Evropský otrokářský koncentrák s pravdou a láskou na bráně. Martin Koller o všem, co se nám sedmdesát let po válce vrátilo

09.05.2016 15:34

VÝROČÍ KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Vojenský analytik Martin Koller je čtenářům ParlamentníchListů.cz známý ze svých rozhovorů a komentářů, ve kterých kritizuje neochotu hájit národní zájmy a bojovat za naší zemi. Jeho příspěvek do ankety k výročí konce druhé světové války je tedy spíše aktuální sondou, než vzpomínáním.

Evropský otrokářský koncentrák s pravdou a láskou na bráně. Martin Koller o všem, co se nám sedmdesát let po válce vrátilo
Foto: Hans Štembera
Popisek: Martin Koller
reklama

Anketa

Kdo se podle vás nejvíce zasloužil o porážku Hitlera?

1%
84%
hlasovalo: 20680 lidí

Co osobně pro vás znamená vlastenectví? Dnes se tento pojem objevuje možná častěji v souvislosti s migrační krizí. Do jaké míry je to autentické a do jaké míry jde o falešný konstrukt vyvolaný momentální emocí? Narostl mezi českými lidmi za poslední rok smysl pro vlastenectví? Na čem bychom měli naše vlastenectví stavět? A na co, případně koho, můžeme být jako národ nejvíce pyšní?

Vlastenectví je pro mne pozitivní vztah k vlasti, zemi kde jsem se narodil, kde žiju, kde mám přátele, kde jsou hroby mých předků. Je to odpovědnost za vlast, a to především pro každého, kdo se chce nazývat občanem, každého vojáka, který přísahal na obranu vlasti. Vlast je jedním z nejzákladnějších pojmů civilizovaného světa a tvoří určité, jasně definované území dlouhodobě obývané a civilizované jasně definovanou skupinou lidí, tedy národem. Vlast je dokladem minulosti a základem pro budoucnost.

Vlast a národ jsou podle mého názoru nedělitelným politickým faktorem z hlediska historie, hospodářství a do určité míry i etnika a náboženství. Vlast a národ, jedno bez druhého nemůže existovat. Zničení vlasti ideologicko-mediálním vyprázdněním tohoto pojmu, její právní rozpuštění v současné totalitní EU povede ke zničení národa. Zničení národa násilně prosazovanými etnicko-sociálními experimenty, konkrétně rasistickým multikulturalismem, islamizací a otrokářstvím povede k zničení vlasti.

Zdá se, že část národa se pomalu začíná probírat z pivní, hypermarketové a televizní letargie takzvané spotřební společnosti a začíná si uvědomovat akutní nebezpečí eurototality, islamizace a koloniální smlouvy TTIP s jejími geneticky upravenými potravinami a otrokářstvím. Úroveň schopnosti pochopit nebezpečnost situace se odvíjí od efektivity činnosti vlasteneckých stran a různých skupin a vlasteneckých médií ve vztahu k občanské většině. Ta rozhodne ve volbách o budoucnosti a ukáže se, zda žijí v naší republice lidé myslící vlastními hlavami, nebo tupé stádo ovládané mediální propagandou, leností, hloupostí a strachem.

Bezpečnostní problém netvoří migrace jako taková. V naší republice žijí statisíce cizinců, kteří se chovají civilizovaně a přispívají svojí prací k jejímu rozkvětu bez ohledu na své náboženství. Z tohoto hlediska výjimku tvoří – stejně jako všude ve světě – imigrantští muslimové, kteří vyznávají agresivní ideologii spojenou s náboženskou vnější formou. Pouze oni všude vyžadují všemožné ústupky ze strany ostatních obyvatel a porušování praxí osvědčených zákonů a pravidel civilizace. Problém tedy není migrace, ale salafistická islamizace, která ohrožuje celou Evropu.

Historicky můžeme s hrdostí pohlédnout na mnohé osoby a skupiny našich předků. Pro mne jsou to určitě Jan Hus a husité vedení Janem Žižkou, Karel IV., Jan Ámos Komenský, Tomáš Masaryk, Milán Rastislav Štefánik a další vlastenci, kteří bojovali za Československo a jeho národy v obou světových válkách na všech frontách, řada vynálezců a vědců například akademik Wichterle, doktor Kriegel, který jako jediný v Moskvě nepodepsal.

Za posledních několik desítek let té pýchy moc není. Z posledního období vnímám jako vlastence prezidenta Zemana. Jen doufám, že mu to vydrží, nevybere si špatné přátele a nepodlehne tlučhubům a prolhaným pokrytecký sluhům cizích zájmů prosazujícím z chamtivosti eurototalitu a koloniální smlouvu TTIP bez ohledu na národ.

Nakolik se v případě německého přístupu k řešení migrační krize projevuje určitý pocit viny za holocaust, druhou světovou válku jako takovou, a tedy i skutečnost, že Německo bylo v roce 1945 poraženým státem, jak se občas objevuje? Jde ze strany Merkelové o snahu zamezit opakování událostí z 30. let, anebo je to ve svých důsledcích právě naopak?

Syndrom viny se v Němcích pěstuje od konce druhé světové války. Obecně se propojuje s dlouhodobě vytvářeným rasistickým syndromem viny zaměřeným vůči bělochům, obvykle křesťanům. Cílem je potlačení vlastenectví a vztahu k vlasti a národu, rozbití původní evropské komunity a vyvolávání poníženosti a strachu s cílem zotročení.

Zločiny z období druhé světové války Němcům už nikdo neodpáře. Snažili se vyhladit Židy a poté i Slovany. Nelze přehlédnout, že nejvíc mrtvých nesla tato dvě etnika. Stejně nelze přehlédnout, že většina nacistických zločinců nebyla nikdy potrestána a německý stát podporovaný USA je odmítl vydat k potrestání do zemí, kde spáchali svoje zločiny. Jen do Československa jich nebylo vydáno několik set. Podobné to bylo s Japonskem. Na druhé straně aktivní nacisté tvořili v německém národě menšinu. Většina prostě mlčela, bála se a dělala, co se nařídilo. A podobné je to všude.

Podobný stav permanentního strachu se snaží s pomocí médií a sluhů amerických zájmů navodit současné vedení EU u občanské většiny. Můžeme konstatovat, že cílem je vytvoření totálně kontrolované společnosti strachu, nového sociálně-politického fenoménu v rámci oficiální demokracie, kde si občan nedovolí ani pomyslet na něco jiného než rychlé splnění každého nařízení arogantního panstva z Bruselu a jeho domácích kápů. Cílem je společnost demokratického strachu občanské většiny, takový evropský, nejlépe oligarchicko-ukrajinský koncentráček či otrokářský Tibet pod hesly svobody, demokracie, lidských práv, pravdy a lásky.

CELÝ SERIÁL PL.CZ K VÝROČÍ KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Současně se stupňuje napětí ve smyslu náhledu na Rusko. V souvislosti s oslavami konce 2. světové války se to projevilo směrem k jízdě Putinových Nočních vlků, zažili jsme též vzrušení z toho, že v Plzni měl být do oslav konce války začleněn sovětský tank. Co k těmto excesům lze říci? Do jaké míry vás současná úroveň vztahů s Ruskem nutí přehodnocovat pohled na vzpomínky na 2. světovou válku?

Jen bych upřesnil, že Noční vlci jsou motorkářský klub, jakých je po světě plno. Nepatří prezidentu Putinovi, pouze se řadí k jeho příznivcům, čemuž se při jeho popularitě nelze divit. Naše ubohá média je nazývají gangem, přičemž toto označení si oprávněně vysloužily již dávno jejich americké protějšky obchodující s drogami a ilegálními zbraněmi.

Všude je vidět návrat do tupé totality s nakomandovanými názory a programové hloupnutí nemalé části mladé generace. Je to zásluha především osob zodpovědných za vedení školství a ničivého vlivu neziskovek placených za systémové prosazování cizích zájmů. Neziskovky dostaly v minulém roce z našeho rozpočtu, z EU a USA téměř 8,5 miliardy korun a pravděpodobně další peníze nelegálně ze Saúdské Arábie.

Naše národy zažily programové vymývání mozků za rakouské i nacistické okupace a do značné míry v předlistopadovém režimu. Eurodemokratická současnost však přesahuje i nejdivočejší sny nacistů. Naše rodina pochází právě z Plzně a okolí, takže jsme vždy vnímali jako naprostou stupiditu popírání podílu americké armády na osvobození naší republiky. V současnosti bují stejná stupidita v opačném gardu, a pokud možno ještě vydatněji.

Bývalý pražský primátor Bém se již před několika lety ohrazoval proti členům vojensko-historických klubů v sovětských uniformách při oslavách osvobození Prahy. Kdo ji tedy osvobodil? Vlasovci, kteří nejdříve zradili svoji vlast a poté i svoje nové pány? Klidně by v Praze vyvraždili veškeré obyvatelstvo, kdyby za to dostali americký pardon za svoje zločiny proti civilistům v celé Evropě i spojeneckým vojákům. Zrádci jsou v EU hrdiny, osvoboditeli zločinci.

Nelze se divit, jestliže na gymnáziích je dějepis volitelný předmět. Národ bez historie nemá vztah k vlasti a právo na existenci. Lze jej pohodlně ohlupovat a rozpustit v EU. V některých britských městech se nedávno prováděl výzkum znalostí mladé generace. Značná část mládeže nevěděla, kdy vypukla první a druhá světová válka a kdo proti komu bojoval. Před řadou let tam proběhlo zabavení převážné většiny soukromých zbraní, takže jimi disponují především kriminálníci a teroristi. Nelze se divit, že v Británii se daří islamizaci.

Z hlediska Plzně je otázkou, zda se jedná o oslavy osvobození Plzně, jihozápadní části českých zemí, nebo ukončení války vítězstvím nad německým nacismem. V Plzni skutečně tanky Rudé armády nebojovaly. Ony tam ostatně nebojovaly ani americké tanky, protože město padlo do amerických rukou téměř bez boje. Tanky Rudé armády každopádně bojovaly nedaleko Plzně, a tehdy USA a Sovětský svaz byly spojenecké země v boji proti nacismu. Proto, že USA nezískaly základnu na Krymu obývaném z 80 % Rusy neochotnými žít na Ukrajině zlodějských oligarchů, bychom neměli přepisovat historii a vracet se do informační totality.

Jihomoravský hejtman Michal Hašek se nechal vyfotografovat společně s „Nočními vlky“, skupinou motorkářů, která tradičně oslavuje výročí sovětského vítězství ve druhé světové válce jízdou z Moskvy do Berlína. Zatímco v Polsku se proti koloně vzedmul odpor, v Brně byli přijati vlídně samotným hejtmanem. Na adresu Haška se snesla lavina kritiky. „Je to vrchol nevkusu, servility vůči Putinovu režimu a distanc od oficiální politiky ČR,“ uvedl předseda TOP 09 Miroslav Kalousek pro novinky.cz. Co si o tom myslíte vy?

Přístup mnoha evropských a samozřejmě ještě nadšenější ze strany řady českých politiků a mediálních pracovníků, vedených propagandisty z ČT připomíná svou komičností kreslené pohádkové seriály. Miliony agresivních muslimů valících se do Evropy, znásilňování švédských žen muslimskými migranty jako na běžícím páse či nárůst počtu trestných činů spáchaných muslimskými migranty v Německu o půl milionu za minulý rok je nevzrušují. Kvůli několika desítkám motorkářů, kteří jedou oficiálně uctít statisíce padlých sovětských vojáků, se pomalu vyhlašuje mobilizace a propuká mediální šílenství nenávisti.

Když dorazí arogantní skupina zbohatlíků pořádajících závod přes Evropu a porušujících při tom pravidla silničního provozu, podlézají jim mediální hvězdy tak, že nadnárodní panstvo musí pravděpodobně nosit plechovou zadní část kalhot. Vlastenci, jejichž předkům vděčí mnozí z nás za život, versus nadutí zazobanci v podání českých médií. Co dodat.

Ani s tím odporem v Polsku to nebylo tak divoké, protože byl především nakomandovaný z Bruselu a Washingtonu v rámci mediální podpory přípravy na válku proti Rusku. V minulém roce dokonce polští motorkáři půjčovali „Vlkům“ svoje stroje. Rudá armáda osvobozovala v roce 1945 i Brno a jižní Moravu, spolu s Rumuny. Proto na cestě ruských motorkářů nevidím nic špatného. Kdyby se hejtman Hašek fotil se skupinou zazobanců, z nich mnozí celý život proflákají a žijí z práce svých předků a dřiny levných pracovních sil, byl by hrdinou mnohých českých médií. A což kdyby se multikulturně fotil s nějakými muslimskými ilegály. Určitě by rovněž získal radostný mediální souhlas, pokud by pobíhal beze studu s praporem otrokářského Tibetu. Každý má svoje hodnoty. Někdo vlastence, někdo otrokáře.

Jak se stavíte k návrhům, že při větších krizích bychom měli obětovat svobodu slova nebo i další svobody za cenu udržení vlastní existence? Můžeme dospět do stavu, kdy stát zavede opatření připomínající socialistické informační instituty a regulace? Tyto hlasy se nyní hojně objevují a je jim dopřáváno sluchu. Kde je podle vás nepřekročitelná hranice takového přístupu?

Ukázková výmluva totalitářů. Proč by se měla omezovat v Evropě svoboda slova? To jsme zažívali za rakouské i nacistické okupace a v předlistopadovém období. Vždy to bylo zaměřeno proti naší vlasti a národům. Rovněž v současnosti jsou taková opatření zaměřena především proti vlastencům bránícím se islamizaci, koloniální smlouvě TTIP a otrokářství. Legálně zvolení politici se bojí svých voličů a občanů. Proč asi? Jedná se o porušení základních principů tak oblíbených základních lidských práv a svobod i ústavy. Svoboda slova v době akutního ohrožení je důležitou součástí prevence a přípravy na obranu vlasti, národa a civilizované budoucnosti.

Myslím, že eurototalita je pomalu horší než socialistický realismus. Ani Brežněv k nám nechtěl importovat záplavu agresivních ilegálů ze všech hledisek se lišících od civilizovaného domácího obyvatelstva, toužících po bezpracném životě za peníze jiných a neochotných se řídit evropskými civilizačními zákony a pravidly. Rovněž koloniální smlouva TTIP se svými geneticky modifikovanými potravinami a deklasováním pozice státu jako ochránce občanské většiny by byla i pro nadšené bolševiky nepředstavitelná.

Jak moc si česká veřejnost váží dědictví hrdinů 2. světové války? A to jak „britských letců“, tak „svobodovců“, tak domácího odboje a dalších složek, které přispěly k pozitivnímu zápisu našich hrdinů? Zaznamenal jste v některém z těchto směrů za poslední rok aktivitu, která by stála za vzpomenutí?

Česká úcta k hrdinům bývá obvykle ve vazbě s podlézáním aktuálnímu nejlepšímu příteli, slušně řečeno. Mluvím samozřejmě o oficiálním přístupu. Kdo letos například mluvil o květnovém povstání českého lidu, které vypuklo kolem pátého května? Nepřipomněl je prakticky nikdo. Byl to projev českého vlastenectví, z něhož mají naši i evropští politici panickou hrůzu. Že by opět zlo politické korektnosti? Co kdybychom se dotkli nacistických pohrobků a totalitářů v Bruselu, kteří fandí fašistům na Ukrajině a v Pobaltí?

Boj proti německému nacismu, italskému a dalšímu fašismu v Evropě byl jeden. Nelze proto rozdělovat západní, východní, komunistický a nekomunistický odboj. Měli bychom si především připomenout obrovské lidské i materiální ztráty. V tehdejším Sovětském svazu to bylo kolem 26 milionů lidí. Mnozí z nich byli Ukrajinci. Takže smyšlené legendy o tom, že Ukrajinci byli všichni protisovětští odbojáři, jsou dobré tak pro mladou generaci, která se má místo vlastní historie učit inkluzi a modlení na koberci podle instruktorů z neziskovek. Padlé a hrdiny si připomínají vlastenci bez ohledu na politický názor a vyznání. Jejich aktivita je stabilní a můžeme na ně být hrdí. Mnozí politici, aktivisti, neziskovkáři a mediální pracovníci by se měli stydět!

V čem je podle vás odkaz 2. světové války? Na co je třeba nezapomenout a naopak, na co by bylo lepší už nevzpomínat? Kam v tomto ohledu zařadit kupříkladu Benešovy dekrety?

Druhá světová válka je především zdrojem poučení v širokých souvislostech. Je dokladem toho, že zlo může dočasně i vítězit, počínaje holocaustem. To je memento i z hlediska dnešní islamizace, která připomíná růst německého nacismu.

Situace v Evropě připomíná rok 1939. Nepřátelská ideologie hlásající privilegované postavení jedné ideologicko-náboženské skupiny nad ostatními lidmi, vůdce likvidující demokracii ve vlastní zemi a toužící si podmanit násilím obyvatele Evropy, nepřátelské menšiny v evropských zemích, které nepřátelskou ideologii podporují, vytváření osy zla, potupná dohoda podporující nepřátelskou invazi a zbabělci vládnoucí evropským zemím.

Základním štítem všech, kteří se postavili zlu, bylo vlastenectví. Druhou světovou válku rozhodli vlastenci, především na východní frontě. Žádný tupý euroskot ovládaný z Berlína nebo Bruselu. Nesmíme zapomínat na historickou pravdu, na hrdiny a oběti zla. Neměli bychom dovolit předělávání historie na základě aktuálních politických zájmů, navíc zahraničních, nejlépe Sudeťáků.

Prezident Beneš reagoval svými dekrety na objektivní bezpečnostní a hospodářskou realitu a na základě předválečné a válečné praxe. Mnoho z jeho dekretů je připisováno komunistům, kteří převzali vládu později. Jeho dekrety měly zajistit ekonomickou a politickou stabilitu, chránit občanskou většinu a umožnit státu zajistit si podmínky a prostředky k efektivní obraně. K tomu patřil i mezinárodně schválený odsun nepřátelské menšiny. Je opravdu zvláštní, že odsun Němců z jiných zemí, například z Polska, si nikdo nedovoluje kritizovat. K tomu je třeba především absence vlastenectví a zrádci posluhující cizím zájmům za cizí peníze.

Když se podívám na rozprodej státu v posledních 25 letech, jeho hospodářské výsledky a dopad na většinu obyvatel, nelze se zbavit dojmu, že některé segmenty průmyslu a zemědělství by měly zůstat plně pod kontrolou státu. Ten je totiž povinen chránit občanskou většinu v souladu s dekrety prezidenta Beneše. Jedná se především o výrobu a distribuci elektřiny a úpravu a transfer pitné vody a samozřejmě zdravotnictví. Neustálé zdražování na evropskou úroveň s třetinovými českými platy a pětinovými důchody lze označit za organizovanou nestydatou lumpárnu. Bohužel stát v současné době místo ochrany občanské většiny bezohledně zprostředkovává transfer státních financí a majetku do soukromých rukou zaměřených výhradně na zisk.

Máte velké zkušenosti z armády. Jak cítíte mezi českou veřejností hodnocení jejího současného stavu? Často se píší věty o „expedičním sboru“, či cosi ještě horšího…

O situaci v naší armádě, přesněji v resortu obrany, jsem opakovaně psal. Především války nevyhrávají zbraně, ale lidé. Dokladem je americká armáda, která se ježí moderními zbraněmi a jde od porážky k porážce. I v naší republice platí, že čím výše, tím větší smrad, neboť ryba smrdí od hlavy. Reálně to nejvíce páchne diletantstvím, možná i korupcí z politické složky resortu, tedy z Ministerstva obrany, které řídí resort podle představ a zájmů herce a jeho přátel.

Můžeme si opět připomenout výběrové řízení na radiolokátory, které kdosi stále zdržuje. Proč asi? Údajně se urychleně dokončuje ten, který sice není hotový, ale má vyhrát. Obranyschopnost opět až na posledním místě, tentokrát v režii firmy ANO. Přitom nově budovaná islámská armáda Turecka, Saúdské Arábie a případně i Egypta vyzbrojovaná především z USA může udeřit i ze vzduchu.

Nejvíce vlastenců je mezi vojáky nižších hodností. Ti nejvyšší už myslí spíš NATOvsky, hlavně na svoje koryta, která jsou jim bližší než slova přísahy a odpovědnost k občanům. Typickým příkladem je generál Pavel, který bezostyšně přesvědčuje veřejnost k souhlasu s válkou proti Rusku v americkém zájmu, přestože mu musí být jasné případné ztráty na našem civilním obyvatelstvu. Opravdový „vlastenec“ a perspektivní vůdce a prezident pražské kavárny.

V současnosti se bohužel v rámci volání po silné ruce objevila další svazácká kampaňovitost. Kdekterá partaj se snaží dostat na svoje kandidátky bývalé vojáky nebo policisty. Přitom je jasné, že zdaleka ne každý, kdo nosil uniformu je státnický a bezpečnostní génius, počínaje kdejakým kuchařem, doktorem, hercem, redaktorem či režisérem. Aneb stratégem světové úrovně snadno a rychle. Výsledky jsou evidentní.

I v naší armádě se našlo a najde plno lampasáků podobných figurkám popisovaným Jaroslavem Haškem v jeho nesmrtelném díle o dobrém vojáku Švejkovi. Potroublý poručík Dub podlézající cizáckému rakouskému mocnářství, stejně jako aktivní pitomec kadet Biegler jsou vzory mnoha našich uniformovaných hrdinů a expertů. O policajtech z Putimi ani nemluvě.

Stačí se podívat na poslední čtvrtletní výron bezpečnostního moudra, který nedávno komentoval pan Žantovský. Parlamentní strana Úsvit se v něm ocitá mezi extremisty, protože nepodlézá Bruselu a dokonce si dovoluje stejně jako jiné partaje pořádat besedy s voliči. Noví Flanderkové či Pepkové Vyskočové z Putimi objevili ruské špiony z Úsvitu. Ale jinak je nálada 1A. „Voni sou ale hlava, pane vachmajstr,“ opravdu demokratická a přesně podle rozkazu.

Nejlepší ze všech jsou civilní tlučhubové, kteří si na vůdce a vojáky hrají a mnohdy nebyli ani na vojně. Zato sami sebe považují za geniální Napoleony či jiné diktátory. Je opravdu neuvěřitelné, kolik se v naší zemi najde expertů na obranu a bezpečnost, zvláště z hlediska vzdělání a pracovní náplně některých z těchto hvězd.

Nelze přehlédnout, že naše armáda se za posledních 25 let zúčastnila několika zbytečných a prohraných amerických válek, především v Iráku a Afghánistánu. Menší kontingenty jsou v zahraničí dodnes. Vyvstává otázka smysluplnosti a výsledného efektu naší angažovanosti na Balkáně, v Iráku a Afghánistánu.

Na obranu vlasti se zcela rezignovalo. Pro každého ministra bylo důležité pořádně zatnout sekeru do státního rozpočtu při nákupech zahraniční výzbroje. Základem problémů byla dlouhodobá diletantská nekompetentnost a nekoncepčnost vedení a pracovníků, což do značné míry platí dodnes. Nekompetentní ministr, kolega ministr financí, politicky dosazení úředníci a vliv cizích zájmů rovná se český resort obrany a česká obranyschopnost.

Situace však není tragická. Hlavním nebezpečím jsou v Evropě islámští teroristé stejně jako v Iráku a Afghánistánu. Proti nim lze použít v podstatě stejnou taktiku i výzbroj jako v misích. Jen nám chybí modernizované protiletecké a dělostřelecké síly a kolová obrněná vozidla vhodná k protiteroristické činnosti. A samozřejmě je třeba se nebát vlasteneckých občanů a jejich aktivity. Ti jsou na rozdíl od americké války proti Rusku ochotni pro vlast něco udělat.

Změnily bezpečnostní hrozby současnosti poměr české mládeže k obraně vlasti? A jak vlastně hodnotit současný koncept Aktivních záloh AČR či možné faktické naplnění té prosté a uzákoněné věty, že v případě ohrožení vlasti jsou k její obraně povolání všichni muži vojenského věku? Kteří většinou už ani neumějí střílet, protože je to nikdo neučil.

Otázkou je, zda současná mládež vůbec ví, co je vlast a rovněž, co je mládež. V rámci řízeného rozkladu evropské společnosti se nelze zbavit dojmu, že u mnoha jedinců přetrvává pubertální omezenost i do třetí desítky let věku. Již proto by měla být možnost volit upravena do vyššího věku a především pro občany, kteří dokážou, že se živí poctivou prací a platí daně.

Aktivní zálohy jsou parta vlasteneckých nadšenců, které vedení resortu obrany dlouhodobě odstrkovalo a dnes se jim hodí k politické propagandě. Vyvstává zde samozřejmě problém z hlediska obrany vlasti a naopak zneužití k agresivním americkým válkám.

Nedovedu si představit povolávání současných zženštilých mladých mužů k obraně vlasti. Pražská kavárna v maskáčích by stála za celovečerní film podobný francouzskému seriálu o skupině The Charlots.

Chybí základní faktory, a to vlastenectví, výcvik, výzbroj a výstroj. Ostatně někteří z reprezentantů mladé generace by se hodili nanejvýš k prošlapávání minových polí po vzoru islámských žen v irácko-íránské válce. Jejich islamofilní nadšení je k tomu dobrou průpravou.

V praxi jsou to lidé, kteří nic nedokázali ani nedokážou, zvláště z hlediska pozitivní činnosti pro vlast a národ. Obvykle parazitují beze studu na výsledcích práce ostatních. Odborníci je označují za novou kategorii, takzvané zbytečné lidi. Najdeme je především v politických neziskových organizacích i zavedených politických stranách. Dát jim krumpáč ke kopání zákopů, tak si vyrazí zuby jako Dušan Jasánek. Obrana je systémová záležitost začínající prevencí a přiznáním problému. Na tom se dá stavět. Především je potřeba národ přesvědčit, že je třeba něco bránit a že je co bránit. Nadšených bojovníků za korupci, chamtivost, sprostotu, islamizaci, TTIP a jiné cizí zájmy je a bude značný nedostatek.

Lze říci, pro jaké společenské hodnoty by byli Češi ochotni bojovat? A funguje zde ještě cosi jako „mnichovský syndrom“, tedy skepse, že velcí hráči stejně všechno rozhodnou bez nás a nemá význam se jakkoli výrazněji angažovat?

