Jak jste přijal úmrtí jednoho z koryfejů konce bývalého režimu Milouše Jakeše?
Pro mě byl zvláštní osobností. Obklopil se lidmi, kteří nebyli moc loajální, a díky tomu vznikl legendární záznam jeho projevu v Červeném Hrádku. Ten byl evidentně sestříhán v jeho neprospěch. V posledních letech na mě působil velmi civilně. Kdyby všichni staří funkcionáři, kterým sloužilo zdraví jako jemu, pro naši stranu civilizovaně pracovali, tak jsme úplně jinde.
Když to odstupňujeme, tak Lubomír Štrougal byl považován za velice schopného a inteligentního funkcionáře, Jakeš již méně, a Vasil Biľak byl dosti zatracován. Souhlasíte s takovou stupnicí?
S Biľakem jsem nikdy nepřišel do styku. Znal jsem před lety jeho syna Miťo Biľaka, který byl o dva roky mladší než já. Nepůsobil na mě moc inteligentně, ale vím, že se za každou cenu snažil prodrat do nejvyššího vedení strany, což je špatně.
Jakeš pracoval v dělnické profesi, vypracoval se sám a mnohé dokázal. To je vzácné. Nedal se srovnávat s našimi největšími mozky ve straně, to je také pravda. Nicméně to byl člověk osobně čestný, neintrikoval, a takových si vážím.
A pokud se týče Štrougala, jde o velice vzdělaného ekonoma. Byl dobře znalý věci a velice dobře si uvědomoval limity, přes které nemůže jít. Ty si lidé v roce 1968 neuvědomovali, a proto šli naprosto bezhlavě proti zdi. Prostě Štrougal znal svůj strop a věděl, kde by narazil. Byl celkem dobrým ministerským předsedou a ČSSR i díky němu nebyla zadlužená, což se o ostatních zemích socialistického bloku říci nedalo. Před volbami už v této době se vždy snažil poradit, což je sympatické. Nicméně pro mě byl absolutní jedničkou ve vedení KSČ Gustáv Husák.
Psali jsme:
Do europarlamentu jste se na necelé tři roky vrátil po smrti Miloslava Ransdorfa. S ním se vedoucí kulturní rubriky Respektu Jan H. Vitvar rozloučil na sociální síti větou: Mrtvý komunista, dobrý komunista. Co jste si o tom myslel?
Hlouposti jsou od toho, aby se povídaly – koneckonců jmenovaný vedoucí „kulturní rubriky“ to svým výrokem ukazuje – a rozšiřují je ti nejhloupější. V akci poznáš pitomce. Míla Ransdorf byl za posledních třicet let nejvýraznější levicovou osobností v teoretické práci u nás. Nebyl moc prakticky zaměřen a měl smůlu na lidi, kteří ho obklopovali. Navíc neměl možnost vybudovat si větší skupinu lidí, kteří by prosazovali jeho myšlenky.
Když se bavíme v této rovině, vidíte v dnešní KSČM nějaké výrazné mladé bojovníky?
Zatím to vidím trochu v mlze. Je to dáno tím, že o myšlenkách socialismu se mluví jako o zastaralých idejích či intelektuální veteši, které jsme překonali, a které se neosvědčily. Mladí lidé si osvojili pocit, že být levičákem neznamená dělat něco pro druhé, ale znamená to přicházet s nekonvenčními věcmi. To je sice fajn, ale samo o sobě to k větší popularitě nevede. A jako návod na aktivitu to není nijak nosné.
Na druhou stranu je v Česku, byť anonymní, ale celkem silné anarchistické hnutí a spousty různých levicových aktivistických skupin. Nicméně, to nejsou do budoucnosti voliči KSČM. Proč?
V ideologické rovině se za posledních třicet let podařilo vtlouci mladým do hlav smýšlení, že socialistické myšlenky jsou něčím překonaným. To už jsem říkal. Děti jsou ve školách i v rodinách vystaveny působení až sobeckého individualismu. Vyhrávají snahy rozbíjet, rozmělňovat větší kolektivy sjednocené společným zájmem. Smutnou pravdou je, že chybí i osobnosti, které by ostatní dokázaly tím společným zájmem nadchnout.
A není to spíše tím, že KSČM se profiluje jako těžce konzervativní strana nostalgiků po bývalém režimu, která se nebyla schopna popasovat s postmoderním světem, což naopak třeba Pirátská strana dokáže?
Pravda, nikdy jsem na hlavě neměl copánky a náušnici v nose (smích). Nicméně, podle mě jde o taková křečovitá gesta, jimiž se ti lidé snaží odlišit. Být modernější. Třeba kšiltovku si dnes hodně kluků nasazuje s kšiltem dozadu anebo nakřivo. Prostě lidé ze sebe dělají pitomce jen proto, aby se jevili originálními.
A když se podíváme na to, kolik pirátů má za sebou nějakou výraznější životní praxi, tak jich moc není. Ano, mnozí z nich mají vysokoškolské vzdělání a nějaké tituly, ale jde o znalosti neprověřené v praxi. Navíc úroveň některých vysokých škol v Česku je dost žalostná. Třeba technické obory umírají na úbytě.
Tak proč má Pirátská strana takový úspěch?
Podle mě část voličů obalamutily plané a bezobsažné deklarace. V programu pirátů se člověk velice těžko dobere nějakých zásadnějších témat. Praktickým příkladem je pražský primátor Zdeněk Hřib. Z jeho politické profilace mi je poněkud mdlo. Anebo Lukáš Wagenknecht, který nemá v Senátu nic jiného na práci, než dávat další a další podněty proti premiérovi. Samozřejmě, jsou mediálně zajímaví a pro mladé nekonvenční. Nicméně výsledky jejich práce jsou velice chabé.
Když hovoříme o té nekonvenčnosti a dejme tomu mediální zajímavosti, tak tady kousek v Ústí nad Labem máte komunistu s vizáží čerta, Borise Rudého. Navíc má téměř pověst altruisty. Proč takové lidi nezapojíte více do činnosti KSČM?
Znám ho osobně. Je pravda, že ohledně bydlení v kdysi dost pochybné ústecké čtvrti Předlice udělal víc než kdekterý developer. Postupně vykoupil některé zničené domy, opravil je a stanovil velice rozumné nájemné. Dokonce se byl schopen se značným sociálním citem s nájemníky dohodnout. Vzal to za správný konec. Na rozdíl od mnoha pirátů něco dokázal. Potřebovali bychom více takových lidí, ale nevím, jestli by byl pro užší vedení KSČM to pravé ořechové.
Fotogalerie: - Symboly
Probrali jsme několik existenčních otázek. Vy nyní bojujete s těžkou zhoubnou nemocí. Můžete popsat její průběh?
Není to nic tajného. Původně jsem si myslel, že na mě loňského července dolehla těžká chřipka. Dýchalo se mi stále hůře, začal jsem špatně chodit. Nakonec se zjistilo, že mám jednu ze tří nejčastějších nemocí v Česku, tedy rakovinu. Byl jsem vždy fyzicky naprosto zdráv, takže mě to dost překvapilo. Už dvanáct měsíců se s ní peru.
Pamatuji si vás jako nezdolného ranního běžce. Jaké to je, uvědomit si, že tahle kratochvíle skončila?
Víte, člověk tak vidí spoustu věcí, které zůstanou náruživému spáči utajeny. Dost mě to bavilo mimo republiku, v cizích městech. Jako pozorovatel někde na volbách už jsem byl v osm hodin v terénu. Získáte tím určitý předstih. Zatím se mi ho ale nepodařilo získat před rakovinou kostí. I když jsem ji měl původně rozlezlou po celém těle a nyní byla zredukována jen na určité partie. Přesto ještě stále nevidím jasné světélko na konci tunelu. Ale protože jsem mladý a důvěřivý člověk, tak věřím, že se mi to podaří zmáknout. Chci být optimista.
Ostatně, pokud to půjde, tak se rád zúčastním jakýchkoliv předvolebních akcí komunistů. Nicméně v rámci kandidátky máme určitou hierarchii a budu ji respektovat.
Psali jsme:
Fakt, že budete respektovat hierarchii, mě trochu překvapuje. V rámci KSČM se vytvořily určité „rebelské buňky“ a vy jste výraznou osobností jedné z nich, nebo ne?
To je pravda. Jsem rebelská buňka, ale disciplinovaná (smích). Když uvidím, že je možné posunout věci dopředu tím, že podpořím nejlepší myšlenky našeho programu či přispěji do diskuse, tak to udělám.
Pojem pracující třída se během let dost posunul. Je KSČM stále stranou, která se stará o zájmy pracujících?
V Česku je zaměstnatelných lidí něco přes pět milionů. Nezaměstnatelných je okolo sto osmdesáti tisíc. To jsou ti, kteří při extrémně nízkých procentech nezaměstnaných v nedávné době prostě do práce nešli. Komunisté by se měli zaměřit na všechny ty, co si vydělávají na své živobytí poctivou prací. To je důležité.
Většinou říkám, že mezi českými milionáři a miliardáři sice mohou být nějaké čestné výjimky, ale jinak všichni přišli k obrovským majetkům nepoctivě, pololegálně, tím, že se pohybovali na hraně i za hranou zákona. Potkal jsem několik lidí, kteří skutečně poctivě podnikali, ale nejde o tu první ligu. Znal jsem třeba Františka Štěpánka, majitele Sokolovské uhelné. Pro mě byl právě on podnikatelem s hlubokým sociálním cítěním.
Opravdu si myslíte, že socialismus bude hlavní ideologií 21. století?
Nesporně. Sociální aspekty musí být vždy brány jako celospolečenské. A to se u nás za posledních třicet let vyvíjí špatným směrem. Vždyť jde o conditio sine qua non, tedy nutnou podmínku, pro přežití naší civilizace. Když se naše civilizace v dohledné době nepohne tímto směrem, tak se rozpadne. A já chci být nápomocen tomu pohybu správným směrem. Viva el comunismo y la libertad!
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
