za tichého přihlížení členů Rady ČT?

Ten problém je podstatně složitější a nezačíná u momentálního generálního ředitele. Pokusím se to stručně vysvětlit. Podstata problému se nenachází v nějakých domněle chybějících financích, ale v tom, co zákonodárci dali České televizi do vínku a jak se hospodaří uvnitř České televize a proč zrovna takto. Ty podstatné otázky zní, proč se od roku 1990 hospodaří v České televizi stále stejně, na stejných principech, a proč nedochází k zásadním změnám v kontextu zcela a naprosto jiné mediální doby, než se psala před listopadem 1989. Česká televize stále jede v tom socialistickém módu, jenž se vyznačoval nedostatkem mediálních zdrojů, kdy si lidé mohli vybrat ze tří možností, buď číst Rudé právo, poslouchat rozhlasovou stanici Hvězda, nebo si zapnout film pro pamětníky na jediném televizním programu. Tehdy jiná televize neexistovala. V České televizi, a zjevně ani zákonodárci, tuto novou a stále se vyvíjející situaci nepochopili dodnes.

Anketa

Vláda dá živnostníkům příspěvek 25 000 Kč. Je to moc, nebo málo?

63%
17%
20%
hlasovalo: 20175 lidí

Lépe řečeno, Česká televize se tomuto poznání a skutečným změnám brání a vidíme i činnost politických aktivistů a opozičních politiků, kteří slovně atakují každého, kdo má na tuto věc jiný názor, a jiný názor je podle jejich pokřiveného mínění nebezpečím pro demokracii, což je velmi nemocná, antidemokratická a kontraproduktivní rétorika, která nepřináší žádný posun a naopak stále více otáčí veřejné mínění v neprospěch České televize. Bohužel politickým aktivistům uvnitř i vně televize se podařilo její zaměstnance a spolupracovníky zdiskreditovat a hodit do jednoho pytle. Z osobních kontaktů se zaměstnanci vím, že lidem se tento aktivismus příčí, nesouhlasí s ním a není jim příjemné se s těmito aktivisty potkávat, přesto to dělají kvůli penězům a práci, která je baví a umějí ji. Nicméně je dobré vědět, že vnitřní naladění zaměstnanců nesouzní s těmi několika redaktory a aktivisty, již dělají ten největší hluk, a proto není dobré odsuzovat Českou televizi jako celek, byť jsou nutné radikální změny ve všech myslitelných směrech. K těm změnám stejně dojde, a čím více se budou odkládat, tím více se bude kredit České televize snižovat.

To je příjemné slyšet, že na Kavčích horách nejsou jen Moravcové, Wollnerové nebo Fridrichové. Ale aby se něco změnilo, musí nejdřív dojít ke změně zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. V čem vidíte jeho momentálně největší nedostatky?

Zákon z České televize udělal mnohovrstevnou instituci, kdy vlastní výroba televizních pořadů a jejich vysílání je pouze jednou částí množiny. Česká televize je výrobcem televizních pořadů, vysílatelem televizních pořadů, jakýmsi finančním úřadem pro výběr televizní daně, reklamu vysílá, aby finance odváděla do Státního fondu kultury, a ještě má povinnost se účastnit výroby českých a koprodukčních filmů. Taktéž má za úkol být lídrem v nových televizních technologiích, je správcem naprosto zbytečného objektu na Kavčích horách, který je pozůstatkem komunistického propagandistického velikášství, rozšiřuje naprosto nemístným způsobem svoji programovou nabídku. Česká televize vysílá na šesti programech v řádu asi 44 tisíc hodin ročně, což je v průměru nějakých 120 hodin denně. Čili jeden den vysílání je ve vysílacím čase pět dnů. A teď mi řekněte, kdo má možnost a také kdo by se chtěl dívat, pokud by to vůbec bylo možné, na televizi pět dnů v průběhu jednoho dne v naprosto extrémní nabídce televizních stanic z celé planety, které jsou k dispozici, a to jak v tzv. umělecké tvorbě, tak zpravodajství domácím i zahraničním.