V politice nelze věřit nikdy nikomu stejně jako v obchodě. Bojovníků za nedefinované evropské hodnoty by se u nás moc nenašlo. I to je dokladem „úspěchu“ politiky takzvané svobody, demokracie, lidských práv a multikulturalismu prosazovaných „osobnostmi“ z Bruselu i našeho Parlamentu. Máme zde dokonce neziskovku zabývající se těmi utajenými evropskými hodnotami.

Podle mého názoru jsou evropské a civilizační hodnoty totéž. Jedná se o vlast, národ, rodinu, čestné jednání, práci ve prospěch celku, pořádek a spravedlnost, úctu ke zkušenostem, znalostem a vzdělání a další faktory, například pravdivé informace ve prospěch občanské většiny, která rozhoduje. Dokladem jejich preference je úspěch současné Číny. Za korupci, chamtivost, otrokářství, smlouvu TTIP, „mnichovskou“ dohodu s Tureckem a islamizaci a podobné evropské hodnoty budou muset bojovat úředníci z Bruselu sami. K nim se mohou přidat naši politici, prosazující beze studu cizí zájmy, neziskovkáři a mediální propagandističtí pracovníci. Placeni jsou dobře, takže mohou nasadit majetek, zdraví a životy za svoje koryta.

Velcí hráči rozhodují hodně a budou rozhodovat ještě víc, pokud se před nimi budeme ustrašeně plazit. V každém národě jsou typy vůdčí a vedené. Pokud budeme vedeni poníženými a pokryteckými sluhy cizáků, budeme otroky ovládanými z Bruselu a Washingtonu.

Čas od času zaznívá, že v současné Evropě nám chybí výrazní státníci, kteří se zrodili během a po druhé světové válce. Čím to je? Musí přijít světová krize jako třeba právě 2. světová válka, aby se takové osobnosti objevily? Přibližuje se tomu dnes někdo z evropských politiků?

Osobnosti byly a jsou problém všude, pravděpodobně uměle vytvořený. Blbých či přímo duševně postižených císařů, králů, diktátorů, prezidentů, poslanců, senátorů a dalších politiků jsou plné dějiny a karavana kráčí dál. Národy bez vůdců se stávají manipulovatelným stádem dobytka, takže proč nemít na viditelném místě namyšleného a mnohdy dobře ovladatelného hlupáka, který ponese odpovědnost? V současné době je to více než jindy otázka komedie pro voliče a neviditelné reálné moci.

V Evropské politice je opravdovou osobností pouze prezident Putin. Další možná rostou, například Marine Le Penová, reprezentace AfD a Pegidy. Možná nový rakouský prezident? Krize bude bez ohledu na stále tvrdší útlak z Bruselu a Washingtonu generovat další osobnosti. Reprezentaci v Bruselu a Berlíně vnímám jako přehlídku naprostých ubožáků, zbabělých a arogantních diletantů a sluhů cizích zájmů bez špetky cti.

Jako tvůrčí osobnosti naší politiky posledních 26 let vnímám pány Zemana, Klause, Kalouska a zesnulého Ransdorfa. Za osobnosti považuji takové politiky, kteří jsou schopni generovat a prosazovat nové myšlenky, i když s každou nemusí každý vždy souhlasit a nikdo není bez chyby.

Trapných služebných figurek bez mozku a cti máme naopak plno. Především je jich plná obrazovka v ČT i jinde. O některých věrozvěstech bruselských multikulturních zítřků se říká, že už mají v ČT i postel. Především nevolte ty, kteří zrazují národy naší země a jejich historii, i když vám vykládají pravý opak!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Martin Huml

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Naše služby mohly mluvit s Rusy.“ Oheň ve Vrběticích: Generál Šándor dal nové info

4:44 „Naše služby mohly mluvit s Rusy.“ Oheň ve Vrběticích: Generál Šándor dal nové info

Vlezli ruští agenti do vrbětického areálu dírou v plotě a položili munici v určité vzdálenosti od ob…