Jurečka a jeho nohsledové falšují skutečnost. Genocida? Docent Valenčík o důchodcích

Hlavně senioři si přejí konec Fialova kabinetu a degradaci vládních stran na bezzubou opozici. Nemyslíte?

Patrně to není dáno sociální pozicí seniorů, ale jejich životními zkušenostmi. Tato vláda je totiž to nejhorší, co jsme tu měli. I všechny čtyři protektorátní vlády se snažily hájit naše národní zájmy v rámci možného více než tato vláda. Představuje největší bezpečnostní riziko pro naši zemi od konce 2. světové války. Ani po okupaci v roce 1968 a za následné normalizace nebyla podlomena ekonomika naší země v takové míře, jak je tomu dnes.

Šéfredaktor webu České důchody David Budai však sepsal článek s provokativním názvem: „Marian Jurečka se zapíše jako ministr, který našim důchodcům pomohl jako málokdo." Co vy na to?

Spíše, než o provokativní článek, se jedná o jakousi trapnou agitku v podobě konglomerátu lží, kdy se to, jak to je, obrací naruby. Uvedu konkrétní příklad. Budai píše: „Na Jurečkovi oceňuji i to, že se opakovaně snažil jednat a hledat kompromis i s opozicí. Také byl ochoten do jisté míry naslouchat a vyhodnocovat kritickou zpětnou vazbu. Ať už máme na zvyšování důchodového věku nad 65 let jakýkoliv názor, původní návrh byl špatný, komplikovaný a částečně neférový. Když na to demografové upozornili, zapracoval připomínky.“

A jak to bylo ve skutečnosti? Jurečka vždy diskusi odmítal, vyhýbal se jí. To jsme viděli i ve sněmovně. Ale zpět k demografům. Ti na Přírodovědecké fakultě UK byli nemile překvapeni tím, jak Jurečka, tedy ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod jeho vedením, účelově falšuje demografická data. Svolali teoretický seminář v budově, kde sídlí, mimochodem je to asi jen pět minut pěšky od MPSV. Na semináři podrobili podklady, které „zpracovalo“, přesněji zfalšovalo, Jurečkovo ministerstvo ostré kritice. Semináře se zúčastnili přední demografové z dalších institucí, například jeden z předních odborníků přímo na demografické aspekty penzijního systému RNDr. Tomáš Fiala, CSc., absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (UK). Shodou okolností jsem byl také přítomen. Ale nebyl přítomen zástupce MPSV. Přitom byl řádně pozván a do té doby se vždy na podobné akce dostavoval. I to vyvolalo na semináři velmi negativní ohlas.

Anketa

Premiér Fiala se omluvil voličům za zvýšení daní. Nevěděl prý, že bude válka. Přijímáte jeho omluvu?

Přijímám

Nepřijímám

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 9578 lidí

Materiály, které dali demografové k dispozici, a jejich průkaznost, vedly k tomu, že se touto problematikou začali zabývat i někteří mainstreamoví publicisté. A teprve pak provedl Jurečka dílčí úpravy, které ale vůbec neovlivnily základní orientaci jeho aktivit na podlomení důvěry v penzijní systém, tedy jeho destrukci. Nejedná se o ojedinělý případ. Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické (VŠE) pořádá tradiční konference na téma sociální politika. Jedním z důležitých témat je i penzijní systém.

Do roku 2023 se na velmi reprezentativní konferenci vždy dostavil pozvaný zástupce MPSV na dosti vysoké úrovni. S obratem Jurečky tato praxe skončila. „Nevidím a nechci vidět, neslyším a nechci slyšet, jednám podle pokynů shora…,“ či jak jinak si to vysvětlit? Ostatně ostentativní odhození knihy, které předvedla Miroslava Němcová v pořadu Václava Moravce, dostatečně vypovídá, jak se chová současná politická reprezentace. Intelektuálně i morálně vyprázdnění jedinci se nechají řídit pokyny cizí moci ve větší míře než kdysi vybraní soudruzi sovětskými poradci. Rozdíl je i v tom, že ti nevedli naši zemi systematicky k úpadku.

Jak jsem viděl vaše připomínky k jeho stati, dost vás rozzuřil...

„Rozzuřil“ není to správně slovo. Spíše rozesmutnil tím, kam až to došlo. Od počátku jde ve sporu o změny v penzijním systému o následující. Je nutný restriktivní přístup, tedy snižování penzí a prodlužování doby odchodu do penze, anebo lze stabilitu penzijního systému zajistit prostřednictvím motivačního přístupu, který umožní prodloužit dobu dobrovolného produktivního uplatnění člověka. Lumpárna, kterou Budai zabudoval do svého článku, spočívá v tom, že zcela přehlíží podstatu problému a tváří se, jako kdyby perspektivní, dynamická, motivační cesta individuálního dobrovolného prodloužení doby výdělečného uplatnění neexistovala. A ze stejného důvodu Jurečka vždy diskusi odmítal, vyhýbal se jí. A to i formou porušení parlamentních procedur.

