Minule jste mi řekl, že 250tisícový dav na Letné vám „vzdáleně připomínal sraz poblouzněných, neužitečných hippie ze sedmdesátých let proklamujících mír a lásku, který praktikovali jen pro sebe. Chybělo jen to vzájemné objímání a oslovování bratře a sestro“. 21. srpna se z iniciativy Milionu chvilek pro demokracii uskutečnily vzpomínkové demonstrace k rokům 1968 a 1969. Byly důstojným připomenutím událostí z doby před půl stoletím? Vnímáte je stejně?
No. Nebyly. Zazněly názory jen jednoho směru, jen jedné části obyvatelstva. A to jen ve prospěch jednoho politického směru. Nikdo si to výročí nemůže uzurpovat, a už vůbec ne pro svoje politické cíle. Rok 1989 se týkal všech. Převážná část národa chtěla změnu, to nemůže nikdo popřít. Představy byly různé, ale v hrubých rysech chtěli změnu všichni. Na Letenské pláni všichni nebyli.
A co demonstrace, které se chystají, například na 17. listopadu – tedy v den výročí sametové revoluce?
To bude stejné, zazní plamenné projevy, kdy se dozvíme, kdo nás kam táhne, samozřejmě na východ, oni jinou světovou stranu neznají, a že „evropské hodnoty“, které nikdo nikdy neviděl, snad Greta by mohla pomoci, co vidí CO2 ve vzduchu, a už jsme někde na Urale nebo na okraji pouště Gobi v Číně. Stejné kukaččí hnízdo. A krmí se našimi daněmi a nabývají na síle s cílem nekompromisně si zabrat prostor. Jediná obrana je: nekrmit je. Onu mediální a uměleckou frontu, která nežije za své, nedotovat politické neziskovky, nátlakové think-tanky, nelegitimovat je poradními vazbami na státní orgány.
Prezident Miloš Zeman čelí kritice s tím, že nedodržuje Ústavu. V reakci na dění kolem jmenování nového ministra kultury při vzpomínce srpnových událostí na Hradčanském náměstí trhal listy Ústavy vedoucí spolku Milion chvilek Mikuláš Minář. „Tak k čemu tu Ústavu ještě máme, že? Je mi jasný, že hned zítra mě všichni nařknou, že jsem právě zneuctil Ústavu. Ale copak lze zneužít Ústavu tak, že ji někdo roztrhá, nebo spíš tak, že ten, kdo ji má poslouchat, tak se jí neřídí?“ vysvětlil své činy. Jak berete tento protest?
Máme ctít symboly, které jsou základem, součástí naší státnosti. Může se nám leccos na nich nelíbit, můžeme je kritizovat, ale měli bychom přitom zachovat alespoň navenek tu elementární úctu, pokud se jako občané, kteří nejsou lhostejni k osudům vlastního státu, cítíme. Minulému režimu jsem měl mnohé za zlé, aktivně jsem se snažil o jeho změnu, také mi to vrátil, ovšem s tím se musí počítat, ale nikdy by mne nenapadlo nepovstat při státní hymně jen proto, že byla i hymnou státu, kde vládli komunisté, jen proto, že hymnu ctít nebudu, když ji ctí zrovna oni.
Ústava sice nepatří k hlavním symbolům státnosti, ale je základním zákonem, právním výrazem existence státu a aktem manifestačního veřejného ničení se dává najevo, že nemám tu elementární úctu k tomu, co vyjadřuje. Tak ať se Mikuláš Minář nediví, že když si ho někdo podá na ulici nebo v hospodě, a on se bude od státu dožadovat zákonné ochrany, práva, že mu někdo řekne: roztrhal jste základní zákon, řekl jste: …k čemu tu Ústavu ještě máme, že? Tak teď si běžte stěžovat na lampárnu.
Čili závěrem: jaký protest takový Minář.
V posledním rozhovoru jste také zdůraznil, že premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman byli oba zvolení v demokratických volbách, a proto nemůžeme přeci mluvit o ohrožení demokracie. Vladimír Hučín mi na tento argument v rozhovoru řekl, že Klement Gottwald a Adolf Hitler byli také zvoleni v demokratických volbách. Jistě nechtěl srovnávat českého premiéra a prezidenta s německým diktátorem. Chtěl říci, že pokud zvolení zástupci překročí určitou hranici, je zásah v pořádku – třeba formou masivních demonstrací. Co na to říkáte?
Ano, Adolf Hitler byl zvolený v demokratických volbách a Gottwald také, když opomenu nátlakové akce a okolnosti, které volby předcházely, což onen přívlastek demokratický dost zpochybňuje, ale znamená to, že tedy zrušíme volby, protože se dají zneužít? Má to logiku?
