Tak už i u nás dopadlo MeToo. Konkrétně na Dominika Feriho, velkou liberální naději, která masivně oslovovala mládež. Jak se na danou věc díváte? A na fakt, že „zrovna Feri“?

Problém není jenom v jednotlivcích, ale v celém prostředí. Po generace bylo normální, že dívky jsou vedeny k tomu, aby si uvědomovaly, že muži jsou dotěrní, někdy i nebezpeční, a aby s tím pracovaly. Aby se učily muže lákat, ale zároveň taky velmi razantně odmítat. K noblese starých časů patří i to, že muž se občas drží za tvář, kam dostal facku, a říká s uznáním: „Ta má ale temperament!“

Dnes se v politicky korektních kruzích vytváří představa, že normální sexualita vlastně neexistuje. Že je to jenom pozůstatek jakýchsi starých patriarchálních struktur. Podivné pozůstatky minulosti, které budou rychle vymýceny. Koneckonců sám Feri horlivě podporoval přijetí Istanbulské úmluvy o odstranění maskulinity a normálních erotických kontaktů mezi pohlavími. Budoucí aristokraté tedy předstírají, že biologické pudy neexistují, a když se s nimi setkají, nejsou schopni reagovat.

Dost možná, že kdyby ten mládenec vyrůstal v jiném prostředí, dostal by párkrát „po čuni“ a rychle by se naučil rozlišovat, kdy je jeho pozornost vítána a kdy nikoliv. Možná by se časem stal rafinovaným svůdcem a možná by na něj řada žen měla krásné vzpomínky. Jenže on vyrůstal v prostředí, kdy je každý projev sexuality označován za stejně špatný. Nedivme se, že tam vznikají takové případy.