Jak se vám líbí pořad Zlatá mládež? Co říkáte na pořad takového typu?
Já jsem nevěděl, že existuje tento pořad, neboť je známo, že nevlastním televizi, a i kdybych ji vlastnil, příliš bych na něj nehleděl. Ačkoliv ano, bavil jsem se velmi, bylo to poučné a nakonec ani k aktérům, to znamená ani k lidem z venkova, ani ke zlaté mládeži, to nebylo tak kruté, jak jsem čekal.
Domníváte se, že název Zlatá mládež správně vystihuje mladou generaci, která v pořadu vystupuje?
Těžko říci, protože o nich moc nevím. Netuším, zda všech pět jsou osobnosti mladé generace, nebo jen dva – zpěvačka a youtuber. Zlatou mládež bych ve svých představách posunul trochu výš. Tady jde o děcka, která se něčím živí nebo se alespoň snaží se protloukat v moderním světě a velkoměstě a zdá se, že se starají alespoň částečně sami o sebe. Zlatá mládež by byla ta, která žije na tatínkovských zámečcích z apanáže nějakých milionářů a nestarají se vůbec o nic. Ale ano, lze ten název nějakým způsobem akceptovat.
Pojem zlatá mládež může v tomto případě mít souvislost také s tím, že jejich cílem, jak v pořadu také zaznělo, je málo pracovat a mít hodně peněz…
Málo pracovat a mít hodně peněz… je možná cíl úplně všech občanů, jen se to někomu daří více, někomu méně. Někdo má navíc ještě svoji práci rád. Je to cíl samozřejmě povrchní, ale uvědomme si, že jim je možná pětadvacet let a teprve pochopí, že peníze nerostou na stromech, a i když je mám, tak mám odpovědnost za rodinu a lidi, kteří se mnou žijí. Nazval bych to mladická póza.
Jak jim šla práce a začlenění na venkov?
Já sám nejsem venkovan, byť jsem na venkově pár let žil, ale vyrůstal jsem nejdříve na sídlištích v Ostravě. Chvíli na venkově jsem byl dítko školou povinné a v jiné situaci. Pak jsem se vlastně už takříkajíc venkovu nikdy moc nedotkl až na - což jsme za mého mládí měli a moje generace pamatuje - chmelové brigády a povinné zemědělské brigády, kde si venkovskou práci vlastně zkusila celá studující generace, což možná nebylo špatně. A možná to tehdejší zlatou mládež, ke které jsem se také v devadesátých letech snažil patřit, trochu více sblížilo s realitou, než dnešní zlatou mládež.
Ale jak jim to šlo? Jak co. Mě nepřekvapilo, ale bylo mi sympatické, že jim velice šel večírek ve venkovském kulturáku, kde se odvázali a jejich přátelské chování s venkovskými lidmi. Bylo vidět, že ti, kteří se chovali sympatičtěji k práci, nebáli se, nepovyšovali se na venkovské spolupracovníky, byli přátelští, snažili se, se také nakonec začlenili do jejich každodenního života. Ze strany venkovanů nebyl vidět nějaký odpor nebo povýšení, spíše bych řekl naopak. Pochopitelně mistři a vedoucí v provozech říkali, jak by jednoho z nich do půl dne vyhodili, ale nebylo v tom vidět nepřátelství a až na jednoho z mladých nebylo nic nepřátelského ani z jedné strany.
Fotogalerie: - Nekorektní Nacher
Každopádně, když na začátku mířili právě na venkov autobusem, rozběhla se mezi nimi diskuze, v níž zaznělo, že venkované jsou sociálně níže postavení a spodní vrstva…
V zásadě bylo vidět, že oni vědí mnohem méně o venkovanech a lidech mimo svoji sociální bublinu, než by si vůbec byli ochotni připustit a velice brzy - už během prvních dnů - se z toho vyléčili. Zjistili, že nemají úplně navrch ve všem, že v něčem jsou lidé z venkova mnohem zkušenější, zdatnější a tolerantnější než oni, a to je velice rychle probralo.
Myslíte, že by takovou průpravu potřeboval každý mladý z velkoměsta? Jde mi o to, že si samozřejmě dají v krásném baru míchaný drink a koupí si k večeři biftek, ale zda si váží práce těch lidí, kteří jim to umožní?
Nejsem si jistý, zda jde o původ z velkoměsta. Jestli to prostě není tím, že byli malinko rozmazlení facani a hezcí lidé, kteří si to velmi dobře uvědomovali. Pokud tomu dobře rozumím, tak se snaží živit tím, co jim dala příroda, což není tak úplně jejich zásluha. Například v případě té černovlásky, která vystudovala oděvní školu, pak - jestli jsem pochopil správně - už nedělala nic. Na druhé straně, abych neutíkal z otázky, zpětně vzato znovu vzpomínám na bramborové, chmelové a jiné brigády, které nám dávali za starého režimu polopovinně při studiu a při kterých jsme si tyto věci ohmatali, zkusili a poznali. Asi bych nezaváděl povinné brigády pro mládež, ale měli by si to zkusit. Měli.
Možná nejde jen o práci na venkově, já jsem byl mladík z dobře situované rodiny, přesto jsem si musel vydělávat, abych měl na čundry a pivo v místech, jako je pekárna na noční směny a silniční stavby. Svým způsobem šlo o ulejvárny, protože nás sedmnáctileté, nezkušené děti k ničemu velkému nepustili, ale člověk viděl jejich práci. Člověk viděl, jaké je plést celonoční směnu vánočky nebo stát u pekařské pece a viděl, že někteří lidé to nemají jednou týdně, ale celý život.
Vystihla to jedna z účastnic slovy, že nejdůležitější je dělat to, co nás baví? A zapomínáme na to my starší?
Zpěvačka velice rychle pochopila hodnotu práce, ale hned jsem si ji spojil s tvrdě pracující holkou. Sice je takříkajíc barová zpěvačka, ale sama říkala, že přes víkend pracuje ve dne v noci a přes týden odpočívá. Takže to nebyla líná flundra, jen dělala něco jiného, ale velmi dobře věděla, o čem je vydělávat peníze a dřít.
Proběhla tam zajímavá konverzace, že lidé na venkově jsou jiní. Z mužského osazenstva zaznělo, že ten život žijí jednodušší, Charlota však odvětila, že ne jednodušší, ale plnohodnotnější. Žijí lidé na venkově plnohodnotnější život?
To nevím. Určitě v tom smyslu, že se jednalo o mladé hejsky versus lidi, kteří mají rodiny, kteří na venkově vlastní nemovitost, o níž se musí starat, a kteří mají pravděpodobně staré rodiče, o které se museli starat. Kdežto městští hejskové, sám si to pamatuji, se poflakují od šolichu k šolichu, od zábavy k zábavě a od vztahu ke vztahu. Zase upozorňuji, byla to Charlota, která - jak jsem sám pochopil - z těch pěti nejopravdověji pracovala a dovedu si představit, že až založí rodinu a tak dále, bude žít podobně plnohodnotný život třeba ve městě, na tom není nic špatného.
Na konci byly ukázky z dalšího dílu, kdy se pětice mladých vydá cestou uprchlíků…
Mají jakoby putovat Balkánskou cestou s uprchlíky a zamrazilo mě. Zamrazilo mě, protože byť o mně dobře víte, že jsem odpůrce imigrace a varuji před jejími riziky, tak ti uprchlíci, ač to jsou lidé nám sympatičtí, nebo nesympatičtí, nejsou v lehké životní situaci. Jsou odkázáni na kdoví koho, mají omezené prostředky a podobně a tito aktéři budou jakoby prožívat tyto věci s nimi, a to mi přijde velmi falešné a od autora pořadu ne příliš šťastné.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
