Chyba, že to podceňujeme. Okamura zpochybněním koncentračního tábora zkoušel, kam až je česká společnost ochotna zajít, varuje Šojdrová

Jaká atmosféra panuje v Evropském parlamentu se sílící kritikou kolem migrační krize?

Teď polevila. Evropská unie už přijala řadu opatření, kterými jsme schopni lépe čelit jak přílivu uprchlíků, tak hlavně řekněme jejich zachycení a poskytnout pomoc a řešení přímo v místě konfliktů. Tedy nepřenášet je do Evropy, což je dost klíčové. Jde o strategii, kterou si Evropská unie správně zvolila a Česká republika ji samozřejmě podporuje.

Nedávno jste po odvolání místopředsedy Evropského parlamentu z funkce - Poláka Ryszarda Czarneckého za jeho hanlivý výrok - řekla: „Neříkám, že by si Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky měla vzít příklad, to bych si nedovolila. Jen bych si moc přála, aby se tam našla většina, která odmítne diktaturu populismu a napraví chybu, která se stala zvolením pana Okamury místopředsedou Poslanecké sněmovny.“ O odvolání Tomia Okamury se nakonec ani nehlasovalo. Co tomu říkáte?

Je chyba, že to podceňujeme. Je možné, že si z toho Okamura vezme lekci, což by bylo dobře, ale celkově si myslím, že neměl být v čele Poslanecké sněmovny jako místopředseda. Je zastáncem velmi extrémistických pohledů v některých oblastech a jeho populismus opravdu nemá hranice. Musím říci, že mě to mrzí a chybou je, že zůstává v této pozici a rovněž, že byl vůbec zvolen.

Čím si tedy Okamura získává tolik voličských hlasů?

Protože reaguje na obavy lidí z migrace. Je třeba brát do úvahy fakta a nevyvolávat strach zbytečně, což se vždy hodí, když vyvoláte nějakou vlnu. Myslím, že každý politik reaguje na to, co občany pálí, a v tomto případě obavy občanů chápu, ale nesouhlasím s Okamurou, který se veze na vlně strachu většího než samotné riziko. Volá po uzavřených hranicích, mobilizaci, ozbrojování občanů, aby každý měl možnost se bránit sám, a zkrátka vyvolává obavy. Řekla bych, že zvětšuje riziko, aniž bych ho chtěla podceňovat.

Všichni politici reagují na obavy, nikdo z nás je nepodceňuje, ale jde o to, zda jako zodpovědný politik hledám řešení společně s partnery z Evropské unie a samozřejmě vládou. KDU-ČSL byla v minulé vládě, měla připravená opatření, zvýšené kontroly na hranicích a kladli jsme požadavky na Evropskou unii, abychom lépe chránili vnější hranici. Prostředky ochrany máme všichni stejné, akorát jsou politici, kteří chtějí konstruktivní řešení, a politici, kteří navrhují rychlá a populistická řešení jako okamžité uzavření hranic a tak dále. To není na místě a není to potřeba. Aniž bych zpochybňovala, že pokud to bude nutné, jako zodpovědný politik učiním veškerá opatření proti nelegální migraci. Na tom se shodujeme všichni, lišíme se v řešeních a ta Okamurova jsou extrémistická. V jeho zjednodušené rétorice došlo i k vyjádření k Letům. Asi zkoušel, kam až je ochotna česká společnost zajít, co si nechá líbit. Zda mu zpochybnění koncentračního tábora projde, nebo nikoliv. Nevěřím, že nevěděl, co říká.

Prohlásila jste, že jsme povinni přijmout euro. Jak se díváte na dlouhodobé problémy eurozóny? Nehrozí nám v případě přijetí eura nebezpečí?

Jistě a musíme to samozřejmě sledovat a brát v úvahu. Ta povinnost souvisí se vstupem do Evropské unie, kdy jsme se k přijetí zavázali, ale nezavázali jsme se k pevnému termínu. Logicky každého napadlo, že prostě ve chvíli, kdy podmínky naplníme, je v našem zájmu vstoupit. Nikdo se nedomníval, že je potřeba klást nejzazší termín. Eurozóna má problémy, ale měna má vždy nějaké problémy a je třeba pracovat s faktory, které měnu vyvažují. Česká republika i Česká národní banka dělá opatření, aby podpořila českou ekonomiku. I v eurozóně jsou nástroje, kterými lze situaci ovlivnit. Jenže my o těch nástrojích nerozhodujeme a samozřejmě nemůžeme spolurozhodovat, když nepatříme do eurozóny. Jsme pozorovateli. Víme, že Řecko přijalo určité reformy, aby se s problémy vypořádalo. Je na ekonomech, aby řekli, zda jsou rizika příliš velká, nebo nejde o ohrožení. Změny budou probíhat a nikdy nenastane ideální doba. Nejsem si ani jistá, zda přijde vhodnější doba, i když bych si to přála.

Volá se po reformě Evropské unie. Jaké změny by podle vás byly potřeba?

Změny jsou potřebné tak, aby členské státy nemohly být v zásadních otázkách přehlasovány. To se týká migrační politiky i udělování azylu a není možné, aby České republice bylo nuceno přijmout azylanty, když se rozhodne opačně. Je potřebná změna kultury rozhodování svrchovaností národních států tak, jako na počátku, kdy bylo rozhodnutí nutné jednomyslně, zejména v otázkách bezpečnosti a azylové politiky tak, abychom nemohli být přehlasováni.

Reforma by se měla týkat i sociálních věcí. Musím říci, že existuje napětí mezi členskými státy, kdy část má pocit, že podnikatelé a zaměstnanci využívají jejich pracovní trh, což považují za nespravedlivé a raději dělají určitá opatření. Čelíme jakémusi rozdělení a je třeba se dohodnout, jak bude vše fungovat. A ještě efektivita, ke které patří úspora financí například na střídání sídla mezi Bruselem a Štrasburkem, což je skutečně neefektivní. Evropská unie by měla ukázat, že chce jednat efektivně a měli bychom se dohodnout o zasedání na jednom místě.

Nicméně ve volbách napříč Evropou vyhrávají či posilují euroskeptické strany. Itálie, Rakousko a tak dále. O čem to podle vás svědčí?

Rozlišovala bych podle zemí. Třeba zrovna naši nejbližší sousedé Rakousko, tam určitě nezvítězil euroskeptický hlas, ale kritický vůči migraci. Jinak Rakousko z evropské integrace velmi těží a nejsou antievropští. Rozlišovala bych určitou naštvanost, jak se Evropa nedokázala s migrací vypořádat. Neznám situaci v Itálii podrobně, ale znám politické strany. Nemyslím, že je hnutí Pěti hvězd euroskeptickou stranou. Je kritická, ale vzpomínám, že před volbami nechtěla vystoupení z eurozóny. Jedná se o takové vlny, kdy každá strana hledá své voliče. Itálie má velké problémy s nezaměstnaností, takže tyto voliče oslovuje a dává jim určitou nabídku. Nemyslím, že jsou euroskeptické strany na vzestupu, ale samozřejmě hledají své voliče, hledají to místo, kde je mohou oslovit. V různých zemích je situace různá.

Asi před rokem a půl jste řekla, že byste nerada, aby ze sebe Andrej Babiš udělal mučedníka, na kterého útočí Evropská unie. Jak mu to jde nyní? Dělá ze sebe mučedníka?

Nedělá. Je dost sebevědomý, protože voliči dali jeho straně silný mandát. Osobně mu nerozumím, protože si myslím, že úspěšný podnikatel by měl dělat, co umí, a domnívám se, že politické hnutí neřídí úplně nejlépe. Je to vidět na tom, jakým způsobem jedná a jakým způsobem se jedná o sestavení politického složení Sněmovny. Volí Ondráčka, pak nevolí, mění svá stanoviska.

Co se týká vztahu vůči Evropské unii. Evropská unie respektuje, že Babiš je nominovaným premiérem, i když je netypické, že vládne bez mandátu. Podle mě jako v mnoha zemích, když nemají vládu s mandátem, tak vládne stará vláda až do doby, kdy je sestavena nová. Tady vládne hnutí bez podpory Poslanecké sněmovny. Nikdo z Babiše obětního beránka nedělá. Berou to jako realitu. Andrej Babiš upřímně nemá silné postavení, protože nemá podporu a pokud ji mít bude, hledá ji u stran, které - ať už komunisté nebo SPD - nejsou respektovány. Zvláště v České republice si respekt nezaslouží komunisté, jsou pořád stejní jako před rokem 1989 a v Evropské unii to vědí, vědí to i politické špičky i jejich partneři. Pokud chce mít Babiš silné postavení, tak by se měl snažit o získání podpory jiných politických stran, vyhodnotit situaci a počkat, až doběhne řešení jeho trestního stíhání. Bylo by to dobré a nejen pro něj, ale důležité i pro Českou republiku a Babiš v tuto chvíli Českou republiku poškozuje. Tím nechci hodnotit jeho odborné stránky jako šéfa firmy, to je něco jiného. V politice potřebuje respekt, důvěryhodnost, aby hájil zájmy země a pokud nebude mít silný mandát, nebude se cítit jako respektovaný.