Aktuálním tématem je nový vývoj v obchodní válce mezi Čínou a Spojenými státy. Americký prezident Donald Trump rozhodl o tom, že USA uvalí od podzimu cla na dovoz čínského zboží. Čína reagovala oslabením vlastní měny. O tom, že je jüan uměle podhodnocován, byť nepřiznaně, se ovšem spekuluje již několik let. Co od této mocenské hry mezi USA a Čínou můžeme očekávat, kdo má navrch?
Kdo má navrch se podle mě objeví až v klíčovém okamžiku celé této hry, kterým budou americké prezidentské volby v příštím roce. Do té doby bude podle mne Čína vyčkávat.
Proč?
Číňané si mohou myslet, že Trumpa počátkem roku 2020 nahradí v Bílém domě někdo jiný, někdo, kdo by třeba nebyl až takovou neřízenou střelou, jako je současný americký prezident, někdo, kdo by byl čitelnější. Takže klíčové bude, kdo bude zvolen, protože jestli Trump v Bílém domě zůstane i na další funkční období, tak Číňané začnou dělat ústupky a to pravděpodobně někdy v polovině roku 2021. Taková věc by z Trumpa udělala de facto vítěze obchodní války.
A když Trump neobhájí?
Pokud Donald Trump znovu zvolen nebude, tak z Bílého domu odejde jako poražený. Bude vykreslen jako ten, kdo obchodní válku a možná i měnovou rozpoutal, ovšem nedokázal ji dotáhnout do konce. Bude to symbolické i v tom, že Trumpův protějšek, čínský prezident, Si Ťin-pching zůstane ve funkci dále. Takže si lze hypoteticky představit situaci, kdy Si Ťin-pching bude s nějakým Trumpovým nástupcem uklízet ten pomyslný nepořádek. Alespoň v takovém světle by situaci vykreslil ten potenciální kandidát Demokratické strany, který by Trumpa v Bílém domě nahradil. Pro Trumpa je tak naprosto klíčové, aby byl americkým prezidentem zvolen znovu.
Sleduje Trump svými kroky proti Číně něco konkrétního, nebo jde nyní skutečně již o část jeho předvolební kampaně?
Američané již delší dobu sledují s určitými obavami nástup Číny. Není to pouze Trump, kdo je proti Číně takto razantní, je to i jeho administrativa a zčásti i americká administrativa dlouhodobě. Jedná se o určitý širší posun v rámci amerického establishmentu. Trump nyní, když už třeba i na přímluvu amerického establishmentu tu obchodní válku s Čínou rozpoutal, rozhodně nebude tím, kdo by chtěl ztratit tvář. A to znamená, že to požene do extrému. Jediné, co by ho mohlo odradit je, kdyby se začaly propadat americké akciové trhy. V takovém případě by totiž mohlo být výrazně ohroženo jeho znovuzvolení.
Ekonom Lukáš Kovanda (Foto: Hans Štembera)
Číně má dlouhodobě pověst levné továrny světa. Tento status jí v 70. letech umožnili získat právě sami Američané. Nemůže to být tak, že se nyní Američané snaží Číně zabránit ve snaze této nálepky zbavit a opatřit své zboží vyšší přidanou hodnotou?
Do jisté míry to tak je. Spojeným státům do značné míry vyhovoval stav, kdy Čína byla dílnou světa a za hubičku vyráběla levné hračky, levná trička pro celý svět a pro Ameriku zejména. Největší objem tohoto levného zboží odcházel právě do Spojených států. V USA to mělo pozitivní dopady: například to pomáhalo držet na uzdě inflaci. Nestoupaly tam tolik ceny a americký spotřebitel z levného čínského zboží profitoval. To se projevovalo třeba i tím, že spotřebitelé měli vyšší důvěru v americký politický systém.
Jenže tomuto stavu je nyní konec. Čína se snaží výrobu obohatit o vyšší přidanou hodnotu a už nechce být onou levnou výrobnou světa. Navíc má velmi ambiciózní cíl se do roku 2025 stát až jakousi technologickou velmocí. To by nakonec znamenalo nejenom velmi silné postavení Číny v oblasti technologické a ekonomické, ale nakonec i v oblasti vojenské. Zkrátka nebude to jen otázka mobilních telefonů, ale i nejmodernějšího vojenského zařízení. V takovém případě by Spojené státy byly ohroženy už i geopoliticky. Lidé kolem Trumpa si toto uvědomují. I proto nyní americká administrativa začala činit kroky, které by pomyslný nástup Číny zpomalily, zbrzdily, v ideálním případě pak zastavily. Jenže to už zřejmě není možné.
Čína a USA jsou ekonomiky vzájemně extrémně propojené. Je vůbec možné, aby z této přetahované jedna ze stran vyšla vítězně, aniž by sama sebe dramaticky poškodila?
Není to možné. Už nyní vidíme, že obchodní válka oslabuje obě ty ekonomiky. Donald Trump, aby oslabování americké ekonomiky zmírnil, velmi bezprecedentně, a to i z historického hlediska, tlačí na centrální banku ve smyslu, že jí poměrně otevřeně naznačuje, co by měla dělat, a sice snížit úrokové sazby. Trump prostě podle mého počítal s tím, že Čína ustoupí. Jenže když vidí, že se tak nestalo, snaží se dělat kroky, které by odlehčily ekonomice tak, aby to do těch voleb prostě nějak doklepal.
Fotogalerie: - Vzkazy komunistům
Přetahovaná mezi Čínou a USA už má své dopady. Například Německo hlásí propad v průmyslové výrobě a vývozu právě kvůli čínsko-americkým problémům. Index Nákupních manažerů (Purchasing Manager‘s Index, PMI) reflektující globální výrobu poklesl už třetí měsíc v řadě. Je nakročeno k recesi, nebo už v ní jsme?
V recesi se ještě nenacházíme, ale nakročeno k ní určitě je. To, co se děje ve světě mezi Čínou a Spojenými státy, totiž může mnohem tíživěji dopadnout na menší otevřené ekonomiky. Takovou je právě například Německo, které je samo na Číně obrovsky exportně závislé. Dopady už pozorujeme nyní. Německo kvůli té obchodní válce opravdu strádá, jelikož vyváží ohromné objemy zboží do Číny. A jestliže je Čína ekonomicky oslabena, tak ten odbyt prostě není takový. Navíc se kvůli tomu zhoršuje atmosféra ve světovém obchodě a to opět dopadá spíš na Německo než na Čínu a Spojené státy, které samy nejsou tak otevřenými ekonomikami. Německo tedy může být první obětí obchodní války mezi USA a Čínou a místem, kde recese přijde nejdříve. A to samozřejmě není dobrá zpráva ani pro Českou republiku, jelikož tím, čím je Čína Německu, je i Německo České republice.
Ekonom Lukáš Kovanda (Foto: Hans Štembera)
Spatřujete v té souvislosti nějaké varovné signály nasvědčující tomu, že se ekonomická recese blíží?
V poslední době jsou takové signály na denním pořádku a sledujeme je v živém přenosu. Takovým signálem je například růst ceny zlata, které v těchto dnech vystoupalo na své šestileté maximum.
Proč?
Zlato je obecně vnímáno jako určitá pojistka pro špatné časy. Když o něj roste zájem, znamená to, že spousta lidí na světě očekává špatné časy. Až se bude zlato cenově propadat, tak to bude znamenat, že špatné časy odcházejí.
A další signály?
Výrazně posílila rovněž i kryptoměna Bitcoin. Cena jednoho Bitcoinu se aktuálně pohybuje kolem 12 tisíc dolarů za kus. A to rovněž o něčem svědčí, jelikož Číňané, kteří do Bitcoinu hodně investují, se obávají dalšího oslabování čínské měny.
A oslabování měny je opět jeden z projevů možných problémů. Není to jenom problém pro čínskou ekonomiku ale právě třeba i pro ekonomiku německou. Německý vývoz do Číny je obrovský a když oslabuje jüan, tak se německý vývoz stává méně konkurenceschopným. V důsledku je tedy oslabující čínská měna problémem i pro Českou republiku. V našem zájmu není, aby čínská měna příliš oslabovala.
V souvislosti se současným stavem globálního finančního systému, jaký dojem na vás dělá vývoj kolem německé investiční banky Deutsche Bank? Ta nedávno ohlásila velké reformy, propouštění a rovněž i to, že se vzdá svých aktivit na kapitálových trzích. To zavdalo ke spekulacím o možných problémech německého bankovního obra.
Deutsche Bank je tikající bomba světového finančního systému.
