Český lékař v Anglii pyká za to, že varoval před islamizací Británie. Neuvěříte, co všechno proti němu spunktoval Jan Čulík

20.05.2016 4:49

ROZHOVOR Nečekaný následek mělo pro českého lékaře Vladislava Rogozova, který už více než deset let pracuje ve fakultní nemocnici v anglickém Sheffieldu, to, že v lednovém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz otevřeně hovořil o hrozbě islamizace Británie. Po jeho zveřejnění dostalo ředitelství nemocnice písemné udání, které upozorňovalo na text rozhovoru a na texty jeho blogů, z nichž prý vyplývá, že je rasista a pravicový extremista. Kvůli udavači z Česka tak už několik měsíců nemůže vykonávat svou práci.

Český lékař v Anglii pyká za to, že varoval před islamizací Británie. Neuvěříte, co všechno proti němu spunktoval Jan Čulík
Foto: Archiv VR
Popisek: MUDr. Vladislav Rogozov, český lékař pracující ve fakultní nemocnici v anglickém Sheffieldu

Krátce poté, co s vámi ParlamentníListy.cz uveřejnily začátkem roku rozhovor, jste začal mít potíže v práci. Vedení Sheffield Teaching Hospitals vás postavilo mimo službu. Čím to odůvodnilo?

Ano, rozhovor, který jsme spolu v lednu vedli, má zajímavé pokračování. Hned po jeho publikování dostalo ředitelství nemocnice písemné udání s datem stejného dne jako samotný rozhovor, jež upozorňovalo na text tohoto rozhovoru a na texty mých blogů, ze kterých prý vyplývá, že jsem rasista a pravicový extremista. Nemocnice neměla na výběr, než celou záležitost prošetřit. V rámci zachování objektivity je standardní postup ten, že dotčení pracovníci jsou po dobu vyšetřování „uvolněni z klinických povinností“. Prakticky to znamená, že jsem stále zaměstnancem nemocnice, od února však nepracuji ani na sále, ani na intenzívní péči. Bez zvláštního svolení dokonce nesmím do nemocnice vstoupit, nesmím komunikovat s nikým, kdo by mohl být vzat do vyšetřování. Na samotném vyšetřování samozřejmě spolupracuji, ale o tom teď nemůžu mluvit. Takhle to bude pokračovat do té doby, než se nemocnice dopracuje k závěrečné zprávě. Ještě musím uvést, že všechny informace v tomto i předešlém rozhovoru jsou mé osobní a nereprezentují názory, mínění nebo postupy Sheffield Teaching Hospitals.

Čekal jste, že se vašeho případu až tak chopí média?

Tak sedmého března o tom psali na předních stránkách britských novin. Psalo se hlavně o incidentu, kdy jsem v zájmu bezpečnosti pacientů nedovolil lékařce operovat s muslimským šátkem na hlavě. Nebylo to příjemné, tlak médií byl obrovský, dům byl jako v obležení. Do uzavření vyšetřování jsem však dal nemocnici své slovo, že se ke skutečnostem vyjadřovat nebudu. Proto jsem s médii komunikovat nemohl, nebylo však jednoduché to vydržet. Volali mi pak později z několika redakcí, že k případu dostávají četná vyjádření podpory a sympatií. To bylo samozřejmě potěšující.

Jak se k vám chová vedení nemocnice?

Nemocnici její situaci vůbec nezávidím. Kvalita každého lékaře je zde totiž průběžně vyhodnocována, je to celý komplikovaný systém. Musíme každoročně absolvovat appraisal, což je jakýsi mnohovrstevný osobní audit kvality, jednou za pět let pak revalidizaci k získání licence u lékařské komory, to je ještě náročnější. K tomu anonymně sbírané a nezávisle zpracovávané hodnocení od kolegů a pacientů. Myslím, že se bude obtížně vysvětlovat, proč není umožněno pracovat lékaři, který má dlouhodobě všechna tato hodnocení velmi uspokojivá, nebyly na něj žádné stížnosti, jehož morální i odborná integrita nebyla kompromitována. A to navíc v situaci, kdy specialistů s mojí kvalifikací a praxí je v celé zemi velký nedostatek.

Dozvěděl jste se, kdo vedení nemocnice na vás „upozornil“?

