V poslední době se hodně mluví o Turecku. Jaké jsou podle vás v současnosti jeho největší zahraničněpolitické zájmy?

Turecko bylo dlouhé roky vzorným žákem Západu v oblasti Středního východu. Atatürkovy reformy změnily bývalou osmanskou islámskou velmoc v sekulární stát, který přejal mnoho z evropského způsobu života. Turecko se stalo členem NATO a hrází proti expanzi sovětského vlivu na Střední východ. Klíčovou roli hrála ve vývoji Turecka v té době jeho armáda, která po desetiletí vyvažovala vliv islámu v turecké společnosti.

Ty doby jsou již dávno pryč. Již přes deset let vládne Turecku islámská strana AKP v čele s Recepem Erdoganem. Pod jeho vedením se Turecko změnilo v expanzivní mocnost, která si je vědoma své síly, má druhou nejsilnější armádu v rámci NATO a v několika posledních letech se jí podařilo vyhrotit své vztahy prakticky se všemi zeměmi regionu.

Spekuluje se, že Ankara se chce stát regionálním hegemonem a lídrem celého islámského světa. Nakolik jsou tyto ambice reálné?

Cílem Turecka je nepochybně stát se dominantní mocností v regionu. Důkazem toho je i jeho aktivita v Sýrii, Iráku a dalších zemích. Soupeří o dominanci nejen s dosud vedoucí sunnitskou zemí v regionu, Saúdskou Arábií, ale také s šíitským Íránem. Své želízko v ohni na Středním východě mají ale také Rusko, Izrael, Francie, Velká Británie nebo USA. Ti všichni jsou konkurenty Turecka v boji o ovládnutí regionu a domnívám se, že Turecko „hraje se špatnými kartami“. Jednak je oslabeno bojem se separatistickými Kurdy a jednak se čím dál více kompromituje špatně skrývanou podporou ISIL.