Rusko nejdříve uznalo nezávislost Donbasu a Luhanska, aby vzápětí na toto území vstoupila ruská armáda. Co si o tomto postupu myslíte?
Je hezké vidět, jak je zatím všechno pod kontrolou. Na vodě nejsou žádné vlny, takže díky tomu vidíme daleko. Ale... je to teprve začátek. Putin už má, co chtěl. Už ví, že může útočit na Ukrajinu bez větších potíží. Ví, že ukázal, že Rusko je velmoc. A hlavně ví, že se mu povedlo historicky vstoupit mezi nejsilnější vůdce v historii Ruska. Stal se tím, kdo otočil proces ztráty vlivu a území Ruska, začal rozšiřovat ruské hranice a povedlo se mu vrátit Rusko do povědomí celého světa jako relevantní, silný stát s vlivem na celém světě. Jenže tím to nekončí, je toho před námi ještě hodně. Všechno, co jsme dosud viděli, je jen dílčí část geniálního strategického plánu, jehož jediným cílem je získat celou Ukrajinu. Viděli jsme velmi chytré taktické kroky, například rozdávání pasů všem občanům Doněcka a Luhanska, nebo dlouhodobá společná cvičení ruské armády společně s běloruskou, což umožnilo úspěšně umístit ruské vojáky a techniku na území Běloruska. Rusku se také povedlo úspěšně infiltrovat jak proruské, tak protiruské skupiny na Ukrajině. K získání celé Ukrajiny tak bude stačit, když se její vedení změní z protiruského na proruské.
Jak by měl podle vás teď reagovat Západ? Hrozí otevřený vojenský konflikt nebo pouze hospodářské sankce?
Západ by měl nyní jen minimálně mluvit a ještě méně vyhrožovat. Už víme, že král je nahý, tak proč to poslouchat stále dokola? Teď začne velká hra, v níž budou USA a EU rozdávat hodně sankcí, Ukrajina bude děkovat a předstírat, že to je důkaz, že ji NATO neopustilo a jsou v tom spolu (což vůbec není pravda, není v tom žádná loajalita vůči Ukrajině, spíš jde o pokus udržet NATO pohromadě a nezanechat pocit, že je slabé a bezmocné). No a Putin ví, že vyhrál, ale musí říkat, že nebylo nic plánované, že šlo o obranu Rusů v Donbasu a Luhansku.
Konflikt bude ale limitovaný a bez intervence ze strany EU a USA. Ukrajinský prezident a armáda jsou limitovaní a bez externí pomoci nejsou pro silnou a dobře vycvičenou ruskou armádu reálnou hrozbou. Putin může být spokojen, ruská armáda chrání Rusy v Donbasu a Luhansku. USA nechtějí do války, bojí se a nemají dost důvodů pro její vedení. EU je zcela impotentní a její představitelé mohou jen kecat, bez USA nemají na jakoukoliv vojenskou akci šanci. Jen jeden faktor není stoprocentně jasný a může nás zatáhnout do války. Ukrajinci. Stačí jeden velký teroristický útok a Putin zaútočí, začne bombardování a ztratíme kontrolu. Tato hrozba je relativně málo pravděpodobná, ale je stále na stole a to mně vadí. Kdybych musel bojovat a bránit naši zem, tak kvůli nám a ne kvůli Ukrajině. Ukrajina nám za to nestojí, nesmíme se kvůli ní nechat zatáhnout do války.
Nejdříve to byl Krym, teď Donbas a Luhansko... Nehrozí, že pokud někdo Rusko nezastaví, přijdou na řadu za pár let další území?
Ne. Putin muže zaútočit kdekoliv, dokonce i na nás, ale jen v reakci na naše jednání. Pokud budeme vyhrožovat a nabízet vojáky proti Rusku, vytvoříme i takovouto možnost. Pokud ale budeme jednat a mluvit odpovědně a ne agresivně, nestane se to. Putin není žádný Hitler. Je to silný vůdce, který si nenechá nic líbit a když dostane facku, vrátí úder. Všechno, co se stalo, pečlivě připravil do nejmenších detailů (připomínám už v roce 2019 ruské pasy pro občany Donbasu a Luhanska), a myslím, že to bylo správné. Rozhoduje se sám, a ne jako vůdci USA, Německa a Francie, kteří musí všechno konzultovat. To je jeho výhoda. Putin myslí v první řadě na Rusko. Pojďme se to naučit, naše priorita má být Česká republika, nikoliv Brusel nebo USA!
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný
