Od prvního pražského GLOBSEC Fóra uplynul už skoro rok, bylo to dobré rozhodnutí přesunout se do Prahy?
Musím říct, že nám tento krok dal především pozitivní zkušenosti. Tímto rozhodnutím jsme se stali silnějšími, nezávislejšími a podařilo se nám posílit v mezinárodním vnímání také značku GLOBSEC. Ostatně je to vidět i na faktu, že letošní Fórum bude s přehledem největší, které jsme dosud organizovali. Očekáváme více než 2 000 účastníků ze 78 zemí celého světa, včetně více než 250 řečníků, mezi nimi i vysoce postavené politické představitele, podnikatele nebo inovátory. V rámci fóra proběhne přibližně 60 panelových diskusí, více než 50 doprovodných akcí a desítky dvoustranných setkání, což potvrzuje pozici GLOBSEC Fóra jako jedné z předních evropských akcí pro debaty o bezpečnosti, ekonomice, technologiích a geopolitice.
Svět je, zdá se, ve stále hlubší krizi, jaké jste vybrali hlavní téma letošního GLOBSEC Fóra?
Hlavním tématem je Jak zvládnout globální chaos. Je to výzva pro Evropu, aby začala co nejrychleji konat. Evropa potřebuje strategii, aby zůstala konkurenceschopná na globální úrovni díky využití své kolektivní síly. Chceme hledat a nabídnout řešení, jak by se měl náš kontinent postavit do čela změn světového uspořádání. Musíme si zajistit strategickou autonomii a udržet vliv při formování pravidel mezinárodního řádu, místo abychom se jim pouze přizpůsobovali. Je to výzva pro Evropu, aby se stala klíčovým globálním hráčem.
Program konference se zaměří na klíčové otázky, které s tím souvisí. Posílení evropské obrany a strategické nezávislosti, zajištění dlouhodobé podpory Ukrajiny, boj proti hybridním hrozbám, zabezpečení kritické infrastruktury, digitální odolnost, inovace v oblasti technologií a financování obranného průmyslu.
Co může Evropa udělat pro větší bezpečnost Evropanů, a hlavně jak to může udělat?
Pokud chce Evropa zůstat věrná míru jako své základní hodnotě, musí převzít plnou odpovědnost za svou obranu. Mír není dar, který jsme dostali, je to něco, co jsme museli postupně vybudovat. Obávám se, že vstupujeme do nové éry, kdy se rozpadá svět založený na pravidlech a institucích vzniklých po druhé světové válce. Proto se musíme soustředit na vlastní evropskou sílu. Pokud nebudeme dostatečně silní a soběstační, tak nás Spojené státy nebudou brát vážně. Je to něco, co Amerika od Evropy již léta chtěla. Ale tentokrát to musíme udělat ne proto, že to někdo chce, ale protože v sázce je naše evropská bezpečnost.
Může v tom nějak pomoci i GLOBSEC Fórum?
Věřím, že GLOBSEC Fórum je tím správným místem, kde lze utvářet nový evropský příběh míru, obrany a bezpečnosti. Říká mi to i vlastní zkušenost z organizování fór v uplynulých dvaceti letech. Nabízíme totiž místo pro setkání a jednání vlivných a zkušených lidí. Nabízíme prostor pro neformální jednání o variantách ukončení řady mezinárodních krizí a konfliktů včetně války na Ukrajině.
Jak trvalé jsou změny, které přinesla pro světovou bezpečnostní architekturu nová administrativa Donalda Trumpa v USA?
To, co sledujeme, je největší disrupce globálního řádu a mezinárodní politiky za posledních několik desetiletí. Používám pro to spojení disrupce Trumpem. Není to období, které by se dalo jen tak přečkat a myslet si, že se vrátíme ke „starým časům“. Je to změna, která natrvalo ovlivní nejenom evropsko-americké vztahy, ale i vývoj v celém světě. Navíc ještě ani nevíme, jak to vše ve finále dopadne. Zatímco dříve byly USA garantem systému založeného na mezinárodním právu, dnes z mnoha mezinárodních institucí odcházejí. Systém institucí tak nahrazuje právo síly. To představuje ohrožení pro menší státy, jako je Slovensko či Česko, jejichž bezpečnost závisí na síle mezinárodních pravidel, ne na vojenské moci. Hrozí, že vznikne světový řád založený na vojenské a ekonomické síle jednotlivých zemí. Tento stav vyhovuje i Putinovi, který by chtěl najít partnera, s nímž se domluví, co se zbytkem světa, který není jeho bezprostředním zájmem. Teď takovou dohodu nabízí Americe. Evropa proto musí rozhodně konat a podpořit zachování mezinárodních institucí a pravidel. Pokud to neuděláme, tak to udělá někdo jiný. Nemůžeme stále čekat, co rozhodnou v USA.