Teď už to vím, ta udání jsem měl možnost vidět. Byl to jakýsi pan Čulík. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel, ale vypadá to, že ten pán hodně a rád píše. Těch udání totiž napsal víc a rozeslal je i na další místa, včetně místního bulváru. Pokud respektujeme svobodu projevu, pak „fair enough“, má na svůj názor právo. Trochu problém však je, že pan Čulík v textu udání, mírně řečeno, manipuluje s pravdou. Poněkud větším problémem pak je to, že výběr míst, kam udání rozeslal, byl dělán s úmyslem způsobit co největší škody. Kde se pán naučil takové estébácké praktiky, nevím, nicméně konkrétním provedením akce prý ohrozil osobní bezpečnost mou i mé rodiny. Byla mi dokonce doporučena policejní ochrana a museli jsme v důsledku těchto událostí udělat určitá opatření. O tom však teď nemůžu mluvit.

Takže nemocnice musí zkoumat, jestli jste, nebo nejste rasista a pravicový extremista?

Pokud se někdo kriticky vyjadřuje na adresu islamizace, je často názorovými oponenty označen za rasistu, xenofoba a pravicového extremistu. To není překvapivé. Je to však zároveň hloupé. Rasismus, xenofobie i pravicový extremismus jsou přece nějak definovány a naprostá většina takto účelově onálepkovaných lidí tyto definice vůbec nesplňuje. Velmi by mě například zajímalo, jak by někdo chtěl něco takového dokazovat v mém případě. Tak například. Dva dědečkové z naší rodiny zahynuli, když bojovali s fašismem – jeden na východní frontě, druhý při Pražském povstání. Je pohřben přímo u památníku padlým hrdinům na Olšanech, byl mu udělen Československý válečný kříž. Od dětství vím, jaké je fašismus zlo, opakovaně jsem ve svých textech varoval před posilováním fašistických tendencí v současné společnosti. Jsem totiž bytostný antifašista. Podobné je to s komunismem – ten ještě pamatuji – jak byla překrucována pravda, jak jsme byli jako děti režimem zneužívaní, jak nebyla svoboda projevu, jak jsme se báli po podpisu Několika vět. Jsem proto bytostný antikomunista. Když teď vidím, jak islamismus v Evropě ohrožuje svobodu a demokracii, nemůžu k tomu být lhostejný.

A co byste odpověděl na obvinění z rasismu?

Tak to už je úplně úsměvné. Sám na sobě jsem v dětství zažil diskriminaci pro svůj původ, to bylo v době sovětské okupace Československa. Část mé rodiny má tmavou barvu pleti. Někteří mí příbuzní byli v přímém ohrožení života, když prchali před etnicky motivovaným terorismem. Jako lékař jsem před lety organizoval a vedl humanitární expedici na indicko-pákistánských hranicích, pracoval jsem jako lékař v chudých oblastech v Asii i v Jižní Americe, hodně jsem cestoval. Od dětství se zkrátka po celý život potkávám s lidmi různých barev, ras, kultur a přesvědčení. Dobře proto vím, že lidské bytosti jsou si rovny nezávisle na svém původu, všechny zaslouží stejný respekt bez rozdílu. Včetně každého jednotlivého muslima. Když od nás například z nemocnice odcházel jeden kardiochirurg, velmi příjemný džentlmen, ortodoxní muslim tmavé pleti, byl jsem z celé naší kliniky jediný, kdo ho vzal na večeři jako poděkování za skvělou práci. Opravdu by mě zajímalo, jak by chtěl někdo dokazovat, že jsem rasista. Vždy jsem byl totiž bytostný antirasista.

Proč si tedy myslíte, že to pan Čulík udělal? A hodláte se nějak bránit?

Mnoho lidí mi doporučuje, abych pana Čulíka zažaloval. Mně se do toho nechce. Chci se hlavně co nejdříve vrátit k medicíně, kterou miluji, a ke svým pacientům, kteří mě potřebují. Nemám skutečně čas ani chuť se zabývat nějakým panem Čulíkem. Nepotřebuji se mstít, necítím k němu nenávist. Je mi ho spíše líto. On zřejmě nesouhlasí s mými názory na nebezpečí islamizace, ale zároveň je nedokáže zpochybnit. Místo toho, aby vyzval k čestnému souboji myšlenek a předkládaných faktů, zaútočil na jejich nositele. To je podobný přístup, jako když se pro nepohodlné názory upalovaly knihy nebo kacíři.

Volná a férová soutěž různých názorů je jedním z nejdůležitějších předpokladů existence a dalšího rozvoje naší civilizace. Musíme tuto výsadu chránit stůj co stůj. Opakovaně jsem se vyjádřil, že pokud se týče islamizace Evropy, tak by mě osobně nic nepotěšilo víc, než kdyby někdo dokázal, že se mýlím, že není potřeba se islamizace obávat, že nás nijak neohrožuje, že je pro nás velkým přínosem. Pan Čulík je prostě jen další z těch, kteří to nedokázali. A pokud jde o samotný fakt, že je to udavač? S tím nic neudělám. Za každého mluví jeho činy. Každá doba má zkrátka své Čurdy.

Spisovatelka Iva Pekárková, která žije jako vy v Anglii už více než deset let, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zpochybnila vaše varování před islamizací Anglie. Jako tlumočnice prý měla šanci navštívit pěkných pár nemocnic, klinik a zdravotních středisek a nikdy se nesetkala s vámi popisovanými jevy. Navíc poděkovala panu Čulíkovi jménem „všech normálních lidí“, že se mu podařilo vás nahlásit. Co byste k tomu řekl?

Paní Pekárkovou neznám. Pokud je to spisovatelka a není zároveň zdravotník s licencí pracovat ve Spojeném království, tak se zcela jistě v prostředí operačního sálu nebo resuscitačního oddělení pohybovat nemohla. O co tedy opírá svoje tvrzení, netuším. Vzhledem ke stále probíhajícímu vyšetřování se k těmto skutečnostem zatím více vyjadřovat nemohu.

Jestli někdo v dnešní době zpochybňuje islamizaci Anglie a Evropy a problémy s tím spojené, musí k tomu mít jistě nějaký silný důvod. Lidé mohou mít různé motivace. Vždyť si ještě mnozí pamatujeme, jak někteří dokázali nazývat sovětskou okupaci Československa „bratrskou pomocí“, jiní zas dokázali popírat Američany v Plzni.

Anglii miluji, je to výjimečná země. Žiju tu bezmála jedenáct let a troufám si říct, že jsem měl možnost ji za tu dobu trochu poznat. Nemůžu proto být lhostejný k tomu, co se tu děje. Vůbec přeci nejde o dojmy nějakého Rogozova nebo Pekárkové, ale o existující fakta. Islamizaci, tedy šíření islámské kultury v Británii, můžeme přeci jednoduše znázornit i graficky. Každá kultura, která proniká na území s odlišnou kulturou, zanechává charakteristické hmotné kulturní znaky. Jistě se shodneme, že nezpochybnitelným hmotným znakem islámské kultury je mešita. Pokud nakreslíme jednoduchý graf znázorňující počet mešit ve Velké Británii v průběhu času, tak vidíme, že výsledná křivka má exponenciální charakter. Jenom za dobu, kterou jsem v Británii prožil, se počet mešit v zemi zdvojnásobil, což platí i o počtu muslimů v zemi (Zdroje viz níže 1 - 4)

Graf přibývání mešit ve Spojeném království v letech 1915–2015. Zdroj: www.MuslimsInBritain.org

Samozřejmě to není všude stejné a existují místní rozdíly. Tak zatímco u nás v půlmilionovém Sheffieldu je mešit pouze 36, tak v sousedním stejně velkém Bradfordu je jich už skoro stovka. Takže kdo například zažil takový Bradford před 10 lety, tak by se nyní vracel do trochu jiného města. Pro představu, kdybychom tuto situaci promítli do Prahy, stálo by nyní nad Vltavou tak na dvě stě mešit. A za deset let dvojnásobek. Islamizace zkrátka probíhá a neustále se zrychluje, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Dá se říci, že jde o největší změnu Británie od příchodu Vikingů nebo Normanů. O tom, proč někteří lidé tuto skutečnost stále popírají, můžeme jen spekulovat. Buď současnou Británii dostatečně neznají, nebo musí mít nějaký jiný důvod.

A pokud jde o vyjádření paní Pekárkové k mé osobě, skutečně nemám potřebu to komentovat. Vypovídá to především o charakteru té paní. Označit mě za rasistu je prostě něco jako gól do vlastní branky.