Fotogalerie: - Rozvoz jídel

Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...
Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...
Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...
Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...
Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...
Zavřené hospody a restaurace řeší alespoň část trž...

Tak to si pochopitelně představit nedokážu, ale z vaší odpovědi je zřejmá nadbytečnost a zbytečnost mnohého z toho, co se na koncesionáře z Kavčích hor valí. Ale jak o tom přesvědčit sveřepé zastánce tohoto modelu vysílání České televize, kteří by určitě namítli, že to má smysl, i kdyby se na pořad dívalo jen pár diváků?

Smysluplný dopad mohou mít jen některé pořady a nemůže obstát mantra, že u veřejnoprávní televize není důležitá sledovanost ani že se lidé někdy podívají na internetu. Sledovanost je důležitá, neboť jinak je to plýtvání omezenými finančními zdroji v již zmiňované extrémní nabídce českých a zahraničních televizí a dalších mediálních zdrojů. Nicméně toto vše začíná u poslanců a nejsem si jist, zda s tím chce vedení České televize něco dělat a modernizovat se ve všech směrech, nejen v technologiích. Již třicet let se nemění nic, co by touto situací pohnulo, mění se generální ředitelé, kteří přicházejí s nějakými vizemi. Ty ovšem rada, která generálního ředitele volí, nedokáže posoudit, neb v ní povětšinou sedí lidé, kteří se v televizní výrobě a provozu neorientují, a tudíž jde o to, kdo použije vzletnější slova, jak toho člověka vykreslují média a jak probíhá zákulisní politická hra. Výsledkem jsou pak kosmetické úpravy, přejmenování jednotlivých pracovních pozic a oblíbená činnost všech ředitelů, restrukturalizace dříve tvůrčích skupin, potom producentských center a nevím už, jak se ty názvy měnily. Dnes jsme na trochu úsměvném názvu kreativní producent, přičemž pokud není producent kreativní, tak by být producentem asi neměl. Jsou to takové změny, kdy se různě přemísťují figurky do jinak nazvaných pozic s trochu jinými pravidly, ale podstata problému zůstává netknutá.

Vraťme se k tomu v úvodu zmíněnému varování Petra Dvořáka, že České televizi docházejí peníze a že buď se budou muset zvýšit koncesionářské poplatky, nebo televize omezí to, co dělá. Kde jsou na první pohled viditelné úspory při vykrmování toho téměř sedmimiliardového bumbrlíčka?

Příjmy České televize jsou ročně asi 6,7 miliardy. Z toho jen něco málo přes dvě miliardy jde do vlastní výroby televizních pořadů, tedy většinově do segmentu tzv. externích nákladů. Další dvě miliardy jdou do platů zaměstnanců, z nichž jen někteří se podílejí na výrobě pořadů, a dvě miliardy do obslužných činností, správy budov, nájmů, komunikace a podobně.

Jedenáctiprocentní navýšení televizní daně je reálné navýšení o cca šest set milionů korun. Jistě, inflace, poslední navýšení bůhví kdy. Ale to nejsou argumenty. Lépe řečeno, mohou to být argumenty pro poslance, nebo radní, kteří se ve věci neorientují a bez znalosti provozu televize ani orientovat nemohou, a také pro ty, kdo nechtějí změny a chtějí udržovat tento socialistický moloch stále ve stejném stavu.

Anketa

Kalousek je připraven na ozbrojený odpor proti Babišově vládě. Šli byste s ním?

hlasovalo: 26591 lidí

Dá se odhadnout, k čemu by Česká televize zvýšení koncesionářských poplatků využila?