Proč si to myslíte?
Je to banka, která je neuvěřitelně provázána se světovým finančním systémem. Jak už mají Němci ve zvyku, tak všechno ženou do extrémů. V případě Deutsche Bank si prostě usmysleli, že budou mít megabanku světového významu. Měli ambice se vyrovnat velkým investičním bankám americkým. Toto německé velikášství narazilo. V rámci svého velikášství vstoupili na trhy, na kterých neměli tolik zkušeností. Němci se přepočítali a nyní splakali nad výdělkem.
Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?Anketa
O co se Deutsche Bank snaží nyní?
Deutsche Bank se nyní snaží ustoupit od svého velikášství a vrátit se kořenům, tedy k tomu, na čem ta banka v 19. století vyrostla, což je financování německého průmyslu a německého obchodu.
Co by čistě hypoteticky přinesl pád takové banky?
Ta banka je tak provázána, že kdyby zkolabovala, což určitě nelze vyloučit, tak to ohrozí celý finanční svět. Nechci říct, že by to byl nový případ banky Lehman Brothers, ale mohl by to být hodně podobný milník.
Pravděpodobně by se ale opět sanovalo z veřejných rozpočtů...
Určitě, a to by právě byl také klíčový rozdíl oproti bance Lehman Brothers, která byla ponechána svému osudu. Německá vláda to sice ani na chvíli nepřizná, ale neumím si představit, že by Deutsche Bank jen tak nechala padnout. Němci teď mají finance na to, aby sanovali banky. Snaží se udržovat rozpočet, snižují své zadlužení, takže oni by ty prostředky měli.
Mohl by mít nějaký krizový scénář kolem Deutsche Bank dopady i v Česku?
Pádem Deutsche Bank by byly určitě poznamenány zahraniční mateřské společnosti českých bank, jelikož jsou s ní provázány. Myslím si ale, že stejně jako v roce 2008 český bankovní systém přežil pád Lehman Brothers, tak by ustál i toto. Čeští střadatelé se nemusí bát, že by v důsledku možného pádu Deutsche Bank přicházeli o peníze.
V jakém stavu je podle vás eurozóna? Nejzadluženější zemí eurozóny se nově stala Francie, která v tomto předhonila Itálii. Itálie si rovněž pohrává s myšlenkou, že by vedle eura zavedla ještě jednu paralelní měnu...
V eurozóně jsou bohužel v současnosti, musím ten příměr znovu použít, dvě tikající bomby. Zatímco tikající bombou světového finančního systému je Deutsche Bank, tak tikajícími bombami eurozóny jsou Francie a Itálie.
Proč?
Jsou to země, které nemají v pořádku své veřejné finance a v podstatě už jsou na hraně.
Francie se v podstatě snaží záplatovat svůj obrovský dluh novými daněmi. Například loni na podzim to prezident Macron zkoušel s daní z nafty, kterou vysvětloval environmentálními ohledy. Ovšem, jak jsme viděli, vzbouřily se proti tomu Žluté vesty. Nyní to Francie zkouší s daní z letecké přepravy. A to může mít opět neblahé důsledky například na obchod, nebo že mladí lidé nebudou tolik cestovat. A nakonec to může vést i k určité další politické polarizaci. Bude to nahrávat řekněme těm antisystémovým stranám. Ovšem Francie již je nyní na hraně. Daněmi bude Macron jen dále polarizovat společnost.
V Itálii již k tomuto došlo. V září budou velmi pravděpodobně v zemi předčasné volby, ve kterých opět velmi pravděpodobně získá drtivou dominanci Salviniho Liga, přibližně 40 procent. Takže potenciální mandát, který Salvini bude pravděpodobně mít pro jednání s Bruselem, bude neskonale silnější než ten, který má dnes. A když už i dnes vidíme, že on je opravdu schopen postupovat opravdu rázně, tak v případě takto silného mandátu a ještě s připočtením třeba nějaké ekonomické krize si lze představit, že se Salvini vrátí k nějaké myšlence nikoliv třeba zavedení paralelních měn, ale třeba i vystoupení z eurozóny.
Vystoupení z eurozóny? Nenahrával by takový úmysl přímo rozpadu Evropské unie?
Jediná možnost, jak se zbavit eura jako společné měny z právního hlediska, je vystoupit z Evropské unie. A pokud by ekonomika rozsahu Itálie skutečně vystoupila z Evropské unie, důsledky by byly obrovské například pro finanční trhy. Ty by si to totiž začaly vykládat jako konec světa, což by znamenalo obrovské finanční ztráty.
Ekonom Lukáš Kovanda (Foto: Hans Štembera)
Vrátil bych se k té Francii. Vy v pozadí těch environmentálních akcí a daní prezidenta Macrona, jako je například daň z benzínu, spatřujete spíše pragmatické motivy ve smyslu dalšího naplnění státní kasy?
Samozřejmě, že se obě tyto věci spojují. Aktuálně spatřujeme napříč západem tažení za mnohem zelenější svět. Slyšíme varování různých Gret Thunbergových o tom, jak když něco rychle neuděláme, tak celý svět skončí a všechno se tu rozpadne v popel. Macron samozřejmě na tohle slyší a z logiky věcí se zvyšování daní snaží balit do zelené rétoriky. Když Macron řekne, já vám zvyšuji daně, ale dělám to vlastně pro vaše dobro, abychom všichni dýchali lepší vzduch, měli zelenější lesy a zdravější zvířata, tak na to Francouzi určitě uslyší více, než když jim řekne: podívejte, naši politici tady svým rozhazováním udělali dluh, který má velikost všeho toho, co se ve Francii za rok vyprodukuje.
Macron ovšem na druhé straně zase zrušil tzv. milionářskou daň, kterou byla Francie pověstná…
Možná, že se tím Macron tak trochu střelil do vlastní nohy. Ostatně i v důsledku toho nesou Francouzi jakoukoliv další zátěž v podobě daní z nafty, z létání, která dopadá na širší vrstvy obyvatel, nelibě. Taková opatření totiž dopadají na střední třídu, zatímco bohatí si s nimi lehce poradí. A těm nejchudším, kteří žijí z dávek toho sociálního systému, je to zase jedno, ti nemají tolik peněz, aby jim toto způsobilo zásadní újmu. To opravdu dopadá nejvíce na střední vrstvy.
Je tento tlak na střední vrstvy záležitostí výhradně Francie?
Nikoliv, děje se to i jinde. Osobně se divím, proč evropští politici takto hazardují s přízní středních vrstev. Je jen otázkou, kdy to lidé již nebudou ochotni dále snášet. Mohl bych jmenovat: obrovské zdražování elektřiny v Německu, zdražování pohonných hmot, různé ekologické příplatky, daň z masa, daň z toho, že máte staré auto. To jsou všechno věci, které semínko po semínku, kapička po kapičce naplňují ten pohár trpělivosti, až jednou přeteče. Ovšem v Itálii již přetekl. Střední vrstvy tam již volí Salviniho a řekněme antisystémové lídry. Ani ve Francii k tomu ale není daleko.
Důsledek Macronovy politiky zatím je, že v posledním pololetí bohatli francouzští miliardáři nejrychleji na světě. O čem to svědčí?
Ano, ale podstatné je slůvko „zatím“. Postupně by daňová reforma měla prospět i středním vrstvám ve Francii. Nejdříve z ní zkrátka profitovali ti nejbohatší. Ale uvažme, že ti předtím byli ve Francii fakt hodně zdanění, vždyť zemi ve velkém opouštěli – známý je případ herce Depardieua.
Macron ovšem zřejmě podcenil efekt zvolené časové souslednosti daňové reformy, kdy chudší vrstvy získaly dojem, že nahrává nejbohatším, zatímco všichni ostatní „ostrouhají“. Macron také dále vše zhoršil zmíněnou snahou dodatečně zdanit naftu. To dostalo Žluté vesty do ulic.
Když je země zadlužená tak jako Francie, žádná jednoduchá řešení neexistují. Naopak, lidé se vydávají do ulic, bouří se. A nemyslím si, že to byly poslední mohutné nepokoje ve Francii. Tu zemi čeká velmi těžká budoucnost.
Je to varování i pro české politiky typu Jany Maláčové, kteří nabízejí raději líbivá řešení bez přílišného ohledu na možnosti státní kasy. Takovým je například její snaha o genderově spravedlivější důchody namísto pořádné důchodové reformy. Namísto, aby se ministryně snažila, jak do systému přivést více peněz, primárně řeší to, jak stávající peníze, které tam jsou, rozdělit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