Když tedy šíření islámské kultury probíhá, není to prostě vývoj, který je v naší epoše nevyhnutelný? Neměli bychom se s tím smířit a na situaci se adaptovat?

Každá kultura mění v čase svou podobu, přizpůsobuje se vlastnímu vývoji a okolním vlivům. To je přirozený vývoj. Nikdo se nemůže zakonzervovat ve skanzenu.

S politickým islámem je však problém. Nejde totiž „jen“ o náboženství, které by bylo soukromou záležitostí věřících (jako je tomu u naprosté většiny ateistů, křesťanů, židů, buddhistů, sikhů atd.). Politický islám usiluje o moc a dominanci. Mnoho islámských komunit v Evropě se navíc odmítá integrovat, vznikají tak zcela odlišné paralelní světy se zcela odlišnými hodnotami. Konzervativní islámská kultura totiž nepřináší jen mešity, ale též středověké chápání světa, netoleranci k jinakosti, šaríu, omezování svobody projevu, nerovnoprávné postavení žen, homofobii, antisemitismus, specifickou sexuální kriminalitu, mučení zvířat, a co je naprosto nejnebezpečnější – ideologicky motivované násilí. Na to vše přeci existuje četná evidence. Politický islám je proto přímou hrozbou nejen pro identitu naší kultury ale i pro svobodu a demokracii jako takovou. Hodnoty obou světů jsou natolik rozdílné, že nevidím způsob, jak by vedle sebe mohly dlouhodobě existovat. Něco se zkrátka bude muset změnit. Z našeho pohledu by samozřejmě bylo nejlepší, kdyby se zmodernizoval a odpolitizoval islám.

Celkový pohled na Royal Hallamshire Hospital, jednu z nemocnic Sheffield Teaching Hospitals. Zdroj: www.panoramio.com/photo/14825718

Určitě vás zaujalo zvolení labouristického politika muslimského vyznání Sadiqa Khana starostou Londýna. Jak byste ho okomentoval?

Tak tohle je přeci důsledek vývoje, o kterém se tady snažíme mluvit už několik let. Dle statistik tvoří původní obyvatelé – tzv. White British – už méně než 45 procent Londýňanů. Británie se zkrátka mění a bude se měnit i nadále, a to stále rychleji. Muslimští starostové jsou i v jiných anglických městech a myslím, že se jednou dočkáme i muslimského premiéra.

Co se týče pana Khana, doufejme, že bude dobrým starostou. Opakovaně totiž prohlásil, že všechny svoje vztahy s islamisty a radikálními kazateli nenávisti, jakým byl třeba i jeho švagr, už naprosto zcela jednoznačně a navždycky přerušil. Tak proč bychom mu nevěřili, že? Třeba bude výborný starosta, třeba přispěje k větší integraci muslimů a demokratizaci jejich komunit. Držme tedy palce jemu, Londýnu i Británii. Už nyní však vidím problém třeba v tom, jak ho všichni titulují jako muslimského starostu. Tohle je přeci jasná diskriminace. Tenhle „titul“ by měl pan Khan okamžitě odmítnout (a já doufám, že to v zájmu země opravdu udělá). Doma ať se každý modlí, ke komu chce, ale proč by mělo být v moderní společnosti jakékoli náboženství spojováno s veřejnou funkcí? Borise Johnsona přece taky nikdo netituloval jako ateistického nebo křesťanského starostu.

Co si po zkušenostech z posledních měsíců myslíte o svobodě slova v Anglii, když jste za názory vyřčené pro české médium byl postaven mimo službu? Nepřipomnělo vám to předlistopadové Československo?

Hovořit otevřeně o problémech spojených s islamizací je v Británii velmi obtížné. Je to, jak tady říkají, „citlivé téma“ a mnozí se o tom skutečně bojí mluvit. Například můj soused, Angličan, mi tuhle řekl, že sice svůj názor na věc má, ale že ho nevysloví. Má totiž dobře placené vedoucí místo a bojí se, že by o něj mohl přijít. A to jsme seděli u nás doma v kuchyni za zavřenými dveřmi!

