Paní poslankyně, rozhodla jste se vyjádřit k výstupu Grety Thunbergové v OSN, protože se podle vás tímto výstupem stala z aktivistky političkou. To je ožehavé téma – kde je podle vás hranice mezi aktivismem a politikou, a co to znamená pro politiky z hlediska přístupu? A jak vůbec přistupovat k lidem, kteří spadají do kategorie „aktivista“, tedy nemají politickou zodpovědnost, ale mají na lidi i na rozhodovací procesy vliv, který často přesahuje vliv politiků?
Ta hranice je velice tenká, proto na ni musíme být velice citliví. Aktivismus se s politikou prolíná odjakživa, a vlastně je to tak v pořádku. Voláme po tom, aby byla občanská společnost aktivní, aby se občané zajímali o své okolí a o zemi, aby se účastnili komunitního života a zlepšovali svět kolem sebe. Diskuse mezi jednotlivci a občanskými organizacemi a zvolenými politiky probíhá neustále. To je v pořádku.
Problém to začne být ve chvíli, kdy si aktivisté začnou uzurpovat právo dělat politiku bez politické odpovědnosti, a obecně bez širší odpovědnosti za své kroky, a viníky dělají z jiných. A ještě horší je to, když se začne vyvolávat strach. Je jedno, jestli tak činí různí věrozvěsti klimatické nebo migrační katastrofy. Zneužívání strachu obyčejných lidí je cesta do pekel. Základem demokracie je, že se kdokoli může účastnit politické soutěže, formulování politiky a priorit státu, a to i mimo politické strany, ale není možné, aby se tak dělo s výhrůžkami nebo násilně, aby se tak dělo nakonec mimo volební proces.
Téma životního prostředí pokládám samozřejmě za významné a podporuji a budu podporovat konkrétní kroky, které povedou k jeho větší ochraně, což ostatně konkrétně činíme i v Praze 2, ale nehodlám akceptovat to, že je to jediný problém našich životů a že se dá vyřešit nátlakem a na úkor jiných témat. Správa státu je komplexní a nese za ni odpovědnost vždy volený politik, nikoli aktivista. Životní prostředí je jedním z velkých témat 21. století, ale není jediné a zodpovědný politik vždy musí myslet na to, co si může stát dovolit nejenom dnes, ale co si bude moci dovolit i zítra.
Pojďme přímo k tomu vystoupení švédské „političky“ v rámci klimatického panelu OSN. Vyjádřila jste se, že to bylo „příšerné“. Co vás na tomto vystoupení šokovalo nejvíce?
Zřejmě ta agresivita, ta proklamace jediné pravdy, která v něm zaznívala, uzurpování si náhledu na svět, a nekonkrétnost, co se řešení týče. Vytváření obrazu „zlých politiků“, kteří mohou za vše špatné, a „hodných zachránců světa“, jejichž je to školní dítko avantgardou. Obecně řečeno, nedůvěryhodnost toho vystoupení. Když slečna Thunbergová hovořila o tom, že jediné důležité pro „zlé politiky“ jsou peníze a ekonomický růst, připomnělo mi to idealistické volání po světě bez peněz, utopii komunismu. Jakékoli opatření ovšem něco stojí, ale to si podobní aktivisté nepřipouštějí. Nemůžeme se bavit o životním prostředí bez nákladů na jednotlivá opatření a dopadů na naše životy. S velkou nadsázkou: jestli chce někdo bydlet nahý na stromě a jíst jen to, co vyroste v okolí jeho stromu, bránit mu nebudu, ale nechť mne nenutí dělat totéž!
„Změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne,“ říká opakovaně slečna Thunbergová. Někteří tato slova přirovnávají ke Gottwaldovu projevu o kroucení krků, nebo k Hitlerovu „Es kommt der Tag“. To je nejspíš přehnané, ale jak moc nebezpečné je, podle vás, toto hnutí pro svobodu?
Mluvila jste o „znepokojující nenávisti ve tváři“. Nejen vy, ale řada dalších lidí řeší toto dilema. Jak se stavět k těmto výstupům, které určitě připomínají důležité téma, ale zároveň lidé mají neodbytný pocit, že radikální až fanatický přístup ohrožuje jejich svobodu?
Agresivita je nebezpečná, vlastně ukončuje diskusi a má tendenci strhnout k agresivitě i další a prosazovat bezohledně jediný pohled na svět a jediné řešení. Nechci se dočkat v dnešní Evropě obdoby konce Výmarské republiky, kdy komunisté a nacisté, což byli také bojovníci za své jediné pravdy, uvrhli Německo v chaos, utopili jej v pouličních násilnostech a nutili umírněnou většinu, aby se přidala na jejich stranu. Zde musím zdůraznit, že nesrovnávám různé dnešní extrémy ani s nacisty, ani s komunisty, jen upozorňuji na to, co agresivní prosazování jedné pravdy může způsobit. Rozdělování lidí na „my a oni“, jejich ostrakizace a nakonec násilí, jdou ruku v ruce, a z tohoto chaosu se obvykle rodí totalita.
Boj mládeže proti klimatické změně dnes není jen záležitostí Grety Thunbergové. Je to třeba i záležitost hnutí Rebelie proti vyhynutí, které na protest proti znečišťování planety koná akce na hraně obecného ohrožení, jako jsou blokády silnic a mostů nebo útoky na automobilky. Minulý pátek se blokádou frekventované pražské ulice poprvé předvedli i u nás a sami k tomu říkají, že je jim jedno, jestli porušují zákony. Jak se stavět k této činnosti na obranu proti klimatickým změnám?
Obecně platí, že porušování zákonů i pod záminkou myšlenek, které se vydávají za sebeušlechtilejší, by nemělo zůstat bez trestu. Politické ani jiné cíle v demokratické společnosti nelze prosazovat vydíráním, ani nezákonným jednáním. Pokud lze se změnou klimatu něco reálně udělat, pak řešení navíc není jen v rukou politiků, ale lidí samotných. Každý může změnit svůj přístup k přírodě, k využívání zdrojů, k odpadům, tudíž bych doporučovala, aby tito lidé obrátili své úsilí hlavně tímto směrem. Aby sami jednali v souladu se svými principy a snažili se o tom přesvědčit i zbytek společnosti. Ale nikoliv tím způsobem, že budou ostatní tyranizovat, ničit jejich majetek nebo jim blokovat cestu. Takové aktivity jsou spíše kontraproduktivní a jde-li o trestné činy nebo přestupky, měly by být sankcionovány.
Od protestující mládeže často zaznívá, že politici si neuvědomují nebezpečí, kterému naše planeta čelí. Vy jste poslankyně a starostka – jak to tedy je? Je si naše politická reprezentace vědoma tohoto nebezpečí a dělá proti němu něco?
Já se nedomnívám, že by si politici nebyli vědomi změn klimatu nebo environmentálních problémů. A rozhodně si nemyslím, že by nečinili nic pro to, aby se stav životního prostředí zlepšoval. Problém celé té diskuse spočívá v tom, že všechny názorové proudy vytrhávají z kontextu jen ta fakta, která vyhovují jejich mínění a zapadají do rámce jimi prosazovaných cílů. Na jedné straně tu jsou úplně katastrofické scénáře, které straší lidi, na druhé straně je ignorace. Mám pocit, že jen málokdo nebo možná nikdo není schopen se na tuto problematiku podívat celistvě, zhodnotit pravdivě a věrohodně, zda reálně může lidstvo zastavit oteplování a jaké kroky by byly efektivní. Současný tlak na politiky nebere v úvahu vůbec to, že politici nesou odpovědnost za řadu jiných věcí a problémů.
Mgr. Jana Černochová
- ODS
- ministryně obrany
Cíle protestujících, jako prudké snižování emisí, vyšší zdanění řady různých věcí a tak dále, by dolehly zejména na sociálně nejslabší část obyvatelstva. A to přeci nemůže nikdo, kdo za to nese odpovědnost, dopustit. Stejně tak jako nelze dopustit vynakládání velkého množství prostředků z eráru na opatření, jejichž efektem si nejsme jistí. A v neposlední řadě je tu i hodnotová stránka věci, protože zelená politika fakticky prosazuje řadu zásahů do svobody lidí. Takže jedna věc je volání po radikálních opatřeních, a druhá věc jsou jejich důsledky, na které politici musí brát ohledy, ať se to protestujícím líbí, nebo ne.
Jak se k těmto globálním klimatickým výzvám staví ODS jako pravicová konzervativní strana? Co považuje v boji proti nim za nejdůležitější?
Nechci se stavět do role experta, mluvčího ODS pro tuto oblast. Jak známo, specializuji se na oblast obrany a bezpečnosti, a tuto tedy přenechám kolegům. Zmíním proto jen spíše obecné principy. Jsme jednoznačně pro návrat k přirozenějšímu způsobu péče o krajinu a hospodaření. To je cesta, jak lze spoustu problémů vyřešit. V praxi to znamená méně regulace v zemědělství, větší podpora malých a středních zemědělců a potlačení velkých agrokomplexů, které dnes čerpají na dotacích velké peníze, a přitom se nechovají šetrně. Jsme přesvědčeni, že nejlépe se o svou půdu starají ti, kdo ji vlastní a spravují po generace.
Dále, pokud jde třeba o energetiku, jednoznačně je třeba dát prostor novým technologiím, ale musí to být efektivní a musí jít o skutečně čisté zdroje, u kterých je prokazatelné, že při jejich výrobě nedošlo jen k přesunutí problému na jiný kontinent, třeba do Afriky. Zároveň s tím říkáme, že čistým zdrojem je nepochybně i jaderná energie. Poslední věcí, kterou zmíním, je pak problematika odpadů, nadužívání plastů a dalších neekologických materiálů. V tomto ohledu je třeba nastavit takový systém, který bude lidi motivovat k odpovědnějšímu chování. Tím nemám na mysli zákazy a vyšší zdanění, ale spíše nějaké formy pozitivní motivace, odměn nebo naopak daňových úlev. Péči o životní prostředí považujeme za pravicové, konzervativní téma, které se snaží uzmout levice a jít na něj po svém. My chceme prosazovat zcela jinou cestu.
Když ODS reagovala na vystoupení slečny Thunbergové, dočkala se za to vzkazu od Miroslava Kalouska: „Pamatuji si v OSN mnoho projevů zástupců hnusných diktatur a zrůd, které podporovaly mezinárodní terorismus a vraždění. Nikdy jsem ale po těch projevech neslyšel nikoho z ODS takhle vyvádět. To vás tahle dívka děsí víc než oni? Pokud vidíte hlavního nepřítele v ní, je to zlé.“ Jak to tedy je, bojí se ODS Grety?
Reakce ODS v žádném případě nebyla jakkoliv hysterická a slečna Thunbergová nás opravdu neděsí. Naopak, v normálních empatických lidech musí její slova o „ukradeném dětství“ vyvolat ne děs, ale lítost. Jako pravicová, konzervativně-liberální strana se však musíme ozvat ve chvíli, kdy se šíří panika a kdy hysterický křik přehluší racionální diskusi. To jsou momenty, které mohou být živnou půdou pro nositele jednoduchých, populistických a většinou autoritářských řešení, která lidem vnutí omezení jejich svobod pod záminkou vyšších cílů.
Obávám se, že právě těm slečna Greta a její hnutí otevírají cestu. Dnešní svět se potýká i s řadou jiných podobně nebezpečných a velkých hrozeb, jako jsou migrace, hybridní hrozby, náboženský radikalismus, chudoba a tak dále. Každou z nich lze jednotlivě vytáhnout a vyvolat v lidech pocit fatálního ohrožení. Takovým tendencím se ale bráníme a říkáme nahlas, že vše je třeba řešit s chladnou hlavou.
Jak vnímáte postoj ostatních sněmovních stran k tomuto tématu? Mám trochu dojem, jako kdyby ODS byla se svým kritickým postojem v menšině i v rámci Demokratického bloku, nemluvě o Pirátech a ČSSD.