Přitom popíral svůj vlastní původní názor z dubna 2022, kdy v rozhovoru pro časopis Peníze.cz na otázku: „Udržitelnosti by výrazně prospělo i další postupné zvyšování důchodového věku. Je to pro vás cesta?“ odpovídá: „Nešel bych tudy. Chápu, že se zvyšuje doba dožití, ale na druhou stranu si musíme říct, jaká je kvalita života ve vyšším věku. Chci jít cestou motivace, říkat lidem, že pokud na to fyzicky i mentálně mají, ať pracují dál i v důchodovém věku. Ale říkat to paušálně všem ve všech profesích podle mne nejde. Když je člověk po celém dospělém životě v práci opotřebovaný, roste pak i riziko pro lidi, kteří jsou na jeho práci závislí. Paušálně zvyšovat věk odchodu do důchodu tedy nechci.“ Nebylo to jeho jediné prezentování původního názoru a nebyl sám. Podobný názor zastával i Věslav Michalik, který měl být ministrem práce a sociálních věcí, a na jehož smrti se podepsala i neochota změnit názor, což podrobněji zdokumentováno například zde.

Jurečka se chová jen jako poskok cizí moci, který si nechal vymýt mozek, a který provádí destrukci toho, co by mohlo otevřít cestu k lepší budoucnosti. Proto nechápu to, co píše Budai, a neomlouvá ho ani to, že může být nějakým způsobem „motivován“.

Snižování penzí a prodlužování doby odchodu do důchodu, to je restriktivní přístup, jediný využívaný. Proč se možnost motivačního přístupu ohledně důchodů, který umožní prodloužit dobu dobrovolného produktivního uplatnění člověka, moc nikde neuvádí a třeba média hlavního proudu jako by o ní nevěděla?

Naprosto přesně položená otázka. A míří přímo do černého, obnažuje podstatu toho, o co dnes jde. V době monopolárního světa, nejvíce v období Jelcinovské éry v Rusku, se spontánně zformovala současná globální moc jako skrytá prorostlice zpravodajských a finančních struktur. Snad vědomi si své moci se pokoušely měnit svět k lepšímu, ale jejich pokus neuspěl. To by bylo na samostatné povídání. Jejich ideologií se stal Velký reset Klause Schwaba, který - zjednodušeně řečeno – v podstatě říká to, co poručík Hamáček v Černých baronech: „Starost o lidi přenechte mně. Lidí je na světa jako sraček.“

Jedná se o uplatnění restriktivní strategie ve všech oblastech místo té, která by využívala rozvojových, tedy investičních příležitostí zvyšujících efektivnost systému a měnících kvalitu ekonomického růstu. Typickým příkladem je Green Deal. Škrty místo zvyšování inovačního potenciálu společnosti, který by umožnil, aby ekonomický růst byl stále méně závislý na množství surovin, energií a zátěži životního prostředí. Politika restrikcí nutně vede zpočátku jen k „něžné“ genocidě, později může nabývat stále více tragických rozměrů. Selhání pokusu o „nápravu“ světa současnou globální mocí bylo způsobeno tím, že tato moc se postupně rodila formou pozičního investování a propojování různých forem pozičního investování, tedy přeměny majetkové výhody ve výsadu, v nástroj diskriminace a segregace těch, kteří tuto výhodu nemají.

Vlastní diskriminace pak spočívala a spočívá v potlačování možností rozvoje jednotlivců i zemí. Určuje například, kdo co kam může vyvážet, ale třeba i to, kdo může vyrábět penicilín a kdo ne. V případě jednotlivců se projevuje rozvratem vzdělávacího systému, zejména univerzitního. Ten velmi nedávno výstižně popsal jaderný fyzik Jaroslav Kuba v souvislosti s kauzou „Mikolov“, což si můžete přečíst zde.

Ale jsem optimista. Zdrojem mého optimismu je skutečnost, že rozdíl v efektivnosti systémů, v nichž převládne poziční investování, což se projevuje selektivní restrikci vůči části společnosti, a systémů, které jsou založeny na využívání a vzájemném vytvářením investičních příležitostí zaměřených mimo jiné na využití možností rozvoje, uchování a uplatnění schopností člověka, je natolik obrovský, že k výrazným změnám může dojít ve větším rozsahu a dříve, než si představujeme.

Pokud například současná volitelná opozice před volbami sama nastolí agendu nápravy deformací penzijního systému, může s velkou převahou porazit vyprázdněné poskoky současné globální moci.

Co se týče vámi propagovaného motivačního přístupu, dost jste velebil postoj strany Svoboda a přímá demokracie (SPD). Velkou podporu u starší generace má však hlavně ANO Andreje Babiše. Jak ti se k přístupu staví?

SPD pořádá ve sněmovně velmi kvalitní teoretické semináře a promítá je do svého programu. Podařilo se jí spojit řadu vlivných politických sil. A nebáli se dát jako lídra jihomoravské kandidátky člověka, který reprezentuje tu část akademické půdy, která se odmítá smířit se současnou devastací nejen této půdy, ale i celé společnosti. Mám na mysli docenta Miroslava Ševčíka. Předpokládám, že pozitivně překvapí i Stačilo!