Jak by tedy ideálně měly vypadat budoucí vztahy mezi Evropou a USA?
Musíme postupně vytvořit strategickou paritu s USA, abychom si jako Evropa zachovali svůj vliv. Už zmíněná disrupce neznamená zánik transatlantických vztahů a konec existence všech dosud platných pravidel. Evropa a Amerika budou dál spolupracovat, ale ta spolupráce bude založena na jiných principech. Minulé měsíce ukázaly, že musíme být připraveni na situace, kdy náš dosavadní spojenec USA testuje svou moc i na spojencích v NATO, jak jsme to viděli na příkladech Dánska, Grónska nebo Kanady. Nejhorší ale bylo, když se USA rozhodly na několik dní nesdílet se spojenci a bránící se Ukrajinou zpravodajské informace z bojiště. To je výzva, na kterou se musíme připravit. Pokud chceme získat respekt USA, musíme investovat do vlastní obrany. Stát se soběstačnými, dobře vyzbrojenými a propojenými tak, aby Evropa nebyla pro agresory výzvou, ale spíše obávaným a dobře chráněným protivníkem. Cesta k takovému stavu bude chvíli trvat. Současně vznikající skupina tzv. koalice ochotných ukazuje, kudy by se mohla evropská obrana vydat. Určitě nebude kopírovat formát všech zemí v EU a určitě bude zahrnovat i země, jako je například Velká Británie, které v EU nejsou. I o tom budeme na GLOBSEC Fóru diskutovat.
Ruku v ruce s debatou o budoucí evropské obraně jde otázka výdajů na zajištění bezpečnosti Evropy. Nakolik je Evropa připravena vydávat tak velké prostředky?
To je zásadní otázka. Předpokládám, že debata kolem přezbrojení Evropy bude mít dynamický vývoj. Některé země mají dostatečné rozpočtové zdroje, aby zvýšily své výdaje na obranu i na často zmiňovaných pět procent HDP. Třeba Polsko už se k tomuto cíli blíží, na dobré cestě jsou země Pobaltí nebo Finsko a Švédsko. Podle mého názoru se tato debata musí přesunout na celoevropskou úroveň. Eurobondy na obranu, které bývaly kdysi nepředstavitelné tabu se pomalu stávají představitelnou cestou financování míru pro Evropu. Je možné, že začneme s menším objemem peněz, ale ten bude časem narůstat.
Mohou investice do obranyschopnosti znovunastartovat ekonomický růst evropských zemí?
Jednoznačně. Existují studie dokládající vysokou návratnost investic do obrany. Ostatně zamezení válce by mělo být základním úkolem každého státu. Z finančního pohledu je peněz ve světě hodně, ale většinu z nich neovládají státy či veřejný sektor. V Evropě musí vzniknout spojený kapitálový trh, aby Evropané více investovali tady, a ne jinde ve světě. Česko i celá střední Evropa na tom může vydělat, protože má vyspělý obranný průmysl. Nezapomínejme, že velké inovace vždy vznikaly kolem armádních zakázek. Měli bychom proto v Evropě daleko více investovat do inovací a výzkumu, které se budou týkat obrany. Vidíme to na Ukrajině, kde nové systémy a poznatky rychle mění způsob vedení války.
Loni jste v Praze oznámili vznik GeoTech Centra GLOBSEC, které se věnuje transatlantické spolupráci v oblasti moderních technologií a umělé inteligence. Jak od té doby pokročilo?
Dynamika činnosti GeoTech Centra potvrzuje, že jeho založení byl správný krok. Kromě běžné činnosti už za sebou má i přípravu několika studií, některé budou představeny i na Fóru v rámci GeoTech Summitu, který organizujeme s podporou českého prezidenta Petra Pavla. GeoTech Summit otevře diskusi hned v několika tématech, kde hledáme pro Evropu novou pozici lídra v technologickém pokroku nebo taky lídra vývoje a výroby pro potřeby nezbytného evropského přezbrojení. Ze zmíněných studií určitě stojí za zmínku analytická zpráva zaměřená na bezpečnost dodávek kritických surovin a materiálů, na digitalizaci obrany a představíme významnou iniciativu v oblasti výroby polovodičů v Evropě.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný