Cyril Svoboda varuje liberály: Svět se změnil. Vykročme z postojů devadesátých let

13.08.2019 15:52

POLOČAS HORKÉHO ROKU Ti, kdo tvořili zahraniční politiku v posledních 30 letech, by měli komunikovat s těmi, kdo ji tvoří dnes. Proto lidovec a bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda podnítil vznik diplomatického klubu, kde se budou setkávat a společně diskutovat o směřování české země za hranicemi. Řekl to v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, a upozornil, že svět se za třicet let změnil a je třeba zvážit zavedené postoje a názory i k mocnostem. „V devadesátých letech jsme žili v přesvědčení, že rozvoj, pokrok a růst může být spojen jen s liberálním uspořádáním. Čína ukázala, že to tak úplně neplatí,“ vysvětlil Svoboda.

Cyril Svoboda varuje liberály: Svět se změnil. Vykročme z postojů devadesátých let
Foto: Hans Štembera
Popisek: Cyril Svoboda

Letos slavíme třicet let od pádu komunismu. Vypadá česká společnost tak, jak jste si ji tehdy představoval?

Vypadá jinak. Protože mluvíme o společnosti v roce 1989, a dnes máme společnost v roce 2019. Každá společnost se za třicet let změní, i kdyby se nezměnil režim. Obecně se nestalo nic se společností jako takovou – máme demokracii, jsme otevřená demokracie, svobodná země, jsme členy Evropské unie i Severoatlantické aliance, to jsou velké výdobytky. Ale samozřejmě se česká společnost vyvíjí s ohledem na všechny faktory, nejenom na vývoj v České republice, protože po třiceti letech se každá společnost změní.

Ten letošní rok je spojen s nestabilitou ve vládě, s demonstracemi, teď se diskutuje o rozpočtu, který ČSSD nechce přijmout a podobně. Ten rok slavnostně moc nevypadá…

Anketa

Podpořili byste zrušení Senátu?

95%
5%
hlasovalo: 12441 lidí

Jedná se o naprosto epizodiální a naprosto marginální záležitosti. To, jestli nějaká vláda v roce 2019 čelí kritice, ať už demonstrantů na ulici, nebo jiné, jako jsou problémy s rozpočtem… to jsou příběhy, které pominou.

Pamatuji si, když jsem měl zlomenou páteř a ležel jsem v nemocnici, tak za mnou přijeli Vladimír Špidla a Lubomír Zaorálek a nabádali mě, abych se vzdal mandátu, protože bylo potřeba přijmout klíčový zákon. Já jsem kvůli tomu letěl helikoptérou z brněnské nemocnice do Prahy a hlasoval jsem v Poslanecké sněmovně na zdravotním křesle. Ani já si přesně nepamatuji, o jaký zákon šlo. A tehdy jsme si mysleli, že jde o klíčovou záležitost. To jsou problémy, které pomíjejí celkově, dlouhodobě.

Ale proto mě nevzrušuje, jestli se nyní dějí tyto záležitosti, protože jsou součástí svobodné společnosti. Rozdílné názory a svobodný projev, nikdo není za své názory trestán nebo postihován, takže z dlouhodobého pohledu jsou to věci marginální.

Například komunisté si nemyslí, že marginální věcí třicet let po pádu komunismu jsou zločiny privatizace, a prosadili do programu Sněmovny projednávání těchto činů. Má to ještě smysl, když právně je většina kroků promlčena? Má to smysl z nějakého historického pohledu, tedy prošetřit, kdo za co může?

Můžeme citovat Karla Jasperse (německý filozof a lékař, pozn. red.), který říká, že existuje politická vina, vina judiciální a potom vina mravní. Pokud je možné, aby byla prokázána vina judiciální, pokud někdo spáchá zločin, má být potrestán, o tom není pochyb. Zdá se mi, že doba se posunula tak daleko, že nevidím šanci ještě dohledávat a soudit skutky, které se staly před třicet lety. To se zkrátka v dějinách stává. Podívejte se například na privatizační přesuny pobělohorské, a dnes jsou součástí českých dějin.

Už se stalo několikrát v dějinách naší země, že revoluční změny byly nespravedlivé. Například právě doba pobělohorská, i jiné případy, jako mocenský vzestup Valdštejna, kdy došlo k velkým majetkovým přesunům, ke koncentraci moci nových, kteří se chopili majetků starých… A byly to akty nespravedlivé, vedly k utrpení jiných lidí, ale staly se, a dějiny je berou jako součást našich dějin. I tak zásadní přerod společnosti po roce 1989 vedl k velkým a mocenským majetkovým přesunům, a s tím bohužel souvisí skrytí těch, kdo porušovali zákon.

Často se spolu bavíme o zahraniční politice. Zajímalo by mě, jak se podle vás za posledních třicet let změnil obraz České republiky v zahraničí? Mohli jsme být dále? Propásli jsme něco?

Česká zahraniční politika je kontinuální a záleží na osobách. V dobách Václava Havla byly nastaveny parametry. Měli jsme dvě silná témata. Byla to ochrana práv lidí a podpora státu Izrael. Tím jsme se vlastně stali významnými hybateli procesů, protože jsme zaujímali velmi pevné, někdy až krajní pozice, ale byly srozumitelné a věrohodné. To byly velké přínosy zahraniční politiky ve světové politice.

Já jsem přišel s iniciativou založit diplomatický klub a ministerstvo zahraničí ho schválilo. V něm budou všichni bývalí i současní ministři a vedoucí zastupitelských úřadů. Chci, aby se zachovalo to, čemu se říká paměť a kontinuita české diplomacie. Abychom byli schopni komunikovat my, kdo jsme tvořili českou zahraniční politiku, a ti, kdo ji dělají dnes. Abychom se na sebe nedívali křivě, abychom byli schopni si sednout s ministry minulými, byť máme odlišné názory. A ministerstvo to schválilo.

Výstupem toho klubu by měly tedy být jednotné postoje zahraniční politiky?

Cílem je umožnit komunikaci mezi těmi, kdo dnes zahraniční politiku tvoří, s těmi, kdo ji tvořili v minulosti. Mohou je obohatit zkušeností a znalostmi. Chceme, aby se zachovala kontinuita paměti, aby skončilo, co se v zahraniční politice někdy dělo, že nastoupili noví lidé a popřeli všechno staré s tím, že všechno dělali špatně a my to děláme správně. To mi vadilo. Doufám, že komunikace mezi bývalými a stávajícími pomůže zbořit tuto bariéru, asi po ročním úsilí se podařilo dohodnout s ministerstvem a klub bude zřízen.

Nebude to třeba problém vzhledem k tomu, jak je společnost rozdělena na takzvanou prozápadní a provýchodní politiku? Je známo, že někteří lidé kritizují prezidenta Zemana za to, že je proruský a pročínský, jiní zase premiéra Babiše, že mluví jinak v Evropské unii a jinak doma. Může tohle klub ovlivnit? A jestli naopak klub nebude ovlivněn těmito věcmi?

Výhoda klubu je v tom, že bývalí ministři a bývalí vedoucí zastupitelských úřadů už spolu mluví, aniž by byli čímkoliv limitováni. Takže debata bude o to přínosnější, protože bude velmi svobodná. To ale neznamená, že se zruší různé pohledy. Lidé hlasují a volí podle různých politik zdravotních, daňových a zahraničních, takže jsem moc rád, že jsme v zemi, kde se na řadu otázek díváme odlišně. A já patřím k těm, kteří hlásají, že máme mít jednotný postoj k zahraniční politice. Důležité je, aby vláda věděla, co chce, aby realizovala zahraniční politiku.

Vydobyla si tedy naše země silné postavení? Má značka České republiky lepší zvuk? A kdo se o to jméno země zasloužil především?

Samozřejmě v minulosti to byl Václav Havel a jeho vize demokratizace Evropy, sjednocení. Nepochybně Václav Havel je základní ikonou a symbolem české zahraniční politiky devadesátých let minulého století. Dnes bych řekl, že zahraniční politika, spíše než vizionářská, dnes je udržovací. To znamená, že udržujeme dobré vztahy v Evropské unii, v Severoatlantické alianci, se sousedy, ale nevidím posun a vize, co dál. Podle mne se jedná o chybu, protože svět se mění a já si dokonce myslím, že některé krizové situace – mluvili jsme například o válce v Sýrii – bez Ruska můžeme těžko řešit. Mám pocit, že bychom měli mít odvahu vykročit z ustálených postojů devadesátých let minulého století a dívat se na svět jinak.

Druhým příkladem je, jak jsme se domnívali, že prosperita a ekonomický rozvoj je spojen pouze s liberální ekonomikou a se svobodným trhem. Čína ukazuje velký úspěch, aniž by došlo k liberalizaci ekonomiky a trhu. Takže musíme počítat s tím, že svět skutečně vypadá jinak než před třiceti lety. Nemáme co vzpomínat na to, jak to bývalo v devadesátých letech, ale podívat se, jak to vypadá dnes.

V Číně trvají protesty proti čínské správě autonomního Hongkongu, která omezuje tamní svobody. Na sociálních sítích kolují videa tvrdých zákroků policistů vůči demonstrantům, hrozí, že se situace dále vyhrotí a Čína naznačila, že přemýšlí o vojenském zásahu do autonomního území. Jak situaci a postup Číny hodnotíte? A čeká Hongkong demokratická budoucnost?

Samozřejmě jsem na straně těch, kdo bojují za demokracii, otevřenost systému, tedy na straně demonstrantů v Hongkongu, o tom není nejmenší pochyb. Oni jsou nositeli myšlenky svobody a demokracie. O tom, že to bude mimořádně těžké, není nejmenších pochyb. Můj pohled na to je stejný. Nikdo nevyvrací, co jsem říkal před chvílí, tedy že Čína předvedla něco, s čím Západ nepočítal – totiž velký ekonomický růst, aniž by došlo k liberalizaci. Hongkong je ukázka střetu mezi světem svobody a světem autoritativního uspořádání.

To znamená, ekonomický růst funguje i přesto, že v Číně není demokracie…

V devadesátých letech jsme žili v přesvědčení, že rozvoj, pokrok a růst může být spojen jen s liberálním uspořádáním. Svět nám ukázal, že to tak úplně neplatí. Byli jsme přesvědčení, že základní střet je mezi Spojenými státy a Ruskem, nebo dříve Sovětským svazem.

Dnes musíme počítat s dalšími jevy, protože nás neohrožují jednotlivé státy, naše ohrožení existuje z hlediska nelegální migrace, terorismu a tak dále. Jsou jiné jevy, kde je mnoho nestátních aktérů. Nemůžeme žít v zajetí starého pohledu, že základní střet je pouze mezistátní. Ukazuje se, že co platilo v devadesátých letech, kdy jsme bojovali proti napadení ze strany jiného státu, už dnes neplatí. Dnes nás neohrožuje žádný stát.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Za Havla jsem se nestyděl.“ Herec David Prachař, účastník Letné, pozvedá hlas o politice

19:27 „Za Havla jsem se nestyděl.“ Herec David Prachař, účastník Letné, pozvedá hlas o politice

ROZHOVOR Jak se dívá herec David Prachař na otázku rovnoprávnosti žen a mužů, jak se mu žije v rozdě…