Pokud se týká ANO, tak postoj tohoto hnutí k reformě penzijního systému dokumentuje další lež, které se dopustil Budai. Ten v citovaném článku píše: „Ostatně i představitelé hnutí ANO dnes otevřeně říkají, že pokud budou ve vládě, zruší jen dvě nebo tři změny, ale zbytek zůstane v platnosti.“ Odkazuje přitom na článek „Havlíček o plánu na změny důchodů: Zrušíme dvě nebo tři věci, lidé by si měli na stáří spořit“.

Tam ovšem zní výroky reprezentantů ANO zcela jinak, cituji z článku: „Chceme zrušit dvě nebo tři věci, s ostatními problém nemáme. Byla tam celá řada změn, se kterými nemáme problém. Ale jsou tam dvě až tři věci zásadní. První je věk odchodu do důchodu.“ Podle Karla Havlíčka se nelze spoléhat na to, že lidé budou mít v budoucnu dostatek práce, protože se rozvíjí umělá inteligence a další technologie. Je tedy nutné opět zavést strop důchodového věku v 65 letech…

„Důležité je také lépe vyřešit podporu pracujících důchodců. Je potřeba vrátit mechanismus, kdy se starobní důchod zvyšuje díky další práci. Musí to být výhodnější a promyšlenější než v minulosti, aby se práce opravdu vyplatila a důchod se nezvyšoval jen zanedbatelně jako dříve. Sleva na sociálním pojištění je super, ale vůbec neřeší situaci, kdy důchodce přestane pracovat,“ řekl pro Budaiův web České důchody poslanec Aleš Juchelka, který v hnutí ANO působí jako stínový ministr práce a sociálních věcí.“ Celé zde.

Budai se odvolává na Havlíčka a Juchelku, přitom oba se v článku jednoznačně vyslovují pro cestu motivovaného dobrovolného individuálního prodloužení doby do důchodu, tedy na tu cestu, které se Jurečka a jeho lidé snaží za každou cenu zabránit. ANO se zatím k tomu, o co jde ve změnách penzijního systému, vyjádřilo nejvíce koncepčně a nejvíce jednoznačně. To je pro nastolení agendy nápravy deformací penzijního systému jako jednoho z dominantních témat mimořádně významné.

Podle agentury Ipsos zabývající se výzkumy v oblasti veřejného mínění si půlka Čechů myslí, že politiky zajímají více důchodci než mladí lidé. Nepřipadá vám to podivné?

Bylo by to podivné. Ale může to být i nepochopením toho, co vyplývá ze získaných dat. Když mladý člověk slyší o penzijním systému, může se domnívat, že se to týká starší generace. Ale té se týkají změny v penzijním systému mnohem méně, než té mladší generace. Určitou roli patrně hraje i to, že mladí lidé se obtížně orientují v současné turbulentní situaci. Proto ke všemu přistupují s určitou mírou nedůvěřivosti. Na rozdíl od toho starší vše více vnímají přes zažité stereotypy, což může být, ale také nemusí být, výhoda.

Každá slušně a poctivě vedená mezigenerační výměna pohledů a názorů je proto velmi prospěšná, snižuje rizika a posouvá vývoj veřejného povědomí a vědomí pozitivním směrem. Mimo jiné, když už hovoříme o penzích, je to problém zejména mladé generace. Hlavní směr pozitivní reformy systému je nutno založit na tom, že to, co člověk do penzijního systému odvede, by měl dle pojistné matematiky dostat zpět v podobě doživotní renty. Jednoduché propočty ukazují, že důchody by mohly být více než 50 procent z celoživotního průměru čistých měsíčních příjmů, a to i v případě, že část odvodů do penzijního systému bude přerozdělena ke zmírnění příjmových rozdílů, a to nejvhodněji formou jednotné testované základní penzijní dávky.

Divím se, že opoziční politické strany se ještě neobrátily na mládež s heslem typu: „Nenecháme rozvrátit penzijní systém a okrást nastupující generace.“ To, co dělá Jurečka, je destrukcí penzijního systému formou podrývání důvěry v něj. Lze to například doložit i tím, že před začátkem nekompetentních změn v penzijním systému rostl oproti předcházejícímu roku počet osob odcházejících do předčasného důchodu ročně přibližně o dvanáct tisíc. Po začátku Jurečkových změn mezi lety 2022 až 2023 vyskočil počet předčasných odchodů do důchodu na 52 590 osob! Téměř pětinásobek. Diletantismus, ekonomický zločin, nebo obojí? Toto je příčina takzvané „neudržitelnosti penzijního systému". A ne „Husákovy děti“. Mimo to propad v porodnosti s příslušným odstupem času od toho, jak se projevily důsledky chování této vlády, také o něčem svědčí, k tomu podrobněji píši zde.