Pan Dvořák neřekl, na co konkrétně by peníze použil, lépe řečeno naznačil, že zřejmě na vlastní výrobu. Ale vlastní výrobu zajišťují i vlastní zaměstnanci, čili by tato částka také mohla zmizet v platech zaměstnanců podílejících se na výrobě, přičemž trend je již dlouhá desetiletí nemít vlastní zaměstnance, co se týče maskérek, kostymérek, rekvizitářů, osvětlovačů a tak dále. Jejich honorář by sice mohl být zdánlivě vyšší než jejich plat zaměstnance, ale jen nárazově, přičemž veškeré odvody si tito lidé platí samostatně a odpadají další náklady, které jsou se zaměstnanci spojené. Na bezdůvodné sociální zabezpečení zaměstnanců prostřednictvím různých benefitů se jistě koncesionáři nechtějí skládat a při výši mezd v České televizi to nemá ani žádné opodstatnění. Pan Dvořák to jako bývalý ředitel televize Nova ví velmi dobře. Samozřejmě Česká televize má stále silné odbory, ovšem jejich nároky se mohou ukazovat v souvislostech a celku velmi kontraproduktivní, neb koncesionář si nepřeje, aby jeho peníze byly používány nehospodárně a navíc bez možnosti kontroly, přičemž kontrola radou je jen formální, neb tam nesedí žádní odborníci na televizní provoz.

Pan Dvořák volí tu nejjednodušší cestu, klid a navýšení televizní daně, aniž mluví o tom, co bude dále s Českou televizí.

Vedení České televize muselo nadvakrát upravovat rozpočet pro letošní rok, než ho Rada ČT nakonec schválila. Jsou v něm i tak některé náklady zbytečným luxusem?

Pokud se podíváme na rozpočet České televize pro rok 2020, tak tam vidíme zajímavá čísla v útrobách. Finance na výrobní úkol pro ČT1, ČT2, ČT D a ČT art, tedy pro čtyři programy, činí asi jednu miliardu, ale pro ČT24 přes tři sta milionů, čili je tady jasná preference ČT24, přičemž je to zpravodajská výroba s malými zpravodajskými štáby a s náklady agenturního zpravodajství a tak dále. Přitom oblíbená argumentace, že jde o vysoké náklady zahraničních zpravodajů, je poněkud zavádějící, neboť platy, nájmy bytů a provozní náklady na komunikační prostředky a podobně se nacházejí v jiných částech rozpočtu, v provozních a režijních nákladech. Nicméně i z tohoto plyne, že důvodem stálé recyklace archivů je nedostatek financí věnovaných na výše uvedené čtyři programy, a z toho následně plyne, že čtyři programy jsou luxus. Nejsou k ničemu potřeba a jeden dobře programově obhospodařovaný kanál obsahující precizně vybranou, až luxusní dramatickou tvorbu, zábavu a hudbu by byl smysluplnější. Pak by finanční prostředky dostačovaly a na výrobu pořadů by mohlo jít více peněz. A dokonce by byl splněn další z úkolů, záznam a zachování kulturních nehmotných statků v televizním archivu, těch skutečně nejlepších. Archiv je v zásadě nejvyšší hodnotou televize. Druhý kanál se zpravodajským a publicistickým obsahem při existenci extrémního množství jiných volně dostupných zdrojů zpravodajství a publicistiky by plně dostačoval a plnil to, co je smyslem, tedy informovat. Důležité a logické je taktéž to kritérium, že není možné vyslyšet každého, kdo chce mít svůj typ pořadu. Na to existují webové platformy. Pro případ krizí může být připraven další vysílací kanál, který by byl ovšem naplněn až podle situace a okamžitých potřeb, ale to je věc velmi diskutabilní.

Opravdu tedy není důvod reagovat na nářek Petra Dvořáka, že na Kavčích horách docházejí peníze, zvýšením koncesionářských poplatků?

Řešením není tlak na navyšování koncesionářské daně, ale vnitřní úspory s ohledem na to, že se píše rok 2020. Zásadní je snížení počtu vysílacích kanálů, neboť je nikdo nepotřebuje. Přičemž je ještě zajímavý náklad na sportovní kanál pro rok 2020, který činí 440 milionů. Olympiáda zjevně nebude, ani další sportovní velké akce, tak tady máme pro letošek ušetřeno. Mě ale zajímá něco jiného. A sice to, zda je to opravdu jako za socialismu, že máme takové množství sportovních fanoušků, kterým je toto určeno, a současně těch, kteří nemají v nabídce svých poskytovatelů internetového a televizního připojení zahraniční televize, které vysílají to identické. Já myslím, že mají. Snížením počtu kanálů na jeden zpravodajský a druhý – můžeme jej označit za umělecký – se rázem dostaneme do situace, kdy budou peníze přebývat, nebo alespoň velmi dostačovat a účel a smysl této jedné z nekonečného množství televizí bude naplněn.