Když jsme spolu mluvili o třicátém výročí od pádu komunismu, prohlásil jste, že nemáme být za co vděční. „Vše si draho platíme a doplácíme. Nikdo nám nic zadarmo nedá. I za druhé světové války, kdy naši vojáci na západě nastavovali své životy a látali, co jiní nadrobili, jsme si museli všechno zaplatit. I tkaničky do podvlékaček. Takže závěrem nelze než opakovat: Je načase si vzít naši zemi zpět!“ Jak bychom to podle vás měli udělat?
Vzít si naši zemi zpět primárně a konkrétně znamená nedovolit lidem, jako je starosta šestky Kolář, aby měli moc. Typický příklad. Další vylíhlé kukaččí vajíčko, které si z pozice funkce uzurpuje jen jeden správný názor, jen jeden výklad historie, který vnucuje ostatním, protože je to v souladu s protiruským běsněním a patolízalstvím k Evropské unii. Znamená to volit strany, které se politicky nebudou přiklánět ani na jednu velmocenskou stranu, ale budou hájit naše české zájmy. Naději vidím v Trikolóře. Sám se aktivně účastním na jejím budování.
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především? Mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici?
Věhlas Československa jako strojírenské velmoci byl postavený na výrobě zbraní všeho druhu. Šlo o přesné strojírenství, s kterým byla spojena i další výroba pro mírové účely, snad nemusím upřesňovat. Základ tohoto průmyslu byl založený už za Rakouska-Uherska a stále se rozvíjel. Dnes jsou z mnoha světoznámých značek trosky, případně jsou v cizích rukou. Nemohu souhlasit s tak jednoduchým argumentem o technologické zaostalosti a podobně. Pokud by se rozumně udržely trhy, hlavně v rozvojových státech a Rusku, kde stále ještě nebyly tak vysoké požadavky, alespoň částečně, mohly by být finance i na vývoj. Ale to by si stát musel udržet v těchto klíčových odvětví svůj vliv.
Vstup do Evropské unie rozvrat dokončil. Věhlas, který byl postavený na prezentaci jedné příďové figury intelektuálního odporu a který se recykluje neustále dokola, není k ničemu. To nám stát nevybuduje. Každý dnešní politik, který se o to bude snažit, bude mít hodně těžkou úlohu, ale věřím, že přijde. Doba je k tomu zralá. Dnešní politici mají na tom marastu lví podíl.
Psali jsme:
Hnutí Trikolóra, jak jste prohlásil minule, může být historickým průlomem a nosným projektem. Jak jste teď řekl, sám se na jeho budování podílíte. Proč by mělo být hnutí takovým průlomem? A kdo by se měl obávat, že mu Trikolóra odvede voliče?
Domnívám se, že tři základní programové pilíře Trikolóry – tedy braňme normální svět, bohatství vzniká z práce a žijeme v České republice – osloví každého rozumně smýšlejícího člověka. Nejen ty, kteří se chtějí k Trikolóře připojit, ale i ty, kteří jsou v současných politických stranách a proklamace je donutí přemýšlet stejným směrem, směrem ke vzájemné spolupráci v rámci těchto obecných cílů. K Trikolóře se přihlásilo 75–80 procent příznivců, kteří nikdy dle svého vyjádření nebyli členy jiných politických stran. K nám se masově nehlásí členové ostatních politických stran, ale jak se dá tušit ze skladby příznivců, ta dosud mlčící část společnosti.
Takže si nemyslím, že odvedeme podstatnou část voličů z jiných stran, ale že se nám podařilo zaktivovat onu pasivní část občanů, kteří z nějakého důvodu nepokládali za nutné se osobně politicky angažovat v konkrétní straně, kteří nyní vidí smysl v politické aktivitě v rámci programových pilířů Trikolóry.
Je tu politické hnutí, které se zcela jednoznačně nezabývá nějakým ideologickým antiprogramem, ani není obslužným partnerem zahraničních zájmů, ale má politický program, který dává prostor všem pro spolupráci tam, kde se zájmy ostatních mohou sblížit. A zájem na budování státu bez diktátu zvenčí by měla mít každá politická strana, pokud jí jde o vlastní občany především. Tady je síla Trikolóry.
Britský premiér Boris Johnson oznámil, že chce zemi stůj co stůj vyvést z Evropské unie, datum případného tvrdého Brexitu bez dohody je stanoveno na 31. 10. Dojde k tomu podle vás? Je vůbec v tento okamžik ještě důležité, zda vůbec Britové EU opustí? A co říkáte na uniklý interní dokument britské vlády, který de facto přiznává, že tvrdý Brexit by vedl k velké nouzi a možná i k masovým protestům?
Uniklé dokumenty jsou často uniklé proto, aby vynikly. Jen nějaký papír by asi někoho nevzrušil, ale dáme-li tomu punc čehosi tajného, tak to hned vypadá jinak. Také je nutno říci, že vlády se logicky zaobírají různými scénáři vývoje státu, zvláště jedná-li se o určitý zlom v mezinárodních vztazích. Takže vznikají i takové scénáře, které se nikdy neuskuteční, ale načrtnout se musí. Bez znalosti použitých dat nemá dokument velkou vypovídající hodnotu.