Jak jsem již naznačila, některé strany se snaží na aktuálním hnutí za záchranu planety přiživit a nadbíhají protestujícím líbivými sliby nebo vyjadřováním sympatií. Je otázkou, do jaké míry je to upřímné a zda nabízejí skutečné řešení. Zaznamenala jsem jen málo racionálních návrhů. ODS nebude slibovat nereálné cíle. Změna klimatu nebo zpomalení oteplování, jsou-li vůbec možné, nejsou věcí jednoho desetiletí. Navíc si musíme připomínat, že řešení spočívá nejen zde v Evropě, která pro udržitelný život již řadu kroků učinila, ale že největší zdroje znečištění jsou dnes v úplně jiných regionech. A pokud se tedy budeme chovat odpovědně pouze my, nedává to žádný smysl a bude to pouze na náš úkor.
Jste poslankyní a zároveň starostkou. Je úsilí o čisté životní prostředí spíše záležitostí celostátní politiky, nebo té komunální?
Úsilí o čisté prostředí a ovzduší je nepochybně záležitostí jak municipalit, tak i politiky na celostátní a samozřejmě na mezinárodní úrovni. Předně je však povinností každého začít sám u sebe – ovlivňovat prostředí v místě a čase, kde se právě nachází, a s ohledem na možnosti, jaké má. Jako komunální politička si dobře uvědomuji, že nestačí jen spoléhat na stát či magistrát, že něco sám od sebe zařídí. Každá úroveň ve vztahu k životnímu prostředí má svůj specifický druh odpovědnosti, a to včetně občanů samotných. I proto se domnívám, že není fér očekávat řešení pouze od politiků.
Jedna věc je boj za životní prostředí, druhá věc je „zelená“ politika. Vy máte na Praze 2, kde jste starostkou, poměrně silnou a výraznou organizaci Zelených. Jakou máte politickou zkušenost se spoluprací s touto stranou?
Nepřísluší mi hodnotit sílu jiných stran, nicméně Zelení v Praze 2 šli do posledních komunálních voleb ve čtyřkoalici a získali méně mandátů, než měli v předchozích obdobích. To samo má určitou vypovídací hodnotu. Řekla bych, že skutečnost, že mezi jejich zástupci figurují některá zajímavá jména, vytváří pocit větší relevance Zelených. V jednom volebním období jsme byli se Stranou zelených dokonce i v koalici, nyní se ale tváří jako nesmiřitelná opozice a kritizují to, co sami dříve prosadili. Moje zkušenost je tedy spíše ta, že nejde o seriózní partnery a že deklarované zelené cíle jsou často zástěrkou pro mocenský boj. Asi nemá smysl komentovat to více.
O Praze 2 se říká, že je to nejzelenější pražská čtvrť – teď nemyslím politicky, ale z hlediska zeleně. Co byste jako starostka v tomto směru poradila dalším komunálním politikům?
Praha 2 je centrální částí metropole, na čtyřech kilometrech čtverečních žije padesát tisíc lidí, což znamená nejvyšší hustotu zalidnění v Praze. Jsem proto nesmírně ráda, že jsme po našich předcích zdědili krásné a některé výjimečné parky, kde si obyvatelé dvojky mohou odpočinout. Souvislé celky zeleně jsou v Praze 2 opravdu unikátní. Pochopitelně je péče o naše parky pro nás prioritou, a nemluvím teď jen o nákladné a – skromně řečeno – velmi vydařené revitalizaci Havlíčkových sadů spolu s vinicí Grébovka. Zvelebili jsme zahradu Ztracenka, v poslední době jsme revitalizovali i Riegrovy sady či Folimanku.
Do budoucna například připravujeme, ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou, úpravy našich parků tak, aby byly schopné zvládat i ony klimatické změny. Nepotřebujeme dávat emotivní prohlášení a apokalyptické vize, abychom něco udělali. V našich parcích se například chystáme budovat retenční nádrže, chytrý systém závlah a další kroky. Byl by to dlouhý výčet. V rámci jedinečného chodníkového programu Prahy 2 dokonce finančně přispíváme magistrátu (letos dvacet milionů korun, ačkoliv bychom nemuseli) i na péči o stromořadí v ulicích. A co bych poradila kolegům z komunální politiky? Asi to, že parky nemají být mrtvé skanzeny, ale musí žít. A že investice do zeleně mají svůj smysl a nemají se podceňovat. V Praze 2 patří mezi ty nejvýznamnější.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
