Počty diplomatů a zaměstnanců ambasád na ruské i české straně budou vyrovnány. Rusko tak přistoupilo na paritu vzájemných diplomatických vztahů po jejich eskalaci kvůli výbuchům ve Vrběticích. Očekával jste, že na podmínky Česka Moskva nakonec přistoupí?

Upřímně řečeno, neočekával. Myslel jsem si naopak, že to skončí možná až uzavřením ambasád v obou zemích. Nezdá se mi ale, že by Rusko bylo ochotno takto snadno ustoupit tlaku z naší strany. Dokážu si proto představit, že se jejich odvetná opatření, o kterých hovořili, přesunou například do ekonomické oblasti. Už jen dosavadní dohoda ale prakticky paralyzuje nejen naši ambasádu, ale také Český dům, zázemí pro české podnikatele v Moskvě.

O čem tato mírná reakce Ruska svědčí podle vás?

Nevím, ale může se jednat o přehodnocení důležitosti jejich ambasády v Praze. Nebo jim také už došla trpělivost se všemi těmi schválnostmi z české strany, které s diplomacií nemají nic společného. Od sochy Koněva, přes pomník Vlasova v Řeporyjích, až po náměstí Borise Němcova před jejich ambasádou. Považuji za fatální selhání české diplomacie, že tyto provokace dopustila. Rusko nemusíme mít rádi, ale respektovat jej, chtě nechtě, musíme. A je rozhodně lepší, aby Rusko bylo náš partner, než aby bylo naším nepřítelem.