Témata byla: vliv obchodní politiky EU na českou ekonomiku, jak může EU pomoci podnikání a zamyšlení nad budoucností EU a ČR v ní. Akci uspořádali mladí Plzeňáci v rámci projektu Mýty a fakta. Jak dodali organizátoři v úvodu akce, chtějí se zaměřit „…na naše dvě cílové skupiny, které jsou nejohroženější – nejmladší lidé, kteří nemají tolik zkušeností, a senioři, kteří nejsou schopni se tak dobře orientovat ve změti všech možných informací.

Unie jedná i za nás – palec nahoru!

Niedermayer na začátku uvedl, že společný trh je alfou a omegou naší země.  „Vyjednání obchodních dohod čelí dvěma faktickým problémům. Jednak je to velmi složitá a odborná práce. Jakkoliv jsme donedávna věřili, že žijeme v kooperativním světě, kde si vzájemně snažíme pomáhat a hledat vzájemně přijatelná řešení, přece jen v obchodě platí, že větší je prostě větší. Když bude obchodní dohodu vyjednávat ekonomická supervelmoc s malou zemí, výsledek bude velmi dobře pochopitelný, tedy kdo je tu pánem. Česká republika by neměla administrativní a odborné kapacity na to, aby vyjednávala s velkými subjekty, a kdyby vyjednávala, tak to, co by byla schopna vyjednat, by odpovídalo naší relativní ekonomické síle.“

„Je-li EU jednou ze dvou ekonomických supervelmocí, do jednání o obchodní dohodě třeba s Jižní Koreou, Japonskem, Austrálií vstupuje v úplně jiné situaci, než kdyby tam vstupovalo samostatně Rakousko, nebo dokonce Německo. EU svému partnerovi nabízí přístup na trh, který má řádově 500  milionů velmi bohatých lidí. V tom je přidaná hodnota. Je na naší schopnosti, abychom do obchodních dohod, které z našeho pověření vyjednává Evropská komise, dostali to, co je pro nás nejdůležitější,“ horoval – jak jinak – pro Unii bývalý šéf ČNB.

Trump – příklad pro psychiatra(?)

Kovanda pak uvedl: „Hrozí obchodní válka mezi USA a EU. Donald Trump má čas do poloviny listopadu, aby se rozhodl, zda uvalí dodatečná cla na německá a evropská auta, autodílny, a může uvalit samozřejmě i další cla. Nyní se často spekuluje o tom, že uvalí clo na francouzské víno, dokonce stoprocentní, jakožto odplatu za digitální daň, kterou Francie retroaktivně uvedla od 1. ledna letošního roku. Možná odplata Paříž jistě nemine, protože tuto daň nyní prošetřuje americká administrativa, a pokud prohlásí, že je vůči americkým firmám diskriminační, protože tato daň míří především na Facebook a Google, pak lze očekávat odvetu,“ konstatoval ekonom.

„Nejsem psychiatr a nevidím do hlavy Donalda Trumpa. Ono je to někdy tak,  co ve svých tweetech píše, že v úterní večer napíše něco a ve středu to popře. Například o čínském prezidentovi jednou uvede, že je to nepřítel Spojených států, a druhý den jej vychválí do nebes, jaký je to skvělý lídr čínského lidu. Jako ekonom nemohu posoudit, jak bude Donald Trump uvažovat, a je to oříšek obecně. Když se podíváme, jakým způsobem narůstá nejistota, tak jsme nyní v době na maximu za posledních několik desítek let. Takže nejistota ve světové hospodářské politice je vyšší, než byla po 11. září, během asijské krize koncem devadesátých let, a dokonce i po pádu banky Morgan Brothers  v roce 2008 a následné globální finanční krize. Dokonce i vyšší než během evropské dluhové krize, kdy se skloňoval grexit, Řecko a jeho možné vystoupení z eurozóny. Imigrační krize, to všechno bylo procházkou růžovou zahradou proti tomu, jaká je nejistota nyní,“ konstatoval Kovanda.