Jaký příklad bychom si z toho měli vzít my?
Jaký? Nejsme v postavení Velké Británie, to je jasné, ale na druhou stranu bychom se měli snažit o to, abychom vylepšili svoji mezinárodní pozici, třeba i tvrdým postojem vůči zahraničním tlakům. Respekt si nezískáme škemráním o drobty, které spadnou od stolu velmocí, ani bezduchým následováním jejich politiky, ale deklarováním pozic nezávislého státu, který si o mezinárodních aktivitách a vnitřní politice bude rozhodovat sám podle svých potřeb, ne podle potřeb jiných. Na to už jsme doplatili vícekrát.
Panuje dnes ve výkladu historie 20. století jakási dvojakost, například ve vztahu k těžkostem, které nám způsobili Němci a Rusové? Je podle vás dnešní mainstreamové vnímání českých moderních dějin vyvážené a objektivní?
Politika velmocí je politika velmocí. Jednou jsem s tím, podruhé s jiným, podle toho, jaký z toho mají imperiální prospěch.
Vnímání našich dějin nebylo nikdy vyvážené. Ani po vzniku samostatného státu, kdy se zatracovalo vše, co mělo spojitost s Rakouskem-Uherskem, často k vlastní škodě se vytvářely zbytečné mýty, a naopak důležité věci se zamlčovaly. Jako například články Versailleské smlouvy, které nás v otázce národnostních menšin dávaly všanc rozhodnutí mocností, aniž bychom se mohli účinně bránit. Vyústilo to v mnichovskou dohodu.
Dnes, díky internetu, je občanská informovanost o věcech daleko vyšší, proto mají i politici, kteří vytváří mýty ve svůj a něčí politický prospěch, značně ztíženou situaci. Proto se vedou urputné bitvy o vliv v médiích, proto se opětovně používá cenzura, cudně přejmenovaná na boj s dezinformacemi, proto se mění slovník a slovům se dává jiná náplň, proto vznikají pořady s návody, jak se máme učit správně myslet.
Příkladem je kauza Koněv. Maďarsko bylo de facto poraženým státem a dle dohody Spojenců patřilo do zájmové sféry Sovětů. A ti si to prostě uhlídali. Zvláště hraniční stát s Rakouskem a revizionistickou Jugoslávií. Jakkoliv nám může být boj Maďarů vymanit se z vlivu Sovětů sympatický, tak ti, co by mohli snad nějak pomoci, nehnuli ani prstem, měli zrovna práci na Suezu.
No, podobně postupovaly Spojené státy v případě Panamy, kdy jim jejich věrný spojenec, ochránce průplavu, začal dělat problémy. Výsledkem byla vojenská intervence a jeho si odvezli do Spojených států, kde dostal doživotí. Jistě, Nagyho popravili. Ale události dělilo třicet let. To jen aby věci dostaly správný rozměr.
|
Otto Černý se narodil 20. ledna 1949 v Praze. - V patnácti letech nastoupil do Vojenské školy Jana Žižky, z níž byl vyloučen za podrývání sociální morálky v armádě. - V srpnu roku 1968 se zúčastnil odporu proti invazi u Československého rozhlasu a zapálil sovětský tank v prostoru u svatého Václava. - Připravoval vznik protistátní ozbrojené skupiny Sdružení třetího odboje v rámci masového odporu proti komunistickému režimu. - V roce 1971 byl odsouzen na dvanáct let za trestný čin přípravy rozvracení republiky. Nakonec byl ve vězení Ruzyně, Mírov a Bory pět let. - V roce 1977 podepsal Chartu 77, zajišťoval tiskoviny ze zahraničí, byl sledován i pronásledován. - Podílel se na přeletu mjr. Vojtěcha Valy do Rakouska, který přepravoval materiály, z nichž se mělo financovat vysílání pro Československo ze zahraniční lodě. Přelet nebyl úspěšný, kvůli špatnému počasí a husté mlze se Vala neodvážil v Rakousku přistát, a tak se vrátil do Československa, kde byl zadržen a odsouzen k třinácti letům vězení. Kvůli tomu byl Otto Černý vystaven nebezpečí vysokého trestu ve vykonstruovaném obvinění přípravy teroru, dle kterého měl připravovat výbuchy v metru, dokud nepropustí Vojtěcha Valu. Byl proto v roce 1979 donucen opustit republiku, vzdát se občanství a za aktivní pomoci švédských diplomatů emigroval do Švédska. - Ve Švédsku vystudoval a pracoval pro hraběcí rodinu von Rosen, takže byl v kontaktu s vlivnými švédskými politiky. Působil v celosvětových protikomunistických emigrantských organizacích, vydával Severské Listy pro emigranty. - V roce 1989 uspořádal sbírku a poslal do Československa 20 kopírovacích strojů pro Občanské fórum. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
