Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně a co naopak záporně?

Končící rok s sebou přinesl zejména volební porážku myšlenek a vizí autentické levice subjekty, které byly vygenerovány ze zcela odlišného ideologického základu. Některé z nich se přitom prakticky ještě nedávno nalézaly poměrně hluboko v „politickém podpalubí“. Monotematické hnutí Tomia Okamury, nezdravě ambiciózní a rádoby všeznalí Piráti, při vypnutém počítači však mimo dobovou realitu, a především oligarchická struktura politické divize Agrofertu zaznamenaly významný nárůst voličů.

Musím podotknout, že k tomu bohužel došlo za totálně pasivní rezistence ještě před čtyřmi roky nejsilnější politické strany, sociální demokracie, což se fatálně promítlo nejen do jejich celkového volebního výsledku, ale také udělalo celé levicové scéně „medvědí službu i do budoucna“. Občané v „míře více než vrchovaté“ podlehli sice tradičním, ale o to více laciným a již ošuntělým vábničkám „poctivého miliardáře, který nemá potřebu krást“, ale rovnou také spadli do osidel nepřiměřeného a uměle řízeného strachu či například sugesci nezbytnosti a dokonalosti digitálního světa.