V této souvislosti je také třeba začít uvažovat o tom, kdy Česká televize prodá své hradní sídlo na Kavčích horách a postaví moderní malou budovu odpovídající účelu. Vláda by na Kavčí hory mohla přestěhovat několik ministerstev, po úpravách by to mohl být zajímavý hotelový komplex, lázně, školy, ale i byty. Koncesionář správu takového objektu opravdu platit nepotřebuje a Česká televize ukázala v Brně, že moderní sídlo dokáže postavit rychle, byť příprava tak rychlá nebyla, ale to je věc řízení.

V čem hledat tu rychlou mobilizaci a vysokou kvalitu vysílání ČT24, jak o ní Petr Dvořák hovoří? Tedy mimo vysílání nejrůznějších a hodně frekventovaných tiskových konferencí, což je standardní činnost, stejně jako následné komentáře politiků a odborníků, kteří mají k pandemii koronaviru co říct. A samozřejmě mimo informace z krajů, protože síť zpravodajů má Česká televize vybudovanou a placenou z téměř sedmi miliard koncesionářských poplatků ročně. Dá se ve vysílání ČT24 najít něco mimořádného?

No, já jsem ten jeho rozhovor samozřejmě četl, musím říct, že jsem se usmíval, ne škodolibě, ale chápajícím úsměvem. Panu Dvořákovi spadla do klína událost, kterou se pokusil obhájit existenci a důležitost ČT, asi by to na jeho místě ředitele instituce se stále se zhoršující pověstí zkusil kdekdo. Nicméně Česká televize plní pouze zákonem danou povinnost, na vzniku pandemie koronaviru nemá žádnou zásluhu, tiskové konference neorganizuje, jen je přenáší s využitím své techniky. Ty tiskovky přenášela i jiná media, já jsem tiskovky zpočátku sledoval, ale viděl jsem je jinde a mám stejné informace jako každý občan. Osobně preferuji informace od ČTK, protože přece jen je to agentura s mezinárodním přesahem a nemůže se chovat až tolik aktivisticky. Necítím újmu, že mé informace nepocházejí z České televize, myslím, že mi informovanost nechybí. Nevidím v působení České televize nic výjimečného, bez čeho by se kdokoli neobešel. Proto jsme právě usilovali po roce 1989 o pluralitu médií a široké pásmo informačních zdrojů. Máme je a v případě takovéto krize se jí věnují víceméně všechna zpravodajská i další média, a ještě podstatnější jsou informace na serverech ministerstev.

Fotogalerie: - Hladová okna

V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...
V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...
V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...
V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...
V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...
V důsledku opatření vůči šíření koronaviru zůstaly...

Generální ředitel České televize tedy říkal jen to, co se od něj dalo čekat, aby si přihříval v hodně nevhodnou dobu svou polívčičku?

No, mě velmi zaujala jedna věta pana Dvořáka, v níž říká, že význam veřejnoprávní televize se ukazuje vždy v krizi a díky vysoké kvalitě se stává hlavním zdrojem informací. Pomiňme to, že o kousek dále tvrdí, že sledovanost v souvislosti s koronavirem byla 39 procent, což mi nepřipadá jako hlavní zdroj pro 61 procent obyvatel, ale dobře. Důležité na té větě je to, že vlastně přiznává, že nějakého většího významu tato televize nabude pouze v krizi. Věřím, že nemáme Českou televizi zřízenou jako televizi krizovou a že se v České televizi společně nemodlí, aby přišla nějaká krize, a ukázal se tak její význam. Pravdou je, že zvýšenou sledovanost logicky zaznamenala všechna zpravodajská média a tato věta pana Dvořáka se moc nepovedla. Ale je pravdivá v tom, že Česká televize žádný specifický význam nemá a v obrovské mediální konkurenci domácí i zahraniční ani mít nemůže. Je jen jedním z mnoha nekonečných zdrojů.

Když odhlédneme od toho, že ČT dělá jen to, co jí ukládá zákon a na co inkasuje tučné výpalné od koncesionářů, jak si počíná z hlediska nestrannosti? Zůstává i v této dramatické situaci tou „kalouskovskou“ televizí, jak je kritiky často vnímána a jak to také potvrdila analýza Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nebo se snaží o objektivní zpravodajství?

Něco z jejího vysílání jsem viděl, myslím, že se redaktoři snaží být v této době více opatrní, co se aktivismu týče, i pan Železný se pokusil mít svůj vlastní názor při rozhovoru s paní Jourovou, ale drhlo to velmi. Ten vnitřní boj mezi aktivismem, názorem své bubliny a pravdou a realitou poznání ti redaktoři a moderátoři svádějí uvnitř svých duší stále. Oni třeba chtějí podporovat EU, ale zároveň ze sebe nechtějí dělat veřejně hlupáky. To je velmi těžká pozice a vůbec jim jejich vnitřní svět nezávidím. Pořád to ale v žádném případě nemůže překrýt ten celoroční multikulturní, probruselský a promigrační aktivismus, který je ve skutečnosti hrubě kontraproduktivní, neboť tlak, jak známo, budí protitlak. Neztratí se tím ani neplnění zásad objektivity a vyváženosti, stále tady máme selekci toho, o čem je vysíláno, výběr hostů s jedním názorem, kteří si mají naoko oponovat, klasickou taškařici s využíváním stejnonázorových redaktorů z tzv. liberálních médií. A nepomohou tomu ani průzkumy, které si sama Česká televize objednává, sama platí a sama prezentuje, protože to je vzorek možná ani ne tisíce lidí, ale koncesionářů jsou přes tři miliony. Tyto průzkumy považuji za další položku vyhozených peněz oknem. Bohužel i pan Dvořák v tom svém rozhovoru používá vzhledem ke své pozici zvláštní obraty, kdy mluví o nepřátelích České televize, kteří se o ni otírali, teď jsou zticha… to je takový slovník předrevolučního krajského tajemníka strany o imperialistech a nepřátelích našeho socialistického zřízení. Od pana Dvořáka nelze očekávat nějaké změny, měl na to devět let, a nic.

Považujete dočasné zavedení kanálu ČT3 za dobrý počin managementu Kavčích hor, nebo svým způsobem dělá ze seniorů nesvéprávné a chudé duchem, kteří potřebují speciální vysílání?

To je podle mne velký trapas. Lidé z programu zřejmě zapomněli na to, že to nejsou ti senioři, které znají z doby, kdy jim bylo deset a těm seniorům šedesát, kteří neměli doma ani pevnou telefonní linku. Dnešnímu sedmdesátníkovi bylo v roce 1989 asi čtyřicet a opravdu většina z nich umí pracovat s internetem a jejich seriál nebyl Nemocnice na kraji města, a to nemluvím o těch mladších seniorech. Podle mne je takové selektivní vysílání minimálně urážlivé. Česká televize udává sledovanost 14 procent diváků nad 65 let, to asi hovoří samo za sebe. A i to je bohužel spojeno s náklady, žádné vysílání není zdarma.

Myslíte si, že některá média, ať už Česká televize nebo jiná, se při informování vezou na protičínské, protiruské či protibabišovské vlně, ze které si utahoval herec Oldřich Kaiser v krátkém videu těmito slovy: „Přiletělo další letadlo. Ten leteckej most by chtělo Babišovi vyhodit do povětří. Ne, ne, ne, roušku si nevezmu, je z komunistický Číny, to radši zdechnu. Ještě Antonov! Ale jak mu to překazit, jak?“

Anketa

Obstála Evropská unie jako instituce v současné ,,koronakrizi"?

1%
99%
hlasovalo: 30328 lidí

Tak veřejnoprávní média ráda prezentují Čínu a Rusko jako špatné a strhávají k nevoli k těmto zemím některé své diváky či posluchače. Byť jsem se o to snažil, tak se mi nepodařilo nikdy zjistit, co je tou Čínou a Ruskem vlastně myšleno, zda jejich prezidenti, vláda, nebo obyčejní lidé, místní pekař, řezník, popelář, kameraman televize, nebo Rus a Číňan žijící a pracující v Praze, nevím. Myslím, že tato protičínská a protiruská rétorika není namístě, ale na druhou stranu, když se podíváme, které zanedbatelné skupinky ji vedou, tak to není nic tak strašného. To, že mají tito lidé nadlimitní prostor v médiích, je špatně. Špatně je to, pokud nedostávají prostor jejich skuteční oponenti, a to nedostávají. V České televizi určitě ne, a to je osobní odpovědnost každého jednotlivého redaktora a dramaturga a jejich nadřízených. A ten, kdo mluví o tom, že si nevezme roušku proto, že je z Číny, je nebezpečný asociální hlupák. Ale vsadím se, že ve skutečnosti je on i s rodinou rád, že má tu možnost si tu roušku nasadit, a jeho chování je jen póza. Samozřejmě pokud má někdo lepší řešení, může s ním přijít a obhájit jej.

Pozoroval jste rozdíly v tom, jak o pandemii koronaviru referují česká média, ať už je nazýváme mainstreamová, alternativní, údajně nezávislá či jiná, a to už od 1. března, kdy byli zjištěni první tři nakažení?

Myslím, že se všichni snaží poskytovat informace, ale pravdou je, že tím, jak se všechna média věnují pouze koronaviru, čest výjimkám, tak už to lidi nebaví a je čas přejít i na jiná témata. Začíná to být kontraproduktivní. Navíc informací z vlády přibývá, jsou mnohdy zmatečné, protože nejsou doladěné, mění se, vyvíjejí se, mezitím přicházejí nové a s postupujícím časem lidé ztrácejí chuť to každodenně sledovat a studovat. Ani rozhovory s ministry nejsou jednoznačné. Začíná to být na investigativní žurnalistiku. Kdysi existoval v České televizi podnikatelský magazín, myslím, že to je v tuto dobu to správné veřejnoprávní téma a možná zdravotnický magazín. Magazíny, které by vše objasňovaly jednoznačně a nezaměnitelně s používáním praktických příkladů a současně kontrolovaly úřady, jak v těchto věcech fungují.

Na počátku března, když už se po Evropě rozjížděla nákaza koronavirem, uvolnila Evropská komise 5,1 milionu eur na podporu údajně nezávislých médií a investigativní žurnalistiky. Co říkáte odvaze české eurokomisařky Věry Jourové, která se nechala slyšet, že věří, že to je jen začátek podpory, a i v tomto čase to označuje za jednu z hlavních priorit?

Paní Jourová vykazuje nějakou činnost, plýtvá finančními prostředky Evropanů a na pravdě nezmění zhola nic žádná finanční dotace. Myslím, že jasně všichni vidíme, jaké skutečné názory mají Evropané jak na migraci, tak na totální selhání Evropské komise ve věci koronaviru. A vůbec není podstatné, co chce tato parta byrokratů, aby si lidé mysleli. A ty názory, které plynou z toho, co lidé vidí a zažívají, nemůže změnit žádný článek ani jiný mediální výstup, určitě ne většinově v zemích V4, kde jsme propagandu zažili, tedy ti starší a zkušenější. Komise už mediální vrtění psem předvedla a bylo to pouze směšné. Zkusila několik kroků, z nichž nejzábavnější byl ten, kdy Komise řekla, že nemá mandát od států řešit takovéto krize. Přitom má komisařku pro zdraví, komisaře pro krizové řízení a tato krize se týká každého jednotlivého oboru lidského života a pro každý tento kousek lidského života má Komise své komisaře. No, naštěstí se stalo to, že Komise řekla, že přispěje koordinací, a paní Jourová prohlásila právě v tom rozhovoru s panem Železným, že Komise teď koordinuje námořní a leteckou dopravu a je toho hodně. To jsem si trošku oddechl, že zmizeli tímto taktickým způsobem. Myslím, že jsme všichni pochopili, k čemu je taková Komise i její snaha podporovat novináře, kteří budou psát o Bruselu a souvislostech hezky. Budou to zase jen úsměvné propagandistické texty, zvuky a obrázky bez dopadu, nebo s opačným dopadem.