Pokud jsou lidé za své názory postihováni, pokud se bojí své názory vyslovit, pak je to jasný důkaz toho, že tu svoboda slova omezována je. Nedá se to jistě vztáhnout na celou Británii, určitě však existují části britské společnosti, kde je svoboda slova potlačována. A to je nesmírně varovné. Politická korektnost se změnila v cenzuru, v nástroj omezující svobodu projevu – a je tedy i nepřítelem demokracie. Nikdy jsem si nemyslel, že by se lidé v Bohemii mohli jednou vyjadřovat svobodněji než lidé v Anglii. A stalo se. V této souvislosti je zajímavé, že Česká republika je v současnosti i daleko bezpečnější místo k životu, než je Spojené království. Dle „Global Peace Index 2015“ je Česká republika 10. nejbezpečnější zemí světa, Spojené království je až na 39. místě (Zdroj viz níže 5) Měli bychom dělat všechno proto, aby naše republika takto bezpečnou zemí zůstala.

A mluví o problému s islamizací aspoň někteří Britové?

Je potěšující, že se situace pomalu mění a v posledních týdnech problém začínají pojmenovávat i významní představitelé britské společnosti. Jedním z nich je i Trevor Phillips, který je široce respektovaným odborníkem na problematiku menšin (je to bývalý šéf vládní komise „The Equality and Human Rights Commission“). Zde je několik jeho výroků, které se v posledních týdnech objevily v předních britských médiích:

„…muslimové nejsou jako my, měli bychom akceptovat, že se nikdy neintegrují…“

„…mnoho muslimů zastává velmi rozdílné hodnoty než zbytek společnosti…“

„…narůstá propast mezi muslimy a zbytkem společnosti…“

„…mnozí muslimové žijí v jiné Británii než my ostatní…“

„…mnoho sídlišť se stalo ghetty, izolovanými ostrovy…“

„…Britští muslimové utvořili národ v národě…“

„…politika multikulturalismu selhala…“

„…mnoho muslimů neakceptuje hodnoty a chování, které vždy dělaly Británii tím, čím je…“

„…mnozí muslimové věří, že jim islám zajistí lepší budoucnost…“

„…malá část muslimů si myslí, že jejich upřímně zastávaná víra opravňuje pokusy zničit naši demokracii…“

(Zdroje viz níže 6 - 7)

Na slova pana Phillipse okamžitě zareagovala Muslimská rada Británie – požadovat prý po muslimech, aby se změnili, je diskriminace. Takový požadavek na změnu prý „předpokládá, že muslimové nejsou rovnoprávní a dostatečně civilizovaní na to, aby byli součástí britské společnosti, což oni prý přece dozajista jsou“. Skutečně by mě zajímalo, jak chce Británie tento rozpor řešit. Zůstávám však mírným optimistou, už se přece vysekali z jinačích šlamastyk.

Může mít toto téma vliv i na blížící se referendum o setrvání Británie v Evropské unii?

Určitě to vliv mít bude. Mezi hlavní témata patří i otázka národní bezpečnosti. Byly zde například případy radikálních muslimských duchovních, kteří se nikdy netajili nepřátelstvím k Británii, byli identifikováni jako bezpečnostní riziko a byla proto nařízena jejich deportace ze země. Británie však tyto lidi po mnoho dalších let deportovat nemohla, protože tomu bránil Evropský soud pro lidská práva – deportací by prý došlo k porušení lidských práv zmíněných osob. Jako člen EU neměla Británie jinou možnost než se rozhodnutím Evropského soudu podřídit. Nejde však pouze o bezpečnost. Například více než 60 procent legislativy vycházející z parlamentu Spojeného království musí respektovat nařízení přicházející z Bruselu.

Původní myšlenka jednotné Evropy je skvělá a vždy jsem byl jejím zastáncem, mělo však zůstat u volného pohybu osob, zboží a kapitálu. Jakákoli další vůle k integraci měla přicházet zespoda, od evropských občanů, nikoli shora od evropských institucí. Evropská unie se hodně vzdálila od samotných Evropanů. Spíše než zájmy svých občanů sleduje zájmy svých institucí. Demokracie ustupuje byrokracii. Migrační krize navíc v plné míře odhalila, jak je Evropská unie málo akceschopná, jak se neumí bránit vnějšímu tlaku a chránit zájmy vlastních občanů.

Ústupky, které vymohl britský ministerský předseda, na pohledu Britů nic změnit nemohly?

David Cameron žádnou skutečnou reformu Evropské unie před britským referendem nevyjednal a mnoho Britů si teď skutečně přeje, aby se rozhodování o záležitostech Británie vrátilo z Bruselu zpět domů do Londýna. Existují silné argumenty, že by za dané situace vystoupení Británie z EU mohlo prospět jak Británii, tak Unii. Takový silný impulz by mohl vést ke skutečné reformě EU a pak by z toho profitovali všichni. Británie by přece ani po případném vystoupení z EU nepřestala být součástí Evropy. Současné instituce Evropské unie nejsou Evropa. Očekává se, že červnové hlasování bude velmi těsné, momentální odhady jsou fifty fifty. Já sám zatím vůbec nejsem rozhodnut, jak budu hlasovat.

Neodradí vás zkušenost s tím, co jste po otevřených vyjádřeních o hrozbě islamizace Anglie zažil, od dalších rozhovorů na toto téma?

To, čím teď procházím, není lehké. Je to však taky velmi cenná osobní zkušenost. Vím už, jaké to je být postihovaný za nepohodlný názor, jaké to je bát se o bezpečnost svých blízkých, mít znemožněno vykonávat práci, kterou miluji, mít znemožněno pomáhat lidem.

Od toho, abych svobodně mluvil, mě to však odradit nemůže. Žijeme v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti našich dětí. Islamismus představuje přímé ohrožení způsobu našeho života, přímé ohrožení svobody a demokracie. To jsou hodnoty, které neexistují automaticky, které by nám někdo z dobré vůle dával. O svobodu a demokracii se musí bojovat jako o hradby. Jak řekl britský osvícenec Edmund Burke: „Jediné, co zlo nezbytně potřebuje k vítězství, je to, když dobří lidé nedělají nic.“

Miluji Británii, Anglii, Yorkshire. A lidi, kteří tu žijí. Je to jeden z mých domovů. Nemůžu proto být lhostejný k závažným problémům, které tu vidím. Samozřejmě, že je nevyřeším, zároveň však mám právo o nich mluvit. Máme-li se vzepřít politické korektnosti, musíme hájit svobodu projevu, pluralitu názorů a o existujících problémech diskutovat. Nejde přeci o to, dokazovat si, kdo má pravdu. Jde o to v diskusi rozdílných názorů pravdu hledat.

Miluji Českou republiku, lidi, kteří v ní žijí. Je to jeden z mých domovů. Nemůžu proto být lhostejný k nebezpečím, která tu hrozí. Bylo potřeba o tom započít diskusi dříve, než bude pozdě. Nemohl jsem mlčet. Teď za to platím, ale nelituji. Moje současné problémy jsou ostatně malicherné v porovnání s tím, čím museli projít ti, kteří při obraně svobody a demokracie zaplatili cenu nejvyšší.

Zdroje: http://www.brin.ac.uk/figures/

http://www.muslimsinbritain.org/resources/masjid_report.pdf

https://www.ons.gov.uk/employmentandlabourmarket/peopleinwork/employmentandemployeetypes/adhocs/005254annualpopulationsurveydataforenglandwalesandselectedlocalauthoritiesshowingtotalpopulationandthosewhoreportedtheirreligionasmuslimfortheperiods2011to2014

Gilliat-Ray S.: Muslims in Britain, Cambridge University Press. 2010 ISBN: 9780521536882

http://economicsandpeace.org/wp-content/uploads/2015/06/Global-Peace-Index-Report-2015_0.pdf

http://www.thetimes.co.uk/tto/news/politics/article4675392.ece
http://www.dailymail.co.uk/news/article-3533041/Warning-UK-Muslim-ghettoes-Nation-nation-developing-says-former-equalities-watchdog.html#ixzz47rSzdAMf

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Šesták po vyznamenání od Zemana musel skončit v Akademii věd. Teď nám pověděl nepěkné věci o poměrech ve vědě i o Německu, které tak obdivujeme...

0:16 Profesor Šesták po vyznamenání od Zemana musel skončit v Akademii věd. Teď nám pověděl nepěkné věci o poměrech ve vědě i o Německu, které tak obdivujeme...

ROZHOVOR Často skloňovaný neomarxismus, jakési hledání přeměny reálných poměrů ve společnosti, je v …