Černochová jde dál proti „političce“ Gretě: Agresivní prosazování jedné pravdy. Rozdělování lidí na my a oni. Zrod totality

01.10.2019 19:44 | Zprávy

autor: Jakub Vosáhlo

ROZHOVOR Poslankyně Jana Černochová je ve zvláštní situaci. Jako politička z ODS patří ke kritikům současného klimatického třeštění, jako starostka Prahy 2 musí řešit praktické dopady této politiky. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz rozebírá, co pro ni toto téma znamená.

Černochová jde dál proti „političce“ Gretě: Agresivní prosazování jedné pravdy. Rozdělování lidí na my a oni. Zrod totality

Foto: Hans Štembera
Popisek: Jana Černochová

Paní poslankyně, rozhodla jste se vyjádřit k výstupu Grety Thunbergové v OSN, protože se podle vás tímto výstupem stala z aktivistky političkou. To je ožehavé téma – kde je podle vás hranice mezi aktivismem a politikou, a co to znamená pro politiky z hlediska přístupu? A jak vůbec přistupovat k lidem, kteří spadají do kategorie „aktivista“, tedy nemají politickou zodpovědnost, ale mají na lidi i na rozhodovací procesy vliv, který často přesahuje vliv politiků?

Ta hranice je velice tenká, proto na ni musíme být velice citliví. Aktivismus se s politikou prolíná odjakživa, a vlastně je to tak v pořádku. Voláme po tom, aby byla občanská společnost aktivní, aby se občané zajímali o své okolí a o zemi, aby se účastnili komunitního života a zlepšovali svět kolem sebe. Diskuse mezi jednotlivci a občanskými organizacemi a zvolenými politiky probíhá neustále. To je v pořádku.

Problém to začne být ve chvíli, kdy si aktivisté začnou uzurpovat právo dělat politiku bez politické odpovědnosti, a obecně bez širší odpovědnosti za své kroky, a viníky dělají z jiných. A ještě horší je to, když se začne vyvolávat strach. Je jedno, jestli tak činí různí věrozvěsti klimatické nebo migrační katastrofy. Zneužívání strachu obyčejných lidí je cesta do pekel. Základem demokracie je, že se kdokoli může účastnit politické soutěže, formulování politiky a priorit státu, a to i mimo politické strany, ale není možné, aby se tak dělo s výhrůžkami nebo násilně, aby se tak dělo nakonec mimo volební proces.

Téma životního prostředí pokládám samozřejmě za významné a podporuji a budu podporovat konkrétní kroky, které povedou k jeho větší ochraně, což ostatně konkrétně činíme i v Praze 2, ale nehodlám akceptovat to, že je to jediný problém našich životů a že se dá vyřešit nátlakem a na úkor jiných témat. Správa státu je komplexní a nese za ni odpovědnost vždy volený politik, nikoli aktivista. Životní prostředí je jedním z velkých témat 21. století, ale není jediné a zodpovědný politik vždy musí myslet na to, co si může stát dovolit nejenom dnes, ale co si bude moci dovolit i zítra.

Pojďme přímo k tomu vystoupení švédské „političky“ v rámci klimatického panelu OSN. Vyjádřila jste se, že to bylo „příšerné“. Co vás na tomto vystoupení šokovalo nejvíce?

Zřejmě ta agresivita, ta proklamace jediné pravdy, která v něm zaznívala, uzurpování si náhledu na svět, a nekonkrétnost, co se řešení týče. Vytváření obrazu „zlých politiků“, kteří mohou za vše špatné, a „hodných zachránců světa“, jejichž je to školní dítko avantgardou. Obecně řečeno, nedůvěryhodnost toho vystoupení. Když slečna Thunbergová hovořila o tom, že jediné důležité pro „zlé politiky“ jsou peníze a ekonomický růst, připomnělo mi to idealistické volání po světě bez peněz, utopii komunismu. Jakékoli opatření ovšem něco stojí, ale to si podobní aktivisté nepřipouštějí. Nemůžeme se bavit o životním prostředí bez nákladů na jednotlivá opatření a dopadů na naše životy. S velkou nadsázkou: jestli chce někdo bydlet nahý na stromě a jíst jen to, co vyroste v okolí jeho stromu, bránit mu nebudu, ale nechť mne nenutí dělat totéž!

„Změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne,“ říká opakovaně slečna Thunbergová. Někteří tato slova přirovnávají ke Gottwaldovu projevu o kroucení krků, nebo k Hitlerovu „Es kommt der Tag“. To je nejspíš přehnané, ale jak moc nebezpečné je, podle vás, toto hnutí pro svobodu?