Na tom je spíše zajímavé to, že vůbec Komise něco takového iniciovala, znamená to, že vidí, že má velký problém.

Herec a režisér Jiří Mádl spustil webovou stránku pomocsousedum.cz a spolu s ní kampaň „Zachraň bábu, zachraň dědka“. Lidé si na stránce mohou stáhnout leták a s jeho pomocí pak nabídnout seniorům pomoc, především zajištění nákupů či vyzvednutí léků. Tuto svou aktivitu prezentuje i na televizních obrazovkách. Kupuje si tím u veřejnosti odpustek za deset let starou kampaň „Přemluv bábu, přemluv dědka“ a myslíte, že senioři stojí o pomoc nabízenou právě jím?

Já myslím, že lidé si pomáhají. I bez herců. Mádl už důvěru většinové veřejnosti nemá a nezíská ji zpět.

Ale není jediný z umělců, kdo se tak snaží. Nemálo herců nám z obrazovek různých televizních stanic radí: „Noste roušku.“ Může být taková výzva díky jejich prestiži a popularitě účinnější, než kdyby to do kamery říkali kupříkladu lékaři?

Myslím, že každý myslící člověk, který není asociál, roušku nosí i bez toho, že by mu to musel někdo říkat, byť je to velmi otravné. Nechci spekulovat o tom, zda taková rouška něco vyřeší, ale jinou možnost ochrany na veřejnosti nemáme. I mně je to nepříjemné, ale nevím, která pravda o roušce je ta správná. Jejím nošením nic nezkazím a na mých demokratických svobodách a lidských právech necítím žádnou újmu.

Poučování z obrazovek od kohokoli, kdo není v oboru epidemií všeobecně uznávanou odbornou autoritou, je jednak trapné, jednak nepříjemné a nevhodné.

Fotogalerie: - Vylidněné metro

Pražské metro pocítilo v důsledku bezpečnostních o...
Informační plakát o bezpečnosti ve vestibulu metra
Informační plakát o bezpečnosti ve vestibulu metra
Zaměstnanci metra dezinfikují madla eskalátorů
Dezinfikované madlo eskalátoru
Pražské metro pocítilo v důsledku bezpečnostních o...

Zasloužili by si v této mimořádné době diváci a posluchači veřejnoprávních médií častěji gesta povzbuzení, jakého se jim dostalo minulou středu půl hodiny po poledni písní skladatelského dua Uhlíř a Svěrák „Není nutno“, kterou si mohli společně zazpívat? Jakou jinou formu podpory by veřejnost od herců či zpěváků ještě uvítala?

Uffff. To je další z neuvěřitelných trapasů, stejně jako tleskání z oken. Nevím, zda si vymýšleči těchto stupidních akcí myslí, že IQ obyvatelstva je nula celá nula, nebo zda to dělali za honorář, nevím. Mně to přijde dětinsky hloupé a stydím se za každého, kdo se něčeho podobného účastní.

Myslím, že pokud chtějí umělci skutečně pomáhat, ale skutečně, pak ať se přihlásí jako dobrovolníci do nemocnic a jsou využiti v případě, že se zhorší situace i u nás. Zemědělci budou potřebovat lidi na jarní práce a sklizně a jistě by velmi aktuálně přivítali pomoc i lidé v sociálních službách a další. Vím, že se to nestane, neboť každý chce dělat to, co umí, ale pak nemůžeme mluvit o pomoci. Samozřejmě mohou se všichni tito lidé podívat na živý přenos z divadla, ale řekl bych, že na to nemají čas.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Uřvaná děcka, kolečka v havlistické mašině. Zlostně dupou, zvykli si, že jim patří vše. Radní Jakl je usvědčuje ze lží

18:16 Uřvaná děcka, kolečka v havlistické mašině. Zlostně dupou, zvykli si, že jim patří vše. Radní Jakl je usvědčuje ze lží

ROZHOVOR „Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a …