Na české mediální scéně to okolo jména Mašín zase vře díky vašim názorům na současné dění. Udála se ale zajímavá změna. Vlastně se vyměnily řady vašich obdivovatelů a odpůrců. Pro ty, pro které jste byl hrdina antikomunistického odboje, jste proruský propagandista, v lepším případě senilní stařec. Ti, pro které jste byl dobrodruh až vrah, o vás tvrdí, že by vám „tak jasnou mysl v třiadevadesáti letech mohli závidět všichni členové vlády fialového hnusu“. Skoro to vypadá, jako kdyby za vás mluvil nějaký dvojník. Co vy na to?

Je to tak, že kdo mi kdysi nadával, mi nadává dodnes, že jsem vrah. Ale v tom, co nyní říkám, mi někteří dávají za pravdu. Uvádím fakta a faktům moc odporovat nelze. Na druhé straně ti, kteří mne kdysi podporovali, se mnou dnes nesouhlasí. Většinou jde o lidi, kteří se cítí více Evropany, než dětmi své rodné země.

Československo byla moje rodná země, moje vlast. Narodil jsem se v Čechách, mé občanství mi bylo odňato, dnes jsem Američan. Lidi v Československu byli během čtyřicetileté vlády komunismu převychováni. Jsou to jiní lidé. Česká republika je krásná země, ale lidi, kteří tam dnes žijí, jsou dnes ti jiní lidé. Náš otec by byl proti tomu, co se u vás dneska děje, a co se z těch Čechů, kteří tam žijí, stalo. Česká republika ztratila svůj význam na mezinárodním poli, nikdo ji nebere vážně. ČR nemůže mluvit sama za sebe, mluví ústy Bruselu. Kdyby byla ČR sama za sebe s vlastní politikou založenou na vlastních hospodářských výsledcích, měla by hlas na světovém poli. Česká republika nemá svůj průmysl, je pouze montovnou Německa.

Německo bere českou elektriku, prodává ji Čechům nazpět a prodává ji na evropském trhu. Tahle otázka byla v 50. a 60. letech v Německu taky. Americké společnosti dávaly lidem práci, například Ford a Opel. Němci se bouřili, ale díky americkým penězům si vybudovali svůj automobilový průmysl: Mercedes, Volkswagen, Audi, BMW. Sjednocení Německa stálo 2,5 bilionu euro. To je obchodní deficit, který měla Amerika s Německem za posledních pětatřicet let. Švýcarsko si svou nezávislost uchránilo. S Čechy je to jiné, jejich produktivita je nesrovnatelně nižší. Řeči politiků o stejných platech jako v Německu nedávají smysl, pokud se vaše produktivita podstatně nezvýší. A že se tak nestane, za to může Česká republika děkovat svému členství v EU. Hospodářská pravidla vydaná v Bruselu působí jinak v Berlíně, nebo Paříži, než v Praze. Dokonce platy v bývalé Německé demokratické republice (NDR) jsou nižší, než ty v bývalé Spolkové republice Německo (NSR).